SIPRI: Svět zbrojí jako nikdy v historii, Berlín a Varšava nakupují ve velkém

Svět v roce 2025 vydal na zbrojení 2887 miliard amerických dolarů. Jde o jedenáctý rok nepřetržitého růstu globálních vojenských výdajů a o částku, která převyšuje celkový HDP většiny světových ekonomik. Za touto astronomickou sumou stojí souběh tří jevů: evropský zbrojní šok vyvolaný ruskou invazí na Ukrajinu, strukturální přezbrojování v Asii a postupné přeskupování mocenské rovnováhy, v níž americká vojenská dominance ztrácí svou jednoznačnou pozici.

Pět největších hráčů, USA, Čína, Rusko, Německo a Indie, v roce 2025 utratilo celkem 1686 miliard dolarů na obranné výdaje, tedy 58 % globálního součtu. Patnáct největších pak dohromady 2304 miliard dolarů, což odpovídá 80 % světových výdajů. Zbývající desítky států se dělí o pouhých 583 miliard dolarů. Tato koncentrace vojenské moci v rukou relativně malé skupiny zemí určuje geopolitické parametry současnosti i příštích dekád.

Americký podíl na světových vojenských výdajích od roku 2020 však soustavně klesá a mezi lety 2024 a 2025 se propadl o 4,3 procentního bodu. V roce 2025 vydaly USA na armádu 2,8násobek čínských výdajů, přičemž ještě v roce 2024 šlo o 3,2násobek. Čína si mezitím drží stabilní 12% podíl na globálních výdajích a systematicky zkracuje vzdálenost za vedoucí americkou velmocí. Tento posun představuje postupnou změnu strategické architektury, která od konce studené války formovala světový řád.

Rusko v roce 2025 vynaložilo na obranu 190 miliard dolarů. Meziroční nárůst o 5,9 % ve srovnání s předchozími lety zpomalil, přesto vojenská zátěž dosáhla 7,5 % HDP. Podíl vojenských výdajů na celkových vládních výdajích vzrostl dokonce na 20 %, což švédský think tank SIPRI označuje za ruské historické maximum. Válka na Ukrajině se proměnila v opotřebovací konflikt a Moskva reaguje výraznými změnami akvizičních priorit. Dochází k masovému nasazení bezpilotních prostředků a pořizování levnějších zbraňových systémů, jež nahrazují ztráty drahé techniky, jako jsou bojová letadla a obrněná vozidla. Sankce a mezinárodní izolace Kremlu ekonomicky svazují ruce, přesto se mu od roku 2022 daří výdaje každoročně navyšovat.

Německo prošlo v roce 2025 nejzřetelnějším strukturálním obratem ze všech velkých evropských ekonomik. Vojenské výdaje dosáhly 114 miliard dolarů, meziroční nárůst o 24 % znamenal třetí rok dvouciferného růstu v řadě a podíl na HDP poprvé od roku 1990 překročil hranici 2 %, konkrétně dosáhl 2,3 %. Berlín se zavázal tento podíl zvýšit na 3,5 % HDP do roku 2029. K financování tohoto závazku německá vláda přistoupila k zásadní úpravě fiskálních pravidel: vojenské výdaje nad 1 % HDP jsou nově vyňaty z dluhové brzdy, která obecně omezuje rozpočtový deficit na 0,35 % HDP. Německo tak vstupuje do bezprecedentní éry dluhově financovaného zbrojení, přičemž tato změna představuje největší politicko-rozpočtový obrat Berlína od zavedení dluhové brzdy v roce 2009.

Celkové obranné výdaje v Evropě dosáhly 864 miliard dolarů, nárůst o 14 % přinesl historické maximum zaznamenané SIPRI. Za dekádu 2016 až 2025 se evropské výdaje zdvojnásobily, konkrétně vzrostly o 102 %. Za tímto číslem stojí zejména bezpečnostní nejistota v souvislosti s ruskou agresí a otazníky nad spolehlivostí amerických bezpečnostních garancí pro evropské členy NATO. Sousední Polsko vydalo na obranu dokonce 4,5 % HDP a stalo se zemí s nejvyšší vojenskou zátěží v celé alianci, Lotyšsko následovalo s 3,6 % HDP. Z 29 evropských členů NATO překročilo hranici 2 % HDP celkem 22 států.

Severoatlantická aliance jako celek loni v červnu přijala nový cíl. Obranné výdaje se do roku 2035 zvýší na 5 % HDP, oproti předchozím 2 % platným do roku 2024. Minimálně 3,5 % má pokrývat základní vojenské výdaje, zbývajících 1,5 % takzvané výdaje související s obranou a bezpečností, zahrnující ochranu kritické infrastruktury, civilní připravenost nebo posilování obranného průmyslu. Aliance ovšem dosud nepředložila jasné vymezení této druhé kategorie, což otevírá prostor pro kreativní účetnictví. Itálie například zkoumala možnost zahrnout do obranných výdajů stavbu mostu na Sicílii. Také metodologické rozdíly mezi SIPRI a NATO zůstávají značné: u Kanady NATO loni odhadlo výdaje o 5 miliard dolarů výše než SIPRI a Aliance žádné vysvětlení tohoto rozdílu švédskému think tanku neposkytla.

Ukrajina a její ministerstvo obrany v roce 2025 hospodařily s 84,1 miliardami dolarů a zaznamenaly výdaje odpovídající 40 % HDP a 63 % všech vládních výdajů. Obě hodnoty drží Kyjev na prvním místě světového žebříčku v příslušných kategoriích již čtvrtý rok v řadě. Státní rozpočet byl v průběhu roku dvakrát revidován a navýšen o 17,7 miliardy dolarů kvůli rostoucím nákladům na munici, výrobu zbraní a vojenský personál. Od roku 2016 vzrostly ukrajinské vojenské výdaje o 1501 %. Přestože USA v roce 2025 neposkytly žádné nové závazky přímé vojenské pomoci, obdržela Ukrajina od partnerů 52,2 miliardy dolarů na podporu státního rozpočtu, o 11 % více než v roce 2024 a nejvíce od začátku války.

Česká republika se v globálním žebříčku umístila na 39. místě s výdaji 7,1 miliardy dolarů, podíl na HDP dosáhl dle výpočtů SIPRI 1,8 %. Výdaje meziročně klesly o 0,4 %, přičemž závazek NATO vyžaduje dosažení 2 % HDP. Praha tak zůstává pod aliančním průměrem v době, kdy její sousedé Německo a Polsko přepisují vlastní historické rekordy.

Rostoucí výdaje na obranu znamenají ovšem nevídanou příležitost pro český obranný průmysl. Ten spočívá zejména v segmentech, kde tuzemští výrobci drží reálnou technologickou nebo výrobní výhodu. Prvním z nich je dělostřelecká munice ráže 155 mm, jejíž globální nedostatek se stal strategickým tématem celé aliance. Ukrajina spotřebovává tisíce kusů denně a evropské sklady se od roku 2022 nepodařilo doplnit do operačně přijatelné úrovně. Tuzemské firmy jako STV Group mají v tomto segmentu výrobní základnu, jejíž rozšíření by při vhodném financování mohlo pokrýt část alianční poptávky přímo z domácí produkce. Česká muniční iniciativa navíc ukázala, že Praha dokáže fungovat jako organizačně schopný aktér, nikoliv pouze jako pasivní příjemce aliančních rozhodnutí.

Druhým klíčovým segmentem jsou obrněná kolová vozidla. Platforma Pandur II, vyráběná v různých variantách pro českou armádu, představuje základ, na němž lze stavět exportní nabídku pro státy NATO hledající interoperabilní techniku středního cenového pásma. Třetím segmentem jsou bezpilotní systémy, kde válka na Ukrajině definitivně potvrdila operační doktrínu masového nasazení dronů různých kategorií. Česká firma Primoco UAV se systémem One 150 již operuje na zahraničních trzích a její výrobky prošly bojovým nasazením na Ukrajině a v Iráku. Zkušenosti z konfliktního prostředí tvoří nejcennější referenci, jakou lze na obranném trhu mít.

Strukturální příležitost přichází také ze strany Německa. Berlín hodlá do roku 2029 navýšit výdaje na 3,5 % HDP a německý obranný průmysl kapacitně nestačí pokrýt celou domácí poptávku, což vytváří prostor pro subdodavatelské kontrakty s certifikovanými středoevropskými partnery. Podmínkou využití tohoto prostoru zůstává schopnost splnit přísné požadavky NATO na standardizaci STANAG, orientovat se v procesech vývozních povolení a zajistit průmyslovou bezpečnost.

Samostatnou kapitolu tvoří aplikace umělé inteligence v obranném sektoru, kde Česko disponuje reálným potenciálem. Český startup Blindspot, specializující se na detekci objektů v obrazovém záznamu, nebo projekty vycházející z akademického prostředí ČVUT a Masarykovy univerzity v oblasti robotiky a autonomních systémů představují zárodky, z nichž lze při správném napojení na obranné zakázky vybudovat exportovatelné produkty. Alianční program DIANA (Defence Innovation Accelerator for the North Atlantic) podporuje dual-use technologie, tedy systémy s civilním i vojenským využitím, což českým firmám umožňuje vstupovat do obranného ekosystému bez nutnosti okamžité plné certifikace pro vojenské použití. Podmínkou zůstává překlenout kulturní propast mezi českým startupovým prostředím, jež historicky směřovalo ke komerčním zákazníkům v USA a západní Evropě, a světem obranných zakázek s jeho specifickými bezpečnostními prověrkami, akvizičními cykly a požadavky na suverenitu dat.

Rok 2025 potvrdil, že globální přezbrojování ústí v trvalou strukturální změnu. Jedenáct let nepřetržitého růstu, historická maxima v Evropě, přeskupování americké dominance a nové alianční cíle sahající k 5 % HDP formují světovou bezpečnostní architekturu na celé nadcházející desetiletí. Otázka pro každý stát přestává znít, zda vydávat více, nýbrž se stává otázkou, jak tyto závazky financovat a co přesně za ně nakoupit.

Zdroj: SIPRI, Augen geradeaus, Defense News, Militarnyi

ZDROJ ZDE