kpt. Jan Heřmánek: V moderním boji je stále důležitější, aby vojáci dokázali v reálném čase vyhodnocovat různé aspekty bojiště a přemýšlet o nich komplexně

Ve Vojenském výcvikovém prostoru Libavá nedávno proběhlo cvičení aktivní zálohy 72. mechanizovaného praporu s názvem Summer Blade 2025, kterého se zúčastnili také záložáci z Finska a Dánska. Cvičení navazovalo na únorový výcvik Arctic Blade ve Finsku a bylo pojato jako pilotní projekt, který měl ověřit možnosti výměny zkušeností a spolupráce v rámci menšího mezinárodního týmu. Spoluorganizátorer cvičení Summer Blade 2025 byl kapitán Jan “Sully“ Heřmánek, kterého jsme požádali o rozhovor.

Ty jsi spoluorganizátor cvičení Summer Blade, mohl bys nám popsat, jak dlouho a jakým způsobem probíhala příprava na tuto akci?

Ve skutečnosti příprava probíhala roky, protože se jedná o prohlubování již existující spolupráce s Finskou a Dánskou armádou v oblasti společného výcviku záložních jednotek. Základy spolupráce jsme položili už v roce 2014, kdy byli ve Finsku na mezinárodním zimním výcviku příslušníci naší jednotky poprvé. Od té doby pravidelně jezdíme společně cvičit v zimě do severských podmínek Finska. Před několika lety jsme se domlouvali právě na výcviku finských záložníků i u nás, ale nejdříve tomu zabránil Covid a později jisté administrativní překážky v obou armádách, které se podařilo v tomto roce překonat a společně s naším praporem realizovat první společný výcvik v našich podmínkách. 

Čím je podle tebe cvičení Summer Blade výjimečné? 

Jde o první společný výcvik čistě záložních zahraničních jednotek u nás. Navíc také první s jednotkami ze severských států, se kterými dlouhodobě spolupracujeme, tedy Finská a Dánská armáda. Za zmínku určitě také stojí, že nejde o žádnou soutěž, ani kurz, ale právě společný výcvik zaměřený na soudobé bojové potřeby pěchoty na bojišti. Tedy boj v zastavěné oblasti, drony a boj v zákopových systémech. 

Jaké hlavní scénáře a úkoly jste během tohoto společného cvičení nacvičovali?

Celý výcvik byl zaměřený na společný nácvik činností a jejich následné provedení pod námětem v rámci různých scénářů. Mimo ostrých střeleb z ručních zbraní, byla činnost zaměřena na boj v zástavbě, nebo v zákopových systémech se simulační nebo ostrou municí, včetně granátů. Hlavním aspektem bylo, že jednotky pracovaly ve smíšených družstvech a četách, takže musely sladit své postupy a překonávat jazykovou bariéru, mnohdy při činnostech, které byli pro některé naše i zahraniční příslušníky nové. To vytváří další překážky a nutnost spolupráce i improvizace. 

Kdo přesně se Summer Blade účastnil? 

Konkrétně se účastnili příslušníci mechanizované roty Aktivní zálohy 72. mechanizovaného praporu, příslušníci záloh finské lehké pěchoty z regionální roty obrany kraje Sysma a příslušník záloh mechanizovaného praporu dánské armády. Dánské strana mohla vzhledem k pilotnímu projektu vyslat v uvozovkách „jen“ svého vedoucího praporčíka dané jednotky, ale v příštím roce s počítá s jedním až dvěma družstvy. 

S jakými zbraněmi vojáci na Summer Blade cvičili? 

Všichni vojáci nafasovali standardní zbraně, které se používají u našeho mateřského praporu, tedy pistole CZ P10-C a pušky CZ BREN 2. Při ostrých střelbách pak byly použity krom zmíněných zbraní i kulomety FN Mk 48 Minimi, puška pro přesné střelce CZ BREN 2 PPS, podvěsný granátomet CZ G1 a tlakové granáty OFFHGR 85. 

Jak fungovala souhra v mezinárodním prostředí? Jaké kulturní nebo komunikační rozdíly mezi účastníky z různých zemí si zaznamenal a jak je vojáci překonávali?

Souhra v mezinárodním prostředí, kde jediným společným jazykem je angličtina byla výzva, ale to byl právě i záměr. Jistou výhodou je, že právě Finský, Dánský, nebo Český jazyk nemají žádné styčné body, takže si opravdu v našich jazycích nerozumíme. To klade na všechny důraz komunikovat v angličtině, která je v rámci NATO univerzálním jazykem pro všechny. Někdy, zejména u těch lidí, kteří si nejsou v komunikaci anglicky jistí, nebo jsou začátečníci, to vytvářelo i vtipné situace, ale obecně se všem stranám dařilo si s jazykovou bariérou poradit i při složitějších úkolech a zadáních. Naopak kulturní rozdíly jsme v zásadě nezaznamenali, všichni jsme „bigoši“ z evropských armád a máme tak dosti podobný pohled na svět i způsob humoru. Atmosféra mezi všemi na výcviku, přes jazykovou bariéru i fyzickou náročnost, byla skvělá a všichni byli spokojení s tím, že na takovém výcviku mohou působit. 

Jaká byla provázanost Summer Blade 2025 a MURTEC2025? 

Ve stejnou dobu ve výcvikovém prostoru Libavá probíhalo mezinárodní cvičení MURTEC2025, pod vedením 533. praporu bezpilotních prostředků, kde byli hosté z dalších útvarů AČR, Belgie a Slovenska. Vše bylo zaměřeno na průzkum a práci bezpilotních prostředků. Jelikož jsme měli výcvik taká ve VVP Libavá a již jsme se dříve o možné spolupráci s kolegy z 533. praporu bavili, tak se povedlo, že jsme v rámci výcviku několikrát prolnuli výcvik pod námětem právě i s cvičením MURTEC2025. Summer Blade 2025 a MURTEC 2025, tak společně fungovaly v synergii. Týmy bezpilotních prostředků poskytovali v rámci námětů informace a obraz z průzkumu pro jednotky na zemi, nebo naopak si na nich trénovali vyhledávání a pozorování. Do toho zároveň byly týmy operátorů dronů vyhledávány v prostoru určenými „nepřátelskými“ jednotkami po zemi i ve vzduchu, kdy na ně tyto jednotky prováděly útoky a narušovali jejich činnost a plnění úkolů. Tato souhra dvou mezinárodních cvičení poskytla vzájemně cenné zkušenosti a poznatky všem účastníkům a doufáme, že se povede sladit tuto součinnost i pro rok 2026. 

Jak výcvik a součinnost viděli zahraniční partneři? 

Jednoznačně velká pozitivní odezva, zahraniční partneři z Finska i Dánska si velmi pochvalovali naši dlouholetou spolupráci, kterou jsme společným cvičením Summer Blade opět prohloubili. Zejména zaměření na soudobé výzvy na bojišti pro těžkou, nebo lehkou pěchotu bylo velmi oceňováno, stejně tak promíchání jednotek, které kladlo nároky na secvičení i překonání jazykových bariér. Jak mi je známo, tak report, který naši partneři poskytovali po cvičení svým nadřízeným byl velmi pochvalný s kladným doporučením rozhodně v této spolupráci pokračovat i nadále a prohlubovat ji. 

Co bylo pro české vojáky v aktivní záloze největší výzvou při spolupráci se severskými kolegy?

Rozhodně jazyk, většinou „stačí“, když se domluví velitelé, ale jelikož je souhra s našimi partnery z NATO zásadní pro naši společnou obranu, tak jsme „diskomfort“ jazykové bariéry přenesly na všechny příslušníky naší jednotky. Někdo se s tím popasoval lépe, někdo hůře, ale všichni se usilovně snažili, a nakonec tuhle zkušenost velmi pozitivně hodnotili. Pro některé je toto impulzem si dodělat zkoušky z anglického jazyka dle STANAG, což je i pro příslušníky Aktivní zálohy na Univerzitě obrany možné a žádané. Samotné secvičení drobných rozdílů v taktických postupech nebo sladění při použití nového postupu nebyl zásadní problém. 

Co si ze cvičení naši záložáci podle tebe odnesli?

Krom náročné práce v mezinárodním prostředí, si rozhodně odnesli cenné zkušenosti z nácviku boje v zastavěné oblasti, zákopových systémech a v neposlední řadě fungování v prostředí, kde se běžně pohybují přátelské i nepřátelské drony. Pro některé příslušníky to bylo oživení něčeho, co již dříve nacvičovali a upevnili si tím návyky a postupy, pro některé čerstvější příslušníky to bylo většinou zcela nové. Obecně vše, co se na výcviku cvičilo, jsou okruhy, kterým by se soudobá pěchota měla zabývat neustále a upevňovat schopnosti v těchto aspektech bojiště. 

Jaké konkrétní dovednosti by podle tebe měly být při dalších společných cvičeních více procvičovány?

Rozhodně, nejen kvůli poznatkům z bojiště na Ukrajině, je nezbytné se věnovat bojům v zastavěné oblasti a zákopových či obranných systémech. Zároveň je důležité právě do všech činností zahrnovat právě jak dronové nebezpečí, tak výhody, které přidělení dronových prostředků umožňuje. Více a více musí každý voják uvažovat o bojišti, jako o multidimenzionálním prostředí, kde výsledek tvoří souběh nebo souhra mnoha aspektů a to rozhodně nejen, jak je voják dovedný ve střelbě nebo fyzicky zdatný. V moderním boji je stále důležitější, aby vojáci dokázali v reálném čase vyhodnocovat různé aspekty bojiště a přemýšlet o nich komplexně. Jak říkal na jednom z klíčových zaměstnání náš zástupce velitele praporu mjr. Lubomír Ondruš: „Musíme být schopni na soudobém bojišti nejen přežít, ale splnit úkol.“ S tím plně souhlasím a proto se musíme všichni neustále vzdělávat a pracovat na svých dovednostech. 

ZDROJ ZDE