Když počasí rozhoduje o obraně: Jak extrémní vedra mění bezpečnost Evropy

Ještě před několika lety představovala extrémní vedra především problém pro zdravotnictví nebo energetiku. Dnes se však stále častěji stávají také faktorem ovlivňujícím obranyschopnost evropských států. Výcvik vojáků, provoz letecké techniky, fungování vojenské infrastruktury nebo odolnost kritických sítí – to vše je stále citlivější na klimatické extrémy. NATO i Evropská unie proto začínají považovat změnu klimatu nikoliv za environmentální otázku, ale za bezpečnostní faktor, který může významně ovlivnit schopnost Evropy reagovat na budoucí krize.

Letošní červnová vlna veder překonala rekordy v řadě evropských zemí. Podle analýzy webu Politico a předběžných údajů o úmrtnosti mohla během několika týdnů způsobit přibližně 14 000 nadměrných úmrtí v šesti nejvíce zasažených státech západní Evropy.

Přestože jsou podobné události zpravidla spojovány především s dopady na veřejné zdraví, jejich význam je podstatně širší. Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) upozorňuje, že Evropa je dnes nejrychleji se oteplujícím kontinentem na světě a klimatická rizika stále více ohrožují energetiku, dopravu, zásobování vodou, potravinovou bezpečnost i kritickou infrastrukturu. Právě tyto oblasti přitom představují základní předpoklady pro fungování moderních ozbrojených sil.

Stejný vývoj reflektuje také NATO. Ve svém Climate Change and Security Action Plan označuje klimatickou změnu za tzv. „threat multiplier“, tedy faktor, který zesiluje již existující bezpečnostní hrozby. Nejde pouze o samotné počasí, ale o jeho dopady na vojenské operace, logistiku, odolnost společnosti i geopolitickou stabilitu.

Nejviditelnější dopady se projevují přímo při výcviku evropských armád. Vyšší teploty snižují fyzickou výkonnost vojáků, prodlužují dobu regenerace, zvyšují riziko přehřátí organismu a omezují délku intenzivního výcviku. NATO ve své nejnovější hodnoticí zprávě upozorňuje, že klimatické změny budou stále výrazněji ovlivňovat všechny operační domény – pozemní, vzdušnou, námořní, vesmírnou i kybernetickou.

Neméně důležité jsou technické dopady. Vysoké teploty deformují asfaltové vzletové a přistávací dráhy, zvyšují opotřebení infrastruktury a komplikují údržbu vojenských objektů. Horký vzduch má nižší hustotu, což snižuje vztlak letadel a vrtulníků. Transportní letouny mohou nést menší náklad, potřebují delší vzletové dráhy a jejich provoz se stává náročnějším. Stejné fyzikální podmínky ovlivňují i bezpilotní prostředky nebo výkon některých senzorových systémů. NATO již tyto dopady zahrnuje do plánování budoucích schopností.

Pro evropskou část Aliance je však možná ještě důležitější jiný aspekt – vojenská mobilita. Schopnost rychle přesouvat jednotky napříč Evropou je jedním ze základních pilířů kolektivní obrany. Pokud však extrémní vedra omezují železniční dopravu, poškozují silniční infrastrukturu nebo zvyšují riziko rozsáhlých požárů, mohou komplikovat přesuny vojenské techniky stejně jako jakékoli jiné logistické narušení. V prostředí, kde NATO počítá s rychlým posilováním východního křídla, se tak odolnost evropské infrastruktury stává otázkou obranyschopnosti, nikoliv pouze dopravy.

Dalším rozměrem je energetická bezpečnost. Vlny veder zvyšují spotřebu elektřiny, zatěžují přenosové soustavy a zvyšují pravděpodobnost lokálních výpadků. V době bezpečnostní krize by podobné události mohly současně ovlivnit provoz vojenských základen, datových center, komunikačních sítí i průmyslových podniků zapojených do výroby obranných technologií. NATO proto stále více propojuje klimatickou odolnost s civilní připraveností a ochranou kritické infrastruktury.

Klimatické extrémy mohou současně zesilovat bezpečnostní nestabilitu v evropském sousedství. Dlouhodobá sucha, nedostatek vody nebo pokles zemědělské produkce mohou přispívat k migraci, sociálním nepokojům či regionálním konfliktům, které se následně promítají i do bezpečnosti evropských států. Evropská služba pro vnější činnost proto označuje propojení klimatu a bezpečnosti za jednu z klíčových strategických výzev příštích desetiletí.

Česká republika se sice nenachází na pobřeží ani v oblasti dlouhodobého nedostatku vody, přesto představuje důležitý logistický uzel evropské části NATO. V případě krize by přes české území vedly významné železniční i silniční koridory pro přesuny aliančních jednotek směrem na východní křídlo. Odolnost dopravní infrastruktury proto není pouze otázkou hospodářství, ale také obranyschopnosti celé Aliance.

Ministerstvo obrany ČR si tento trend uvědomuje. Ve strategickém dokumentu věnovaném adaptaci rezortu na změnu klimatu upozorňuje, že extrémní klimatické jevy mohou ovlivňovat výcvik vojáků, provoz vojenských zařízení, logistiku i celkovou odolnost obranného systému. Vedle modernizace techniky tak bude stále větší význam získávat také adaptace infrastruktury, hospodaření s vodou, energetická soběstačnost vojenských objektů nebo úprava výcvikových postupů.

Evropská bezpečnost se dnes mění hned ve dvou směrech. Na jedné straně čelí návratu klasických vojenských hrozeb spojených s ruskou agresivní politikou, na straně druhé se mění samotné prostředí, ve kterém budou evropské armády působit. Právě kombinace těchto faktorů vytváří nové operační podmínky, které byly ještě před deseti lety spíše okrajovým tématem.

Nejde přitom o to, že by klimatické změny nahrazovaly tradiční bezpečnostní hrozby. Spíše zvyšují jejich dopady. Armáda, která musí současně řešit rozsáhlé požáry, výpadky infrastruktury nebo logistické komplikace způsobené extrémním počasím, disponuje menšími kapacitami pro řešení bezpečnostních krizí. V tom spočívá skutečný význam pojmu tzv. threat multiplier, který byl vysvětlen dříve.

Evropa dnes investuje stovky miliard eur do modernizace svých ozbrojených sil. Pořizuje nové tanky, letouny páté generace, systémy protivzdušné obrany i rozsáhlé zásoby munice. Stejně důležitou otázkou však bude, zda bude schopna tuto techniku rychle přesunout, provozovat a udržet v prostředí, které je stále častěji vystaveno extrémním klimatickým jevům.

Pro evropskou část NATO tak budoucí obrana nebude záviset pouze na počtu vojáků nebo výši obranných rozpočtů. Ve stále větší míře ji bude určovat také odolnost infrastruktury, energetických systémů, logistiky a celé společnosti. Klimatická změna se nestává novým protivníkem Aliance. Stává se však faktorem, který může významně ovlivnit její schopnost čelit těm stávajícím.

Zdroj: politico.eu, nato.int, Ministerstvo obrany, eea.europa.eu, eur-lex.europa.eu, climate.copernicus.eu

ZDROJ ZDE