Bedřich Schäffer (též Rohan) / 11. 4. 1904 – 4. 7. 1967

11. 04. 2024

Squadron Leader, štábní kapitán letectva v záloze (podplukovník v záloze), letec – pilot záchranné letecké služby, příslušník 280. letecké záchranné peruti RAF. Absolvoval 56 záchranných letů (téměř 240 operačních hodin). Byl nejmladším ze tří dětí (bratr Artur – 1895 a sestra Irma – 1901), narozených v rodině Karla Schäffera, která byla židovského vyznání, nikoli však ortodoxní. Po válce setrval v armádě, v roce 1949 povýšen na podplukovníka. V rámci poslední velké vlny poúnorových čistek byl 1. 6. 1950 odeslán na dovolenou s čekaným a k 1. 10. 1950 byl bez udání důvodů z armády propuštěn. Poté pracoval jako prodejce keramiky. K letadlům se vrátil v roce 1956 na Ministerstvu zahraničního obchodu, kde prodával čs. sportovní letadla. To však trvalo jen do roku 1960, kdy byl propuštěn v rámci převodu desítek tisíc osob do výroby. Našel si místo u Odbytu strojů a nářadí v pražském Karlíně. Za své zásluhy obdržel řadu vyznamenání, včetně Československého válečného kříže a Československé medaile Za chrabrost před nepřítelem.

Po vychození obecné školy v Moravcích odešel studovat na německé reálné gymnázium v Brně (1915–1922), kde úspěšně maturoval. Poté se zapsal ke studiu elektrotechniky na brněnské německé Vysoké škole technické, ale po třech semestrech studia v roce 1923 zanechal. Rozhořčený otec mu doma zavedl přísný režim a nakonec ho poslal do Kopřivnice, kde v tehdy již známé automobilce Tatra začínal doslova od píky. Postupně prošel praxí všemi dílnami a provozy a brzy se seznámil s celým chodem firmy. Díky své inteligenci a píli se zde časem vypracoval na obchodního zástupce, který svým vystupováním, sympatickým zjevem a perfektní němčinou firmu výborně reprezentoval a uzavíral výhodné zakázky. Po několika letech přijal výhodnější místo obchodního zástupce u konkurenční automobilky Praga. Působil nejprve v Brně, nějaký čas v Moravské Ostravě a nakonec zakotvil na několik let u firemní filiálky v Bratislavě. Mezitím však 1. 10. 1926 nastoupil voj. prez. službu. Absolvoval Školu na důstojníky letectva v záloze v Chebu (a poté v Olomouci a Prostějově). Po dokončení výcviku pak do 30. 9. 1928 sloužil v Piešťanech u let. pl. 3 Generála – letce M. R. Štefánika. S vojenským letectvem zůstal spjatý i po návratu do civilu a s účinností od 1. 1. 1936 byl povýšen na npor.let. v zál. K vyšší hodnosti nepřišel zadarmo, protože vedle řádných pravidelných vojenských cvičení v letech 1929, 1930, 1932 a 1934 se zúčastnil dobrovolně i cvičení v letech 1931, 1933, 1935 a 1937 s velmi dobrým hodnocením. Navíc od roku 1935, kdy již pracoval v Bratislavě, si zařídil, aby mohl u cvičné letky let. pl. 3 v Piešťanech absolvovat každý měsíc cvičné a udržovací lety. V období mobilizace byl zařazen jako velitel kurýrní letky 104, sestavené z valné části z rekvírovaných neozbrojených sportovních a soukromých letounů. Letka měla základnu na letišti Zvolen, ale vzhledem k charakteru své činnosti létala s kurýrními úkoly pro potřeby velitelství 3. armády (která měla velitelství v Kremnici) na řadu letišť – od Vajnor přes Piešťany, Žilinu až po Lučenec, Spišskou Novou Ves, Užhorod a Mukačevo.

Po demobilizaci a rozpadu společného státu se z Bratislavy vrátil k otci do Brna-Králova Pole, odkud 4. 3. 1940 odešel ilegálně do čs. zahraničního odboje. Přes Slovensko, Maďarsko (kde byl krátce vězněn), Jugoslávii a Itálii se nakonec dostal do Francie, kde byl 7. 5. 1940 prezentován u čs. voj. jednotky v Agde. Po následném francouzském kolapsu odplul 24. 6. 1940 z přístavu Port Vendres s čs. let. skupinou (235 mužů) na britské obchodní lodi Apapa přes Gibraltar do Liverpoolu (7. 7. 1940). Do řad RAF VR vstoupil v Cosfordu 2. 8. 1940 v hodnosti Pilot Officer. Navzdory svému leteckému enthusiasmu však pro svůj věk (37 roků) již nebyl perspektivní pro aktivní bojovou službu. První roky tedy musel vzít zavděk službou u pomocných a výcvikových jednotek. Nejprve byl 3. 12. 1940 přidělen k velitelství 4. oddílu pro přelétávání letounů (HQ 4. FPP) na letišti Kemble. U této jednotky polovojenského charakteru přelétával letouny do 15. 3. 1941. Pak byl přemístěn k jednotce technického servisu 9. MU v Hullavingtonu, kde zalétával nové či opravené letouny, ale jen do 27. 4. 1941, kdy byl opět povolán k čs. leteckému depu, které se mezitím přemístilo do ve Wilmslow. Poté, od 17. 5. 1941 následovala měsíční služba u školy pro spolupráci letectva s armádou (1. SoAC) na letišti Old Sarum. Odtud 13. 6. 1941 přešel do Yatesbury ke škole radiotelegrafistů 2. SS, odkud celý rok, až do 29. 6. 1942, vzlétal jako pilot lehkých letounů Proctor, na nichž vyvážel do vzduchu budoucí palubní radiotelegrafisty. Na základě své žádosti se pak dostal do tříměsíčního, pravděpodobně instruktorského kurzu na základnu Halton. Poté, od 13. 9. 1942 působil jako pilot dvoumotorových strojů Dominie u RAF College SFTS v Cranwellu, kde vydržel žáky vyvážet do vzduchu téměř rok. V závěru svého zdejšího působení si mezi 11. a 18. 10. 1943 „odskočil“ k letce pro nácvik přistání bez vnější viditelnosti (Beam Approach Training Flight), což už přímo souviselo s jeho budoucím zařazením. Mezitím byl povýšen – 1. 3. 1941 do hodnosti Flying Officer, k 1. 1. 1942 na Flight Lieutenanta a po čs. linii na kpt.let. v zál. (28. 10. 1941) a pak na škpt.let. v zál. (7. 3. 1944). Po třech letech služby v RAF se mu nakonec podařilo učinit poslední krok ke svému přidělení k jednotce, u níž skutečně šlo „o něco“ a u níž relativně vysoký věk nebránil aktivní letecké službě.

Dne 2. 11. 1943 opustil RAF College SFTS, aby odešel k 280. letecké záchranné peruti. Tato operovala v podřízenosti 154. křídla 16. skupiny Coastal Command. Sídlila na letišti Thornaby v hrabství Yorkshire, odkud se 1. 5. 1944 přesunula do Strubby (hrabství Lincolnshire) a odtud pak 6. 9. 1944 do Langhamu (hrabství Norfolk) na východním pobřeží Anglie. V době jeho příchodu právě dokončila přezbrojení z dosavadních zastaralých strojů Anson, jimiž disponovala od svého založení, na moderní Warwicky. Tyto dvoumotorové stroje nesly v podvěsu dobře vybavené motorové záchranné čluny, které shazovaly lokalizovaným trosečníkům. První operační let s podvěšeným motorovým člunem vykonal 29. 11. 1943 a pak následovaly další, jichž do 10. 9. 1944 bylo celkem 56 v celkovém čase 239.05 operačních hodin. V jejich průběhu se podílel na záchraně přibližně 24 letců. Patrně nejúspěšnější byl 5. 8. 1944, kdy v doprovodu dvou stíhačů severozápadně od Helgolandu nalezl gumový člun s 9 trosečníky, jimž shodil svůj motorový člun (letce později vzala na palubu přivolaná dánská loď Erika 319 a dopravila je do Británie). Dnem 25. 9. 1944 své působení u 280. peruti ASR ukončil a byl přidělen k nově zřízenému Dopravnímu oddílu čs. letectva (CAF TP). Na přechodné období od 27. 9. 1944 do 23. 1. 1945 mu byla propůjčena systemizovaná hodnost Squadron Leader, v níž 4. 10. 1944 nastoupil službu pobočníka velitele CAF TP, G/Cpt Aloise Kubity, jenž byl administrativním nadří- zeným všech čs. letců, zařazených u různých jednotek Transport Command. Ke dni 22. 1. 1945 se B. Schäfferovi podařilo docílit svého přemístění na letiště Hendon k Metropolitan Communication Squadron. Musel se však vzdát hodnosti Squadron Leader a stát se opět Flight Lieutenantem, čehož příliš neželel. V rámci tohoto svého leteckého zařazení ještě stačil absolvovat kurz nočního vidění (Night Vision Course) na základně Llandow (28. 2.–7. 3. 1945) a školu pro leteckou podporu (The School of Air Support) v Old Sarum (21. 3.–5. 4. 1945). Ale to se již válka nezadržitelně blížila ke svému konci. Proto se vrátil do čs. leteckého depa v Cosfordu, počemž 17. 8. 1945následoval návrat do vlasti.

Setrval u voj. letectva a stal se pilotem pomocné letky Letecké dopravní skupiny (později Leteckého dopravního pluku) na letišti Praha-Kbely, kde sloužil až do února 1947. V květnu téhož roku si změnil své příjmení na Rohan a o dva měsíce později se oženil s Dagmarou, roz. Náhlíkovou (syn Karel a dcery Eva a Dáša). Později přešel na funkci šifrovacího a zpravodajského důstojníka u velitelství letectva hl. štábu v Praze; uvažovalo se dokonce, že se stane čs. leteckým atašé v Londýně, ale z tohoto projektu v důsledku únorových událostí sešlo ač k 1. 10. 1949 byl povýšen na podplukovníka. V rámci poslední velké vlny poúnorových čistek byl 1. 6. 1950 odeslán na dovolenou s čekaným a k 1. 10. 1950 byl bez udání důvodů z armády propuštěn. Následnému zatčení a velmi pravděpodobnému odeslání do TNP se dokázal vyhnout včasným dočasným ukrytím na blíže neznámém místě. I když posléze tlak na jeho zatčení pominul, následovala dlouhá léta nejrůznějších ústrků ze strany establishmentu a vlastní zoufalé snahy zabezpečit slušný život rodině se třemi malými dětmi. Spolu s rodinou byl málem vystěhován z vojenského bytu ve vile na pražské Hanspaulce. Šlo o nařízené exekuční vystěhování do osmi dnů, a to až do obce Bošany u Broumova, kde navíc vůbec nebyla žádná pracovní příležitost. Situaci nakonec zachránila skutečnost, že v hanspaulské vile s jeho rodinou bydlel i jeho tchán, jenž získal statut nepostradatelného odborníka na Ministerstvu paliv a energetiky. Vila tak získala statut služebního bytu, což rodinu udrželo v Praze. Po delším bezvýsledném shánění alespoň trochu kvalifikované práce získal B. Rohan nakonec místo u podniku Československá keramika, která měla kanceláře v pražské Lucerně; jako prodejce zde působil do roku 1956. Po propuštění pak sehnal místo u Ministerstva zahraničního obchodu, kde se opět dostal do blízkého kontaktu se svým oblíbeným oborem, neboť se podílel na prodeji čs. sportovních letadel do zahraničí. To však trvalo jen do roku 1960, kdy byl propuštěn v rámci převodu desítek tisíc osob do výroby. Našel si místo u Odbytu strojů a nářadí v pražském Karlíně. Zde zůstal až do penze, tedy do roku 1965. Zhoršující se zdravotní stav pak vedl o dva roky později k jeho smrti ve věku 63 roků. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Otec Karel Schäffer s bratrem Arthurem (jenž se stačil ještě formálně rozvést, aby ochránil svou milovanou manželku a malé děti) byli roku 1942 odesláni do Terezína, kde nemocný otec 23. 8. 1942 následkem úrazu zemřel. Bratr byl 28. 9. 1944 zavražděn v plynové komoře v Osvětimi, bratranec Leo tamtéž 28. 10. 1944; obětí holocaustu se stala ještě řada vzdálenějších příbuzných a přátel. Muži, který zachraňoval životy jiných, nebylo dopřáno zachránit své blízké.

Vyznamenání:

• Československý válečný kříž 1939 (1. 9. 1944);
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (6. 3. 1946);
• Československá medaile Za zásluhy I. st. (6. 3. 1946);
• Československá vojenská pamětní medaile se štítky F a VB (7. 3. 1944);
• The 1939–1943 Star, Air Crew Europe Star a Defence Medal;

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; VHÚ 2005; sestavil kolektiv autorů;

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: