Na Armádu České republiky je spolehnutí, není však stále v dobrém stavu

Armáda České republiky po svém příkladném a dobře prezentovaném nasazení během pandemie a po likvidaci bezprostředních následků tornáda na jižní Moravě nyní předvedla v obtížných podmínkách skvěle provedenou evakuaci osob z Kábulu. Podle zadání a s možnostmi, které měla a s nimiž disponuje. Jen tři příklady z dlouhé řady, které AČR stavějí z hlediska důvěry i popularity mezi občany před ostatní veřejné instituce (loni na jaře, spolu s policií, bezmála 80 %). Armáda je vidět, je slyšet, a přirozeně se v dobrém slova smyslu chlubí svými výkony, schopnostmi a úspěchy. To je správné. Ale také při stavu, v němž se stále nachází armádní výstroj a výzbroj, nebo infrastruktura, nemovitosti a další majetek, je to dvojsečné. 

Foto: Armáda je vidět, je slyšet, a přirozeně se v dobrém slova smyslu chlubí svými výkony, schopnostmi a úspěchy. To je správné. Ale také při stavu, v němž se stále nachází armádní výstroj a výzbroj, nebo infrastruktura, nemovitosti a další majetek, je to dvojsečné. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

Dvojsečné proto, že veřejnost snadno díky současně nastavenému PR AČR a masivnímu prezentování úspěchů získá dojem, že je vlastně vše v naprostém pořádku a současná armádní technika, výzbroj, výstroj apod. nám stačí. A není-li vše v pořádku, je současná situace alespoň přijatelná. Realita je však často odlišná a odborná veřejnost i samotní vojáci to moc dobře vědí. Je na místě přiznat Ministerstvu obrany i Generálnímu štábu AČR, že v řadě oblastí se skutečně situaci zlepšovat dařilo. Armáda s sebou však stále vleče několikasetmiliardový vnitřní dluh (odhaduje se na 300-400 mld. korun), a na její výzbroji je to vidět. Nejvíce na očích jsou v tomto ohledu prapory 7. mechanizované brigády a 13. dělostřelecký a 25. protiletadlový pluk. Tedy jednotky, jejichž výzbroj měla být modernizována prioritně, a stále není. Tanky, pásová BVP, samohybná děla i protiletadlové komplety přitom jsou jen nejviditelnější a nejnákladnější akvizice, které je třeba dotáhnout do konce.

Navyšování obranného rozpočtu není a nikdy určitými segmenty veřejnosti nebude vnímáno pozitivně. Ať už jde o idealisty, kteří žijí v představě, že beze zbraní budeme žít světový mír navždy a nikdy jinak, nebo o občany, kterým například z různých důvodů vadí členství republiky v NATO. Zábavní jsou v tomto ohledu ti, kteří vidí možnost úspor v tom, že se ČR přestane zapojovat do mezinárodních operací, vystoupí z NATO a bude si své územíčko bránit sama. Aby však naše armáda měla vůbec takovouto schopnost, musela by se vrátit svým objemem lidí a techniky do předlistopadových dob, včetně výdajů 5 % HDP a zavedení povinné vojenské služby.

Ale i poněkud méně extrémně uvažujícím občanům je třeba navyšování obranného rozpočtu vysvětlovat, protože jde o výdaje, které se nemohou nepromítnout do nižších možností státu v dalších oblastech. Armáda samotná to přitom přežije. Není tu sama pro sebe, a umí pracovat s tím, co je k dispozici, a poradit si. Nemá ostatně na výběr. V budoucím konfliktu, u kterého otázka nezní, jestli bude, ale kdy, na podcenění výstavby ozbrojených sil v klidných dobách ovšem doplatí stát, tedy my všichni. A spolu s námi naši spojenci.

Je před volbami a odpovědní politici potřebují ukázat úspěch. A tak byl mediální prostor zaplaven například fotografiemi od různých útvarů přebírajících nové pick-upy Toyota Hilux, jimiž armáda nahrazuje muzejní vozidla UAZ-469, s dovětkem, že armáda vstupuje do 21. století. V roce 2021? Každopádně se jedná o pokrok, který přinese úspory, avšak splacení tohoto letitého dluhu není tématem k oslavování ani nevystřeluje armádu ke světlým zítřkům. Je to prostě jen potřeba, odškrtnutá položka, u níž nadto až zkušenosti z praxe ukážou, byla-li to opravdu dobrá volba. Pro občana, který otázky spojené s obranou a armádou nesleduje nijak intenzivně, pak jásot kolem fotografií s desítkami novotou zářících aut sděluje: „Další zakázka se podařila, armáda opět dostala něco nového, vše funguje.“

Nebo pokud se podíváme na evakuaci personálu a afghánských spolupracovníků AČR z Kábulu. Vynechme složitou otázku, zda a proč pozdě, zda byli evakuováni všichni, kteří evakuováni být měli apod. Argument bezpečnostním prověřením je platný. Podívejme se však na prostředky. Tři lety jediného letounu. V době, kdy i naši spojenci prováděli svou evakuaci, a sdílené prostředky nebyly k dispozici. Všichni překvapení rychlým kolapsem režimu, který s obrovskými prostředky a nasazením pomáhali dvacet let budovat. Sesul se jak bábovička ze suchého písku. Přes bez jakékoliv diskuse skvělý výkon našich pilotů a dalších vojáků, kteří, jak bylo řečeno, pracují s tím, co mají, se ukázalo, že armádě jednoduše kapacity pro takovou operaci chybějí, což se promítlo do časových ztrát a vyšší míry rizika.

A příkladů je mnohem více. Není třeba, aby armáda přestala veřejnosti sdělovat své úspěchy a aby začala naříkat, co vše jí chybí. Je však třeba vnímat, že těch úspěchů dosahuje navzdory mnoha dlouhodobě neřešeným problémům. Armáda není v dobrém stavu, a tím obdivuhodnější její výsledky jsou. Při pohledu z vnějšku to není tolik vidět – i proto se pak snáze politikům sahá pro peníze právě do budoucích obranných rozpočtů. Připomeňme, že podle náčelníka generálního štábu generála Opaty hrozí navržené omezení růstu obranného rozpočtu (nikoli snížení obranného rozpočtu, to na stole není) v období 2025-2028 zastavením rozvoje AČR. Součet vnitřního dluhu a nově chybějících prostředků nám armádu příliš přidusí, zjednodušeně řečeno. Současná Armáda České republiky není v dobrém stavu, potřebuje modernizaci a veřejnost by to měla vnímat.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: