Prezident Pavel: Připravenost se buduje před krizí, nikoliv pod jejím tlakem

13. ročník konference Naše bezpečnost není samozřejmost, který se dnes uskutečnil v Míčovně Pražského hradu, otevřel debatu o aktuálních bezpečnostních výzvách, posilování obranyschopnosti státu i budoucnosti euroatlantické spolupráce. Mezi hlavní řečníky patřili prezident České republiky Petr Pavel, první místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, místopředseda vlády a ministr obrany Jaromír Zůna, náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Karel Řehka a velvyslanec Spojených států amerických v České republice Nicholas A. Merrick.

Bezpečnostní prostředí Evropy se v posledních letech zásadně proměnilo a období relativní stability po konci studené války je minulostí. V tomto duchu se nesl i letošní ročník konference, která patří k nejvýznamnějším českým platformám pro debatu o obraně a bezpečnosti. Politici, vojenští představitelé, bezpečnostní experti i zástupci průmyslu zde diskutovali o aktuálních bezpečnostních výzvách, o roli České republiky v euroatlantickém prostoru i o tom, jak posilovat obranyschopnost státu v době rostoucího geopolitického napětí.

Konferenci zahájil předseda pořádajícího spolku Jagello 2000 Zbyněk Pavlačík, který připomněl význam otevřené debaty o bezpečnostní politice a také fakt, že za dobu konání konference zažil svět tři vážné bezpečnostní krize.

Na něj navázal první místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Ten ve svém vystoupení zdůraznil, že bezpečnost státu dnes úzce souvisí také s ekonomickou a technologickou stabilitou. „Bezpečnost dnes zahrnuje nejen vojenské schopnosti, ale také energetiku, průmysl a technologickou soběstačnost,“ uvedl Havlíček. 

Ministr obrany Jaromír Zůna ve svém vystoupení upozornil na nutnost pokračovat v modernizaci ozbrojených sil a investicích do nových technologií. „Současné konflikty znovu potvrzují, jak zásadní je schopnost chránit vzdušný prostor a kritickou infrastrukturu,“ řekl Zůna a upozornil, že bezpečnostní prostředí se v posledních letech výrazně zhoršuje a přináší nové typy hrozeb, na které musí stát reagovat. „Pokud vnímáme negativní trend vývoje v bezpečnostním prostředí a stále širší škálu rizik a hrozeb, které z tohoto vývoje pro naši zemi vyplývají, je naším cílem zajistit bezpečnost státu, stabilitu veřejných financí a funkční stát, který dokáže chránit své občany i v krizových situacích,“ uvedl ministr obrany. Podle něj současné konflikty ukazují, jakou zásadní roli hrají některé konkrétní schopnosti státu. „Průběh aktuálních konfliktů a krizí ukazuje, jak zásadní je například kvalitní protivzdušná obrana, strategické zásoby – nejen munice – a funkční systém varování obyvatelstva,“ řekl mimo jiné Jaromír Zůna.

Dopolední program konference pokračoval diskusí o postavení českých obranných technologií na světových trzích. Účastníci panelu se shodli, že technologická inovace a spolupráce mezi státem, průmyslem a investičním sektorem jsou klíčové pro udržení konkurenceschopnosti českého obranného průmyslu.

Význam soběstačnosti a rostoucích schopností domácího obranného průmyslu roste, proto jsme na konferenci položili několik otázek prezidentovi Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiřímu Hynkovi:

Hovoří se o soběstačnosti průmyslu. Je to vůbec v našich podmínkách reálné?

Já jsem přesvědčen o tom, že musíme udělat všechno pro to, aby byl průmysl maximálně soběstačný. A to nejen v České republice, ale v celé Evropské unii. Nejde přitom jen o obranný průmysl. Ten je totiž na vrcholu celé pyramidy a k tomu, aby mohl fungovat, potřebuje fungující chemický průmysl, zpracovatelský a strojírenský průmysl, elektrotechniku i těžební průmysl. Všechno je velmi provázané. Reálná situace je dnes taková, že více než 90 % surovin potřebných pro fungování průmyslu se do Evropské unie dováží. Z ekonomického hlediska se může zdát, že to není problém. V momentě, kdyby však nastala jakákoliv krize, včetně války, by přestaly fungovat mezinárodní vazby a obchod. Byli bychom pak odkázáni pouze na to, na co si dokážeme doma sáhnout. Proto musíme udělat maximum pro to, aby byl obranný a vlastně celý průmysl co nejvíce soběstačný.

Je reálné, aby se stát podílel na budování strategických firem obranného průmyslu, tedy aby zde existovaly strategické státní podniky?

Já osobně jsem velkým odpůrcem toho, aby stát vlastnil podnikatelské subjekty. Pamatuji si dobu socialismu, kdy státní podniky opravdu nefungovaly. Existují ale jiné způsoby, jak to řešit. Podívejme se například do Spojených států. Tam je většina firem v soukromých rukou, ale pokud je někdo strategickým dodavatelem Pentagonu, nemůže bez jeho souhlasu ve vedení společnosti vyměnit ani člověka. Existují tedy zákonné nástroje, na základě kterých lze obranný průmysl řídit a zároveň podporovat. Obrana státu je bez fungujícího obranného průmyslu z dlouhodobého hlediska naprosto nemožná.

Znamená to i určité změny v rámci Správy státních hmotných rezerv, která je jinak koncipována například v Polsku, kde tamní správa disponuje širším sortimentem zásob?

Myslím, že zákon o státních hmotných rezervách umožňuje, aby Správa státních hmotných rezerv byla klíčovým prvkem fungování obranyschopnosti z dlouhodobého hlediska. Musí k tomu ale mít odpovídající finanční zdroje. Dokážu si například představit, že by část zásob byla umístěna přímo u výrobních firem. Šlo by o zásoby, které bychom v případě války nebyli schopni rychle dovézt. Tyto zásoby by byly financovány státem, byly by součástí hmotných rezerv, ale fyzicky by zůstávaly ve firmách. Firmy by totiž průběžně spotřebovávaly nejstarší materiál a zároveň by ho doplňovaly. Takové modely existují a máme je promyšlené, ale je potřeba do systému vložit finanční prostředky.

Jakou roli by podle vás měla v konceptu podpory a rozvoje českého obranného průmyslu hrát Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu?

Ten model je stejný jako kdekoliv na Západě. Když jsme Asociaci obranného a bezpečnostního průmyslu zakládali, vycházeli jsme z konceptu zemí, které už tehdy byly členy NATO. Je to instituce, která sdružuje firmy nejen z obranného průmyslu, ale z celého ekosystému, který je pro něj nezbytný. Obranný průmysl totiž nemůže fungovat bez spolupráce s bankovnictvím, pojišťovnictvím nebo konzultačními firmami. Musíme vytvářet celý komplexní ekosystém. Na jeho vrcholu jsou high-tech produkty obranného průmyslu, ale pod nimi musí fungovat instituce, které se na jejich vzniku podílejí – například univerzity. Výzkum a vývoj jsou totiž alfou a omegou toho, abychom technologie dokázali dál posouvat.

Jak se změnilo podnikatelské prostředí obranného průmyslu ve vztahu k bankám? Už banky pochopily, že se obranný průmysl vyplatí financovat?

Já říkám, že jsme se vydali na dobrou cestu, ale ještě nejsme na konci. Jsem přesvědčen, že vrcholní manažeři bank si uvědomují, že z hlediska rentability a finanční výhodnosti je dobré obranný průmysl financovat, zakládat firmám účty a zajišťovat platební styk. Zároveň tu ale existuje určitá negativní regulatorní role evropských institucí, stejně jako jistá setrvačnost. Pořád také narážíme na argument, že kdyby nebyly zbraně, nebyly by ani války. Jenže realita je jiná. Kdyby nebyly zbraně, neznamená to, že války nebudou – jen by byly ještě větší, protože vždy se najde jedna strana, ta zlá, která zbraně mít bude. A my potřebujeme, aby je měla i ta dobrá strana. Kdysi v americkém Kongresu při debatě o zbraních zazněla věta: „Kdo může zastavit špatného člověka se zbraní? Jen dobrý člověk se zbraní.“ A my se musíme postarat o to, aby se zbraně dostávaly právě k těm dobrým lidem.

Konference dále pokračovala vystoupením nového vládního zmocněnce pro národní bezpečnost Hynka Kmoníčka, který se zaměřil na strategické priority národní bezpečnosti České republiky. Podle něj je pro formulování bezpečnostní politiky zásadní realistické vnímání mezinárodního prostředí. „Hlavní strategickou prioritou v každé národní bezpečnosti je naučit se žít v realitě, nikoli v její politické interpretaci,“ uvedl Kmoníček a připomněl, že bezpečnostní politika každého státu je do značné míry určena jeho geografickou polohou a historickými zkušenostmi. „Už od dob Českého království žijeme ve střední Evropě, v prostředí menších států, které vzájemně soupeří o vliv a současně jsou vystaveny velkým konkurentům na východě i na západě,“ uvedl Hynek Kmoníček. Za hlavní bezpečnostní hrozbu současnosti označil Ruskou federaci. „Čím je Rusko geograficky dál od našich hranic, tím vyšší je naše vlastní bezpečnost,“ řekl vládní zmocněnec pro národní bezpečnost s tím, že z tohoto principu vychází také česká podpora bránící se Ukrajině.

Na Kmoníčkovo vystoupení navázal náčelník Generálního štábu Armády České republiky armádní generál Karel Řehka, který se zaměřil na zkušenosti z války na Ukrajině a jejich dopady na modernizaci ozbrojených sil. „Když sledujeme válku na Ukrajině, odnášíme si spoustu poznatků, například důležitost celospolečenského přístupu k obraně, nebezpečí strategických závislostí a význam odolnosti společnosti,“ uvedl Karel Řehka. Podle něj se současně výrazně proměňuje charakter moderního bojiště. „Bojiště je dnes velmi transparentní, je tam obrovské množství senzorů ve vizuálním i elektromagnetickém spektru a představa, že někde něco jednoduše zamaskujete, se rychle mění,“ vysvětlil náčelník generálního štábu.

Dalším výrazným trendem je podle něj dramatické zrychlení rozhodovacích procesů. „Tempo rozhodování se strašně zrychluje. Doba mezi identifikací cíle a reakcí na něj je dnes mnohem kratší než dříve,“ uvedl Řehka s tím, že jedním z klíčových poznatků z války na Ukrajině je schopnost rychlé adaptace. „Schopnost rychle se přizpůsobit měnícím se podmínkám a technologiím vám dává obrovskou výhodu nad protivníkem,“ uvedl generál. Podle něj tak musí být schopnost adaptace nedílnou součástí bojové síly moderní armády. „Nemůžeme ji vnímat jako nějakou přidanou hodnotu. Je to integrální součást bojové síly armády,“ zdůraznil Řehka. Dosavadní zkušenosti z Ukrajiny podle náčelníka generálního štábu také potvrzují význam propojení armády, průmyslu a celé společnosti. „Na velký konflikt vysoké intenzity se nedá připravit bez zapojení celé společnosti,“ uvedl Řehka a dodal, že obranný průmysl se musí stát součástí bezpečnostního systému státu.

Odpolední blok konference zahájil prezident republiky Petr Pavel, který ve svém vystoupení zdůraznil, že bezpečnost Evropy prochází zásadní proměnou a že Evropa musí převzít větší odpovědnost za vlastní obranu. „Amerika opakovaně a velmi otevřeně říká, že bezpečnost Evropy je především odpovědností nás samotných Evropanů. A ani tomu nemůže být jinak,“ uvedl prezident. Podle něj Evropa příliš dlouho odkládala obtížná rozhodnutí a spoléhala se na bezpečnostní garance Spojených států. „Je to realita, které se musíme postavit. Ne za rok, ne po dalších volbách. Ne až potom, až na to budeme mít. Ale teď,“ zdůraznil Petr Pavel. Prezident zároveň připomněl, že bezpečnostní politika vyžaduje dlouhodobé plánování a stabilní politickou shodu. „Obrana státu se nedá řídit z roku na rok. Jde o dlouhodobou strategii,“ uvedl Pavel a v této souvislosti zdůraznil potřebu systematického budování obranných kapacit i odolnosti celé společnosti. „Připravenost se buduje před krizí, nikoli pod jejím tlakem,“ řekl prezident. Upozornil také, že posilování obranyschopnosti není přípravou na válku, ale předpokladem zachování míru: „Posilování naší obranyschopnosti a odolnosti není přípravou na válku. Naopak, je to nezbytný předpoklad pro zachování míru a způsobu života, který chceme žít.“

Na prezidentovo vystoupení navázal velvyslanec Spojených států amerických v České republice Nicholas A. Merrick, který ve svém projevu otevřeně upozornil na rizika spojená s možným poklesem českých obranných výdajů. Podle něj by případné snížení výdajů na obranu přibližně na 1,8 % HDP vyslalo problematický signál nejen směrem ke spojencům, ale i vůči bezpečnostní situaci v Evropě. „Při výdajích kolem 1,8 procenta HDP by Česká republika riskovala, že se zařadí mezi země s nejnižšími obrannými výdaji v Alianci,“ uvedl velvyslanec Merrick. Zároveň upozornil, že by to mohlo zkomplikovat plnění aliančních závazků: „Tato úroveň výdajů znamená, že Česko riskuje nesplnění svých schopnostních cílů.“ Podle Merricka by takový vývoj neměl dopad pouze na Českou republiku, ale i na fungování kolektivní obrany. „Pokud některý ze spojenců své závazky nesplní, má to dopad na celou Alianci,“ zdůraznil americký velvyslanec.

Včerejší projevy a diskuse na Pražském hradě tak znovu potvrdily hlavní poselství celé konference, že bezpečnost demokratických států skutečně není samozřejmostí a její udržení vyžaduje dlouhodobé politické rozhodování, stabilní investice, funkční instituce a aktivní zapojení celé společnosti.

ZDROJ ZDE