Britská armáda bez posil: „military gap year“ jako omezená odpověď na personální problémy

Britská armáda se dlouhodobě řadí mezi nejlepší v Evropě, ale v současnosti má nejméně vojáků od napoleonských válek. Tento stav je především výsledkem cílené restrukturalizace armády, která probíhá již od roku 2010. V roce 2021 ministerstvo obrany pod vedením konzervativce Bena Wallace vydalo další strategický dokument, který počítal se snížením počtu vojáků pozemních sil ze 76 tisíc na 72 500 do roku 2025. Ačkoliv labouristi oslabování britské armády kritizovali a válka na Ukrajině otevřela prostor pro změnu kurzu, snižování pokračovalo i po volbách 2024 za současné vlády Keira Starmera. Britské pozemní síly tak čítají přibližně 73 tisíc vojáků, zatímco námořnictvo i letectvo mají každé zhruba 30–35 tisíc příslušníků.

Limity britských sil v kontextu dlouhodobého nasazení

Tento stav vyvolává obavy, zda by Británie byla schopna zapojit se do rozsáhlejšího konfliktu podobného rusko-ukrajinské válce a jak dlouho by takové nasazení dokázala udržet, i jako součást širší koalice. Podobně znepokojivá je i otázka námořní a protivzdušné obrany: ostrovní stát závislý na dovozu by nemusel být schopen efektivně čelit blokádě. Navzdory tomu britská armáda ani v nejnovějších dokumentech neuvažuje o výraznějším navyšování počtů profesionálních vojáků a už vůbec se nevede debata o zavedení povinné vojenské služby, jak ji lze sledovat v řadě států kontinentální Evropy.

Vzhledem k britské historii to není až tak překvapivé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Británie má jen velmi slabou tradici povinné vojenské služby. V mírové době byla zavedena pouze v letech 1947–1960, a to v reakci na potřebu udržet vojenskou přítomnost v poraženém Německu a na počínající studenou válku. Dlouhodobě se opírá spíše o menší profesionální armádu schopnou zahraničních intervencí typických pro koloniální éru. Labouristická vláda tak avizuje pouze mírné navýšení počtu profesionálních vojáků. Větší důraz klade na schopnost rychlé mobilizace v případě rozsáhlejšího konfliktu a rozšíření armády prostřednictvím rezerv. Ostatně podobně postupovala Británie i během první a druhé světové války.

„Military gap year“: omezený krok ke zvýšení bojeschopnosti populace

Aby bylo možné tento přístup uplatnit, musí alespoň část populace disponovat potřebnými dovednostmi, což platí zvlášť pro moderní armádu. Jedním z nástrojů, jak toho dosáhnout a zároveň přiblížit armádu mladým lidem a posílit její prestiž, má být projekt „military gap year“. Před Vánoci britská vláda ohlásila pilotní spuštění programu. V první fázi má být určen pro zhruba 150 mladých lidí ve věku 18 až 24 let, kteří si chtějí na omezenou dobu a bez větších závazků vyzkoušet službu v armádě. Pokud se osvědčí, mohl by se počet účastníků zvýšit přibližně na tisíc ročně.

Přesná podoba programu zatím není známá, ale měl by umožňovat výběr mezi službou u pozemních sil, námořnictva nebo letectva. Po krátkém základním výcviku bude účastník zařazen na konkrétní pozici, kde setrvá dva roky u pozemních sil nebo jeden rok u námořnictva (u letectva zatím není délka služby známá). Během služby budou účastníci pobírat zatím nespecifikovaný plat a ministerstvo obrany jim slibuje také získání „cenných dovedností a výcviku“. Británie se při přípravě programu inspirovala v Austrálii, kde obdobný „gap year“ funguje již více než deset let.

Pochybnosti o smyslu i realizaci programu

Podle ministerstva obrany má program pod labouristickým vedením posílit vztah mladých lidí k armádě, vrátit ozbrojené síly do rodinných debat o profesním směřování jejich dětí a zvýšit počty příslušníků aktivních záloh. Samotná plánovaná velikost programu však i při případném rozšíření vyvolává pochybnosti, zda může mít jiný než marginální dopad. V kombinaci s nejasnostmi kolem jeho spuštění, které bylo ohlášeno na březen 2026, ale není zřejmé, zda k němu skutečně došlo, se nezdá, že by program představoval reálnou snahu připravit Británii na konflikt většího rozsahu. Spíše jde o další projev bezradného přešlapování na místě a pokus odvést pozornost od neochoty personálně posílit ozbrojené síly.

Zdroj: Strategic Defence Review, The Guardian, Sky News, Spectator, GOV.UK, BBC

ZDROJ ZDE