Generál František Moravec se vrátil do své vlasti, urnu s jeho ostatky převzal ředitel VHÚ, generál Aleš Knížek

26. 04. 2022

V úterý 26. dubna 2022 proběhla na letišti Čáslav slavnostní pietní ceremonie u příležitosti repatriace ostatků brigádního generála Františka Moravce do České republiky. Mezi čestnými hosty byla předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Markéta Pekarová Adamová a ministryně obrany Jana Černochová. Mimořádně čestný úkol připadl během repatriace Moravcových ostatků řediteli Vojenského historického ústavu Praha, brigádnímu generálovi Aleši Knížkovi: právě on totiž převzal během oficiální návštěvy ministryně obrany v USA urnu s ostatky generála Františka Moravce.

„Po dlouhých 74 letech se do vlasti vrací jeden z našich nejvýznamnějších vojáků. Kamkoliv jsme ve Spojených státech přijeli, tam jeho jméno znali, rezonovalo tam a vážili si ho. Svou zemi musel opustit třikrát, poprvé bojoval za první světové války jako legionář, podruhé bojoval z britského exilu proti nacistům a potřetí musel odejít před komunisty,“ řekla ministryně Černochová během slavnostní pietní ceremonie na letišti Čáslav.

Repatriace ostatků jednoho z největších českých legionářů, odbojářů a zpravodajských důstojníků byla dlouho plánovaná v úzké spolupráci s jeho rodinou. Byla to právě jeho vnučka Anita Moravec Gard, která se obrátila na zástupce Vojenského historického ústavu Praha s přáním, aby byl její dědeček po dlouhých letech pohřben doma v České republice.

„Generál Moravec se dnes vrací jako svobodný Američan do svobodné České republiky,“ zmínila generálova vnučka. „Naše rodina si myslela, že jeho návrat bude osobnější. Ale jeho smysl pro povinnost by mu nakonec nedovolila spokojit se s takovým návratem. Dnes nám jeho odkaz připomíná, že je třeba bránit svou zemi a svobodu. A že musíme pomáhat dalším bránit jejich zemi a jejich svobodu,“ připomněla rovněž generálova vnučka.

Pietní ceremonie, která proběhla v Čáslavi, Moravcově rodišti, navazovala na akt, v rámci nějž se před odletem z Washingtonu s generálem rozloučily i významné osobnosti americké zpravodajské komunity, včetně zástupkyně ředitele agentury DIA Suzanne White.

Krátkým proslovem před odletem z USA přispěl také ředitel VHÚ brigádní generál Aleš Knížek, který měl tu čest osobně převzít urnu s ostatky a přenést ji do letounu Airbus A-319 české vládní letky. „Je pro mě neuvěřitelná čest být při takto důležitém momentu. Přesun ostatků generála Moravce je pro mě symbolickým příkladem výjimečného a dlouhotrvajícího přátelství mezi Českou republikou a USA,“ ocenil generál Knížek přímo na letištní ploše americké základny Joint Base Andrews.

Generál Moravec bude navždy důležitou postavou jak americké, tak československé vojenské a zpravodajské historie. Nadále zůstává národním hrdinou a vzorem pro dnešní příslušníky zpravodajských služeb i ozbrojených sil ČR. Svědčí o tom i to, že 601. skupina speciálních sil nese v čestném názvu právě jméno generála Moravce.

O osobnosti generála Františka Moravce jsme na stránkách Vojenského historického ústavu Praha psali již několikrát. Na následujících řádcích přetiskujeme zkrácený biografický text historika Prokopa Tomka. Text v plném znění si můžete přečíst ZDE.

*

František Moravec se narodil 23. července 1895 v Čáslavi. Pocházel ze skromných poměrů, z deseti dětí. Maturoval roku 1913 na osmitřídním gymnáziu v Čáslavi. Po maturitě začal studovat klasickou filosofii na Univerzitě Karlově v Praze.

Dne 6. března 1915 prezentován u 12. zeměbraneckého pluku v Čáslavi jako jednoroční dobrovolník. Dne 13. ledna 1916 podporučík Moravec padl do zajetí. V zajetí pobýval u Carycinu (dnes Volgograd), kde se také 1. května 1916 přihlásil do spojeneckého vojska. Dne 18. května 1916 byl v Oděse zařazen k I. srbské dobrovolnické divizi v Rusku. Dne 4. září 1916 byl raněn v boji u Dobrudže a 15. září byl povýšen do hodnosti poručíka. Od června do října 1917 velel na rumunské frontě četě. Dnem 1. března 1918 byl přeložen k čs. armádě ve Francii. Od 3. září 1918 byl znovu přeložen, tentokrát k 35. pluku italských legií, kde sloužil postupně jako velitel čety, plynový důstojník, velitel praporu a velitel roty. S italskými legiemi se ještě účastnil bojů s Maďary a u Miškolce velel praporu.

V prosinci 1925 absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze. Mezníkem Moravcovy kariéry bylo roku 1929 přemístění k vojenskému zpravodajství. Od 30. listopadu 1929 byl u Zemského vojenského velitelství Praha přednostou 2. oddělení štábu. Od 1. 7. 1937 byl plukovníkem generálního štábu. František Moravec měl v letech ohrožení země velké zásluhy při budování výkonné zpravodajské služby.

Dne 14. března 1939 unikl před okupací Československa se skupinou důstojníků do Velké Británie. Jak cesta sama, tak počátky zpravodajské práce po 15. březnu 1939 byly zcela závislé na britské zpravodajské službě. Své možnosti pro vedení čs. zahraniční akce ale dal okamžitě k dispozici Edvardu Benešovi, tehdy ještě soukromníkovi v USA. Až po konstituování československého zahraničního odboje se 1. srpna 1940 stal plukovník Moravec přednostou zvláštní skupiny MNO (zpravodajská ústředna) a po reorganizaci 16. června 1941 přednostou II. odboru MNO. Do roku 1944 tak řídil zpravodajskou složku MNO čs. exilové vlády. Výsledky práce Moravcova týmu byly spojenci vysoce hodnoceny.

V Anglii pracovali zpravodajci ze všech sil a dlouhou dobu stáli, byť skrytě, spolu s letci v čele zahraniční akce: „Pracovali jsme se všemi a ze všech sil a naše práce byla pokládána všeobecně za největší přínos našeho národa společné věci. Aspoň tomu tak bylo až do sklonku roku 1944, než zasáhla naše zahraniční vojska na západě a zejména na východě do závěrečných bitev. Naše odborná práce byla velmi často důležitým podkladem pro diplomatická a politická jednání našich představitelů, zejména pres. Beneše, ministra Masaryka a jiných členů naši zahraniční vlády. Tak jsem se stal spolupracovníkem dr. Beneše, kterému jsem denně referoval a od kterého jsem denně dostával instrukce.“

Z Moravcových válečných vyznamenání jmenujme polské vyznamenání Polonia Restituta III. třídy, Order of the British Empire – Commander, Řád jihoslovanské koruny III. třídy. Dne 20. srpna 1944 byl František Moravec povýšen do hodnosti brigádního generála a 1. září 1944 se stal podnáčelníkem štábu pro vybudování čs. branné moci (19. září podnáčelníkem štábu hl. velitelství).

Málokdo z vojenských osobností západního odboje byl již za války takovým terčem kritiky a útoků, jako František Moravec. Po válce se k tomu přidaly intriky Reicinovského vojenského obranného zpravodajství. Po návratu z Anglie bylo proti Moravcovi zavedeno vyhledávací řízení pro podvracení z vojenské zrady, protože se nepostaral o likvidaci zpravodajského archivu v březnu 1939. Dne 15. 3. 1946 byl generál Moravec dokonce dán rozkazem ministra národní obrany Svobody na dovolenou s čekaným. Prezident Beneš ale nakonec v únoru 1947 nařídil přerušit kárné řízení a vzít Moravce do činné služby, ovšem ten byl 1. prosince 1947 odsunut do funkce zatímního velitele 14. divize v Mladé Boleslavi. Ve funkci dlouho nepobyl. Patřil do první skupiny generálů, jejichž okamžité propuštění z armády požadovali komunisté. A tak František Moravec dostal 1. března 1948 „zdravotní dovolenou“. Již v březnu 1948 odešel přes hranici znovu do exilu.

Pod patronací zpravodajských služeb USA začal František Moravec z Německa pracovat zpravodajsky proti čs. komunistickému režimu. Příliš se ve službě neskrýval, stýkal se přímo i s agenty, kteří chodili na čs. území. Československá StB dokonce uvažovala o jeho únosu. V roce 1952 byly čs. zpravodajské skupiny v Německu dokonce sloučeny pod velení Františka Moravce, ale koncem roku 1954 ukončily činnost.

František Moravec odjel do USA, kde pracoval ve službách amerického ministerstva obrany. Zemřel 26. července 1966 ve Washingtonu, cestou do Pentagonu. O jeho smrti tehdy otisklo stručnou zprávičku dokonce i pražské Rudé právo. Znovu se o Moravcovi začalo mluvit v sedmdesátých letech, po exilovém vydání jeho pamětí Špión, jemuž nevěřili.

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: