
Josef Kuhn / 21. 12. 1914 – 4. 10. 1945

08. 10. 2025
Letos uplynulo osmdesát let od úmrtí poručíka letectva v záloze, vynikajícího bombardovacího a dopravního pilota a příslušníka 311. a 246. peruti Josefa Kuhna. Byl vycvičen již před okupací, do kdy stačil nalétat přes 570 hodin. Krátce před vypuknutím války uprchl do Polska a stal se příslušníkem první československé letecké jednotky, u níž prováděl průzkumné a spojovací lety. Po zajetí v Sovětském svazu a následné internaci se v roce 1941 dostal do Velké Británie, vstoupil do RAF a operoval u 311. peruti. Absolvoval 61 protiponorkových hlídek nad Biskajským zálivem. Při jedné z nich projevil natolik mimořádnou odvahu a letecké umění, že za to obdržel vysoce ceněnou Záslužnou leteckou medaili (DFM). Po válce působil u vojenského dopravního letectva, v jehož řadách zahynul při havárii již v říjnu 1945 zahynul.

Josef Kuhn se narodil 21. prosince 1914 v Bílé Třemošné v okresu Dvůr Králové nad Labem. Po vyučení obchodním praktikantem na dvouleté obchodní škole se dobrovolně přihlásil do oddělení pilotů Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově (1933–1935), kde prodělal pilotní výcvik. Pak 16. července 1935 nastoupil vojenskou prezenční službu, v jejímž průběhu sloužil jako pilot pozorovacích letounů, především Letovů Š-328, u leteckého pluku 3 Generála – letce M. R. Štefánika, konkrétně od 31. července 1935 u 10. letky v Nitře (kde byl 1. října 1935 povýšen na svobodníka a 16. srpna 1936 na desátníka), od 15. června 1937 u náhradní letky s určením pro leteckou střelnici v Malackách, od 15. července 1937 opět u 10. letky v Nitře a konečně od 31. srpna 1936 u 16. letky ve Zvolenu (Tri Duby). Byl povýšen na četaře (15. května 1937), jmenován polním pilotem – letcem (1. září 1937) a po ukončení kurzu byl zařazen mezi letce určené k létání v noci (1. září 1938). Následoval kritický podzim 1938, kdy byl s 16. letkou dislokován na polních letištích Vigláš, Lučenec a Muráň. Rozpad společného státu v březnu 1939 jej zastihl ve funkci instruktora ve Škole důstojníků z povolání letectva, kam nastoupil 15. února 1939. Do té doby nalétal celkem 570 hodin.
Po vzniku Slovenského štátu byl 20. března 1939 repatriován do protektorátu, odkud 15. srpna uprchl do sousedního Polska (hranici překročil u Michálkovic). Mířil sice do Francie, ale jelikož v té době lodní transporty pro zostřenou mezinárodní situaci byly již zastaveny, zůstal v Polsku a 29. srpna 1939 přijal nabídku na vstup do polského letectva. V hodnosti plutonowy odjel s několika desítkami dalších letců na základnu Deblin. Po jejím bombardování 2. září se s dalšími československými letci dostal do Góry Pulawské, kde se 4. září stal příslušníkem první československé letecké jednotky ve 2. světové válce, nesoucí název Czechoslowacka Eskadra Rozpoznawcza (velitel škpt. Bohumil Liška, polský styčný důstojník poručík v záloze Adolf Nowak).
Po přelétnutí zastaralých letadel, seznámení s materiálem, zkompletování dvoučlenných osádek a krátkém zácviku jednotka odletěla na letiště Krzywda u Radzynia Podlaskieho. Operovat začala 7. září 1939 z Belzyce u Lublinu a poté z Woly Galezówske u Bychawy. Podnikala především průzkumné a spojovací lety. Vlivem rychlého sledu válečných událostí existovala jen velmi krátce. Někteří její příslušníci, jako například právě četař Josef Kuhn byli mezitím povoláváni k tomu, aby se podíleli na přeletech dalších letounů z ohrožených základen do zázemí, což ale způsobilo drobení jednotky. Společně s několika dalšími byl 11. září 1939 odeslán do Deblina, aby některé odtud evakuoval.
Po mnoha peripetiích za svítání a ranní mlhy vzlétl 13. září z Deblina se starým Potezem XXV, na jehož palubě se nacházel ještě četař Jaroslav Dobrovolný a polský kapitán Matowski. Startovali doslova na poslední chvíli, neboť k letišti již doléhala palba postupujících německých jednotek. Svou letku, jež se mezitím začala drobit na menší skupinky, již v nastalém chaosu nenalezli, neboť se doslova rozplynula po celém jihovýchodním Polsku. V důsledku nepřátelského bombardování a bezprostředního ohrožení letiště rychle postupujícími německými jednotkami totiž časně ráno 13. září 1939 odstartovala z Woly Galezówske dále na jihovýchod. Pro nedostatek paliva, nízkou mlhu a následnou ztrátu orientace většina osádek nouzově přistála nebo havarovala v močálovitém terénu, a to na území, kam vstoupila postupující Rudá armáda, která většinu příslušníků jednotky vzala do zajetí.
Četař Josef Kuhn byl zajat již 17. září 1939. Společně s dalšími československými letci byl internován v Orankách a pak v Suzdale. Mezitím probíhala složitá jednání o propuštění československých letců z internace, což se uskutečnilo v několika skupinách. Patřil k té nejpočetnější, kterou Sověti propustili 16. února 1941. Společně s dalšími 58 československými letci transportu štábního kapitána Bohumila Lišky odjel ze Suzdalu do Oděsy a odtud na lodi Svanetia do Istanbulu, kde se 24. února 1941 přihlásili na československý konzulát. Dále pak pokračovali vlakem do přístavu Mersina, kde nastoupili na loď Alexandria a odpluli do Haify, kde byli 11. března 1941 prezentováni u československé vojenské jednotky na Středním východě. Odtud odjeli na letiště RAF Ramleh a 28. dubna 1941 vlakem do Suezu. Počátkem května pak odtud pokračovali lodí Cameronia přes Rudé moře, Kapské město a Gibraltar do skotského přístavu Glasgow, kam dorazili 12. července 1941.
Po čtyřech dnech internace v Yorku následoval odjezd do československého leteckého depa ve Wilsmslow, kde byl četař Josef Kuhn do řad RAF VR přijat 25. července 1941. O čtyři dny později byl ze stávající hodnosti AC2 povýšen na Sergeanta (1. srpna 1941 též na rotného) a zařazen jako pilot. Vzhledem k tomu, že v jeho případě šlo o vycvičeného pilota, nemusel v Británii absolvovat znovu celé výcvikové schéma. S ohledem na bezmála dvouletou leteckou pauzu však musel 27. prosince 1941 nastoupil do osvěžovacího kurzu do pokračovací pilotní školy 9. SFTS v Hullavingtonu. Zdá se, že se s ním nejprve počítalo jako s instruktorem a proto byl 24. února 1942 odvelen k 6. FIS do Stavertonu a po měsíci, 23. března 1942 byl přemístěn do Hullavingtonu k jednotce pokračovacího pilotního výcviku 9. (P)AFU. Vzhledem k tomu, že však 311. čs. bombardovací peruť, oslabená po krvavém bojovém nasazení u Bomber Command, zoufale volala po posilách, byl po třech měsících (12. května 1942), přidělen k 1429. COTF, cvičící záložní bombardovací osádky. Absolvoval zde operační výcvik na Wellingtonech jako druhý pilot v osádce kapitána Sgt Václav Jílka, která byla poté 1. října 1942 odeslána na letiště Talbenny k 311. peruti, nyní již operující nad Biskajským zálivem ve svazku Coastal Command. Krátce poté byl povýšen na rotmistra (28. října 1942) a na Flight Sergeanta (1. prosince 1942).
Na svou první protiponorkovou hlídku nad Biskajským zálivem vyrazil již 20. října 1942 a pak následovala dlouhá šňůra dalších, od srpna 1943 namísto starých Wellingtonů již na čtyřmotorových Liberatorech. Dohromady těchto hlídek bylo 61. Pokud jde o utkání s nepřátelskými stíhači, měl na ně „štěstí“ již v počátcích své protiponorkové činnosti. Například 4. prosince 1942 letěl jako druhý pilot (kapitán F/Sgt Ondřej Špaček) v osádce Wellingtonu, napadeného třemi Ju 88 od V.(Z)/KG 40. V dlouhé, 38 minut trvající bitvě se však osádka udatně bránila palbou ze všech kulometů a úniky do mraků. Jeden z nepřátelských strojů zasáhla, a nakonec se domů vrátila nejen bez zranění, ale i bez poškození vlastního stroje.
Vůbec nejtěžší zkouška však F/Sgt Josefa Kuhna a jeho osádku čekala při jeho 31. protiponorkové hlídce nad Biskajským zálivem 7. října 1943. Tehdy již byl kapitánem. Pilotoval tehdy Liberator, napadený čtyřmi Ju 88 od V.(Z)/KG 40, které palbou vyřadily zadní střeleckou věž, hydrauliku, interkom, rozstřílely kormidla a vážně zranily dva střelce (F/Sgt F. Veverku a Sgt A. Matýska). Navzdory tomu dokázal Kuhn manévrovat s mimořádnou zdatností a zbylí členové jeho osádky odráželi nepřátelské útoky s velkou srdnatostí. Po pětadvacetiminutové bitvě se dokázal odpoutat z boje a následně s vynechávajícími dvěma motory, s prostříleným trupem, dvěma děravými nádržemi, vyřazeným interkomem a ustřelenou částí výškového kormidla zamířil k nouzovému přistání v St. Evalu, kde kvůli poškozené hydraulice havaroval. „Takto skvělou ukázkou odvahy a zručnosti dal vynikající příklad nejen osádce, ale i celé peruti,“ psalo se v návrhu na udělení vysoce ceněné DFM, kterou obdržel jako jeden z hrstky československých letců. Protože po návratu ze zmíněné mise měl část osádky v nemocnici, byl odvelen do dvoutýdenního protiponorkového kurzu (Anti U–Boat Course) na letišti Ballykely. Po jeho absolvování se vrátil k jednotce a s doplněnou osádkou pokračoval v operační činnosti. Kromě toho byl mezitím povýšen do nejnižší důstojnické hodnosti – britské Pilot Officer (27. listopadu 1943), později Flying Officer (27. května 1944) a československý podporučík letectva v záloze (28. října 1944).
Po ukončení osmisethodinového operačního turnusu u 311. peruti přešel k letectvu dopravnímu. Nejprve byl tedy 5. 9. 1944 zařazen do tříměsíčního náročného dopravního kurzu u 105. (T) OTU v Bramcote a osádkou byl 12. prosince 1944 přidělen k 246. dopravní peruti na základně Holmsley South. Až do konce války pak létal na transportních verzích Liberatorů zejména na dálkových spojích do Afriky, Středomoří, Blízký i Dálný východ.
Do vlasti se vrátil v hodnosti poručík letectva v záloze (povýšen 1. června 1945) a stal se příslušníkem Letecké dopravní skupiny, která byla po dobu trvání branné pohotovosti státu výhradním provozovatelem letecké dopravy v ČSR. Již 4. října 1945 však jím pilotovaný trofejní dvoumotorový Siebel Si 204D z blíže neobjasněných příčin havaroval v katastru obce Bohaté Málkovice u Bučovic na Moravě. Všech osm mužů na jeho palubě zahynulo. Pokud jde o příčinu neštěstí, nevylučovala se ani možnost sabotáže nosného systému ještě z válečných dob. Byl pohřben 12. října 1945 v rodné Bílé Třemošné u Dvora Králové. In memoriam byl 1. února 1947 povýšen na nadporučíka letectva v záloze.
Vyznamenání:
- Československý válečný kříž (1. září 1944)
- Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (30. července 1943),
- Československá medaile Za zásluhy I. st.
- Československá vojenská pamětní medaile se štítkem VB (7. března 1944)
- Distinguished Flying Medal (15. února 1944)
- The 1939–1945 Star (13. května 1945)
- Air Crew Europe Star, Atlantic Star, Defence Medal a War Medal.
Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba:
-
Mačeta Gerber Gator
756 Kč Koupit Zde -
Značení: Znak rozlišovací – spisovní a archivní oddělení zlatý
40 Kč Koupit zde -
Myprotein All-Natural arašídové máslo – 1kg – Originál – s kousky
299 Kč Koupit Zde -
ALOE zklidňující gel
273 Kč Koupit zde -
Nášivka gumová 3D: Krevní skupina AB POS [50×25] olivová
59 Kč Koupit zde -
Plachta krycí TARP 3×4 m operation camo
845 Kč Koupit zde -
ID známka US (Dog Tag) – plechy + řetízky zlatitá
55 Kč Koupit zde -
Přílba US STYLE s povlakem woodland
515 Kč Koupit zde -
Nášivka: PSOVOD – znak AČR vz. 95 zelený
135 Kč Koupit zde -
Nášivka: Vlajka Česká republika se šikmými pruhy [64×44] [ssz] šedá | černá
59 Kč Koupit zde -
Nášivka: Vlajka Česká republika [64×44] [ssz] černá | bílá
65 Kč Koupit zde -
Klíčenka taktická B POS okrová
85 Kč Koupit zde -
H24 Formule 1 Sport
1,225 Kč Koupit zde -
Nášivka: Krevní skupina A POS olivová | černá
35 Kč Koupit zde -
Vesta taktická Ranger [MOLLE modulární systém] zelená
2,950 Kč Koupit zde -
Slivovice Fleret s pečetí 50%
499 Kč Koupit Zde