Bezpilotní hrozba: česká a slovenská řešení proti dronům

Zprávy, které každý den přicházejí z ukrajinského bojiště, jasně prokazují obrovský a neustále rostoucí význam bezpilotních vzdušných prostředků, zejména těch nejmenších. Ještě relativně nedávno se jednalo spíše o zábavnou kuriozitu, záhy se však ukázal velký potenciál těchto strojů, a to v civilním i vojenském sektoru. Malé drony s kamerami tak rychle přestaly být pouhými hračkami a změnily se v užitečné nástroje. Pak už zbýval jen jeden krok, aby se tyto stroje proměnily ve smrtelné zbraně. Zhruba před deseti lety začaly malé drony sloužit jako provizorní nosiče munice, resp. „bezpilotní bombardéry“. Konflikt na Ukrajině následně přinesl další ohromný rozmach těchto strojů a široká veřejnost se naučila znát i zkratku FPV (First Person View), jak se běžně označují malé a velmi rychlé drony, které ovládá operátor za pomoci brýlí na očích, tedy doslova „z pohledu dronu“. Na Ukrajině se tyto prostředky uplatňují zejména pro „sebevražedné“ útoky a prakticky fungují jako doplněk či částečná náhrada dělostřelectva.

Drony se však na Ukrajině využívají i v řadě dalších rolí, jelikož např. fungují jako prostředky zásobování, pokládají a likvidují miny a zajišťují spojení s jinými drony jakožto retranslátory. Dva hlavní účely ovšem pochopitelně nadále představuje jednak průzkum a jednak útoky, a to jak „sebevražedné“, tak za pomoci nesené a shazované munice. Obě strany zákonitě zkoumají a nasazují i rozmanité metody, jak dronům čelit. Spektrum způsobů je nesmírně široké, a tudíž se na bojišti uplatňují mj. palné zbraně od brokovnic po kulomety, různé směrové i nesměrové rušiče, vrhače sítí a nově také „stíhací“ drony, které slouží k destrukci bezpilotních prostředků protivníka. To všechno pečlivě sledují armády na celém světě, jež se snaží vyvozovat poučení a zavádět do výzbroje jak drony, tak efektivní prostředky pro ochranu proti nim. Stranou tedy nemůže zůstat ani obranný průmysl České a Slovenské republiky, což dokázala řada exponátů na veletrhu IDET 2025, jenž se v květnu konal v Brně.

Mezi zajisté nejvýznamnější a nejočekávanější premiéry se řadilo osmikolové bojové vozidlo Pandur 8×8 EVO, které vytvořila společnost Tatra Defence, jež tvoří součást skupiny Czechoslovak Group. Tento obrněnec navazuje na platformu Pandur II 8×8 CZ, ovšem současně přináší zásadní zlepšení ve všech oblastech, mj. v balistické a protiminové ochraně, a také z hlediska boje proti malým dronům. Jeho standardní výzbroj představuje izraelská věž bez osádky UT30 MK2, která pochází od firmy Elbit Systems, ovšem její licenční sériová výroba by měla probíhat v České republice. Ve věži se nalézá automatický kanon Bushmaster Mk 44S kalibru 30 mm, který je schopen střílet také tříštivou munici s časovým zapalovačem, jež nabízí vysokou účinnost proti malým bezpilotním strojům. Pandur 8×8 EVO může obdržet i další systémy proti dronům, např. elektronické rušiče.

Kromě základní podoby, tedy kolového bojového vozidla pro přepravu a podporu pěchoty, lze platformu Pandur 8×8 EVO samozřejmě uzpůsobit pro široké spektrum jiných účelů. Názorně to prokazoval další představený exemplář osmikolového obrněnce řady Pandur II 8×8, který dostal věž opět od izraelské firmy Elbit Systems, ale tentokrát provedení UT30 MK3. To je již optimalizováno primárně pro protivzdušnou obranu na krátké vzdálenosti, která se obvykle označuje zkratkou SHORAD (Short Range Air Defence), k čemuž v poslední době přibyla též obrana proti dronům neboli C-UAS (Counter Unmanned Aerial Systems). Také na této věži se nachází zmíněný 30mm kanon s možností střílet i programovanou municí, ale věž UT30 MK3 se vyznačuje lehčí konstrukcí. Kromě kanonu a kulometu může nést i vypouštěcí zařízení pro řízené střely proti vzdušným cílům a je vybavena i radarovými anténami, jež přispívají ke včasné lokalizaci a přesnému sledování dronů.

Obrněnec Pandur 8×8 EVO se pochopitelně řadí mezi favority na pozici nástupce současných osmikolových bojových vozidel Pandur II v české armádě. Do Brna však dorazily rovněž dva konkurenční typy, a sice finské vozidlo Patria AMV XP a německý obrněnec Boxer. Oba byly osazeny věžemi Turra 30 od slovenské firmy EVPÚ a.s. Tyto věže se uplatňují na několika obrněných platformách slovenské armády a průběžně se modernizují.

Původní verze dosud nese kopii starého sovětského kanonu 2A42 ráže 30 mm, kdežto na novějších podobách se již objevují zbraně řady Bushmaster. Firma EVPÚ a.s. vystavila v Brně i úplně novou variantu nazvanou Turra 30 V10, která již nese i systém aktivní ochrany HARPIA, vyvinutý její českou sesterskou společností EVPÚ Defence, který by se také měl uplatňovat i proti malým bezpilotním strojům.

Vedle toho společnost EVPÚ Defence přivezla pestrou nabídku dalších zbraňových stanic, mezi nimi i nový typ Gladius MAX, který nese 30mm kanon a je určený primárně k boji s drony.

Důležitost dálkově ovládaných zbraňových stanic vhodných pro tuto roli dokazovalo i několik dalších exponátů této kategorie. Například společnost Excalibur Army přivezla novou verzi svého úspěšného obrněného automobilu Patriot 4×4, který je umístěn na terénním podvozku Tatra a již získal několik exportních kontraktů. Letos vystavená verze nesla na střeše dálkově ovládanou zbraňovou stanici Trakon 30 od turecké společnosti Unirobotics. Na této stanici je instalován revolverový automatický kanon Venom LR kalibru 30 mm, který dokáže střílet rovněž náboji s přibližovacím zapalovačem. Do podobné kategorie náleží rovněž věž Mangart 25 AD, která reprezentuje výrobek slovinské společnosti Valhalla Turrets a nalézá se i na obrněném vozidle Wolf 25 AD slovenské značky DefTech, která soutěží ve výběrovém řízení slovenské armády na nový obrněnec. Na věži se nachází 25mm kanon Oerlikon KBA a radar, jenž dovoluje vést přesnou palbu i proti malým bezpilotním prostředkům.

Jako zajímavost se dá ještě dodat, že slovenský obrněnec Wolf 25 AD již zřejmě začal sbírat i reálné bojové zkušenosti, protože výrobce několik exemplářů dodal Ukrajině. Nepochybně se totiž jedná o nesmírně efektivní způsob, jak vyhodnotit reálnou efektivitu techniky v bojových podmínkách, což žádné testy na střelnicích zkrátka nemohou zajistit. Zkušenosti z Ukrajiny se zákonitě odrážejí též ve vývoji dalších typů zbraňových stanic, a to i těch malých, na nichž se nalézají pouze kulomety. Coby jeden z příkladů vystavených na veletrhu IDET 2025 lze uvést systém Hector od společnosti Excalibur Army, který jako základ používá osvědčený terénní vůz Toyota Land Cruiser 79.

Na jeho záďové ploše se nachází zbraňová stanice Guardian 1.5, kterou dodává španělská společnost Escribano a která nese 12,7mm kulomet M2HB. Přestože se systém Hector popisuje primárně jako hlídkové vozidlo, systém řízení palby umožňuje vést efektivní bojovou činnost také proti vzdušným cílům.

Pokud se vrátíme k automatickým zbraním větší ráže, pak je třeba zdůraznit, že se na Ukrajině nesmírně osvědčují i samohybné protiletadlové komplexy se samočinnými kanony, na prvním místě německý typ Gepard s dvojicí kanonů ráže 35 mm. Na tento prostředek ideově navazuje dálkově ovládaný věžový komplet Skyranger, který vyrábí německá společnost Rheinmetall a který se již možná nachází i na Ukrajině. Podle neoficiálních informací se o něj zajímá i česká armáda. Primární zbraň kompletu Skyranger tvoří samočinný kanon ráže 30 nebo 35 mm, jenž může pálit programovanou municí, a kromě toho se ve věži nachází také výklopné odpalovací zařízení pro čtyři lehké protiletadlové řízené rakety. Skyranger se nejčastěji prezentuje na šasi Boxer, pochopitelně však lze použít i jiné platformy, a proto se v Česku kromě podvozku řady Pandur 8×8 debatuje také o možnosti použít šasi Tatra.

Další uplatnění automobilového podvozku z Kopřivnice v sektoru obrany proti dronům nabízí spolupráce s tureckou firmou Aselsan. Ta v minulé dekádě vyvinula samohybný protivzdušný komplet Korkut, jenž obsahuje dvojici automatických kanonů Oerlikon ráže 35 mm, což dává tomuto systému opravdu impozantní palebnou sílu. Korkut pochopitelně dokáže pálit i municí s programovaným zapalovačem, kterou pod názvem ATOM vyrábí samo Turecko. Standardní podoba systému Korkut, kterou přijala do výzbroje turecká armáda, používá pásový podvozek ACV-30, ale věž se dá umístit i na jiné platformy. Demonstroval to právě také jeden model na veletrhu IDET 2025, který ukazoval montáž tohoto komplexu na šestikolovém podvozku řady Tatra Force s pancéřovou kabinou. Takováto kombinace může nabízet vynikající schopnosti a lze očekávat, že bude mít nemalý exportní potenciál.

Zkušenosti z Ukrajiny také prokazují, že mezi nejúčinnější prostředky k ochraně proti dronům náleží jiné drony, tedy „bezpilotní stíhačky“. Vesměs jde o stroje, které ničí nepřátelské drony buďto přímým kontaktním nárazem, nebo za pomoci palubních zbraní, např. vrhačů sítí. První z přístupů demonstrovaly dva bezpilotní prostředky, které vystavila česká firma TRL Drones. V obou případech se jedná o velmi rychlé stroje s pevným křídlem a dlouhým doletem, jenž u menšího činí 40 km, zatímco u většího přes 200 km. Druhý popsaný přístup ilustruje „stíhací“ dron Hunter, jenž byl na brněnském výstavišti k vidění v rámci expozice malých bezpilotních prostředků společnosti Excalibur International. Tentokrát jde o malou kvadrokoptéru, která se vypouští z ruky, nese vrhač sítí a nabízí dolet 5 km. Obě firmy zdůrazňují i cenovou efektivitu svých dronů, k níž se dnes musí stále více přihlížet.

Právě cena konkrétních zbraní totiž reprezentuje faktor, na který se někdy zapomíná, ale který si rozhodně zaslouží pozornost. Nepochybně je technicky možné zasáhnout a zničit malý dron i velkou řízenou raketou, ovšem pokud je tato raketa mnohonásobně dražší než samotný dron, nutně to vzbuzuje otázku na smysluplnost takového kroku. Opět je tedy třeba uvést zkušenosti z Ukrajiny, jež prokazují, že existují takticko-technicky efektivní a současně cenově dostupná řešení proti malým dronům. Vedle „bezpilotních stíhaček“ jsou to zejména palné zbraně, resp. zejména malorážové automatické kanony či velkorážové kulomety, které je samozřejmě třeba propojit i s vhodnými systémy řízení palby. Efektivní ochranu před malými bezpilotními stroji pak může zabezpečit široká škála vhodně upravených bojových vozidel. Exponáty na veletrhu IDET 2025 jasně dokazují, že se český a slovenský průmysl chce v tomto lukrativním sektoru silně angažovat a že může nabídnout zajímavá řešení.

ZDROJ ZDE