Raketové dělostřelectvo má smysl

Konflikt na Ukrajině znovu ukazuje, že raketové dělostřelectvo rozhodně nepatří do starého železa a stále má na současném bojišti smysl. Salvové raketomety mimochodem hrály významnou roli také v konfliktu mezi Arménií a Ázerbajdžánem v roce 2020. Ačkoliv se AČR této schopnosti zbavila bez náhrady, určitě by nyní bylo vhodné o případném návratu k této schopnosti opět uvažovat.

V první řadě je třeba upozornit na nesrovnalost v českých strategických dokumentech. KVAČR 2025 na straně 13 v sekci týkající se dělostřelectva uvádí následující „Po roce 2020 bude nutno rozhodnout o pořízení raketometů“. Navazující dokument KVAČR 2030 vydaný v roce 2019 (!) však téma raketometů a jejich případné pořízení vůbec nezmiňuje. Ani Dlouhodobý výhled pro obranu 2035 se touto oblastí nezabývá.

Na druhé straně je třeba zmínit, že v případě pořízení raketometů má AČR možnost se obrátit na domácí průmysl a spojenecká státy v rámci NATO. Společnost Excalibur Army holdingu CSG nabízí možnost instalace raketometu RM-70 ráže 122 mm na podvozcích Tatra 4×4 nebo 8×8. Slovenská armáda navíc provozuje raketomety RM-70 Modular schopné odpalovat střely ráže 122 a 227 mm.

Foto: Slovenský vícehlavňový raketomet ráže 122 mm resp. 227 mm na podvozku Tatra 815 | Argonauth / CC BY-SA 3.0

Polsko pak v rámci modernizace svých ozbrojených sil zavádí do své výzbroje americké raketomety HIMARS (High Mobility Artillery Rocket System) v hodnotě zhruba 415 milionů dolarů. Americká strana tak Polsku dodá celkem 18 odpalovacích zařízení. Raketomet HIMARS je schopen odpalovat až šest raket ráže 227 mm na vzdálenost 70 km nebo jednu střelu MGM-140 ATACMS na vzdálenost až 300 km.

HIMARS lze navíc díky jeho kolovému podvozku 6×6 poměrně rychle nasadit. Na konci minulého roku to prokázala jednotka americké národní gardy ve spolupráci se švédským letectvem, kdy během cvičení došlo k dopravení raketometu HIMARS letounem Lockheed C-130 Hercules na ostrov Gotland v Baltském moři, jeho rozvinutí do palebného postavení a poté opětovné nakládce do letounu. Celá výše uvedená operace proběhla v řádu desítek minut.

Foto: M142 High Mobility Artillery Rocket System (HIMARS) |  US Army / Markus Rauchenberger

Poměrně zajímavá situace pro AČR se odehrává v Pobaltí. Tamní vlády na konci minulého roku podepsaly dohodu o společném vývoji schopností raketového dělostřelectva. Prozatím nejsou známy detaily, nicméně lze předpokládat, že základem této společné schopnosti bude právě americký raketomet HIMARS. V rámci rozvoje schopností AČR je tedy logické využít současné schopnosti domácího průmyslu a dále spolupracovat v rámci NATO. Vzhledem k posledním zkušenostem z Ukrajiny lze uvažovat u „lehkém“ a „těžkém“ raketovém dělostřelectvu. Do budoucna pak může být z hlediska dělostřelectva zajímavou možností zapojení vyčkávací munice dlouhého dosahu. 

V případě „lehkého“ raketového dělostřelectva pro AČR by se mohlo jednat o osvědčený raketomet RM-70 domácí výroby. Lze uvažovat o obou variantách 4×4 i 8×8. Tyto varianty se od sebe liší zejména tím, že na podvozku 8×8 lze převážet náhradní munici. Vzhledem k faktu, že RM-70 odpaluje neřízené střely, jejichž maximální dostřel je pouze 20 km, lze tento „lehký“ raketomet využít zejména v situaci, kdy je zapotřebí zničit nepřítele, jehož jednotky zaujímají velký prostor a přesnost úderu tak není prioritní. 

Druhou složku případného budoucího raketového dělostřelectva AČR může představovat „těžký“ raketomet HIMARS. Samozřejmostí je jeho umístění na podvozek Tatra. Právě raketomet HIMARS může dát českému dělostřelectvu schopnost přesných úderů na dlouhé vzdálenosti tak, jak to vidíme během právě probíhajícího konfliktu na Ukrajině. V rámci „těžkého“ raketového dělostřelectva může AČR využít zkušeností Polska, které výše zmíněné první odpalovací zařízení obdrží již v průběhu příštího roku. Do budoucna lze také využít zmíněnou dohodu baltských států a spolupracovat s nimi. 

Ve střednědobém až dlouhodobém horizontu by pak bylo vhodné v rámci výzbroje dělostřelectva AČR uvažovat o zařazení vyčkávací munice dlouhého dosahu. V případě vyčkávací munice se přímo nabízí spolupráce s izraelskou společností UVision, jejíž produkty již prokázaly své schopnosti například v konfliktu o Náhorní Karabach. 

Právě společnost UVision na konci minulého roku představila speciální odpalovací zařízení MCL (Multi-Canister Launcher) pro veškeré své druhy vyčkávací munice. MCL lze umístit na podvozek 8×8, což dává v rámci AČR možnost umístění tohoto systému na platformu  Pandur II CZ 8×8. Co se týče vyčkávací munice dlouhého dosahu, tak například Hero-900 vydrží ve vzduchu až 7 hodin a jeho dosah je až 250 km.

Foto: Společnost UVision na konci minulého roku představila speciální odpalovací zařízení MCL (Multi-Canister Launcher) pro veškeré své druhy vyčkávací munice. | UVision

Vyčkávací munici pak může dělostřelectvo využít pro přesné údery na cíle, k jejichž zničení není třeba používat střely raketometu HIMARS. Jedná se například o radary, odpalovací zařízení PVO nebo menší opevnění. Zároveň lze v první fázi úderu využít elektrooptických senzorů vyčkávací munice k průzkumu dané oblasti.

Konflikt na Ukrajině jasně prokazuje, že dělostřelectvo jako celek je stále platným prvkem na moderním bojišti a zvláště pak raketové dělostřelectvo je na obou stranách hojně a efektivně využíváno. 

Zdroje: DVO 2035, EA, KVAČR 2025, KVAČR 2030, Lrt, National Guard, The Defense Post, UVision

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: