Ukrajinské bojiště jako reklama: Jak HIMARS změnil trh se zbraněmi
Když se v létě 2022 na ukrajinském nebi objevily první salvy amerických raketometů HIMARS, šlo mnohem víc než jen o novou zbraň v rukou obránců. Na frontě se zrodil fenomén, který v reálném čase sledovaly armády i vlády po celém světě. Přesné údery, mediální ohlas a viditelný dopad proměnily HIMARS z málo známého systému na symbol moderní dělostřelecké revoluce, a zároveň na jednu z nejúspěšnějších „reklam“ amerického zbrojního průmyslu posledních let.
Ukrajina se stala laboratoří moderní války, a zároveň výkladní skříní zbraní, které nezřídka dosud existovaly především v tabulkách „exportních katalogů“. Systémy protivzdušné obrany, drony, obrněná vozidla i raketové systémy tu procházejí nejtvrdším možným testem. Bojem proti technologicky vyspělému protivníkovi v rozsáhlém konvenčním konfliktu.
Z celé škály západních zbraní, které se na frontě objevily, se však žádná nestala symbolem tak rychle jako americký M142 HIMARS. Tento šestihlavňový raketomet, vyvinutý společností Lockheed Martin, původně vznikl jako mobilní doplněk těžších systémů MLRS.
Na Ukrajinu bylo do konce roku 2024 dodáno desítky těchto systémů. HIMARS tak Ukrajincům umožnil poprvé vést vysoce přesnou dělostřeleckou válku, v níž hraje roli rychlost, přesnost a informace. Nejen množství vypálené munice.
Úspěch na bojišti ale měl i ekonomické a politické dopady. Už během prvního roku po nasazení HIMARS zaznamenala agentura DSCA (Defense Security Cooperation Agency) rekordní počet žádostí o jeho nákup. „Ukrajinská zkušenost“ se tak stala praktickým argumentem, který žádná marketingová kampaň nedokázala nahradit.
Unikátnost systému HIMARS
Americký M142 HIMARS je lehký, vysoce pohyblivý raketometný systém, schopný zasahovat cíle na vzdálenost desítek až stovek kilometrů s mimořádnou přesností. Vyvinula ho společnost Lockheed Martin koncem 90. let jako odpověď na potřebu amerických jednotek, mít rychlejší a mobilnější variantu těžkého systému M270 MLRS, který je postaven na pásovém podvozku. HIMARS oproti němu využívá kolovou platformu nákladního vozu FMTV 6×6, což výrazně snižuje jeho hmotnost a logistickou náročnost. Zároveň může být přepravován i transportním letounem C-130 Hercules.
Technické a taktické parametry
Každé vozidlo nese kontejner s šesti raketami GMLRS, jednu ATACMS, nebo dvě PrSM.
- Dosah GMLRS: přibližně 70–84 km
- Dosah ATACMS: až 300 km
- Dosah PrSM: 499+ km (potenciálně až 1000 km)
Všechny tyto schopnosti umožňují, aby systém zasáhl cíl, a během okamžiku změnil pozici, což je taktika známá jako „shoot and scoot“. V praxi to znamená, že HIMARS vystřelí salvu (nebo jednu přesně mířenou střelu), vyklidí pozici a unikne odvetnému ostřelování ještě dřív, než se protivník stačí zorientovat. Tento princip se ukázal jako klíčový právě na Ukrajině, kde ruské jednotky disponují rozsáhlými průzkumnými a dělostřeleckými kapacitami. HIMARS tak představuje systém, který kombinuje palebnou sílu těžkého dělostřelectva s mobilitou lehkého obrněnce. Schopnost, kterou moderní armády dlouhodobě hledají.
Dalším z důvodů úspěchu HIMARS je jeho modulární konstrukce a značná kompatibilita s NATO standardy. Používá stejnou munici jako starší M270 MLRS, což zjednodušuje zásobování a výcvik. Navíc lze odpalovací kontejner vyměnit během několika minut pomocí integrovaného hydraulického ramene. Systém je navržen tak, aby vyžadoval minimální obsluhu (tříčlennou posádku) a mohl být nasazen v jakémkoliv terénu. Právě tato jednoduchost a spolehlivost v kombinaci s digitálním řízením palby dnes činí z HIMARS oblíbený exportní artikl.
Tržní dopad: HIMARS jako „produkt vyzkoušený v boji“
Nasazení systému HIMARS na Ukrajině mělo dopad, který výrazně přesáhl vojenský rámec konfliktu. V okamžiku, kdy se na sociálních sítích a zpravodajských serverech začaly objevovat záběry přesných úderů na ruské sklady munice, mosty a velitelská stanoviště, zrodila se nová kapitola v dějinách zbrojního marketingu. Zbraň, která do té doby zůstávala ve stínu známějších obrněnců nebo letounů, se stala globálním symbolem moderní dělostřelecké převahy.
Odborníci z think-tanků jako IISS nebo CSIS hovoří o „efektu Ukrajiny“. Tedy jevu, kdy úspěch konkrétního systému v reálném boji okamžitě spustí lavinu politických a průmyslových reakcí. Americká agentura DSCA, která spravuje exportní prodeje zbraní v rámci programu Foreign Military Sales, zaznamenala od roku 2022 prudký nárůst žádostí o schválení nákupu systému HIMARS a související munice. Zájem se soustředil především ve střední a východní Evropě, kde státy viděly v HIMARS nejen účinný prostředek k posílení obrany, ale i jasný politický signál loajality k americkému bezpečnostnímu „ekosystému“.
Před ruskou invazí na Ukrajinu měly systémy HIMARS ve své výzbroji nebo objednané (s výjimkou USA) také: Rumunsko (54), Tchaj-wan (11), Singapur (18), Spojené arabské emiráty (12) Polsko (20) a Jordánsko (12). Po ruském vpádu na Ukrajinu se však situace začala rapidně měnit. Polsko se rozhodlo pro mimořádně ambiciózní nákup dalších 486 odpalovacích zařízení v rámci domácího programu HOMAR-A. Litva (8), Lotyšsko (6), Estonsko (6) Itálie (21), Bahrajn (4), Chorvatsko (8), Kanada (26), Maroko (18), Norsko (16) a Austrálie (až 90) se staly dalšími zákazníky, kteří své rozhodnutí urychlili právě pod dojmem ukrajinské zkušenosti. Tento trend jasně ukazuje, že ukrajinské bojiště se z velké části proměnilo v showroom amerického zbrojního průmyslu. Z místa destrukce se stal paradoxně prostor obchodní inspirace.
Reakce průmyslu na sebe nenechala dlouho čekat. Společnost Lockheed Martin, výrobce systému, v roce 2023 oznámila zvýšení výrobních kapacit. Z přibližně padesáti kompletů ročně na téměř dvojnásobek. Současně došlo ke ztrojnásobení produkce naváděné munice GMLRS, která představuje hlavní „spotřební“ položku celého systému. Pentagon zařadil HIMARS mezi klíčové exportní priority a označil jej za nástroj posilování alianční interoperability. Jinými slovy, nejde jen o výdělek pro Lockheed Martin, ale o investici do geopolitického vlivu Spojených států. Právě tato geopolitická dimenze je často opomíjeným aspektem fenoménu HIMARS. Každá nová země, která systém pořídí, se zároveň stává součástí širší americké infrastruktury. Od výcviku obsluh, přes servisní podporu, až po dodávky munice, které podléhají přísné exportní kontrole.
Úspěch HIMARS zároveň zvýšil tlak na konkurenci. Evropské a asijské firmy se snaží nabídnout alternativy. Například izraelský systém PULS, francouzský LRU či jihokorejský K239 Chunmoo. Avšak ani jeden z nich zatím nedokázal získat takovou mediální a symbolickou relevanci. Ukrajinské bojiště poskytlo HIMARS nejen punc „ověřeného v boji“, ale i auru technologické převahy, kterou nelze nahradit laboratorními testy ani marketingovými kampaněmi.
Z ekonomického hlediska se HIMARS stal učebnicovým příkladem zbraně, která dokázala přetavit operační úspěch v obchodní triumf. Z politického pohledu pak funguje jako prostředek upevnění vazeb mezi USA a jejich spojenci. A z hlediska symbolického představuje připomínku, že v moderní válce může mít jeden přesný úder větší dopad než tisíc neřízených salv, nejen na bojišti, ale i na světových trzích.
Zdroj: Defense News, DSCA, ESD, Lockheed Martin
