Od Off

Kdy vstoupit do války? Případ Rumunska v první světové válce.

26. 08. 2021

Dva roky stálo neutrální Rumunské království mimo válečnou partii zuřící od roku 1914 na evropské šachovnici a vyčkávalo na vhodnou příležitost ke svému tahu. S příslibem rozšíření vlastního území na úkor sousedů zištně zakotvilo v dohodové koalici. Rumunsko vyhlásilo Rakousku-Uhersku válku 27. srpna 1916 a na východě tak vznikla další fronta. Neměla malou ambici: vychýlit pomyslný jazýček vah mezi oběma znesvářenými bloky ve prospěch Dohody. Proč záměr selhal?

Rakousko-Uhersko se ještě nestačilo se svým německým patronem vzpamatovat z krize způsobené Brusilovovou ofenzívou probíhající od 4. června 1916 a už jí nastávala další. Nebezpečí plynulo ze strategického postavení Rumunska na jižním křídle ruské fronty s přístupy k východní hranici Uher a severní hranici Bulharska. Od soluňské fronty, černomořských úžin a vitálních spojovacích linií vedoucích přes Srbsko do Turecka dělila Rumuny vzdálenost okolo 300 km.

Při cílevědomém využití zmíněných strategických možností a při nasazení odpovídajících sil mohlo Rumunsko s dohodovou pomocí zasadit Ústředním mocnostem citelnou ránu. Akutní hrozbu představoval zvláště obchvat jižního křídla východní fronty spojený s útokem přes Sedmihradsko na Budapešť. Poměr sil byl pro Ústřední mocnosti více než nepříznivý. Zejména obrana Sedmihradska čelila více než dvanáctinásobné rumunské přesile (34 000 : 420 000), ale ani na Dunaji a v Dobrudži nebyla situace uspokojivá – 70 tisíc Němců a Bulharů stálo proti 182 tisícům Rumunů a Rusů.

Další Čtení : Češi a Slováci z mezinárodního bojového uskupení si rozumí i bez předchozího výcviku

Mobilizovaná rumunská armáda, čítající přes půl milionu vojáků, představovala v citlivé a slabě hájené oblasti neopomenutelnou hrozbu. Na její bojové výkony však měla zásadní vliv nejen absence válečných zkušeností, ale i chabé materiální zajištění, ještě podtržené nedostatečnou výrobní kapacitou zbrojního průmyslu. V době opotřebovávacích materiálových bitev vyrazit do boje se šestitýdenní zásobou munice svědčí o trestuhodné lehkomyslnosti rumunských stratégů i o jejich odtržení od reality soudobého boje. Anebo o tom, že jako mnozí jejich předchůdci podlehli i oni iluzi o krátkém tažení, které v podmínkách všeobecného vyčerpání válčících stran patovou situaci rozhodne.

Pro uplatnění vyčkávací taktiky před zásahem do již probíhajícího konfliktu hovořila čerstvá a příznivá zkušenost z druhé balkánské války z roku 1913. Rumunsko se do bojů vložilo na poslední chvíli. Kalkul se mu vyplatil, a tak přišlo s minimálními ztrátami k nemalému územnímu zisku. Co však vyšlo před třemi lety, nemělo se už opakovat.

Rumunská ofenzíva začala soustředěným postupem do Sedmihradska s cílem obsadit Banát a táhnout na Budapešť. Zpočátku postup nenarazil na výraznější odpor, ale byl příliš pomalý a umožnil seskupení dvou německo-rakousko-uherských armád k odražení náporu. Pokud jde o načasování, Rumuni promeškali ideální příležitost, která se nabízela v době vrcholící Brusilovovy ofenzívy. Tehdy Ústředním mocnostem nezbývaly prakticky žádné rezervy. O dva měsíce později, po zažehnání nejhoršího nebezpečí, už mohly na rumunskou frontu poslat dostatečné síly.

Koncem září Rumuni utrpěli porážky u měst Hermannstadt (dnes Sibiu) a Kronstadt (Brašov). Poté německé a rakousko-uherské velení připravilo a provedlo společný koordinovaný úder – labutí píseň manévrových bojů velkého formátu. V listopadu pronikly jednotky do Valašské nížiny a Mackensenova armádní skupina, tzv. Dunajská armáda, složená z bulharských, tureckých a německých jednotek, zaútočila z Bulharska na Bukurešť. Postup na levém břehu Dunaje vyvrcholil ovládnutím města počátkem prosince a zatlačením rumunsko-ruských vojsk na linii danou ústím Dunaje. Zde se vytvořila obranná linie, která znehybněla až do července 1917.

Další Čtení : Vydávali časopisy, hráli divadlo i koncertovali. Informačně osvětový odbor Ministerstva vojenství.

Rumunské tažení skončilo obsazením velké části země vojsky Ústředních mocností. Rozsáhlé přírodní zdroje byly jejich vítanou kořistí, a tak nejen suroviny cenné pro válečný průmysl končily v rukách okupačních armád. Obsazením úrodné Valašské nížiny a mohutnou rekvizicí potravin Německo a Rakousko-Uhersko alespoň na čas zlepšily svoji obtížnou vyživovací situaci v zázemí.

Na druhou stranu obsazení tak rozsáhlého území vyžadovalo přítomnost nezanedbatelného množství okupačních sil, jež scházely jinde. Východní fronta se protáhla o dlouhých 500 km, a tak nakonec obě strany konfliktu vnímaly rumunské dobrodružství jako poměrně problematickou slepou uličku. Nakonec nikam nevedla.

Tomáš Kykal

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: