Převedení Civilní obrany k Federálnímu ministerstvu národní obrany

23. 05. 2026

K 1. lednu 1976 došlo k převedení Civilní obrany (CO) z Federálního ministerstva vnitra (FMV) k Federálnímu ministerstvu národní obrany. Tento krok se uskutečnil na základě doporučení sovětského generálního štábu a Spojeného velení s cílem sjednotit řízení oblast civilní obrany v jednotlivých členských státech Varšavské smlouvy a prohloubit jejich spolupráci na mezistátní úrovni.

Systém civilní obrany byl vybudován na základě usnesení vlády ze dne 13. července 1951 o základních úkolech a povinnostech Civilní obrany na základě sovětské vzoru. Ministerstvo národní bezpečnosti, respektive Ministerstvo vnitra ji budovalo po třech liniích teritoriální (republikové), vojenské a civilní na závodech. Vojenskou část Civilní obrany tvořily kádrové vojenské jednotky (nejprve prapory a od roku 1955 postupně pluky). Nevojenské jednotky byly budovány na bázi národních výborů, jednotlivých resortů a jejich hospodářských organizací (závodů).

Civilní obrana prošla do poloviny sedmdesátých několika vývojovými etapami. První etapa byla zaměřena na ochranu obyvatelstva proti konvenčním zbraním. Tzn. primárně odstraňování následků po vzdušném napadení nepřítelem. S rozšířením jaderných zbraní se v roce 1956 přešlo na ochranu obyvatelstva a národního hospodářství proti účinkům zbraní hromadného ničení. Zároveň s tím začala nákladná výstavba zodolněných objektů k ukrytí obyvatelstva. Značná finanční náročnost a pomalá výstavba krytů vedla v roce 1962 ke změně dosavadní koncepce ochrany obyvatelstva. Podstatně bylo omezeno a v bytové výstavbě prakticky zastaveno budování nových krytů a hlavní důraz byl položen na vnitřní evakuaci obyvatelstva.

Evakuační plány počítaly s evakuací kolem 3, 5 milionu osob z míst kategorie Z a I. Existovaly v sedmdesátých letech byly města a místa rozděleny do kategorie Z (zvláštní) a I. – III. kategorie. Složité problémy vznikaly v té době v přípravách evakuace hlavních center Československa Prahy, Bratislavy a Ostravy, které patřily do zvláštní kategorie.

Ukrytí obyvatelstva a pracujících v závodech se provádělo výstavbou stálých krytů, úkrytů jednoduchého typu, polních úkrytů a vhodně upravených prostor. Do první poloviny sedmdesátých let bylo v místech Z, I. a II. kategorie vybudováno skoro 6 000 krytů o celkové kapacitě přes 800 000 osob. V Praze se perspektivně počítalo s ukrytím rozhodující části obyvatelstva v systému metra.

Civilní obrana byla organizována jako celostátní systém organizačních, operačních, technických, materiálních a dalších opatření v míru a za války. Její teritoriální řízení v první polovině sedmdesátých let zajišťovali územní velitelé prostřednictvím svých štábů. Na ústřední úrovni stál Štáb Civilní obrany ČSSR Federálního ministerstva vnitra, který měl podřízené dva štáby Civilní obrany republik, ty deset štábů krajů, dva štáby CO hlavních měst a 115 štábů okresů případně měst. Velitel Civilní obrany stojící v čele Štábu Civilní obrany ČSSR disponoval v době míru třemi později pěti federálními vojenskými útvary CO v síle pluku. Za branné pohotovosti státu se stavěly další dva pluky. Pro potřebu územních velitelů se za branné pohotovosti státu vytvářelo dalších 39 územních vojenských útvarů opět v síle pluku.

Za zajištění úkolů civilní obrany v rezortech odpovídali veliteli Civilní obrany ČSSR rezortní ministři nebo vedoucí ústředních úřadů. Jednotlivá ministerstva měla na starosti příslušnou odbornou službu Civilní obrany. Například republiková ministerstva zdravotnictví odpovídala za zdravotnickou službu, republiková ministerstva obchodu za zásobovací službu, federální ministerstvo vnitra za požární službu a federální správa Veřejné bezpečnosti za pořádkovou službu. Vojenská část Civilní obrany čítala v roce 1976 3 386 osob v míru a za války se rozvinovala na 75 535 mužů. Nevojenská část tzn. služby CO, objekty a štáby obcí a útvary svépomoci dosahovala 2 873 000 osob. Nejvíce z tohoto počtu připadalo na objekty CO přes dva miliony osob.

Materiální vybavení pokulhávalo za předepsaným stavem. Územní štáby a vojenské útvary byly vybaveny potřebným materiálem na 75%, ale většinou zastaralé typy např. zbraní, dozimetry na 65 %, radiostanicemi na 45% a odmořovacími látkami na 10%. Nevojenské jednotky Civilní obrany služeb a objektů byly vybaveny materiálem na 60% a útvary svépomoci CO v obcích na 100% pouze prostředky IPCHO (plynové masky). V rámci jednotného systému branné výchovy bylo připravováno od roku 1973 pro Civilní obranu 3,5 – 5 milionů občanů.

Hlavním impulsem pro převedení Civilní obrany k Federálnímu ministerstvu národní obrany bylo jednání 7. zasedání Výboru ministrů obrany členských států Varšavské smlouvy, které se konalo v Moskvě ve dnech 6. – 8. ledna 1975. Na tomto zasedání byl podtržen význam a úloha civilní obrany v míru a za války. Hlavní přednášející náčelník Civilní obrany – zástupce ministra obrany SSSR genplk. A. T. Altunin zmínil fakt, že v podmínkách raketojaderné války se obranyschopnost státu stala jedním z rozhodujících faktorů nutných k vítězství nad nepřítelem. Z toho plynula potřeba lepší připravenosti týlu a s tím související zajištění ozbrojených sil. Proto byl od začátku sedmdesátých let kladen větší důraz na úlohu Civilní obrany. Aby mohla lépe plnit dané úkoly byla v roce 1971 podřízena Ministerstvu obrany SSSR. Tímto krokem hodlali Sověti v počátečním období války zrychlit fungování systému civilní obrany, který by jinak brzdilo její formální převedení pod velení Sovětské armády. Na tomto jednání byl také vysloven větší důraz na rozšíření spolupráce mezi členskými státy Varšavské smlouvy. Výbor ministrů obrany považoval za účelné rozšířit styky členských států v této oblasti. Doporučoval provádět častější konzultace mezi jednotlivými zeměmi a větší účast na cvičeních zaměřených na civilní obranu. Hlavní společná opatření v civilní obraně byla zařazena do ročních plánů, které zpracovával štáb Spojených ozbrojených sil. Československo mělo do té doby na mezistátní úrovni v oblasti civilní obrany uzavřenu smlouvu pouze s Maďarskem o poskytování vzájemné pomoci v pohraničních oblastech obou států za branné pohotovosti státu. Podobné smlouvy se připravovaly s Polskem a NDR. Ze zasedání vyplynulo, že ve všech státech Varšavské smlouvy, s výjimkou Německé demokratické republiky a Československa, byla civilní obrana řízena podle sovětského vzoru ministry obrany. Ministr národní obrany NDR generál Heinz Hoffmann na zmíněném zasedání členské státy včetně sovětských představitelů ubezpečil, že také v NDR se připravovalo jednotné řízení Civilní obrany pod velením Národní lidové armády NDR. Jediný ministr národní obrany generál Martin Dzúr nemohl potvrdit, že se podobné kroky chystají také v Československu.

Proto několik dní po zasedání výboru provedl náčelník GŠ ČSLA genplk. Karel Rusov v Moskvě na sovětské generálním štábu pracovní jednání ohledně řízení Civilní obrany s náčelníkem generálního štábu generálem Kulikovem a Hlavním velitelem Spojených ozbrojených sil maršálem Jakubovským. Kulikokov tlumočil názor sovětského generálního štábu, že dříve nebo později je třeba i v Československu převzít Civilní obranu do rukou Federálního ministerstva národní obrany. Zdůraznil, že zkušenosti Sovětské armády potvrzují správnost jednotného řízení. Doporučoval k tomuto kroku vyvolat, co nejdříve u vedení KSČ politická jednání. Stejné stanovisko zastával také Hlavní velitel Spojených ozbrojených sil.

Toto sovětské doporučení projednala 19. června 1975 Rada obrany státu na své 23. schůzi. Nutno podotknout, že oba rezorty nejevily příliš velké pochopení pro sovětské doporučení, což se projevilo i při zasedání Rady obrany státu. Ministr vnitra Jaromír Obzina doporučil vznik společné skupiny pro převod Civilní obrany s cílem ustavit ji do konce roku 1975 a oddálit tak přesun Civilní obrany. Předseda federální vlády Lubomír Štrougal vyslovil souhlas s jejím převodem, neboť Civilní obrana podle jeho názoru skutečně v posledních letech plní více vojenskou funkci. Zároveň za ministra vnitra vyslovil obavu, že vnitro se tím zbaví vojsk a stejný proces může v budoucnu také postihnout Hradní stráž patřící pod Federální ministerstvo vnitra. Ministr národní obrany Dzúr kličkoval slovy, že je to otázka složitá a je potřeba jít do Sovětského svazu a tam získat zkušenosti. Vycházelo to ze zkušeností s Pohraniční stráží, kterou Československá lidová armáda (ČSLA) získala pod svoje velení v roce 1966, ale už o dva roky později navrhovalo velení armády její opětovné převzetí vnitrem. Problematika podřízenosti Civilní obrany se ve velení armády objevila už na počátku sedmdesátých let, kdy byla ČSLA pověřena vypracovat nový branný systém ČSSR, přičemž jednou z oblastí byla civilní obrana. Při jeho projednávání u ministra Dzúra představitele armády upozornil, že Civilní obranu stejně jednou přebereme. Po debatě na zmíněném jednání Rady obrany státu o systému řízení CO a obrany teritoria rozhodl prezident Gustáv Husák, že Civilní obrana bude převedena pod Federální ministerstvo národní obrany k 1. lednu 1976.

Za tím účelem byla v polovině srpna 1975 provedena velením ČSLA konzultace na Generálním štábu Ozbrojených sil SSSR. Jejím předmětem bylo přesně zjistit úlohu, úkoly a místo Civilní obrany SSSR, její organizační strukturu, podřízené síly a prostředky a v neposlední řadě její materiální a finanční zabezpečení.

Mezitím provedlo Federální ministerstvo vnitra reorganizaci Civilní obrany s cílem zachránit, co nejvíce tabulkových míst (provedena k 18. červnu 1975). Výzkumný ústav Civilní obrany ČSSR reorganizovalo na výzkumný ústav FMV a velitelství svazku vojsk CO na správu vojsk FMV. Původních pět pluků CO ve Varnsdorfu, Frýdku-Místku, Kutné Hoře, Bučovicích a Malackách bylo reorganizováno na tři pluky CO a pluky ve Varnsdorfu a Frýdku-Místku na pluky vojsk FMV. Vznikl tím, tak rozpor mezi oběma ministerstvy. Obrana požadovala rozsah Civilní obrany ze začátku ledna 1975, zatímco vnitro trvalo na počtech z 18. června po provedené reorganizaci. Spor byl nakonec vyřešen ve prospěch Federálního ministerstva národní obrany, které převzalo Civilní obranu v počtech před reorganizací. Po projednání v Předsednictvu ÚV KSČ 19. prosince 1975 na 176. schůzi se k 1. lednu 1976 stala Civilní obrana součástí Federálního ministerstva národní obrany s pěti pluky CO, kompromisně se ustoupilo od pluku ve Frýdku-Místku, v počtu 3 170 vojáků a necelou tisícovkou občanských zaměstnanců a s celou civilní částí CO. V této první etapě nedošlo k velkým změnám ve struktuře Civilní obrany, V jejím čele stál štáb CO ČSSR s náčelníkem CO, který byl zároveň zástupcem ministra. U vojenských okruhů vznikla funkce zástupce velitele okruhu pro civilní obranu. Pluky byly přímo podřízeny štábu. Civilní část zůstala zatím beze změny, neboť ministr Dzúr prohlásil, že je to citlivá otázka a nutno postupovat velice opatrně. Velení ČSLA v nejbližších dvou letech počítalo s vybudováním pátého pluku Civilní obrany jako náhradu za pluk ve Frýdku-Místku s dosud neupřesněnou dislokací. Ve druhé etapě v horizontu dvou až tří let se předpokládala větší úprava struktury Civilní obrany, aby lépe vyhovovala mírové organizaci ČSLA.

Jan Šach

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: