Jaroslav Lisý / 28. 4. 1895 – 20. 1. 1943

26. 04. 2025

Pozítří to bude sto třicet let, od narození Jaroslava Lisého. Místem narození pozdějšího československého důstojníka a legionáře byl Jičín. Po maturitě v Jičíně studoval práva v Praze, ale roku 1915 narukoval do rakousko-uherské armády a odešel na frontu, kde byl zraněn. Téměř rok strávil v ruských zajateckých táborech, poté v roce 1916 vstoupil do československých legií v Rusku, kde se vyznamenal v bojích i při ochraně ruského zlatého pokladu. Po návratu do vlasti se stal důstojníkem generálního štábu a zastával vysoké velitelské funkce. Za okupace se zapojil do odboje, byl náčelníkem štábu nového Ústředního vedení Obrany národa. V roce 1941 jej zatklo gestapo, byl odsouzen k smrti a v roce 1943 popraven. Posmrtně byl pak povýšen do hodnosti brigádního generála.

Jaroslav Lisý se narodil jako prvorozený syn obchodníka s textilem Karla Lisého a jeho manželky Marie, rozené Srnkovičové. V letech 1906–1914 studoval na českém vyšším gymnáziu v Jičíně, kde také 13. července 1914 složil maturitní zkoušku. Počátkem listopadu téhož roku se stal posluchačem právnické fakulty na české univerzitě v Praze. Zde však absolvoval pouze dva semestry. Dnem 11. března 1915 byl odveden a již 15. března nastoupil jako jednoroční dobrovolník u c. k. zeměbraneckého pěšího pluku č. 11 v Jičíně. Po absolvování školy na důstojníky pěchoty v záloze v Jablonci nad Nisou odešel 1. července 1915 jako velitel čety na frontu, kde byl 4. listopadu 1915 raněn. V době od 5. listopadu 1915 až do 31. března 1916 pobýval v nemocničním ošetřování a u náhradního praporu. Na frontu se opět vrátil 1. dubna 1916 a o čtvrt roku později – 4. července 1916 – zde padl do zajetí. Dobu od 4. července 1916 až do 12. září 1917 strávil v ruských zajateckých táborech, kde se 1. dubna 1917 přihlásil do československých legií.

Od 13. září 1917 byl zařazen k 7. československému střeleckému pluku a zároveň nastoupil jako frekventant do československé důstojnické školy v Borispolu, kterou ukončil 8. listopadu 1917 a poté se vrátil ke svému útvaru. Od 13. prosince 1917 až do 12. července 1918 byl přidělen u 2. československého záložního pluku v Borispolu jako velitel čety, později velitel roty (ve dnech 1.–2. června 1918 se s ní zúčastnil obsazení města Kurgan, kde pak v první polovině září 1918 působil jako velitel posádky). Poté, co se 12. července 1918 2. československý záložní pluk změnil na 10. československý střelecký pluk, zúčastnil se společně s ním ve funkci velitele roty od 10. září do 14. října 1918 bojů na Simbirském úseku, ve dnech 7. listopadu – 2. prosince 1918 pak bojů na Belebejském úseku Samarské fronty (to však již jako velitel samostatného oddílu složeného ze dvou rot pěchoty, kulometné roty a půleskadrony jízdy). 

Od 10. února do 12. září 1919 se podílel na ochraně sibiřské magistrály v prostoru Ačinsk – Kansk a zapojil se i do bojů na Manské frontě. Mezi 17. únorem a 1. březnem 1920 byl velitelem stálé ochrany u zlatého pokladu ruského státu a členem státní komise pro převzetí, přeložení a přepočítání zlatého pokladu v Irkutsku. Od 4. ledna do 4.května 1920 se společně s 10. československým střeleckým plukem přesunoval do Vladivostoku, odkud odplul přes Pacifik, Panamský průplav a Atlantik až do Středozemního moře. Z Terstu pak dorazil vlakem do vlasti, kam se vrátil v hodnosti kapitán ruských legií (povýšen 1. května 1919).

Po návratu z repatriační dovolené absolvoval od 1. října 1920 do 31. srpna 1921 III. kurs školy generálního štábu v Praze. V mezidobí byl dnem 13. listopadu 1920 přijat do československé armády jako důstojník z povolání. Od 1. září 1921 do 2. listopadu 1922 působil jako přidělený důstojník organizačního, později operačního oddělení u ZVV Brno. V této době v Brně postupně zísdkával zkušenosti u tam dislokovaných útvarů československé branné moci. 3. listopadu 1922 byl povolán do II. ročníku pražské Válečné školy, který ukončil 20. září 1923. Týmž dnem byl přeložen v hodnosti štábního kapitána (povýšen již 26. června 1923) do skupiny důstojníků generálního štábu a zároveň byl přemístěn k 10. divizi.  

Během ročního studia v Praze stačil absolvovat i aut. informační kurs pro důstojníky generálního štábu v Českých Budějovicích. Od 1. října 1923 do 30. září 1927 působil u velitelství 10. divize v Banské Bystrici nejdříve jako přednosta 3. oddělení, od 1. listopadu 1924 jako přednosta 1. oddělení štábu divize (od 6. prosince 1926 v hodnosti major). V období od 1. října 1927 do 19. září 1928 absolvoval v Praze s velmi dobrým prospěchem vojenský železniční traťový kurs a dnem 30. září 1928 se stal železničním traťovým velitelem v Olomouci. Od 31. ledna 1929 do 30. září 1934 konal službu u Ministerstva národní obrany – 5. oddělení hlavního štábu v Praze, zpočátku jako přidělený důstojník pro organizaci a vydávání služebních předpisů, poté orgán vyšší komise pro vydávání služebních předpisů a od 16. října 1931 jako přednosta výcvikové skupiny. Dnem 26. března 1931 byl povýšen na podplukovníka. 

V období od 30. září 1934 do 15. září 1935 byl velitelem praporu u pěšího pluku 5 v Praze. 16. září 1935 se stal náčelníkem štábu 1. divize v Praze, kde poté působil až do 29. září 1937 (od 1. ledna 1937 již jako plukovník). O den později byl přemístěn k Ministerstvu národní obrany – Generálnímu inspektorátu branné moci, kde konal službu nejdříve jako přednosta 1.oddělení, od 20. září 1938 jako zatímní náčelník štábu. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byl náčelníkem štábu IV. sboru v Litovli. Po likvidaci československé branné moci byl 28. srpna 1939 převeden do oboru zemské samosprávy v Praze a nastoupil jako úředník u Zemského úřadu v Praze.

Tou dobou však byl již od jara 1939 prostřednictvím plukovníka pěchoty Tomáše Plcha a později i plukovníka pěchoty Jaroslava Konečného zapojen na nově vznikající struktury Obrany národa v Praze jako velitel jednoho z pražských krajů. Poté, co v roce 1940 převzal divizi generál Bedřich Homola po armádním generálovi Josefu Bílém funkci vrchního velitele Obrany národa, stal se náčelníkem štábu nového Ústředního vedení (tzv. druhé garnitury) Obrany národa. Byl zatčen gestapem 10. července 1941 ve svém pražském bytě. Až do počátku června 1942 byl vězněn Praze na Pankráci, od 2. června do 2. října 1942 v Drážďanech a od 3. do 9. října 1942 v berlínské věznici Alt Moabit. 

Při soudním přelíčení konaném před berlínským Volksgerichtem byl 8. října 1942 společně s plukovníkem pěchoty Jaroslavem Konečným odsouzen za zločin velezrady a zemězrady k trestu smrti. Následujícího dne byl převezen do věznice v Berlíně–Plötzensee, kde byl dne 20. ledna 1943 ve 20:09 popraven. V roce 1947 byl posmrtně povýšen do první generálské hodnosti.

Vyznamenání:

• Československý válečný kříž 1918
• Československý řád Sokol s meči
• Československá revoluční medaile
• Československá medaile Vítězství
• Orděn svjatoj Anny IV. stěpeni s mečami i bantom
• Ordinul Coroana Romăniei eu spade in gradul Commandor cu paglica de Virtute Militara – IV, Československý válečný kříž 1939 in memoriam

Památky:

• Pomník padlým a popraveným absolventům VŠV před sídlem Ministerstva obrany ČR v Praze 6 – Dejvicích.

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: