Zemřel Jaroslav Šedivý, diplomat, který se zasloužil o odchod sovětských vojsk a vstup do NATO

30. 01. 2023

Ve věku 93 let zemřel v sobotu 28. ledna 2023 PhDr. Jaroslav Šedivý, historik, někdejší ministr zahraničních věcí a respektovaný diplomat. Patřil mezi klíčové tvůrce nové zahraniční politiky po sametové revoluci. Významně se zasloužil o integraci České republiky do západních struktur, včetně vstupu do Severoatlantické aliance.

Jaroslav Šedivý se narodil 12. listopadu 1929 v Praze. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval historii a slavistiku. V roce 1954 začal působit ve Slovanském ústavu Akademie věd, o tři roky později nastoupil do Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii v Praze. Ve své odborné práci se věnoval zejména historii československé zahraniční politiky. V roce 1962 získal doktorát. Založil také odborný časopis Mezinárodní vztahy a tři roky byl jeho šéfredaktorem.

V únoru 1970 musel ústav opustit kvůli svému postoji v roce 1968 během sovětské invaze. V srpnu 1970 byl zatčen a obviněn z podvracení republiky. V ruzyňské věznici strávil šest měsíců. Následně se musel živit jako dřevorubec či řidič. Dlouhá léta pracoval jako čistič oken. I v té době se však věnoval badatelskému úsilí. Nejprve napsal knihu o ruských  děkabristech (Pokořená revoluce), dále se věnoval Metternichově politice v době napoleonských válek (Metternich kontra Napoleon). Obě práce však mohly vyjít jen díky tomu, že je podepsal někdo jiný – první zmíněnou Ivette Heřtová, druhou Jan Halada.

Na podzim 1989 byl Jaroslav Šedivý přijat do Prognostického ústavu Akademie věd, aby vypracoval analýzu mezinárodně politického prostředí tehdejšího Československa. V prosinci 1989 se stal poradcem ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera. Po sametové revoluci oba muži společně vytvářeli novou zahraniční politiku. S prezidentem Václavem Havlem usilovali o to, aby se Československo vrátilo zpět do Evropy. Prvním krokem k tomu byl odchod sovětských vojáků ze země. Zároveň bylo potřeba promýšlet nové evropské uspořádání, které by se oprostilo od dosavadního blokového systému.

Jaroslav Šedivý byl v červnu 1990 jmenován velvyslancem České a Slovenské Federativní republiky ve Francii, na stejné pozici pokračoval i po rozdělení státu. Po návratu domů v prosinci 1994 se ujal funkce ředitele odboru analýz a plánování na ministerstvu zahraničí. O rok později se stal velvyslancem ČR v Belgii a Lucembursku a byl pověřen zastupováním zájmů ČR v NATO a ZEU. V této pozici se zásadním způsobem podílel na vstupu České republiky do Severoatlantické aliance.

Prokázal mimořádné diplomatické schopnosti, čerpal i ze svých znalostí historika.  V letech 1997 a 1998 vykonával funkci ministra zahraničních věcí a měl tak možnost podpořit další integrační snahy České republiky do západních struktur. Osobně přitom pomáhal v USA rozptýlit obavy amerických senátorů týkající se vstupu tří středoevropských států do Aliance. Když Česká republika v roce 1999 do NATO vstoupila, působil Jaroslav Šedivý již jako velvyslanec ve Švýcarsku.

Kromě diplomatické dráhy se Šedivý věnoval i psaní knih. Mimo jiné přitom čerpal ze svého působení na ministerstvu zahraničí či v diplomatických službách v zahraničí (například Černínský palác v roce nula, Velvyslancem u Eiffelovy věže 1990 -1994). Své vzpomínky také zahrnul do knihy s názvem Mé putování zmateným stoletím.

Jaroslav Šedivý byl nositelem vysokých francouzských vyznamenání – Řádu čestné legie a Národního řádu za zásluhy. Prezident Václav Klaus mu udělil medaili Za zásluhy II. stupně.

Petr Janoušek

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: