Ministr obrany Jaromír Zůna: Musíme mít jasno, co s armádou chceme dělat. Nejbližší měsíce budou klíčové

Nový ministr obrany Jaromír Zůna poskytl po včerejší tiskové konferenci naší redakci rozhovor, v němž vysvětluje své bezprostřední priority, přibližuje proces výběru nového náčelníka Generálního štábu AČR, popisuje náročná jednání s NATO i důvody, proč resort obrany musí urychleně investovat do některých leteckých projektů.

Pane ministře, jsme po vaší první velké tiskové konferenci s médii. Kdybychom to měli shrnout velmi stručně: Jaké jsou pro nejbližší období vaše hlavní priority?

Základem všeho je řízení. V případě ministerstva obrany civilní řízení, v případě armády velení a řízení. Všechno ostatní se od toho odvíjí. Stojíme na začátku mimořádně důležitého období pro Armádu České republiky, mimo jiné i proto, že nás čeká ustanovení nového systému velení a řízení v souvislosti s ukončením mandátu náčelníka generálního štábu.

V tomto týdnu jsem se s náčelníkem generálního štábu setkal a vydal jsem mu pokyn, aby mi na začátku ledna předložil personální záměr obsazení hlavních funkcí v Armádě České republiky v hodnostním sboru generálů. Na základě posouzení kvalit a perspektivy jednotlivých příslušníků generality chceme následně vytipovat potenciální kandidáty na funkci náčelníka generálního štábu, které bychom po vzájemné diskusi předložili vládě a politickým představitelům, včetně prezidenta republiky.

Zásadní změnou je to, že tento proces poběží paralelně s finalizací klíčových koncepčních dokumentů resortu obrany a Armády České republiky a zároveň s implementací cílů výstavby vojenských schopností, které vyplynuly z haagského summitu NATO.

Na tiskové konferenci jste se mimo jiné zmínil o nedávném summitu v Haagu a naznačil jste, že některé věci zazní až později. Co konkrétně máte na mysli?

Je tu jeden důležitý moment, který jsem na tiskové konferenci nezmiňoval, protože by to bylo na velmi dlouhé povídání. V období od ledna do května nás čekají náročná bilaterální i multilaterální jednání s Aliancí ohledně českého plánu implementace cílů schopností z haagského summitu.

Tyto rozhovory začnou už v lednu na bilaterální úrovni a následně přejdou do multilaterální fáze, která by měla být uzavřena v květnu. To znamená, že už v lednu musíme mít naprosto jasno, co s armádou chceme dělat v rámci celého čtyřletého cyklu obranného plánování.

Současně ale plníme úkoly, které vyplývají z předchozích plánovacích cyklů. Čeká nás tedy velmi hektické období – a do toho paralelně proběhne výběr nového náčelníka generálního štábu. Já osobně se tomu budu intenzivně věnovat a budu úzce spolupracovat jak s vedením armády, tak s prezidentem republiky, abychom dosáhli širokého konsensu.

Do toho všeho vstupuje také debata o rozpočtu na obranu…

Ano, a ta je velmi vypjatá. Potřeby resortu obrany máme v tuto chvíli jasně definované, ale samozřejmě existují i potřeby jiných resortů a zároveň musíme pokrýt obligatorní výdaje státu. Řešení bude nevyhnutelně politické.

Naše priority se budou muset sladit s prioritami ostatních ministerstev, a to jak časově, tak obsahově. Z hlediska resortu obrany je pro nás klíčové zejména období od roku 2027 dál. Rok 2026 ještě vnímáme jako do určité míry překlenovací, ale v dalších letech nás čeká celá řada projektů, které je nutné buď zahájit, nebo plně financovat.

Typickým příkladem je zavádění systému protivzdušné obrany SPYDER. Nejde jen o samotné nasazení systému, ale také o zajištění dostatečných zásob různých typů raket. Tyto věci se musí potkat v čase i v rozpočtu.

Na tiskové konferenci jste také potvrdil pokračování běžících modernizačních projektů a schválil jste dva další. Můžeme si je připomenout?

Ano, jednalo se o projekty, které jsou časově kritické. Prvním z nich je takzvaný „resurs“ po osmi tisících letových hodin u letounů L-159 T2. Nejde o klasickou modernizaci, ale o technickou obnovu osmi cvičných letounů, které se blíží limitu své provozní životnosti. Pokud by touto opravou zmíněné letouny neprošly, musely by být v podstatě všechny postupně uzemněny do poloviny roku. Přitom jde o naprosto klíčový prostředek pro výcvik pilotů, který zároveň umožňuje plynulý přechod na letouny páté generace.

Velmi důležité je i to, že tyto práce zajistí domácí výrobce. Jde tedy nejen o zachování schopností armády, ale i o podporu českého obranného a bezpečnostního průmyslu.

Druhým projektem je modernizace obou vládních letounů Airbus. Klíčová je především obnova avioniky, která je po zhruba 28 letech provozu technologicky zastaralá. Některá světová letiště už dnes přecházejí na vyšší standardy a bez modernizace bychom mohli narážet na provozní omezení.

Součástí projektu je také kompletní modernizace interiéru. Letouny byly více než dvacet let intenzivně využívány pro přepravu vojáků do zahraničních misí a jejich vnitřní vybavení je, lidově řečeno, značně opotřebované. Modernizace přinese i další přínosy – nové vybavení je lehčí, což sníží spotřebu paliva, zvýší efektivitu provozu a prodlouží dolet. Nelze zapomínat ani na to, že tato letadla neslouží pouze armádě. Jsou využívána i pro přepravu ústavních činitelů, včetně prezidenta republiky.

Navíc se blíží významné mezinárodní akce, například olympijské hry, kde bude potřeba zajišťovat přepravu sportovců. Všechny tyto faktory dohromady jasně ukazují, že modernizace Airbusů není otázkou volby, ale nutnosti.

ZDROJ ZDE