Tomáš Pojar: Stát by se měl více otevřít občanům, kteří mu chtějí pomáhat

V rozhovoru pro CZ DEFENCE na Bezpečnostní konferenci v Plzni zdůraznil bývalý národní bezpečnostní poradce a současný prorektor CEVRO Univerzity Tomáš Pojar, že česká společnost má v krizových situacích schopnost semknout se a pomáhat, což se podle něj jasně ukázalo například během ukrajinské uprchlické krize i v pokračující podpoře Ukrajiny ze strany českých občanů. Česká společnost na tom podle Pojara není špatně, stát by však měl mnohem lépe pracovat s těmi, kteří mu chtějí dobrovolně pomoci.

Video: Tomáš Pojar: Stát by se měl více otevřít občanům, kteří mu chtějí pomáhat / CZ DEFENCE

„Když nastala nějaká krize, tak se čeští občané semkli, dali dohromady a ta společnost zafungovala,“ uvedl Pojar. Zároveň ale upozornil, že odolnost společnosti nelze budovat příkazem. Podle něj je pro české prostředí zásadní dobrovolnost. Pokud stát lidem něco nařídí, často to vyvolá odpor. Pokud jim však nabídne smysluplnou možnost, jak se zapojit – například prostřednictvím aktivních záloh nebo jiných forem podpory státu –, může tím výrazně posílit svou vlastní bezpečnost.

„Stát by se měl více otevřít občanům tak, aby mu mohli pomáhat,“ řekl Pojar. Právě v tom podle něj leží jeden z klíčů k větší odolnosti České republiky. Nejde jen o schopnosti armády nebo bezpečnostních institucí, ale také o ochotu občanů aktivně přispět k obraně a stabilitě země.

Na otázku, zda si česká společnost dostatečně uvědomuje současná bezpečnostní rizika, Pojar odpověděl, že část společnosti je připravena a rizika vnímá, zatímco jiná část je podceňuje nebo doufá, že se Česká republika nejhorším scénářům vyhne. I on sám si podle svých slov přeje, aby se nejhoršímu podařilo zabránit, zároveň však připomněl jednoduché pravidlo: „Štěstí přeje připraveným.“ Proto je podle Pojara nezbytné nic nepodceňovat a systematicky se připravovat, protože právě připravenost může riziko konfliktu oddálit nebo mu zcela zabránit.

Důležitým tématem rozhovoru byla také strategická komunikace státu. Podle Pojara je v této oblasti vždy co zlepšovat, stát to však nemá jednoduché. Armáda má v komunikaci vůči veřejnosti výhodu v tom, že je respektovanou institucí, zatímco politici a vláda se obecně potýkají s nízkou důvěrou části veřejnosti. O to větší roli podle něj sehrávají média i samotní občané, kteří by měli vyhledávat relevantní informace a přispívat k tomu, aby veřejný prostor nebyl zaplněn dezinformacemi nebo panikou. Současný svět podle něj zůstává nestabilní a nelze očekávat, že se situace rychle uklidní. Právě proto je důležité, aby společnost rozuměla tomu, co se děje v jejím okolí i ve světě.

V souvislosti s hybridními hrozbami a dezinformacemi Pojar připomněl, že v české společnosti dlouhodobě existuje určitá menšina, která nekriticky naslouchá tomu, co přichází z Moskvy. Podle něj nejde o nový jev – podobné postoje bylo možné sledovat už v minulosti, včetně období první republiky. Zároveň však odmítl představu, že by se to týkalo celé společnosti. Většina Čechů podle něj vnímá situaci doma i ve světě poměrně střízlivě.

Velkou část rozhovoru věnoval Pojar otázce obrany, odstrašení a vlastní síly. Bezpečnostní situace v Evropě se podle něj za posledních deset let v řadě oblastí zlepšila, Česká republika má však stále rezervy – zejména v tom, kolik investuje do obrany a jaké schopnosti skutečně buduje. V této souvislosti Pojar varoval, že slabost sama o sobě přitahuje agresory. „Každý predátor, ať je to ten z Kremlu nebo odněkud odjinud, vždycky číhá na slabou kořist,“ uvedl.

Základním bezpečnostním principem je podle něj odstrašení. Pokud bude Česká republika i Evropa silná, potenciální protivník si útok rozmyslí. Pokud bude působit slabě, bude ji testovat. „Buďme silní, investujme do vlastní bezpečnosti a obrany a investujme i kolektivně v rámci Evropy a Severoatlantické aliance,“ zdůraznil Pojar. Investice do obrany přitom podle něj nejsou jen nákladem, ale také investicí do bezpečnosti, ekonomiky, konkurenceschopnosti a svobody.

Pojar zároveň upozornil, že členství v NATO nebo Evropské unii samo o sobě nikoho neochrání, pokud jednotlivé státy nebudou brát svou vlastní bezpečnost vážně. Česká republika se podle něj nemůže spoléhat na to, že za ni vše vyřeší Brusel, Washington nebo mezinárodní organizace. Kolektivní bezpečnost funguje pouze tehdy, pokud jsou silní i její jednotliví členové. „Pokud si budeme myslet, že nás někdo ochrání za nás, tak na to zle doplatíme,“ varoval bývalý národní bezpečnostní poradce.

V této souvislosti Pojar zmínil také Spojené státy. Podle něj je z amerického pohledu zcela jasné, že USA budou pomáhat především těm spojencům, kteří berou vlastní bezpečnost vážně a sami se chtějí bránit. Stejný princip by podle něj měl platit i pro český přístup k pomoci druhým: není možné očekávat podporu, pokud někdo sám nechce nést odpovědnost za svou obranu.

Závěr rozhovoru se týkal Ukrajiny. Pojar zdůraznil, že ruská agrese změnila Evropu, protože jde o největší a nejbrutálnější válku na evropském kontinentu od druhé světové války. Právě válka na Ukrajině podle něj vedla v naprosté většině evropských států k růstu výdajů na obranu a k realističtějšímu pohledu na bezpečnost.

Přestože nevidí důvod k optimismu, že válka skončí v nejbližší době, Tomáš Pojar považuje dosavadní ukrajinskou obranu za zásadní úspěch. Ukrajina podle něj stále drží většinu svého území a Rusku se nepodařilo dosáhnout původního cíle – obsadit, pokořit a podmanit si celou zemi. „V tuto chvíli to lze považovat za vítěznou ukrajinskou válku za svou nezávislost,“ uvedl Pojar.

Pro Českou republiku má podle něj výsledek války zásadní význam. Silné Polsko a silná nezávislá Ukrajina na východním křídle Evropy výrazně zvyšují českou bezpečnost. Pokud by se však ruský vliv znovu posunul až ke slovenským hranicím, byla by situace pro Českou republiku mnohem složitější. I proto je podle Pojara nutné Ukrajině nadále všemožně pomáhat, aby svou státnost a nezávislost ubránila.

ZDROJ ZDE