První dny v realitě aneb začátek u 4. komanda 43. výsadkového pluku v Chrudimi
Personální práce a zejména nábor nových vojáků je prioritou současné AČR. Často to zmiňuje ministryně obrany, náčelník generálního štábu a denně velitelé jednotek a útvarů. Nedávno se k chybám po příchodu nových vojáků z Vyškova na útvary vyjádřil v podcastu 10:35 i bývalý vrchní praporčík AČR Peter Smik. Cílem tohoto článku je představit přístup velitele a vedoucího praporčíka 4. komanda u 43. výsadkového pluku, což může případně posloužit jako návod pro další velitele čet a rot.
První den
První den u výsadkového pluku začíná srazem všech nastupujících na bráně kasáren. Následuje kolečko úvodního slova velitele či zástupce, zápis na personálním a ekonomickém oddělení a vyřízení formalit na oddělení bezpečnosti. Pro potřeby tohoto textu nemá smysl se detailněji zabývat výše uvedeným, které je stejné na víceméně všech bojových útvarech. Účelem je pořídit fotografie, vytvořit průkazy ke vstupu a zajistit vyplácení platu.
Po tomto úvodním kolečku přechází nováčci zpravidla na své jednotky. V podmínkách 43. vp na komanda či střediska, u jiných útvarů na roty. Zde nastává z mého úhlu pohledu, který se shoduje s bývalým vrchním praporčíkem AČR, zásadní chvíle v životě nováčka. Setkává se s velitelem jednotky, vlastně poprvé ve své kariéře. V základním kurzu to byli instruktoři, zde je velitel. Do té doby možná pouze filmová představa a přemýšlení nad tím, jestli tam bude Winters, Sobel nebo Tůma.
Prvním slovem vždy nováčky uvítám a předně zdůrazním, že jsem rád, že přišli právě k nám. Ve stručnosti vysvětlím a ukážu prostor celého patra, tedy „rajon“ komanda, představím svého zástupce a vedoucího praporčíka a následně je uvedeme společně na briefingovku či klubovnu a necháme sednout. Zde znovu představím vrchní trojici komanda a znovu uvítám nováčky. Ocením to, že se přidali k armádě a to, že se nebáli přijít k výsadkovému pluku. Jako u drilování používám toto opakování k uchování prvotní informace v hlavách nováčků. Následuje stručný popis 4. komanda a jeho zaměření.
Práva a povinnosti
Po úvodním seznámení procházíme s nováčky jejich základní úkoly na 1–2 roky. Tedy splnění orientačního fyzického přezkoušení v rámci komanda, výroční tělesné a profesní přezkoušení, výběrové řízení, DIV (doškolovací intenzivní výcvik) a základní výsadkový kurz. K tomu samozřejmě úkoly komanda na rok, ideálně i s termíny. Základem je totiž aplikace zásad „work-life balance“, tedy zde konkrétně příprava výcviku, provedení a následná obnova bojeschopnosti, respektive výběr volna.
Ještě před popisem výcviku dám 3 základní rady:
- Zapisujte si úkoly, které dostanete – do deníčku nebo mobilu – ať na nic nezapomenete!
- Všude buďte o 5 minut dřív
- Mějte čistý boty
Když výše uvedené dodržíte, nikdo na vás nebude „zlý“.
Druhý den jsou nováčci většinou prověřeni ze základních dovedností v tělesné přípravě. Konkrétně se jedná o Cooperův test (test fyzické zdatnosti jedince, při kterém se měří vzdálenost, kterou člověk uběhne za 12 minut), shyby (maximální počet), kliky za 30 vteřin (maximální počet) a sed-lehy za 1 minutu (maximální počet). Tato kontrola slouží k ověření výsledků, které nám nováčci předem nahlásí, tedy jak plnili ve Vyškově. Slouží to zejména pro nás jako výchozí bod nastavení dalšího tréninku na četě a také k výuce nováčků, že lhát se nemá. Cvičení je pouze orientační, bez emocí (ksichty a urážky na nízký počet opakování apod.) s mírnou podporou při běhu („zaberte“, „ukažte se“, „přidejte, zbývá 1 minuta!“). Slouží k odhadu úspěšnosti na výběrovém řízení.
S výběrovým řízením jsou nováčci seznámeni vzápětí teoreticky. Formou dotazování se ptáme, zdali znají všechny disciplíny a vědí o nějakém problému. Vysvětlíme jim systém hodnocení fyzických testů, záludnosti disciplín a předpokládaný termín konání VŘ. Vedoucí praporčík zdůrazní důležitost VŘ jako jednotnou startovní čáru všech výsadkářů na pluku.
Následuje popis a motivace k DIVu. Obecné vysvětlení a termíny, které se budou týkat těch úspěšných z výběrového řízení. Zmíní se důležitost a jednota výcviku napříč plukem a získání základních dovedností pro další rozvoj a zahájení výsadkové přípravy. Tedy že dalším stupněm po úspěšném DIVu je základní výsadkový kurz (ZVK). Po jeho splnění v Chrudimi či Vyškově je člověk opravdu plnohodnotným výsadkářem s právem nosit červený baret.
Motivace
Výčet kurzů a posloupnost nám slouží jako motivační nástroj. S každým stupněm nováček „něco vydělá“, konkrétně:
- Po výběrovém řízení má právo nosit nášivku 43. výsadkového pluku. Před tím nosí pouze rozlišovací znak komanda/střediska
- Po absolvování DIVu má právo nosit nášivku 4. komanda a má jisté úlevy ve výstroji
- Po ZVK má právo nosit červený baret a navíc si finančně polepší (rizikový příplatek, stravné)
- Po splnění výsadkové řady, zaškolení na NSV a FR se zvýší stabilizační příplatek
- Splnění výše uvedeného a splnění doby služby – právo na nůž Cháron.
Následně se stručně popíše systém hodností a možné kariérní posuny na komandu – výhledy řidiče, dobrých střelců, budoucích velitelů či schopných spojařů. Nováčkům se také vysvětlí s tím spojené povyšování a kurzy, kterých je relativní dostatek – OŘVOS, CLS, NVDO a hlavně pak KPB/KUB. Nováček má tak reálnou představu o tom, kam může svoji kariéru směřovat a je ujištěn, že my ji budeme usměrňovat dle jeho předností (anglický jazyk, manuální zručnost, fyzická zdatnost apod.).
Mentoring, instruktáž, tradice
Prvotní seznámení ukončuje vedoucí praporčík velmi důležitou otázkou: „Kluci, máte každej kde bydlet? A pokud ano, řekněte mi, kde bydlíte.“ Zdá se to hloupé, ale není. Bývalý vrchní praporčík se k tomuto tématu vyjádřil, že právě vstup do armády může být první zkušenost samostatnosti mimo domov. Nechceme se těm lidem vysmívat, chceme, aby u nás vydrželi. Proto ten dotaz na jejich bydlení.
Poté přecházíme do instruktáží a mentoringu. Instruktáže jsou u materiálu – co k čemu slouží, jak se o výstroj starat. Jedná se zejména o to, jak se starat o nově svěřený materiál, který vydává výkonný praporčík.
Celou dobou od prvního dne probíhá mentoring velitele družstva nebo zástupce velitele čety. Ti zevrubně seznámí nováčky s prostorem čet a družstev, s prostory na útvaru, se zbrojním skladem, letištěm nebo výsadkovým cvičištěm. V rámci příprav je vedou a rozvíjí směrem k absolvování VŘ a přípravě na DIV. V rámci „ochutnávky“ a motivace je seznámí i s „třešničkami na dortu“ jako je CQB či NVDO. Tak aby nováčci sami chtěli. My nemůžeme nikoho nutit, ale můžeme vytvořit dobré podmínky pro ty se zájmem nebo pomoci těm, kteří sloužit chtějí.
Poslední částí jsou tradice. Armáda je na nich postavena, a zvláště pak výsadkové jednotky. Seznámení se znakem a vlajkou komanda, seznámení se symboly pluku a návštěva posádkového muzea. Buď s vedoucím či vrchním praporčíkem. Toto seznámení a návštěvy mohou lidem odpovědět na otázku „proč to dělat“ a třeba odstranit nejistotu, kterou v prvních dnech mají.
Závěr
Výše uvedené není SOP, ale mnou ověřený postup, jak se k nováčkům chovat lidsky, moderně a přitom vojensky. Není to objevení Ameriky, nám to funguje. I vzhledem k nárůstu platů je přístup jednou ze dvou věcí, jak vojákům zpříjemnit službu a tím je udržet. Druhým způsobem je pak „welfare“, ale o tom třeba jindy.
Pár otázek k pobavení
Vzhledem k mým zkušenostem velitele komanda (od roku 2020) zejména s ohledem na nově příchozí v COVIDové době jsem pokládal „baterii“ čtyřech otázek typu ANO/NE, vždy na zvednutí ruky pro vyjádření souhlasu. Konkrétně:
- „Ať zvedne ruku ten, který umí psát.“
- „Ať zvedne ruku ten, co umí číst.“
- „Ať zvedne ruku ten, který se umí podepsat.“
- „Ať zvedne ruku ten, který dokáže přečíst text a jeho souhlas stvrdit svým podpisem.“
Ve 100 % případů zvedají všichni ruce. To je úspěch českého školství v kostce. Přesto se pak občas projevuje na tvářích úděs, když se zeptám na pátou otázku: „Takže jste všichni dobrovolně podepsali souhlas se službou v Chrudimi?“. Vždy se najde někdo, kdo zaváhá. A pak po týdnu zjistí, kde vlastně reálně Chrudim leží a že je to z Domažlic dost daleko. Vše není vždy vina „zlého personalisty“ z KVV.
