Rekordní nábor nestačí. NATO řeší nedostatek vojáků

Zájem o službu v Armádě České republiky je nejvyšší od vzniku profesionální armády. Rekrutační cíle se daří plnit s předstihem a letošní nábor může podle odhadů přinést až 3300 nových vojáků. Na první pohled jde o mimořádně pozitivní zprávu. V širším evropském kontextu však otevírá mnohem zásadnější otázku: dokážou armády NATO v době rostoucí ruské hrozby najít, vycvičit a udržet dostatek lidí? Peníze na obranu lze navýšit relativně rychle. Vycvičené vojáky nikoliv.

Ruská invaze na Ukrajinu změnila evropskou debatu o obraně. Členské státy Aliance navyšují rozpočty, obnovují zásoby munice, pořizují novou techniku a posilují průmyslové kapacity. Vedle tanků, letounů, dronů a protivzdušné obrany se však stále zřetelněji ukazuje ještě jeden limit: nedostatek personálu.

Česká republika v tomto směru zažívá pozitivní obrat. Podle údajů Armády ČR vstoupilo v roce 2025 do armády 2396 nových vojáků, což bylo nejvíce od roku 2004, kdy byla ukončena povinná vojenská služba. Rekrutační cíl 2100 osob se tak podařilo překročit. Pro rok 2026 armáda stanovila cíl 2250 nováčků, přičemž už v průběhu roku byla kvóta z velké části naplněna.

Podle serveru E15 rekrutační střediska odhadují, že letos by armáda mohla získat až 3300 nových lidí. Zároveň však nejméně tisícovka stávajících vojáků odejde, a to kvůli věku, zdravotním důvodům nebo podmínkám v posádkách. Ministerstvo obrany zároveň plánuje investovat miliardy korun do nového bydlení pro vojáky, protože právě životní podmínky patří mezi faktory, které rozhodují nejen o vstupu do armády, ale i o setrvání ve službě.

Český úspěch v náboru proto není konečným řešením. Je spíše příležitostí, kterou bude nutné přetavit ve skutečný růst schopností. Armáda totiž nepotřebuje pouze získat nové lidi. Potřebuje je vycvičit, udržet, odborně rozvíjet a zařadit do jednotek, které budou schopné fungovat v rámci aliančních plánů.

Personální otázka se stává jedním z hlavních témat evropské obrany. NATO se po roce 2022 vrací k plánování kolektivní obrany ve velkém měřítku. To znamená vyšší požadavky na připravené jednotky, zálohy, logistiku, protivzdušnou obranu, kybernetickou bezpečnost i schopnost vést dlouhodobý konflikt vysoké intenzity.

V tomto prostředí už nestačí mít jen moderní techniku. Každý tank, radar, dron nebo systém protivzdušné obrany potřebuje vycvičenou obsluhu, servisní personál, logistické zázemí a schopnost rotace. Právě válka na Ukrajině ukázala, že moderní konflikt není pouze technologický. Je také vysoce personálně náročný. Jednotky musí být doplňovány, rotovány, léčeny, cvičeny a opakovaně nasazovány. Ani nejmodernější výzbroj nenahradí dostatek kvalifikovaných lidí.

Česká armáda má přitom jasně stanovené cíle. Koncepce výstavby Armády České republiky 2035 počítá s tím, že do roku 2030 má mít armáda 30 000 vojáků z povolání a až 10 000 příslušníků aktivní zálohy. Dokument zároveň upozorňuje, že nové schopnosti mohou vyžadovat další nárůst počtu personálu nebo vyšší poptávku po specifických odbornostech.

Tady se ukazuje jádro problému. Česká republika sice aktuálně zažívá nejlepší nábor za poslední dvě dekády, ale současně potřebuje dlouhodobě růst. Navíc nejde pouze o počet vojáků. Moderní armáda potřebuje specialisty na kybernetickou bezpečnost, drony, datovou analytiku, protivzdušnou obranu, logistiku, zdravotnictví, elektronický boj a údržbu složitých systémů. O tyto profese však soutěží s civilním trhem, který často nabízí vyšší flexibilitu, lepší pracovní podmínky a rychlejší kariérní růst.

Problém není český, ale evropský. Německo dlouhodobě naráží na limity náboru do Bundeswehru. Podle Reuters armáda stále nesplnila cíl 203 000 vojáků stanovený v roce 2018 a chybí jí přibližně 20 000 příslušníků pravidelných sil. Nové alianční požadavky navíc tlačí Berlín k ještě většímu růstu. Němečtí představitelé mluví o potřebě až 260 000 aktivních vojáků a 200 000 rezervistů.

Německo proto zavádí nový model dobrovolné vojenské služby a ponechává otevřenou možnost tvrdších opatření, pokud se dobrovolný nábor ukáže jako nedostatečný. Podle Reuters má nový systém začínat dobrovolným šestiměsíčním programem, přičemž cílem je navyšovat počty rekrutů postupně až k desítkám tisíc ročně.

Ještě výrazněji postupuje Polsko. To patří mezi státy, které ruskou hrozbu vnímají nejvíce. Premiér Donald Tusk oznámil plán, aby se v roce 2027 vojenského výcviku zúčastnilo 100 000 dobrovolníků. Polsko zároveň usiluje o vytvoření mnohem širší obranné základny, která by zahrnovala nejen profesionální armádu, ale také rozsáhlé rezervy a společenskou připravenost.

Francie spouští nový model dobrovolné vojenské služby pro mladé lidi. Podle Reuters má od září nastoupit prvních 3000 účastníků, v roce 2027 má jít o 4000 a do roku 2030 o 10 000 lidí ročně. Francouzský model ukazuje, že i velké evropské armády hledají způsoby, jak rozšířit personální základnu bez okamžitého návratu k plné branné povinnosti.

Velká Británie představuje opačný příklad dlouhodobého útlumu. Podle analýzy serveru Full Fact se počet plně vycvičeného personálu britských ozbrojených sil mezi lety 2000 a 2025 snížil o 34 %, přičemž u armády šlo přibližně o 29% pokles. Debata o britské armádě proto ukazuje, jak obtížné je zvrátit desítky let personální redukce i v zemi s významnou vojenskou tradicí.

Evropa tak stojí před paradoxem. Obranné rozpočty rostou, nové zbraňové systémy se objednávají, ale personální základna se obnovuje mnohem pomaleji. Evropské armády proto mohou vypadat silněji na papíře, aniž by získaly odpovídající schopnost dlouhodobě vést operace. Nábor je pouze první část problému. Stejně důležitá je retence, tedy schopnost vojáky udržet.

Zkušenost Ukrajiny ukazuje, že personál je stejně strategický jako munice nebo technika. Armáda, která nedokáže rotovat jednotky, doplňovat ztráty a udržet morálku, se dostává pod tlak i tehdy, když má k dispozici moderní výzbroj. Lidský faktor se proto vrací do centra obranného plánování.

Po skončení studené války většina evropských států zmenšovala armády a sázela na menší, profesionální, technologicky vybavené síly. Tento model byl vhodný pro expediční mise, stabilizační operace nebo omezené konflikty. Pro dlouhodobou kolektivní obranu proti silnému protivníkovi však může být nedostatečný.

Česká republika dnes stojí v lepší situaci než řada evropských spojenců. Rostoucí zájem o službu ukazuje, že armáda získává společenskou prestiž a že bezpečnostní situace mění postoje veřejnosti. Zároveň by však bylo chybou považovat současný nábor za vyřešený problém. Pokud armáda nedokáže nové vojáky udržet, nabídnout jim funkční zázemí a odborný růst, rekordní čísla se rychle ztratí v odchodech.

Důležité bude také rozšířit debatu o aktivních zálohách a dobrovolném výcviku. Ne každý občan musí být profesionální voják, ale stát by měl mít širší okruh lidí se základní vojenskou zkušeností, schopných v krizi posílit obranu, logistiku, zdravotnické zabezpečení nebo ochranu kritické infrastruktury. Polsko, Německo i Francie ukazují, že evropské státy hledají nové modely mezi čistě profesionální armádou a návratem k plošné povinné službě.

Aliance dnes však řeší paradox. Po třiceti letech snižování stavů buduje největší obranné kapacity od konce studené války. Peníze na nové tanky, letouny a rakety lze najít relativně rychle. Vycvičené vojáky nikoliv.

Česká republika má díky rekordnímu zájmu o službu výhodu, kterou nemá každý evropský stát. Sama o sobě však nestačí. Rozhodující bude, zda se podaří proměnit zájem uchazečů v dlouhodobou službu, schopné jednotky a širší obrannou odolnost společnosti.

Budoucnost evropské obrany se nebude rozhodovat pouze v továrnách, rozpočtech nebo akvizičních smlouvách. Bude se rozhodovat také na rekrutačních střediscích, ve výcvikových prostorech, v posádkách a v rodinách těch, kteří zvažují službu vlasti. Právě lidský faktor se může stát jedním z rozhodujících prvků evropské bezpečnosti v příštím desetiletí.

Zdroj: Velitelství Pozemních sil AČR, e15, Ministerstvo obrany ČR, Reuters, Full Fact

ZDROJ ZDE