Neklidné léto 1961, druhá část: Československu hrozily velké problémy

02. 08. 2021

Navazujeme na článek z minulého týdne, ve kterém jsme vám přinesli téma týkající se politické situace ve světě a v Evropě na přelomu 50. a 60. let, vrcholící berlínskou krizí roku 1961. V tomto materiálu se věnujeme případným ekonomickým dopadům na Československo, které mohly být součástí konfrontace mezi Východem a Západem. 

Zhoršování mezinárodní situace v průběhu roku 1961 s sebou nepřinášelo jen nebezpečí vojenské konfrontace – závažné důsledky pro Československo by měla i diskriminační opatření, která by mohla přijmout SRN a ostatní členské státy NATO v souvislosti s uzavřením mírové smlouvy mezi SSSR a NDR.

Jakékoli omezení vzájemného obchodu s předními kapitalistickými státy a rozsáhlé embargo na zboží strategické povahy by vedlo v Československu k nepřekonatelným obtížím. Rozbory vycházející z úplného přerušení obchodních styků se SRN a dalšími zeměmi NATO na konci roku 1961 a v roce následujícím přinesly velmi znepokojivá zjištění.

Chybělo by mnoho

Panovala značná závislost na kapitalistických zemích v dovozu kuličkových ložisek, měřících a regulačních přístrojů a řady kompletačních zařízení pro výrobu obráběcích strojů, lokomotiv, pletacích strojů apod. Nezajištěny by zůstaly především ušlechtilé druhy válcovaného materiálu, speciální druhy syntetického kaučuku, farmaceutických surovin atd. Na dovozu technologických zařízení bylo „nežádoucím způsobem“ závislé dokončení některých hlavních závodů chemického průmyslu a metalurgie. Vzhledem ke kvalitě výrobků nebylo řešením ani prohloubení spolupráce se zeměmi RVHP ani s hospodářsky méně rozvinutými zeměmi.

Diskriminační opatření by byla zavedena v nejméně vhodném okamžiku. K latentním nedostatkům (nesplnění vývozních úkolů strojírenství za současného zvýšení importu potravin z kapitalistických států) se přidružilo na počátku roku 1961 zejména pronikavé snížení výměny zboží s Čínskou lidovou republikou. Ta v důsledku živelných pohrom odmítla ČSSR pro rok 1961 dodávat jakékoli potraviny a současně odřekla i veškerý import čs. strojů a zařízení. Dále požadovala zastavení výroby rozpracovaných investičních celků, a to i těch položek, jejichž výroba byla téměř dokončena a podstatná část zařízení již dodána. Také výrazně omezila dodávky minerálních surovin a kovů do ČSSR, jimiž nyní hradila nákupy potravin na kapitalistických trzích.

Vytvořit rezervy zvýšeným dovozem a v předstihu zabezpečit ty suroviny, u nichž bylo možné předpokládat nejtvrdší embargo – černé a barevné kovy a kaučuk včetně množství plánovaného na rok 1962 – bylo neproveditelné. Čs. ekonomika měla značně omezený prostor k manévrování. Oproti původním předpokladům došlo v těchto letech v důsledku nesplnění vývozních úkolů strojírenství za současného zvýšení importu potravin z kapitalistických států k neúnosnému čerpání devizových a hmotných rezerv a situace v zahraničním obchodě se dále dramaticky zhoršovala. Převážná část obchodů s vyspělými kapitalistickými zeměmi se uskutečňovala ve volných měnách (SRN, Velká Británie, státy Beneluxu, Itálie, Kanada, USA), které však v takovém rozsahu nebyly k dispozici. Pouze část se uskutečňovala v rámci clearingu (Francie, severské státy, Řecko, Turecko). Mezní úvěry na clearingových účtech však byly téměř vyčerpány.

Obavy z nákupní paniky

Zostření mezinárodní situace a ekonomické embargo by se také negativně dotkly vnitřního trhu a zásobování obyvatelstva. Panovaly obavy, že podobně jako v roce 1956 dojde k nákupní panice, která by se však odlišovala vlivem přímého ohrožení republiky jak delším trváním, tak intenzitou. Očekávalo se, že nákupní panika se soustředí na potraviny schopné delšího skladování (cukr, mouka), ale též na spotřební zboží (textil, obuv, mýdlo, mýdlové prášky, cigarety) apod., a to mnohdy i ze spekulačních důvodů. To by vedlo k naprostému zhroucení trhu. Proto byla vypracována variantní řešení k regulaci přísunu zboží do maloobchodní sítě a příjmů a výdajů obyvatelstva, jež by, v případě potřeby, vyvrcholila zavedením lístkového systému.

Ve výrobních odvětvích vyvolával vážné problémy především úbytek pracovních sil, jenž se plně projevil zejména od konce srpna. Podle původních plánů mělo dojít k úbytku 70 až 80 tisíc pracovníků, z toho v průmyslu cca 35 až 40 tisíc a ve stavebnictví 10 až 12 tisíc, což znamenalo i značnou ztrátu v objemu výroby a hrubé produkce, o to citelnější, že šlo o čtyři poslední měsíce v roce, v nichž se již tradičně soustřeďovalo plnění plánu a „šturmovalo se“.

Československá ekonomika prakticky nedisponovala žádnými rezervami. Jako iluzorní se ukázal být požadavek, aby se provedená opatření nedotkla plnění státního plánu a jejich dopad byl řešen operativně „v rámci plánovaných prostředků za zvýšené iniciativy pracujících a zvýšené efektivnosti hospodaření“. Vše však mělo být korunováno opatřeními s cílem „vyvolat hnutí vlasteneckých závazků pracujících k zajištění náhrady za vojáky, kteří budou povolání k zajištění zvýšené obranyschopnosti naší vlasti“.

Úbytek pracovních sil musely podniky řešit výlučně z místních zdrojů dočasnou výpomocí pracovníků z nevýrobních odvětví a technicko-administrativního aparátu, zaměstnáváním žen v domácnosti, osob se změněnou pracovní schopností, nepracujících důchodců, na základě individuálních pohovorů projednávat pozdější odchod do důchodu, či výrazně zpřísnit možnosti odchodu pracovníků a tím snížit značnou fluktuaci na závodech.

Vůdčí role? Nikoliv…

Ekonomické rozbory provedené v létě 1961 odhalily značnou závislost na kapitalistických státech v dovozu vybraných surovin a výrobků a dospěly k závěru, že případné embargo by pro čs. ekonomiku, ale také pro ekonomiku ostatních zemí socialistického tábora, přineslo fatální důsledky. To výrazně relativizovalo tvrzení zaznívající v projevech čelných státníků socialistických zemí pronášených od počátku 60. let o tom, jak tyto země hrají vůdčí roli ve světové politice a ekonomice.

Jaroslav Láník

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: