Od Off

Ladislav Kadlec / 4. 4. 1917 – 13. 3. 1944

Ladislav Kadlec / 4. 4. 1917 – 13. 3. 1944

13. 03. 2024

Ladislav Kadlec vstoupil do vojenské služby 1. 10. 1937. Prošel různými jednotkami a službami, včetně Cizinecké legie ve Francii a následně v RAF během druhé světové války. Sloužil u 311. peruti jako letec – palubní střelec. Při jedné akci byl těžce zraněn a přišel o nohu, ale brzy se zotavil a vrátil se k letectvu. Byl to jediný čs. letec, jenž bojoval i navzdory ztrátě jedné nohy. Po válce byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka a dodatečně oceněn za svou službu.

Ladislav Kadlec – syn Antonína Kadlece a Apolonie, rozené Osavské absolvoval tříletou pokračovací živnostenskou školu, kde se vyučil holičem. Vojenskou prezenční službu nastoupil 1. 10. 1937 u p. pl. 3 Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži, odkud byl 28. 2. 1938 přemístěn k p. pl. 28 Tyrše a Fügnera do Prahy. 31. 7. 1938 byl povýšen na svobodníka, 15. 11. 1938 přemístěn k hran. prap. 1 České družiny do Kladna a ještě 1. 3. 1939 k p. pl. 48 Jugoslávskému, odkud byl po okupaci 1. 4. 1939 propuštěn do civilu. Dne 24. 6. 1939 odešel ilegálně do zahraničí. Z Polska se na lodi Chrobry dostal 1. 8. 1939 do Francie a od 11. 8. 1939 sloužil u 1. pluku Cizinecké legie v Sidi-bel-Abbès a v Ain el Hadjar, odkud jej podobně jako ostatní Čechoslováky vysvobodil až počátek války. Byl přepraven zpět do Francie a 26. 9. 1939 prezentován v táboře čs. armády v Agde. Po povýšení na desátníka a přijetí do branné moci v poměru délesloužícího poddůstojníka jej 10. 1. 1940 přeložili ke 3. pěšímu pluku, u něhož byl zařazen jako velitel kulometného družstva (jeho četě velel tehdy ještě neznámý četař Jozef Gabčík).

Další Čtení :  Oldřich Španiel / 11. 2. 1894 – 29. 11. 1963

Po následném povýšení na četaře (25. 5. 1940) byl 1. 6. 1940 na vlastní žádost přemístěn k letectvu do Agde, ale po fr. kapitulaci společně s leteckou skupinou odplul 24. 6. 1940 lodí Apapa z Port Vendres do Británie, kam dorazil 7. 7. 1940. Do svazku RAF VR byl přijat 24. 7. 1940 v nejnižší hodnosti AC 2 a bylo zřejmé, že se stane palubním střelcem u formované 311. peruti. Příslušný měsíční střel. kurs úspěšně završil 2. 11. 1940 ve střelecké škole 10. AGS ve skotském Dumfries. Poté byl povýšen na Sergeanta a 3. 11. 1940 přemístěn do Honingtonu k 311. peruti, u níž první operační let – noční nálet na přístav Boulogne, prodělal v noci 1. 3. 1941. Dvacátá akce z 5. 7. 1941, namířená proti Münsteru, kdy letěl v osádce Wellingtonu kapitána F/Sgt Karla Schoře, se mu však stala málem osudnou. Při návratu byl nad Nizozemím zaskočen nočním stíhacím letounem Bf 110. Kadlecovi se sice podaři- lo jeho opakovaný útok odrazit a zachránit tak osádku před jistým sestřelením, ale za cenu těžkého zranění pravé nohy, která mu musela být po návratu v nemocnici v Ely amputována. Za tuto akci byl povýšen na rtm.let. v zál. (se zpětnou platností od 1. 7. 1941) a vyznamenán Čs. válečným křížem. Po půlroce se zotavil již natolik, že mu mohla být připnuta protéza, s níž se velmi rychle naučil chodit. Z nemocničního ošetřování byl propuštěn až 6. 2. 1942, počemž 22. 4. 1942 následovalo povýšení na Warrant Officera.

Další Čtení :  Pět tankových konstrukčních škol na 20. Tankovém dnu v Lešanech

Ačkoli mu hrozila superarbitrace ze zdravotních důvodů, nakonec prosadil svou a vrátil se do operační činnosti, kterou oficiálně obnovil 25. 9. 1942, kdy v osádce W/O Františka Bulise provedl svou první protiponorkovou hlídku nad Biskajským zálivem. Později létal i v jiných osádkách, např. v osádce P/O Metoděje Šebely, s níž se 10. 4. 1943 podílel na úspěšném útoku na flakem těžce bráněnou něm. transportní loď Himalaya, nebo v osádce Sgt Stanislava Huňáčka, s níž se 16. 5. 1943 podílel na úspěšném útoku na ital. ponorku Enrico Tazzoli. V operační činnosti setrval i po přezbrojení jednotky na čtyřmotorové Liberatory a 28. 10. 1943 byl povýšen na šrtm.let. v zál. Ráno 13. 3. 1944 odstartoval z Predannacku na rutinní protiponorkovou patrolu (od 25. 9. 1942 již osmačtyřicátou), ale Liberator, pilotovaný zkušeným P/O Otakarem Žantou se z ní nevrátil. Všichni byli prohlášeni za pohřešované a jejich těla moře nikdy nevydalo. Po válce byl in memoriam povýšen na štábního praporčíka (1. 2. 1947) a poté na podplukovníka (1. 6. 1991).

Vyznamenání:

  • 2 × Československý válečný kříž (5. 7. 1941 a 25. 7. 1941);
  • Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (16. 4. 1941);
  • Československá medaili Za zásluhy I. st. (26. 7. 1944);
  • Československá vojenská pamětní medaile se štítky F a VB (7. 3. 1944);
  • The 1939–1945 Star;
  • Atlantic Star;
  • Air Crew Europe Star War Medal.

Památky:

Jeho jméno je vytesáno v leteckém památníku v Runnymede (panel 214).

Další Čtení :  Jaroslav Čihák (krycí jméno ZNAMENÁČEK) / 24. 7. 1891 – 30. 4. 1944

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: