Josef Bryks / 18. 3. 1916 – 11. 8. 1957

18. 03. 2026

Stíhací pilot RAF Josef Bryks patří k výrazným osobnostem československého zahraničního odboje. A také k symbolům jejich utrpení nejen v německých zajateckých táborech a na gestapu, ale i v kriminálech poúnorového Československa. Po útěku z okupované vlasti bojoval v řadách britského letectva, v roce 1941 byl po sestřelení nad Francií zajat. V německých zajateckých táborech proslul opakovanými a mimořádně odvážnými pokusy o útěk, za něž byl po válce vyznamenán i britským řádem MBE. Celkem se o útěk pokusil pětkrát. Po návratu do osvobozeného Československa byl povýšen až na majora letectva, jeho život však poznamenaly osobní tragédie i politické zvraty. Brzy po únoru 1948 byl zatčen a odsouzen k dlouholetému žaláři. Zemřel 12. srpna 1957 ve vězeňské nemocnici uranového dolu Rovnost u Ostrova nad Ohří. Rehabilitován byl po roce 1989 a roku 1991 povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.

Rodák z Lašťan na Olomoucku byl sedmým z osmi potomků hanáckého středního rolníka Františka Brykse a jeho manželky Anny, roz. Nasvetrové. Po maturitě na obchodní akademii v Olomouci (červen 1935) nastoupil 1. 10. 1935 vojenskou prezenční službu u dragounského pluku 5 v Košicích, absolvoval Školu na důstojníky jezdectva v tradiční „koňácké“ posádce v Pardubicích a příslušnou praxi až do září 1936 prodělával u svého košického pluku, kde dosáhl hodnosti des.asp. Poté se rozhodl pro profesionální vojenskou dráhu. Byl přijat ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích (1936–1937), v jejímž průběhu přešel do jejího leteckého oddělení. Po vyřazení v hodnosti poručíka letectva a s kvalifikací leteckého pozorovatele pak následovalo přemístění k 5. pozorovací letce leteckého pluku 2 Dr. E. Beneše v Olomouci (srpen – říjen 1937) a aplikační kurs v Prostějově, kde prodělal pilotní výcvik (říjen 1937 – září 1938). K polní jednotce, 33. stíhací letce, nastoupil 30. 9. 1938, v době vrcholící mnichovské krize. Zůstal u ní do 15. 3. 1939.

Krátce po okupaci se nejprve zapojil do organizace ileg. odchodů letců do Polska. V této době se J. Bryks musel vyrovnat se ztrátou povolání. U svého tchána Štěpána Černého, řezníka v Dolanech pracoval jako řeznický pomocník, ale šlo jen o dočasné řešení, neboť jako bývalý vojenský gážista měl nárok na umístění ve státní správě. V prosinci 1939 byl tedy převeden do služeb protektorátního Ministerstva vnitra s určením k okr. úřadu ve Velkém Meziříčí. Již po třech týdnech však ze státní služby na vlastní žádost odešel a po několika týdnech, 20. 1. 1940, se vydal na dlouhou a dobrodružnou cestu do zahraničního odboje.

Přes Slovensko se nejprve dostal do Maďarska, kde však byl 26. 1. zatčen a pro nedovolený přechod hranic uvězněn v Budapešti až do 4. 4. 1940. Maďaři ho eskortovali zpátky na Slovensko. Podařilo se mu však uprchnout a přes Maďarsko se dostal do Jugoslávie, kde se 17. 4. 1940 přihlásil na francouzském konzulátu v Bělehradě. Pak již následovala relativně hladká cesta přes Řecko, Turecko a Sýrii do Francie. Dne 10. 5. 1940 byl prezentován u náhradní jednotky čs. letectva v Agde, kde konal službu pobočníka. Spád válečných událostí však byl natolik rychlý, že nestačil usednout do kabiny byť jen cvičného letounu. Dne 27. 6. 1940 se na palubě jedné z evakuačních lodí´dostal do Británie.

Byl přijat do svazku RAF VR v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer (do československé hodnosti npor. let. byl povýšen tradičního 28. 10. 1940). Jeho cesta k vlastnímu bojovému nasazení nebyla ani krátká, ani přímá. Dne 4. 8. 1940 nastoupil v Duxfordu službu u nedlouho předtím založené 310. čs. stíhací peruti. Ta však měla v té době pilotů takový nadbytek, že na přeškolování dalších nezbývala její výcviková kapacita. Proto byl 17. 8. 1940 nejprve odeslán k operačně-výcvikové jednotce 6. OTU do Sutton Bridge. Avšak následkem letecké nehody na stíhačce Hurricane z 30. 8. byl odeslán na doplňkové školení u 12. OTU v Bensonu. Zde prošel docvičením a přezkoušením (na typu Fairey Battle), zdali je vhodný pro stíhací letouny. V přezkoušení a doškolování zde pobyl pět týdnů.  Ačkoli tuto finální fázi britského výcvikového schématu nakonec úspěšně završil, k bojové jednotce nebyl zařazen okamžitě. Namísto toho byl 11. 11. 1940 přemístěn k velitelství oddílu letecké přepravy letounů (HQ Ferry Pilot´s Pool) na základnu Kemble, kde několik týdnů přelétával letouny k jednotkám. Následně byl 1. 1. 1941 přemístěn jako pilot k servisní jednotce 6. MU na letišti Brize Norton. Lze předpokládat – a byla to tehdy dost rozšířená praxe – že zde současně měl nabýt větší pilotní praxe. 

V Británii měl oproti většině svých druhů určitou výhodu. Ze střední školy totiž výborně uměl anglicky, takže byl zařazen k britské bojové jednotce – 23. 4. 1941 nastoupil k 242. stíhací peruti, operující na Hurricanech z letiště Stapleford Tawney (hrabství Essex). Protože se s ní zprvu počítalo jako s noční stíhací, prodělal aplikační kurs nočního létání a létání podle přístrojů. Záhy se však přemístila na velkou sektorovou základnu North Weald, aby ve svazku tamního křídla podnikala denní ofenzivní operace nad okupovanou západní Evropou. Mezitím byl povýšen do hodnosti Flying Officer (nadporučík letectva).

V průběhu doprovodu bombardovacích Blenheimů nad elektrárnu Kuhlman v Chocques poblíž Béthune (operace Circus 14) dne 17. 6. 1941 došlo nad departmentem Pas-de-Calais k velké letecké bitvě, v níž RAF utrpělo citelné ztráty. Sestřelen byl i F/O J. Bryks, který s velkou dávkou pravděpodobnosti padl za oběť veliteli stíhací eskadry JG 26 Schlageter, Oberstleutnantovi Adolfovi Gallandovi. Ze svého hořícího Hurricanu se lehce popálený Bryks  zachránil padákem nad obcí Enquin-lez-Guinegatte, 16 km jižně od Saint- Omer. Pokusil se ukrýt v nedaleké vesnici Serny, ale při pokusu o útěk byl zajat. Jako Čech očekával v zajetí špatné zacházení z německé strany, chtěl také chránit svou rodinu před represáliemi. Pokusil se proto skrýt svou pravou identitu. Při zpravodajském výslechu v tranzitním zajateckém táboře Dulag Luft v Oberurselu u Frankfurtu nad Mohanem se proto vydával za Brita Josefa Rickse, ale vzhledem k tomu, že u něj byla nalezena záchranná vesta na jméno Poláka Henryka Skalského, byl považován za Poláka. Po výslechu byl 23. 6. 1941 odvezen do tábora Oflag IX A/H Spangenberg a odtud do Oflag VIB Warburg. 

Eventualita zůstat v pasivním, ale relativně bezpečném zajetí do konce války byla pro něj nemyslitelná. Ze zajetí se pokoušel pětkrát o útěk ale ani jeden mu nevyšel. V noci 19./20. 4. 1942 utekl podzemním tunelem z Warburgu společně s F/Lt Otakarem Černým (který byl dopaden již 28. 4. v Hamburku). Prchal ke švýcarským hranicím, ale těžce nemocného ho zajal příslušník Hitlerjugend v lesích u Eberbachu (jz. od Stuttgartu). 5. 5. 1942 byl odvezen na gestapo do Darmstadtu a odtud 8. 5. zpět do tábora ve Warburgu – nejprve na ošetřovnu a pak do vězení v táboře Oflag VIA Soest. Po převozu do vězení tábora ve Warburgu uprchl 17. 8. 1942 tunelem, vykopaným z cely. Málem byl dopaden když se na letišti 10 km již. od Frankfurtu nad Mohanem snažil dostat do kabiny zaparkovaného stíhacího letounu Messerschmitt Bf 109, ale nakonec byl 8. 9. dopaden příslušníky flaku během náletu na Mannheim. Ze zdejšího gestapa byl dopraven zpátky do Warburgu a odtud 20. 9. 1942 do tábora Oflag XXIB ve Schubinu (dnes Szubin, Polsko).

Dne 4. 5. 1943 odtud uprchl znovu a tentokrát na svobodě, byť v krajně nejistém postavení psance, zůstal řadu týdnů. Za dráty tábora se dostal tajně vyvezený v bečce na hnojůvku, partnerem na útěku mu byl opět F/Lt. O. Černý, který téže noci uprchl tunelem. Měli v úmyslu dostat se přes Gdaňsk do Švédska. Ve Varšavě se dostali do kontaktu s Armií Krajowou, ale 2. 6. 1943 byl pod jménem Josef Brdnisz zatčen a převezen do pověstné věznice Pawiak, kde byl mučen a utrpěl vážná vnitřní zranění. 2. 9. 1943 byl společně s Černým převezen do zajateckého tábora Stalag Luft III v Saganu (dnes Źiagań, Polsko) a do 15. 9. setrvali v jeho táborové věznici. Po propuštění z vězení byl ošetřován nejprve v místní nemocnici a 9. 10. 1943 převezen na ošetřovnu tábora Stalag VIIIB v Lamsdorfu (dnes Lambinowice, Polsko), kde musel být 7. 11. 1943 operován. Ani pak se nevzdal. Již 13. 12. 1943 si v rámci přípravy na další útěk zaměnil identitu se Sgt Bruno Saxem, jehož totožnost však byla odhalena, což 20. 12. vedlo i k Bryksově uvěznění – nejprve v Lamsdorfu, pak v Saganu. Po propuštění z táborového vězení se podílel na přípravě známého Velkého útěku ze Saganu, k němuž došlo v noci 24./25. 3. 1944, ale nebyl mezi těmi, jimž se podařilo uniknout tunelem Harry. Krátce poté vyšla najevo jeho pravá identita, když do Saganu přišel z Británie doklad o jeho povýšení do hodnosti Flight Lieutenant (kapitán letectva) s uvedením správné podoby jména a s poznámkou „Czech“. Podobně jako řada dalších zajatců, pozitivně identifikovaných jako Češi, byl pak v srpnu 1944 zatčen a převezen na pražské gestapo, kde byl obviněn z velezrady. Byl vězněn v policejní věznici na Pankráci a pak ve vojenské na Loretě, ale na zákrok ochranných mocností byl propuštěn zpět do zajateckého tábora – nejprve 21. 9. 1944 do tábora Stalag Luft I v Barthu a odtud 7. 11. do Oflag IVC v Colditz, kde se 16. 4. 1945 dočkal osvobození americkou armádou. Za statečné chování v německém zajetí byl po válce vyznamenán řádem Britského impéria (MBE).

Po návratu se zotavoval z následků zajetí i zranění utrpěného při sestřelu (absolvoval dvě operace – v srpnu 1945 a v červnu 1946). Mezitím se osobně poznal s Angličankou Gertrudou Roseovou (nar. 26. 9. 1920 v St. Pancras, Londýn), poštovní úřednicí a vdovou po britském letci. Bryks si s ní v době svého zajetí dopisoval prostřednictvím Mezinárodního Červeného kříže. Z příběhu vztahu této ženy a zajatého letce vznikl tehdy v Británii film s výmluvným názvem Srdce v zajetí. Do vlasti se Josef Bryks vrátil až 6. 10. 1945 a svou někdejší korespondentku přivezl s sebou – jako svou manželku (manželství bylo uzavřeno 18. 7. 1945, neboť po návratu ze zajetí se dozvěděl, že je vdovcem – jeho první manželka se po jeho útěku do zahraničí znovu vdala a v dubnu 1945 spáchala v Přerově sebevraždu). Sloužil i nadále u letectva, byl povýšen nejprve na kpt. let. (září 1945), pak na škpt. let. (prosinec 1945) a nakonec na mjr. let. (květen 1946). Do aktivní letecké služby se již vrátit nemohl, neboť jej handicapovala válečná zranění a nedoslýchavost po proražení ušního bubínku. Dne 15. 10 1945 byl přidělen k Leteckému učilišti do Olomouce jako učitel teorie létání a profesor angličtiny. V červnu 1946 vstoupil do národně socialistické strany, byl též předsedou olomoucké odbočky Britsko-československé společnosti, členem Svazu zahraničních vojáků a Svazu osvobozených politických vězňů. Již 29. 2. 1948, v rámci první vlny poúnorových personálních čistek, byl od LU v Olomouci přemístěn do Havlíčkova Brodu ke zdejší Letecké základně 10. Následně byl 9. 3. 1948 „pro svou politickou nespolehlivost“ odeslán na vynucenou dovolenou, 1. 5. na dovolenou s čekaným a 1. 9. 1948 přeložen do zálohy. V té době se však mjr. Josef Bryks již nacházel ve vězení, odkud nevyšel až do smrti.

V souvislosti s vyprovokovaným a tudíž neúspěšným pokusem o útěk div. gen. RNDr. Karla Janouška do zahraničí byl totiž již 3. 5. 1948 v Olomouci zatčen (manželku Gertrudu s ani ne dvouletou dcerkou Soniou již předtím prozřetelně poslal do Británie). V přelíčení, konaném 14.–16. 6. 1948 před Vrchním vojenským soudem v Praze byl sice zproštěn obžaloby (generál Janoušek byl odsouzen k 18 rokům těžkého žaláře), ale prokurátor se odvolal a v novém hlavním přelíčení před Státním soudem v Praze 9. 2. 1949 byl odsouzen na 10 let těžkého žaláře (Janouškovi zvýšili trest na 19 roků). K výkonu trestu byl 26. 2. odvezen na Bory, ale po odhalení pokusu o organizovaný útěk byl 12. 5. 1950 Krajským soudem v Plzni odsouzen na dalších 20 let těžkého žaláře (brány věznice měl tedy opustit až 3. 5. 1978). K dalšímu výkonu trestu byl odvezen nejprve na Pankrác (13. 5. 1950), do Mladé Boleslavi (17. 8. 1950), opět na Pankrác (3. 11. 1950), do Opavy (6. 11. 1950), poté do Leopoldova (18. 6. 1952) a nakonec se dostal do jáchymovských dolů, konkrétně na důl Rovnost v Ostrově nad Ohří. Zde ustal se svými pokusy o útěk a naopak se soustředil na dosahování co nejvyšších pracovních výsledků, neboť z hubené mzdy nepřestával podporovat svého starého otce a především desetiletou dcerku, žijící v Anglii. To mu však bylo posléze úředně zakázáno, takže ke strádání tělesnému se přidalo i strádání duševní. Následkem toho se u něj začala projevovat srdeční choroba, na níž v noci z 11. na 12. 8. 1957 zemřel ve vězeňské nemocnici uranového dolu Rovnost v Ostrově nad Ohří. Zemřel na infarkt a na následné neposkytnutí lékařské pomoci. Pro tehdejší dobu zůstává charakteristické, že jeho ostatky nebyly rodině vydány k zařízení pohřbu v důsledku „rozsáhlosti a nebezpečnosti trestné činnosti jmenovaného, které se dopustil jednak před zatčením i ve výkonu trestu.“ Do životních osudů Josefa Brykse se velikost doby, v níž žil, i její tragičnost promítla měrou vrchovatou.
Z nedlouhých 41 let, které mu osud vyměřil, jich celkem 13 strávil za ostnatým drátem – nejprve v německých zajateckých táborech a věznicích gestapa a poté v žalářích lidově-demokratického Československa. Stal se tak jedním ze symbolů pohnutých poúnorových osudů čs. válečných letců. V rámci polistopadových rehabilitací byl mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam (29. 5. 1991)

O několik let později Trudie Bryksová, která se mezitím přestěhovala do Washingtonu, opět navázala kontakt s Josefovými příbuznými. V jeho rodných Lašťanech symbolicky pohřbila do rodinné hrobky svého manžela a vedle něj jejich dceru Soniu, která mezitím zemřela v sanatoriu na roztroušenou sklerózu.

Vyznamenání:

• Československý válečný kříž 1939;
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem;
• Československá medaile Za zásluhy I. st;
• Československá vojenská pamětní medaile se štítky F a VB;
• Member of the Order of the British Empire (9. 8. 1946);
• The 1939–1945 Star;
• Air Crew Europe Star; War Medal

Památky:

• Bryksova ulice na sídlišti Praha – Černý Most II, pamětní deska u rodného domu v Lašťanech
  (odhalena 4. 6. 1994).

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů (Vojenský historický ústav Praha; 2005). Autor: Jiří Rajlich

Čtěte také: Jiří RAJLICH: Plukovník in memoriam Josef Bryks. Historie a vojenství č. 2/2003, s. 436-452

O Josefu Bryksovi byl v roce 2007 natočen film Muž, který přecenil českou duši aneb Útěky Josefa Brykse, který můžete vidět v iVysílání České televize.

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: