Ruská hybridní válka a sabotáže – hrozba pro Evropu nebo nafouknutá bublina?

Expertní, politická i veřejná diskuse o reálné ruské hrozbě euroatlantické civilizaci se systematicky bouřlivě vede od ruské anexe Krymu v roce 2014, resp. od vpádu ruských vojsk na ukrajinský Donbas v roce 2022. Ruská válečná rétorika tyto narativy ještě více posiluje a s využitím všech prostředků tzv. psychologické války situaci dále cílevědomě vyhrocuje. 

Pohledy na ruskou hrozbu se však velmi liší. Obecně lze konstatovat, že se expertní bezpečnostní komunita víceméně shoduje na reálné hrozbě přicházející z Kremlu, politická a veřejná diskuse je však značně polarizovaná a  většinově nejednotná. Žijeme ve světě rozdělené společnosti, nejenom v ČR, ale i v mnohých dalších zemích světa. Společnost, která je rozdělena, i když ne vždy na stejně velké skupiny, je logicky fragmentovaná, protože v otázkách zajištění národní bezpečnosti a obrany neexistuje většinová politická shoda. Také v České republice se projevuje politizace bezpečnostní problematiky

Česká republika jako bezpečný ostrov?

Konstatování, že Česká republika je dlouhodobě považována za jeden z nejbezpečnějších států světa, může být vnímáno jako klišé. Tato skutečnost je většinovou společností chápána jako samozřejmá. Aktuální globální situace je však natolik dynamická, že narušuje dosavadní řád a přináší nové, často nečekané bezpečnostní výzvy. Zprávy o ČR jako bezpečném ostrově v rozbouřeném moři často způsobují, že je velká část české veřejnosti přesvědčena, že Rusko sice je nepřátelská mocnost, ale že se nás tyto hrozby bezprostředně netýkají, že všechny konflikty a nepřátelské aktivity se odehrávají daleko za našimi hranicemi. Jinými slovy panuje představa, že nepřítel je stále před branami a zcela se opomíjí skutečnost, že již je dávno uvnitř. Rusko vede strategickou kampaň ovlivňování západní civilizace již více než tři desetiletí. To, co začalo jako sovětská „aktivní opatření“ – tj. dezinformace, krycí organizace, nábor agentů nebo ideologická subverze, se v 90. letech a v první dekádě nového milénia vyvinulo v sofistikovanou moderní doktrínu kombinující korupci, kulturní pronikání, energetický nátlak a informační manipulaci. Příkladem toho jsou nové moderní hrozby jako jsou hybridní konflikty (tj. kombinace propagandy, kybernetických útoků, ekonomického tlaku nebo sabotáží) s cílem ztráty důvěry občanů ve stát, jeho instituce a média. Rusko i s pomocí nejrůznějších nestátních aktérů, pracujících však s kremelskými zájmy ve shodě, proti nám vede systematickou kybernetickou válku s finálním cílem paralyzovat stát bez jediného výstřelu. Stejně tak začaly být zneužívány schopnosti umělé inteligence pro ještě cílenější, individualizovanější, rychlejší, a hlavně levnější ovlivňování veřejného mínění. 

Toto krátké zamyšlení má za cíl popsat některé vybrané reálné jevy, které nás všechny již dávno obklopují. Jako příklady byly vybrány nepřátelské akce, které v ČR neměly tak velkou mediální odezvu. Rusko již dávno před začátkem své agrese na Ukrajině systematicky testuje různé cíle prostřednictvím kybernetických útoků, namířených proti nejrůznějším místům v euroatlantickém prostoru:

• Již od roku 2017 Moskva realizovala sérii kybernetických útoků využívající malware NotPetya. Spojené státy v únoru 2018 označily NotPetya za nejdestruktivnější a nejnákladnější útok v historii. I když ČR byla tímto útokem zasažena jen okrajově, útok celkem zasáhl více jak 100 zemí světa a způsobil celkovou škodu přesahující 10 miliard USD.
• V září a říjnu 2022 norské bezpečnostní složky detekovaly neznámé drony nad více než deseti zařízeními norské ropné a plynárenské infrastruktury v Severním moři. Norská zpravodajská služba PST výslovně uvedla, že cílem letů byla ruská sabotáž nebo mapování energetické infrastruktury. Zadrženo bylo několik ruských státních příslušníků, včetně Andreje Jakunina, syna blízkého Putinova spolupracovníka.
• V říjnu 2023 bylo po dně Baltského moře taženo kotevní lano přes plynovod Balticconnector, čímž došlo k odstavení jediného plynového interkonektoru mezi Finskem a Estonskem a poničení datového kabelu Estlink – 1. Loď, která tyto škody způsobila, odplula rovnou do ruského přístavu a plynovod byl mimo provoz 7 měsíců.
• V listopadu 2024 se staly dva podobné incidenty, které tentokrát poničily podmořské kabely mezi Finskem a Německem a kabel mezi Litvou a Švédskem. 
• V prosinci 2024 tanker, který byl součástí ruské stínové flotily, táhl kotvu sto kilometrů po mořském dně a přerušil hlavní silový kabel Estlink-2 mezi Finskem a Estonskem. Finská síť dočasně přišla o 65 % propojovací kapacity s Estonskem.
• Na jaře 2025 získali hackeři vzdálený přístup k řídícím systémům přehradní elektrárny v Norsku a na čtyři hodiny otevřeli výpustní ventil. Norsko útok připsalo proruským hackerům a prohlásilo, že jeho účelem bylo vyvolat strach a neklid mezi obyvateli.
• A ještě jeden příklad tentokrát ze Švédska, v dubnu 2026 švédská vláda veřejně atribuovala kybernetický útok na tepelnou elektrárnu v západním Švédsku skupině napojené na ruské zpravodajské služby. 

Ruské sabotážní akce na území Evropy

Tyto incidenty nejsou náhoda. Tvoří vzorec – a tento vzorec má svou logiku. Před rokem 2022 používalo Rusko pro akce v zahraničí své vycvičené zpravodajské důstojníky. Operace byly precizně naplánované a ve svém počtu spíše vzácné. Do této doby zapadá i ruský teroristický útok ve Vrběticích nebo akce ruské GRU namířené proti svým bývalým spolupracovníkům (např. akce Skripalovi). Vyhoštěním velkého množství ruských zpravodajců, působících v EU pod diplomatickým krytím, se musel Kreml a jeho bezpečnostní struktury na vzniklou situaci adaptovat. Ruské zpravodajské služby přišly s novým operačním modelem páchání sabotážních operací v nejrůznějších státech Evropy. Jsou prováděny verbovací operace prostřednictvím různých sociálních sítí, nejvíce přes Telegramové kanály. Naverbovaný člověk (většinou takový, který je obětí vlastních osobních problémů) dostane dílčí úkol – např. vyfotografovat budovu, zapálit sklad, doručit balíček atd. Dotyčný nezná celý obsah operace a je vyplácen buď v kryptoměnách nebo přes přepážku. Zpravidla ani netuší, že pracuje pro Moskvu. Mezinárodní centrum pro boj s terorismem a GLOBSEC zveřejnily v letech 2025 a 2026 zprávu, kde analyzují celkem 151 sabotážních incidentů a mezi únorem 2022 a únorem 2026 identifikovaly 172 jednotlivců, kteří se na nich podíleli. Přibližně 95 % z nich nemělo žádnou prokazatelnou vazbu na ruské zpravodajské služby. Byli to recidivisté, ekonomicky zoufalí migranti, mladiství naverbovaní přes TikTok nebo Telegram. Sabotážní operace v Evropě se v roce 2024 oproti roku 2023 zčtyřnásobily. 

Hlavním kritériem při výběru cílů ruských sabotáží je zejména spojení s podporou Ukrajiny. V rámci tohoto modelu není stanovena jasná hranice mezi vojenskými a komerčními cíli. Hlavním leitmotivem je zasít strach, paniku, přehltit bezpečnostní složky země, kde sabotáže probíhají, vyvolat tlak veřejnosti na vlády, aby ukončily podporu Ukrajiny.  Ruské zpravodajské služby po roce 2022 „oprášily“ sabotážní doktríny sovětské KGB, kde našly velkou inspiraci. Je důležité připomenout, že Sovětský svaz tyto doktríny fakticky nikdy nerealizoval v praxi, stalo se tak až v současné době vlády Vladimíra Putina. A zcela jinou kapitolou je využití sabotážních operací nejen k šíření strachu a ovlivňování veřejného mínění, ale k ničení kritické a vojenské infrastruktury země v případě přímého válečného konfliktu s Ruskem.

ZDROJ ZDE