Politici řešili zjednodušení akvizičního procesu, míru zapojení českých firem do tendrů a výši obranného rozpočtu

Účastníci Kulatého stolu, nedávno pořádaného Hospodářskou komorou ČR v čele s ministrem obrany Lubomírem Metnarem, řešili otázky týkající se obranného průmyslu. Debata vedená v předvolební atmosféře hledala odpovědi na stav financování resortu obrany, koncepce rozvoje, akviziční procesy a s tím související problémy. V podstatě by se dala rozdělit do čtyř částí a to: Obranný průmysl a ekonomika, zajištění 2 % HDP pro rozpočet Ministerstva obrany, větší zapojení domácího bezpečnostního průmyslu do bezpečnostního a obranného rámce a české bezpečnostní zájmy a propagace českého obranného průmyslu a akviziční procesy.

Foto: Debata vedená v předvolební atmosféře hledala odpovědi na stav financování resortu obrany, koncepce rozvoje, akviziční procesy a s tím související problémy. (ilustrační foto) | Ministerstvo obrany ČR

Výše uvedené debaty se kromě zástupců komory a expertů zúčastnili zejména politici, kterým jsme položili následující dotazy: 

1. Je navržený rozpočet Ministerstva obrany (MO) pro rok 2022 podle Vás v dostatečné výši a nezpomalí se modernizační proces výzbroje AČR?

2. Jak se, podle Vás, mohou české firmy významněji zapojit do tendrů MO?

3. Jsou akviziční procesy MO, podle Vás, akceschopné?

Níže uvádíme jejich odpovědi:

Lubomír Metnar (ANO), ministr obrany ČR

1. Je odpovídající současné situaci, kdy se ekonomika a celý stát musí vypořádávat s důsledky pandemie. Na rozdíl od jiných se nám podařilo udržet pozitivní trend a výdaje na obranu stále rostou. Za posledních sedm let stoupl obranný rozpočet o více než sto procent. Na ministerstvu financí jsme pro příští rok vyjednali maximum možného. S téměř 93 miliardami v rozpočtu dokážeme pokračovat v modernizaci a realizovat naplánované a z velké části již připravené projekty.

2. České firmy se zapojují a troufám si říct, že v hojné míře a úspěšně. Jsem ve funkci 38 měsíců. Za tu dobu se v resortu obrany uzavřelo 38 tisíc nejrůznějších smluv. A 97 procent z nich bylo s českými firmami. Myslím, že tato čísla hovoří za vše. Jsem za to rád a věřím, že tento trend bude pokračovat. Domácí obranný průmysl je náš strategický partner a my s ním počítáme.

3. Netvrdím, že je situace ideální. Určitě je stále co zlepšovat. Odpověď na Vaši otázku je ale jednoznačná. Jsou. Těch 38 tisíc podepsaných smluv za více než 115 miliard korun je toho důkazem. A to ještě v nejbližších týdnech chceme podepsat smlouvu na nová děla a děláme maximum, abychom co nejdříve dotáhli i nákup protiletadlových raketových kompletů SHORAD. Nabrali jsme v oblasti akvizic tempo, jaké tady nikdy nebylo.

Jana Černochová (ODS), předsedkyně výboru pro obranu

1. Rozhodně není, pokud bude schválen dle domluvy ministryně Schillerové s ministrem Metnarem, stále bude o téměř 3 mld. Kč nižší, než kolik bylo plánováno v loňském střednědobém výhledu, a cca o 10 mld. Kč než částka, s níž pro příští rok počítá Koncepce výstavby AČR 2030. A to se samozřejmě někde musí odrazit. Chápu, že nebude podepsána smlouva na nová BVP, která měla být již z rozpočtu na rok 2022 financována. Ale to je neustálý problém se schopností či spíše neschopností resortu obrany plánovat akvizice a plnit jejich harmonogram. I tak ale přeci stále máme obrovský vnitřní dluh armády, který je třeba řešit, a každá koruna je v tomto potřebná. Neustálé žonglování s čísly ve vztahu k armádě je velmi nezodpovědné. Armáda potřebuje, aby její rozpočet byl předvídatelný a aby to, co se řekne v jednom roce, platilo i v dalším. Jinak jsou velké modernizační procesy neufinancovatelné a můžeme se rozloučit s nějakou stabilitou v naší obranyschopnosti.

2. Říkám to také opakovaně, co lze nakoupit doma v patřičné kvalitě, nakupujme doma. Rozumím legislativním mantinelům, ale pokud nás v tomto svazují, tak je musíme upravit, protože náš obranný průmysl potřebuje pro rozvoj svého byznysu možnost poukázat na to, že na domácím poli má uplatnění. A pokud nakupujeme ze zahraničí, tak musíme usilovat o maximální participaci tuzemských firem. V tomto směru se již mnohé povedlo, musíme v tom pokračovat a při vyjednávání být nekompromisní.

3. Bohužel, stále narážíme na ty samé problémy jako špatný odhad akvizičního harmonogramu, jeho průtahy, špatně zvolené způsoby zadávání zakázek, procesní pochybení, která neúspěšní uchazeči následně napadají a vede to k pokutám, a v neposlední řadě určování cen na základě starých marketingových průzkumů, jež vedou k nepříjemným překvapením při finálním nacenění. Nechci být za každou cenu kritická, mnohé se povedlo nakoupit, ale stále je co zlepšovat. A jsem přesvědčena, že musíme akviziční proces ještě více profesionalizovat, obnovit Národní úřad pro vyzbrojování a s ohledem na specifika armádních zakázek zjednodušit legislativu. Obranné zakázky nejsou veřejnými zakázkami klasického typu, kdy vybíráte z široké palety produktů. Armáda většinou ví, co chce. Proto bych se nebála výběrová řízení zjednodušit.

Radovan Vích (SPD), místopředseda výboru pro obranu

1. Rozpočet MO na příští rok je navýšený o pouhé cca 2 mld. korun, což v podstatě znamená pokrytí inflace. Když k tomu připočteme, že se zdražila celosvětově ocel o 300 %, a také, že resort MO každoročně nespotřebuje 2-4 mld. korun, tak je to dokonce méně. Vláda ANO a ČSSD se vojáky chlubí, ale když jim má zajistit dostatek financí, tak jedná na opak.

2. Pokud tyto výrobky vyrábí, tak v rámci výběrových řízení, které jsou a budou vypisované a také na servisní služby v rámci jednotlivých tendrů po celou dobu životního cyklu.

3. Všechno je pozdě, následně je to zpravidla opět posouváno v čase, zpochybňována cena z důvodu různých dalších funkcionalit anebo je to napadeno u ÚOHSu. Je potřeba přijmout systémové legislativní řešení, které by jednotlivá armádní výběrová řízení urychlila a zlevnila.

Jan Lipavský (Piráti), místopředseda výboru pro obranu

1. Považuji za správné, aby resort obrany dostal plných 95 miliard, které měl slíbeno ve střednědobém výhledu ze státního rozpočtu pro rok 2021.

2. Podáním nabídek do výběrových řízení.

3. V posledních letech vnímám výrazně lepší, oproti éře ministra Stropnického.

Zdeněk Ondráček (KSČM), místopředseda výboru pro bezpečnost

1. O modernizaci Armády ČR se hovoří posledních 20 let. Aby se provedla, alespoň v nezbytném rozsahu, musel by být rozpočet nejméně šestinásobný. Nejde ani tak o objem peněz jako takový, ale o to za co se to utrácí. Pokud je to pouze za hromadu železa máme s tím problém a jako jediní se nebojíme to říkat veřejně.

2. Tím, že při nákupech jasně stanovíme podmínku účasti českých firem v objemu 60 %. České firmy to umí nejen vyrobit, ale i vymyslet, jen musí dostat tu možnost. Jenže tím bychom neplnili požadavky našich tzv. partnerů z NATO, kteří také potřebují prodávat. Často bohužel právě ten železný šrot za nekřesťanské peníze.

3. Jak které, drobné zakázky ano, ale ty velké ne. Naposledy jsme to viděli při nákupu vrtulníků. Pokuta 550 mil. mluví za vše.

Jan Birke ( ČSSD), místopředseda výboru pro bezpečnost

1. Vzhledem k tomu, že základní prioritou ČSSD bylo nikoliv naplnění dvou procent HDP tak, jako byl závazek ČR, ale snahou odlepit se ode dna z těch koaličních spojenců, tzn. dostat do Ministerstva obrany min. návrh ve výši 1,45 % HDP, což představuje zhruba necelých 91 miliard Kč, s tím, že v podstatě na každý rok by se jednalo o navýšení. Pro rok 2023 jde o navýšení o dalších zhruba 5 miliard Kč, což vlastně činí 1/10 navýšení HDP, tzn. pro rok 2023 – by to bylo 1,46 % HDP, pro rok 2024 – 1,47 miliard Kč, … Z mého pohledu je tento rozpočet dostačující a to z toho důvodu, že jenom abychom si to dokázali představit, pokud by to byla 2 % HDP, tak je to zhruba 60 miliard korun a já se domnívám, že při současném stavu jak akvizicí nebo zákona o zadávání veřejných zakázek, by Ministerstvo obrany nebylo schopné ani tyto prostředky utratit.

2. Mohou, ale podle současné podoby zákona o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ) to mají velmi ztížené. A to z toho důvodu, že dnes firmy (a je to, řekl bych, národní disciplínou, národním svátkem, národní zálibou), které neuspějí a jsou druhé nebo třetí v tendru, tak to berou jako národní sport, že veškeré návrhy dávají okamžitě k ÚHOSu a dostávají se do situace, kdy v podstatě Ministerstvo obrany jako zadavatel tendru, není schopno nic vysoutěžit. To je to, co jsem zmínil již v závěru své první odpovědi. I kdybychom tam tzv. „nacpali“ 2 % HDP, tak dokud se nezmění zákon o zadávání veřejných zakázek, tak to bude velmi složité, co se týče vysoutěžení pro jednotlivé firmy.

Samozřejmě preferuji české firmy, myslím si, že Česká zbrojovka je TOP mezi výrobci zbraní v rámci celého světa, je to globální hráč a jednoznačně je to o tom, abychom právě českým výrobcům pomohli nejen pro zahraniční trh, ale především pro ten tuzemský. Je to sjednocení jednotlivých složek, ať už se jedná o Armádu ČR nebo Policii ČR,  prostě všech těch, kteří používají výzbroj.

Takže znovu říkám ano, ale bez změny ZZVZ to v tuto chvíli není možné, tedy jeho změna je nutná.

3. Akceschopné moc nejsou, a to neříkám proto, že bych chtěl kritizovat pana ministra Metnara nebo kohokoli jiného z MO. Já chci říci, že za bývalého ministra pana Stropnického se za 4 roky nevysoutěžila ani jedna zakázka. Za pana ministra Metnara se podařilo zvládnout min. 4 velké tendry, jako např. vrtulníky, teď se do jisté míry trošku potácí s problémem radarů. Nicméně, přiznám se, že bychom se měli soustředit především na to, co nám bude přinášet dodávka těchto zbraní nebo těchto věcí pro MO, co nám to bude přinášet pro náš průmysl, pro naše lidi, zaměstnance, fabriky, prostě jaké to bude mít synergické efekty. To je za A). A za B) abychom to mohli více podpořit, soustředil bych se především na dvě věci a to – první – ekonomická diplomacie, tj. posílení našich obchodních radů v zájmových zemích tam, kde je možnost vyvážení zbraní, kde nejsou samozřejmě embarga na jejich vývoz, a v neposlední řadě jednoznačná podpora dohod a smluv přímo mezi vládami, protože to je ta platforma, kde se dají věci ovlivnit ve prospěch dané země.

Jan Bartošek (KDU-ČSL), člen výboru pro obranu

1. Mohu říct, že rozpočet ministerstva obrany na příští rok určitě v pořádku není. A nebýt úsilí poslanců koalice SPOLU (ODS, KDU- ČSL a TOP09), by armádní rozpočet byl ještě menší a naše armáda by byla ve větších problémech. Bezpečnost a obrana bohužel pro stávající vládu není priorita a přesvědčit jsem se o tom mohl nesčetněkrát při jednáních výborů, kde vláda nereagovala na opakující se dotazy na modernizační proces a klíčové armádní zakázky. O adekvátním rozpočtu se můžeme bavit až v případě, kdy se budeme alespoň přibližovat k plnění našich aliančních závazků, v modernizaci armády a 2 % HDP.

2. České firmy ať si především udržují svou kvalitu a prestiž. V tento okamžik je míč na straně státu a je potřeba od řečí přejít k činům. Stát musí mít přehled, jaké společnosti, jaké procesy a jaké kapacity „doma“ má a jak je chce využít. Všude se o zapojení domácího průmyslu mluví, ale celý proces jde velmi pomalu. Do budoucna je klíčové, aby naše legislativa nebyla překážka pro efektivní využití českých firem. Také je nutné, aby při vypisování zakázek byl zapojen domácí obranný průmysl nejen min 40 %, ale aby podmínkou bylo také pořízení licencí na výrobu. K čemu je, že jako v případě prvních Pandurů všechno smontujeme, ale tím to končí? To je špatný postup. Potřebujeme tyto projekty dál rozvíjet a současné podporovat vědu, výzkum a export těchto výrobků.  

3. Akviziční proces je dlouhý a složitý řetězec a stojí za ním velké množství lidí. Když tento proces z jakýchkoliv důvodů zastavíte, ztratíte i roky práce lidi, kteří se tomu věnovali. Je zbytečný luxus takto plýtvat prací řady odborníků. Příkladem mohou být aktuální největší armádní zakázky, které vláda nestíhá podepsat a dostávají se tak do slepé uličky. Snad se stihnou podepsat do konce volebního období. A vláda si sama může odpovědět na to, jestli nestíhá podepsat největší zakázky kvůli nedostatečné legislativě nebo kvůli politikaření. Například, když KSČM sebrala z rozpočtu armády na letošní rok 10 mld. Kč a potom tím vládu vydírala a zastavila tak klíčový proces modernizace armády. 

Karel Krejza (ODS), člen výboru pro obranu

1. Rozpočet je vždy otázkou kompromisu a vždy nedostatečný. Nicméně i takto navrženým rozpočtem lze strategické akvizice dokončit. Mnohem důležitější je však stabilita rozpočtu a jeho výhled na další roky.

2. Aby se české firmy zapojily více, je třeba zjednodušit akviziční proces a to jednak vnitřní mechanismy na MO včetně digitalizace a informační nadstavby nad různými druhy software, které MO užívá a data z nich se přepisují ručně a dále i upravit zákon 134  o zadávání veřejných zakázek, případně speciální zákon pro obchod s vojenským materiálem.

3. Akviziční proces je třeba zrychlit. Bohužel přetrvávají obavy z kriminalizace politiků a negativní dopady konkurenčního boje mezi zájemci o dodávky pro MO často zneužívající nejasné či špatné legislativy v oblasti ZZVZ pro obranu a bezpečnost ČR, které často končí mnohaletými průtahy např. zásahem  ÚHOS.

Pavel Růžička (ANO), člen výboru pro obranu

1. Rozhodně nezpomalí, pořád je rozpočet růstový.

2. Zásadní je, aby MO vytrvalo v tlaku na zahraniční dodavatele, aby do dodávek povinně zapojovali tuzemské dodavatele, a to ve velkých podílech na celkové ceně projektu. V těchto velkých akvizicích se totiž hraje o přenos výrobních kapacit, přenos velmi pokročilého know-how. A na tom potom mohou české firmy stavět. Sekce průmyslové spolupráce ve spojení se Sekcí vyzbrojování a akvizic podle mého názoru dlouhodobě odvádí výbornou práci, jejíž ovoce teď začínáme sklízet. Ale musíme být důslední. Musíme po zahraničních partnerech chtít jasné harmonogramy, jasné závazky – nikoli politické proklamace, které jim mají pomoci v zadávacím řízení. A potom je také nutné, abychom si jako ČR udržovali a rozvíjeli kapacity podniků pro dodávky základních potřeb pro krizové stavy – munice, schopnosti oprav, výstroj, ochranné prostředky proti zbraním hromadného ničení apod. Preference tuzemských podniků by měla být v těchto oblastech jasná, protože co je doma, to se počítá – což nám ostatně ukázal i covid a například zablokování ochranných prostředků v Německu. Myslím, že to MO chápe a snaží se tuto soběstačnost postupně budovat.

3. MO má v zákonu 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek velký instrument pro flexibilní zadávání veřejných zakázek. Otázkou je, zda MO umí zákonná ustanovení vždy využít v jejich rozsahu. V tom vidím pro MO stále ještě výzvu, možná by stačilo někdy trochu více odvahy. Druhou věcí je, že MO a zejména Armáda by měly zapracovat na realistickém plánování. Podstatná část velkých akvizičních projektů má významná zpoždění, což není způsobeno jenom covidem, ale mnohdy i velmi optimistickými výhledy. Stejně tak dochází i k poměrně velkým přesunům finančních prostředků v rámci jednotlivých ročních rozpočtů, což také není dobrý signál pro obchodní partnery MO.

Rád bych také zmínil jedno opomíjené téma. Armáda poslední dobou razí na sociálních sítích heslo #vimecochceme. Věřím, že opravdu vědí, co chtějí. Není ale možné, aby do svých specifikací, což je základní dokument pro úředníky MO k samotnému nákupu, uváděli přesné technické parametry a konkrétní výrobky. Těžko je pak možné soutěžit, když budoucího dodavatele vlastně už vybrala Armáda předem. Běžná praxe v rozvinutých zemích je, že uživatel si specifikuje požadované schopnosti a nechá na akvizičním týmu, aby vysoutěžil to správné řešení.

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: