Válka se mění rychleji než armády. Jaké závěry přinesla mezinárodní konference Defence and Strategy?

Drony mění bojiště, umělá inteligence mění rozhodování a hybridní hrozby zasahují stále hlouběji do fungování společnosti. Společným jmenovatelem většiny vystoupení na mezinárodní konferenci Defence & Strategy 2026 však nebyly nové technologie, ale schopnost adaptace. Právě ta podle řady expertů rozhodne o tom, které státy budou schopny obstát v bezpečnostním prostředí v příštích letech.

Ukrajinská zkušenost přitom opakovaně odhaluje zajímavý paradox současného bojiště. Technologická převaha už nemusí patřit tomu, kdo disponuje nejdražšími systémy, ale tomu, kdo je dokáže rychleji upravovat, vyrábět a nasazovat. Právě tento motiv se v různých podobách vracel napříč většinou vystoupení a příspěvků na letošním ročníku konference Defence & Strategy 2026, která se konala ve dnech 20.–22. května v Praze v hotelu DAP a kterou pořádalo Centrum bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany.

Akce přivedla do české metropole vojenské profesionály, akademiky, experty NATO i zástupce obranného průmyslu z České republiky i ze zahraničí. Vedle představitelů Univerzity obrany a Armády České republiky vystoupili například Mietta Groeneveld z NATO Command and Control Centre of Excellence, Bernd Weissenberger z NATO Modelling and Simulation Centre of Excellence, Nicholas Diehl z Pennsylvania State University, Pedro Água z Portuguese Naval Academy či Didier Oustric z French Directorate of Higher Military Studies. Vysoké zastoupení měla také polská a maďarská akademická obec.

Úvodní keynote přednesl generálmajor Petr Milčický, ředitel Sekce rozvoje sil Ministerstva obrany ČR. Na něj navázala živá panelová diskuse o budoucnosti NATO, v níž Nicholas Williams (European Leadership Network), Jan Jireš (International Institute for Strategic Studies) a brigádní generál Branislav Benka (Defence Attaché at the Embassy of Slovakia) debatovali o schopnosti Aliance reagovat na hybridní hrozby, o rostoucích nárocích na evropské spojence i o tom, jaké schopnosti musí evropské armády po zkušenostech z Ukrajiny doplnit co nejrychleji.

Europeizace NATO už probíhá

Jedním z nejskloňovanějších témat byla proměna vztahu mezi Evropou a Spojenými státy v rámci NATO.

Nicholas Williams upozornil, že evropeizace NATO už fakticky probíhá. Nejde však o evropskou iniciativu, ale paradoxně především o důsledek amerického tlaku na větší evropskou odpovědnost za vlastní obranu. Podle něj je proto klíčovou otázkou, kdo bude tento proces řídit a za jakých podmínek.

Zaznívalo přitom, že vedle tradičních vojenských kapacit získávají stále větší význam logistika, ochrana kritické infrastruktury, strategická komunikace a schopnost rychle zavádět nové technologie do praxe. V souvislosti s nadcházejícím summitem NATO se diskutovalo také o schopnosti evropských států dlouhodobě udržet rostoucí obranné výdaje bez negativních dopadů na sociální soudržnost.

Podobný závěr zazněl i v prezentaci Zdeňka Petráše z CBVSS UO. Ten upozornil, že Spojené státy stále zůstávají nenahraditelným garantem evropské bezpečnosti, zároveň však jejich strategická pozornost směřuje stále více do Indo-Pacifiku. Evropa proto musí převzít větší díl odpovědnosti za konvenční obranu, posílit vlastní obranný průmysl i vojenské schopnosti.

Ukrajina ukazuje, že rozhoduje rychlost adaptace

Nejsilnější vojenské poznatky přinesly příspěvky věnované válce na Ukrajině.

Miroslav Plundrich ze Západočeské univerzity v Plzni označil ukrajinský konflikt za první velkou průmyslovou válku, v níž se drony staly strukturální součástí všech úrovní boje. Jeho klíčová teze byla jednoduchá: budoucí konflikty nevyhrají státy s nejdražší technikou, ale státy schopné rychleji se učit než jejich protivníci. Dle Artúra Nagyeho z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně se logistika, rotace jednotek a evakuace raněných staly plnohodnotnými bojovými činnostmi, protože celé bojiště je nepřetržitě sledováno drony.

Možná nejzásadnější poznatek konference lze shrnout do jedné věty: pěchota už není podporována drony, ale operuje v prostředí, kterému drony dominují.

“Defending Europe is about protecting freedom, not creating bunkers”

Na ukrajinské zkušenosti navázala také Mietta Groeneveld, ředitelka NATO Command and Control Centre of Excellence. Ve svém vystoupení poznamenala, že většina současných investic NATO směřuje k schopnosti zachytit a zničit hrozbu v okamžiku, kdy se objeví. Budoucí úspěch však nebude záviset pouze na schopnosti reagovat, ale především na schopnosti zabránit protivníkovi, aby vůbec mohl vytvořit hrozbu.

Podle ředitelky Groeneveld nespočívá obrana Evropy pouze v budování nových kapacit, opevnění nebo pořizování moderních zbraňových systémů. Jak naznačoval i závěrečný slide její prezentace, cílem obrany je především ochrana hodnot, na nichž evropské společnosti stojí – demokracie, osobních svobod, lidských práv a otevřené společnosti respektující rozmanitost svých občanů.

Umělá inteligence není technologický problém. Rozhoduje leadership

Panel věnovaný umělé inteligenci přinesl překvapivě kritický pohled.

Jiří Panuška z České asociace umělé inteligence odmítl představu, že hlavní výzvou je samotná technologie. Zdůraznil, že rozhodujícím faktorem je leadership. Moderní organizace přecházejí od používání AI jako nástroje k vytváření celých AI ekosystémů, v nichž jsou propojena data, rozhodovací procesy, automatizované workflow a lidé. Jako inspirativní příklady uvedl americký systém Maven nebo ukrajinskou platformu Delta. Především ukrajinský přístup podle něj ukazuje, že schopnost rychle zavádět inovace může být důležitější než samotná velikost rozpočtu.

Pozoruhodné bylo také srovnání Ukrajiny, Estonska a Singapuru. Právě státy bez rozsáhlých institucionálních struktur často adaptují nové technologie rychleji než velké organizace zatížené vlastní byrokracií.

Umělá inteligence nahrává tzv. slopagandě

Aktuální závěry přinesl Tomáš Kolomazník z Center for Security Consulting. Zatímco většina debat o dezinformacích se stále soustředí na sociální sítě, Kolomazník poukázal na manipulaci samotných jazykových modelů. Za jednu z největších budoucích hrozeb označil fenomén „slopagandy“ – masovou produkci levného AI-generovaného obsahu, který lze cílit na jednotlivce.

Na podobné téma navázal také profesor Nicholas Diehl z Pennsylvania State University. Ten upozornil, že současné hybridní operace jsou stále méně zaměřeny na fyzické ničení protivníka a stále více na ovlivňování jeho rozhodování. Cílem není nutně přesvědčit veřejnost o určitém názoru, ale vyvolat nejistotu, nedůvěru a zpochybnit schopnost společnosti rozlišovat mezi pravdivými informacemi a manipulací.

Válka se týká každého

Silným tématem celé konference byla již tradičně společenská odolnost.

Polský expert Wojciech Kazanecki z vratislavské University College of Professional Education představil tezi, že evropské společnosti stále přemýšlejí o válce jako o něčem vzdáleném. Současné konflikty podle něj začínají hybridními a kognitivními operacemi dávno před prvním výstřelem. Proto tvrdí, že „každý je ve válce a každý je bojovník“.

Výzkumy prezentované během jeho vystoupení zároveň ukázaly nízkou připravenost obyvatel na krizové situace a nedostatečnou komunikaci státních institucí s veřejností.

Na tento pohled navázal Paweł Olbrycht z polské Military University of Land Forces, který analyzoval migrační tlak na polsko-běloruské hranici. Jeho závěr byl jednoznačný: migrace může být využívána jako nástroj strategického nátlaku a státy musí být připraveny kombinovat právní, bezpečnostní i alianční nástroje reakce.

Zajímavý pohled přinesl Zoltán Bodó z Ludovika University of Public Service. Ten zdůraznil, že protivníci dnes stále častěji analyzují kulturní a identitární zranitelnosti společnosti podobně, jako armády analyzují terén nebo kritickou infrastrukturu. Společnosti často selhávají nejprve v kognitivní rovině – ztrátou důvěry, soudržnosti a společného porozumění realitě – a teprve následně v institucionální rovině. Bodó označil za jednu z hlavních výzev budoucnosti schopnost státu porozumět vlastní společnosti stejně dobře, jako se snaží porozumět potenciálním protivníkům.

Připravenost není jen otázkou peněz

Kritický byl také příspěvek Daryi Golubenko z UO věnovaný iniciativě ReArm Europe.

Přestože evropský plán mobilizace až 800 miliard eur představuje bezprecedentní impuls pro obranné investice, autorka upozornila na několik rizik. Vedle rostoucího zadlužení jde především o nebezpečí, že státy budou preferovat rychlé nákupy před dlouhodobým budováním schopností a že ekonomické nástroje zvýhodní dominantní evropské výrobce na úkor menších hráčů.

Diskuse o evropské bezpečnosti se přitom nevedla pouze o penězích a vojenských schopnostech. Opakovaně zaznívalo, že evropské státy budou muset zvládat stále složitější kombinaci vzájemně propojených krizí.

To potvrdila Michaela Rázusová z Ozbrojených sil Slovenské republiky, podle níž představují současné krize takzvané „compound stressors“ – souběh několika tlaků, které se vzájemně posilují. Vedle války na Ukrajině, rostoucích cen energií nebo migračních tlaků tak mohou evropské státy čelit dalším destabilizačním faktorům, aniž by mezi nimi existovala přímá souvislost.

Adaptace a rychlost jako klíčové atributy roku 2026

Pokud by bylo možné shrnout třídenní konferenci jediným pojmem, byla by to adaptace. Ať už šlo o NATO, evropskou obranu, drony, umělou inteligenci nebo společenskou odolnost, většina vystupujících se shodla na tom, že rozhodující bude schopnost států, armád i společností reagovat na změny rychleji než jejich protivníci.

Většina řečníků nehovořila o nedostatku peněz, vojáků ani technologií. Hovořila o rychlosti rozhodování, zavádění inovací, sdílení informací nebo schopnosti reagovat na nové hrozby. A právě v tom spočívá jedna z největších výzev i pro Českou republiku. V době, kdy se protivníci dokážou přizpůsobovat v řádu týdnů či měsíců, mohou být i dobře financované instituce pomalé. A v moderním konfliktu může být ztráta tempa adaptace stejně nebezpečná jako nedostatek schopností.

ZDROJ ZDE