Jak vyhrát bitvu o celkové náklady na sestřel
Hrozba, kterou představují bezpilotní prostředky (UAV), se z okrajového problému proměnila v zásadní výzvu pro ozbrojené síly na celém světě. To je patrné zejména na Ukrajině, kde jsou levné drony účinně nasazovány proti infrastruktuře, mechanizovaným jednotkám i jednotlivým vojákům.
Tento konflikt poukazuje nejen na rozsah dané hrozby, ale také na naléhavou potřebu účinných a nákladově efektivních protiopatření. V jádru se jedná o ekonomický souboj: NATO si nemůže dovolit ničit levné drony převážně drahými řízenými střelami či komplexními systémy. Rozhodující otázkou není jen technická účinnost, ale udržitelný poměr nákladů při nasazení ve velkém měřítku.
Pozemní systémy protivzdušné obrany (GBAD) se opírají o tři základní prvky:
- senzory – oči celé operace,
- systémy velení a řízení (C2) – mozek,
- a efektory – prostředky k neutralizaci hrozeb.
Moderní senzory, jako je špičkový systém Giraffe 1X od společnosti Saab, již dnes umožňují přesnou detekci a klasifikaci velmi malých cílů. V závislosti na typu cíle, dosahu a okolních podmínkách dokáže radar detekovat objekty s efektivní odraznou plochou menší než 0,01 metru čtverečního. Stále citlivější senzory však zároveň generují obrovské množství dat, která je nutné analyzovat v reálném čase.
Moderní systémy C2, podporované rostoucím výpočetním výkonem a ve stále větší míře i umělou inteligencí, jsou schopny tyto datové toky zpracovat ve zlomcích sekundy. Přesto na dnešním bojišti přesyceném drony závisí účinná protivzdušná obrana proti bezpilotním prostředkům (C-UAS) jen v menší míře na jediném velitelském systému. Daleko větší význam má v této souvislosti odolná, síťově propojená architektura.
Takovýto síťově propojený přístup integruje senzory, palebné prostředky, elektronický boj a spolupráci člověka se strojem s rychlou zpětnou vazbou z první linie. Síť musí tolerovat výpadky, umožňovat rychlou integraci nových senzorů a efektorů a podporovat decentralizované provádění operací. Výhodu získá ta strana, která dokáže rychleji detekovat, klasifikovat, stanovovat priority a ničit cíle – a přitom si udržet příznivý poměr nákladů. Výsledné situační povědomí umožňuje rychlé rozhodování a podporuje výběr nejvhodnějšího efektoru.
Soft kill vs. hard kill
Účinný systém C-UAS spočívá v tom, že se míra zásahu přizpůsobí hrozbě a nákladům: tam, kde je to možné, se použije elektronický útok, tam, kde je to nutné, zbraně a mobilní týmy, proti hromadným hrozbám se nasadí nákladově optimální stíhači a proti nejobtížnějším cílům špičkové rakety. Tato logika „nákladů na jeden sestřelený cíl“ je zásadní pro škálovatelnou ochranu – od kritické infrastruktury až po jednotky v první linii, a to jak v oblasti vojenských, tak komerčních technologií.
Zkušenosti Ukrajiny ukazují, že C-UAS se stává opotřebovávacím ekonomickým soubojem. Zatímco dron může stát pouhých několik set eur, náklady na obranu s využitím pokročilých obranných systémů se mohou vyšplhat na milionové částky. Při výrobě těchto systémů je navíc často třeba počítat s dlouhými dodacími lhůtami.
V reakci na tuto výzvu vyvíjí společnost Saab „Nimbrix“, nízkonákladovou řízenou střelu typu „vystřel a zapomeň“, navrženou speciálně pro operace proti dronům. Střela s dosahem 2 až 4 kilometry využívá aktivní naváděcí hlavici a hlavici s časovanou funkcí (air-burst) schopnou ničit roje dronů. Systém je navržen jak pro samostatný provoz, tak pro integraci do rozsáhlejších architektur protivzdušné obrany.
Inovace v reálném čase – tempo, které udává Ukrajina
Ukrajina změnila tempo války s využitím dronů. Zpětná vazba z fronty, komerční technologie a rychlé prototypování zkracují dobu inovací na dny a týdny, zatímco taktika a schopnosti se mohou měnit v řádu měsíců. Pro NATO je výzva jasná: tradiční způsob zadávání veřejných zakázek nedokáže držet krok s tempem, jakým se vyvíjejí hrozby ze strany dronů. Systémy C-UAS musí představovat adaptivní schopnost – musí být průběžně integrovány, testovány, nasazovány do provozu a modernizovány.
Společnost Saab zkracuje časový interval mezi získáním provozních zkušeností a reakcí na průmyslové úrovni. Zpětná vazba od uživatelů, cvičení a nasazených systémů se přímo promítá do vývoje, aktualizací softwaru a integrace, což umožňuje přizpůsobovat schopnosti v závislosti na vývoji hrozeb. Pozoruhodným příkladem je koncept „Loke“, vyvinutý ve spolupráci mezi švédským letectvem, švédskou Správou obranného materiálu (FMV), společností Saab a jejími partnery. Za pouhých 84 dní bylo vyvinuto a nasazeno mobilní a adaptabilní řešení C-UAS pro bojové jednotky.
Tento modulární systém pokrývá celý řetězec ničení cíle a kombinuje osvědčený radar Giraffe 1X s jednoduchým řešením C2 založeným na systému SHORAD. Celý koncept dotvářejí efektory, například lehké dělo umístěné na dálkově ovládané zbraňové stanici Trackfire. Tyto systémy lze provozovat na pozemních platformách i námořních plavidlech, jako je bojový člun Combat Boat 90 od společnosti Saab, a v období od dubna do září 2025 již byly nasazeny a osvědčily se v ostré misi NATO na letecké základně Malbork v Polsku.
Systém Loke se nespoléhá na víceleté vývojové cykly, ale díky otevřené architektuře nezávislé na konkrétní technologii rychle integruje osvědčené systémy s novými technologiemi. Výsledkem je škálovatelná a přizpůsobivá schopnost C-UAS, která se vyvíjí spolu s hrozbou a zůstává funkční i za pohybu.
Dokonalý systém neexistuje
Portfolio systémů „hard-kill“ společnosti Saab zahrnuje systém RBS 70 NG, laserem naváděný systém s lidským faktorem (man-in-the-loop), který je určen k ničení dronů, letadel a vrtulníků bez nutnosti spoléhat se na naváděcí kanály, které lze rušit. V rámci širšího „systému systémů“ kombinuje průzkumné prostředky a různé bojové moduly, přičemž konfigurace pro mobilní a dálkové odpalování podporují flexibilní operace MSHORAD.
Zároveň nabývají na významu i soft-kill řešení, jako je rušení, sítě a takzvané „lovecké drony“. Společně se start-upy a průmyslovými partnery pokračuje Saab ve výzkumu nových technologií, které umožní čelit současným i budoucím hrozbám. Žádné univerzální všespásné řešení však neexistuje.
Moderní boj proti dronům vyžaduje koncepty vrstvené obrany vybudované kolem různých systémů přizpůsobených regionálním hrozbám a operačním požadavkům. Logika vrstvených nákladů musí být do těchto architektur zakomponována již od počátku: správná schopnost, za správnou cenu, proti správné hrozbě. Užší spolupráce v rámci NATO nabývá stále většího významu, ačkoli mnoha obranným strategiím i nadále dominují národní bezpečnostní priority.
