Od Off

První válečná zima na Jadranu

02. 12. 2024

Jaderské moře je dnes pro mnoho Čechů symbolem ideální letní dovolené. Mnoho z nich při tom navštíví i přístav Pula, kde stojí za zhlédnutí především zbytky Augustova chrámu z 1. století, triumfální oblouk postavený v letech 29 – 27 př. n. l. na počest římského vítězství u Actia. Historickou dominantou města je především pátý největší starořímský amfiteátr na světě, 33 m vysoká a 100 široká stavba z 2. století, ve které jsou dnes pořádány koncerty a kdysi zde až 20 000 diváků sledovalo zápasy gladiátorů. Před 110 lety bylo však toto místo hlavní základnou rakousko-uherského válečného loďstva, v jehož řadách tehdy světovou válku prožívalo v námořnických uniformách i několik tisíc Čechů…

V roce 1914 byl vjezd do přístavu byl široký pouhých 500 metrů a v případě nutnosti jej zahrazovaly plovoucí zátarasy a minová pole a bránily četné pobřežní baterie. Mimo to měla rakouská flota na Jadranu ze severu na jih k dispozici i další menší přístavy a základny – Terst, Veli Lošinj, Rijeka, Split, Zadar, Šibenik, Dubrovník a především Boku Kotorskou, která byla druhou největší válečnou základnou rakousko-uherského námořnictva, jejíž význam výrazně stoupl během válečných akcí na Jadranu právě během 1. světové války.

V Terstu a blízkém Monfalcone (oba přístavy byly tehdy rakouským územím) se nalézaly hlavní rakouské loděnice, v Rijece, kde byla i námořní akademie, byly potom především loděnice „uherské“ (Danubia) a soukromá firma Whitehead, zatímco pro potřeby samotného válečného loďstva byl vybudován obrovský námořní arsenál, který měl filiálku v Boce Kotorské.

I když se válka na Jadranu může někomu zdát trochu „ospalá“ v porovnání s krvavými pozemními boji v Srbsku, Haliči či ve Francii, válčilo a umíralo se i zde. Již 16. srpna 1914 přišlo rakouské námořnictvo poblíž černohorského přístavu Bar o křižník Zenta, který rozstřílela přesila francouzských lodí. Z 312 mužů posádky tohoto křižníku padlo či později utonulo 173 mužů. Ostatní se dostali do zajetí, kde živořili až do počátku roku 1916, kdy je vysvobodila rakouská ofenzíva. V seznamech mrtvých i zajatých nacházíme desítky českých námořníků.

Další Čtení : Branislav Vladimír Manica / 27. 2. 1894 – 14. 7. 1980

Na Jadranu se samozřejmě válčilo a umíralo i v zimě, jak dokazují následující fakta z první válečné zimy:

3. listopad 1914
Rakouská ponorka U 5 provedla první torpédový útok ve válce na Jadranu, když napadla francouzský pancéřový křižník Jules Ferry. Vypálené torpédo sice selhalo, ale znejistělí Francouzi raději zanechali demonstrací síly a na čas se opět stáhli z Jadranu.
17. listopad 1914
Rakouská civilní loď Josephine najela u Puly na minu, zahynulo při tom 7 osob.
29. listopad 1914
Francouzská ponorka Cugnit pronikla do Boky Kotorské a pokusila se dostat do zátoky Topla do torpédometné pozice. Byla zahnána torpédoborcem Blitz, torpédovkou Tb.57T a námořním letounem E 34.
20. prosinec 1914
Při pokusu o vniknutí do pulského přístavu byla potopena francouzská ponorka Curie. Dva členové posádky byly ve tmě zastřeleni, ostatní francouzští námořníci byli zajati.
21. prosinec 1914
Rakouská ponorka U 12 svým torpédem těžce poškodila v jižní části Otrantského průlivu francouzský dreadnought Jean Bart, což opět vedlo k dočasnému stažení francouzské flotily z Jadranu.
22. prosinec 1914
Rakouský torpédoborec Balaton byl při průzkumu u Palagružských ostrovů neúspěšně torpédován cizí ponorkou.
25. prosinec 1914
Italové, kteří byli v té době ještě formálním spojencem Rakousko-Uherska, ale intenzivně se chystali k přechodu s státům Dohody, pod záminkou vzpoury proti Essad Pašovi okupovali albánskou Drač.
4. leden 1915
Velitel rakousko-uherského námořnictva admirál Haus navrhl vyslat nový křižník Novara s 300 t munice do turecké Smyrny. Od této riskantní myšlenky bylo nakonec upuštěno.
10. leden 1915
Křižník Novara byl zařazen do služby v rakousko-uherské flotě.
31. leden 1915
V Pule byla zdvižena na hladinu francouzská ponorka Curie, její systematické zdvihání z hloubky 39 metrů bylo zahájeno 6. ledna. Po obsáhlé rekonstrukci byla zařazena do rakousko-uherské floty jako U 14.
18. únor 1915
Rakouské torpédoborce Tátra, Balaton a Orjen provedly výpad do Otrantské úžiny, při kterém však spatřily jen neutrální řecký křižník Elli.
27. únor 1915
Francouzská ponorka třídy Brumaire zaútočila neúspěšně u Rat Mendra na rakouskou ponorku U 12. Námořníky na Jadranu čekaly ještě tři válečné zimy, než se jim na počátku té páté podařilo válce vyklouznout. Neobešlo se to bez rebelií i unikátní události, kdy 10. listopadu 1918 z pulského přístavu vypluly na moře pod českými vlajkami s minimálními posádkami bitevní lodě Radetzky a Zrinyi! S těmi čeští a chorvatští námořníci dopluli až do Splitu ve snaze je zachránit pro nový jihoslovanský stát. Lodě však musely být záhy na to předány dohodovým mocnostem. Dne 25. listopadu 1918 potom železničním přesunem do Prahy skončil organizovaný přesun českých námořníků z Puly do vlasti. V následujících dnech dorazili do českých zemích také čeští námořníci z Boky Kotorské a malé skupinky z dalších jadranských přístavů. Již záhy mnozí čeští mariňáci vyrazili na Slovensko bojovat proti Maďarům, kteří se nechtěli smířit se vznikem Československé republiky.