Čína a česká bezpečnost: Staneme se digitální kolonií?

Zářijové varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost otřáslo českou veřejnou debatou o ochraně dat. Dne 3. září 2025 totiž NÚKIB vydal dokument, v němž bez obalu označil předávání systémových a uživatelských dat do Čínské lidové republiky či subjektům na jejím území za bezpečnostní hrozbu. Na ni je podle úřadu navíc nutné bezprostředně reagovat. Tento krok je bezprecedentní, protože poprvé v takto otevřené formě zaznělo tvrzení, že český stát vnímá čínské prostředí jako strukturálně nedůvěryhodné. Jinými slovy – pokud posíláte data do Číny, riskujete jejich předání čínským státním orgánům.

Podle materiálů NÚKIB jsou důvody jasné. Čínské zákony totiž orgánům státní moci umožňují donutit soukromé společnosti ke spolupráci na špionážních aktivitách, a to i ve zvláštních administrativních oblastech Hongkongu nebo Macau. „Právní prostředí Čínské lidové republiky je z pohledu bezpečnosti České republiky nedůvěryhodné,“ píše český úřad bez diplomatických floskulí. Jinak řečeno, čínský stát si může kdykoli vyžádat data od jakékoli tamní firmy – a ta se neodváží odporovat. To není paranoia, ale holý fakt zakotvený v zákonech Říše středu.

Přestože zástupci byznysu varují v podobných případech před „přílišnou hysterizací“, Bezpečnostní informační služba již několik let upozorňuje na rostoucí technologickou závislost na Číně. Téměř jistě přitom jde o záměrnou strategii Pekingu. Praha k tomu postrádá konzistentní a dlouhodobý postoj vůči Pekingu. Některé čínské produkty silně regulujeme či zakazujeme, na druhé straně vítáme čínské investice. Připomíná to schizofrenii, kdy stát hovoří o ohrožení suverenity, ale zároveň dál podporuje obchodní modely, které na čínských dodávkách závisí. V tom je kus pravdy – a právě proto varování působí tak provokativně. Nutí totiž české firmy a instituce podívat se pravdě do očí. Buď budeme pokračovat v pohodlné závislosti, nebo si připlatíme za bezpečnější varianty.

Česká debata se tím nevyhnutelně napojuje na evropský trend. V Německu totiž úřady otevřeně zakročily proti čínské společnosti DeepSeek, která nabízí populární AI aplikaci. „DeepSeek přenáší osobní data uživatelů do Číny v rozporu s evropským právem,“ řekla Meike Kampová, berlínská úřednice pro ochranu osobních údajů. „Proto jsem o těchto porušeních informovala společnosti Google a Apple, provozovatele největších obchodů s aplikacemi, a očekávám, že v nejbližší době prověří možnost zablokování.“ Itálie šla ještě dál a aplikaci zakázala už na začátku roku. A to vše kvůli podezření, že čínské úřady mohou získat přístup k citlivým údajům evropských občanů.

DeepSeek se brání mlčením, což je možná ještě horší než přiznání. Firma nezareagovala na výzvy regulátorů, nedodala dokumentaci o tom, kde data zpracovává, a ignoruje otázky ohledně souladu s ochranou osobních údajů. V prostředí, kde každá evropská firma musí mít propracované procesy ochrany dat, působí tento postoj jako facka. Někdo by mohl namítnout, že jde jen o další epizodu v nekonečné obchodní válce mezi Západem a Čínou. Případ DeepSeek však ukazuje na hlubší problémy. Čínské zákony skutečně vytvářejí povinnost spolupracovat s režimem. Pokud by tedy DeepSeek chtěl fungovat zcela transparentně a podle evropských pravidel, dostal by se do rozporu s právem své domovské země. A to je neřešitelné dilema. Proto Němci a Italové neříkají nic jiného než to, že čínské AI aplikace prostě nemohou v Evropě dlouhodobě existovat. Buď se úplně osamostatní, nebo skončí.

Pro Českou republiku je situace ještě složitější. Nemáme vlastní silný ekosystém AI nástrojů, a přesto varujeme před těmi čínskými. Z pohledu běžného uživatele to může vypadat pokrytecky – stát mi zakazuje používat aplikaci, ale nenabízí náhradu. A pokud náhrada existuje, je dražší, pomalejší a méně atraktivní. Tohle je realita, kterou politici často zamlčují. Místo aby otevřeně přiznali, že bezpečnost něco stojí, hovoří v obecnostech o „nutnosti chránit data“. Občan pak slyší jen zákaz, nikoli řešení.

Abychom ale byli féroví, hrozby ze strany Číny nejsou jen hypotetické. Stačí se podívat na Spojené státy, kde úřady loni obvinily čínské hackery z masivního útoku na telekomunikační společnosti, včetně AT&T a Verizon. Jejich napadení se dle bývalého šéfa FBI Christophera Wraye stalo „nejvýznamnější kyberšpionážní kampaní v historii Číny“. V minulém roce rovněž americké ministerstvo financí obvinilo Peking z nabourání svých systémů a odcizení některých neutajovaných dokumentů.

V českém prostoru se proto vede stále hlasitější debata, zda nejsme příliš měkcí. Když Američané sankcionují čínské firmy a Italové s Němci stahují aplikace z oběhu, nebylo by na místě přistoupit k plošným zákazům v kritické infrastruktuře, včetně vyřazení čínských dodavatelů z veřejných zakázek? Proti tomu nejspíše stojí lobby firem, které z levných čínských řešení profitují. A výsledkem je klasický český kompromis – budeme varovat, ale nebudeme zakazovat. V oblasti kybernetické bezpečnosti však může být polovičaté řešení horší než žádné.

Je třeba si položit nepříjemnou otázku – jsme připraveni obětovat pohodlí, levnější služby a rychlý technologický růst výměnou za vyšší bezpečnost a suverenitu? Někdo by stručně a rozhodně odvětil ano. Jiní ale otevřeně přiznávají, že bez čínských dodavatelů se řada projektů prostě neobejde. Mnoho IT firem není schopno vyloučit všechny čínské technologie, protože jim drahé alternativy (pokud vůbec existují) nikdo nezaplatí. Tento cynismus je pochopitelný, ale zároveň alarmující. Znamená to, že se vědomě stavíme do pozice rukojmích čínských technologií.

Celý problém lze shrnout jedním slovním spojením: digitální kolonizace. Čína už dávno nevyváží jen levné telefony a kamery. Vyváží i své standardy, své zákony a svou představu o státu a jeho absolutní kontrole nad daty. Pokud evropské země, včetně Česka, dovolí, aby se klíčové systémy a aplikace staly závislé na čínských řešeních, pak se dobrovolně vzdáváme části vlastní suverenity. Digitální kolonizace je zákeřnější než ta historická – není vidět, nebolí, nepřichází s armádami. Přichází s aplikacemi, cloudovými službami a investicemi. A když si uvědomíme, že data jsou novou ropou, pak je jasné, kdo koho bude ovládat.

Kauza DeepSeek a zářijové varování NÚKIB tak odhalují něco, o čem se v Česku příliš nemluví. Technologická bezpečnost není zadarmo a nezávislost na Číně vyžaduje nejen politickou odvahu, ale i finanční investice. Pokud na ně nebudeme ochotni přistoupit, veškeré volání po ochraně dat se změní v prázdnou pózu. V konečném důsledku si budeme muset vybrat – buď bezpečnost, nebo levnou technologii. Třetí možnost neexistuje. A právě tato volba rozhodne, zda se Česká republika stane obětí digitální kolonizace, nebo zda si dokáže udržet kontrolu nad vlastní budoucností.

Zdroj: Město Berlín, BBC, NÚKIB, Guardian, TechWire Asia

ZDROJ ZDE