Adaptace české obrany na klimatické výzvy a surovinové závislosti

Světová bezpečnostní architektura se zásadně mění. Klimatické změny přestávají být ryze ekologickým problémem, stále více zasahují i do vojenského plánování. Ovlivňují stabilitu regionů, přístup k přírodním zdrojům, strategickou mobilitu armád i technologické priority států. Jak uvádí nový strategický dokument ministerstva obrany, „změna klimatu a její důsledky s sebou přinášejí rizika, která se promítají do všech oblastí fungování společnosti, včetně obrany a bezpečnosti“. Tento přístup odráží postoj NATO a EU, které považují klimatické jevy za multiplikátor krizí ohrožujících geopolitickou stabilitu.

Česká republika proto přijala „Záměr zvládání dopadů změny klimatu na obranu ČR“ (dále jen „Záměr“). Jeho úkolem je zajistit, aby armáda zůstala bojeschopná i v extrémních podmínkách a současně minimalizovala vlastní uhlíkovou stopu. Dokument zdůrazňuje, že opatření musejí být „v souladu s národními politikami a strategiemi pro oblast klimatu a ochrany životního prostředí, přičemž nesmí ohrozit bojeschopnost ozbrojených sil a obranyschopnost ČR“.

Proč se toto téma stává tak zásadním? Jak upozornil Jiří Šedivý ze sekce obranné politiky ministerstva obrany, „změna klimatu není jen ekologický problém, ale i otázka bezpečnosti“. Má vliv na regionální stabilitu i na dostupnost přírodních zdrojů, a navíc zvyšuje riziko vzniku nových konfliktů a akceleruje migraci. „Mění též podmínky, ve kterých naši vojáci operují,“ uvedl Jiří Šedivý. NATO už od roku 2021 integruje klimatická rizika do svých plánovacích procesů a stanovilo si cíl snížit emise CO₂ o 45 % do roku 2030. Klimaticky neutrální se má stát do roku 2050.

Pro český obranný sektor to znamená zásadní investice do technologií snižujících závislost na fosilních palivech a zajišťujících energetickou soběstačnost základen. Koncept „chytrých základen“ založených na obnovitelných zdrojích, bateriových úložištích a inteligentní správě energií už není vizí budoucnosti, stává se nutností. Záměr uvádí: „Při posuzování možností pro eliminaci rizik bude kladen důraz na technologie vedoucí ke snížení závislosti na externích dodavatelích energie, například využití obnovitelných zdrojů, řešení efektivního vodního hospodářství či možnosti budování chytrých základen.“ První pilotní projekty se zvažují pro muniční sklady a logistická centra AČR.

Velký důraz se klade také na technologie získávání a recyklace vody. V extrémních podmínkách zahraničních misí budou nasazena zařízení schopná generovat pitnou vodu z atmosféry. Tyto technologie, které již testují některé alianční armády, umožní snížit závislost na cisternových dodávkách. Záměr zmiňuje „využití čističek vody či získávání vody z ovzduší“, což je zásadní pro dlouhodobé působení v oblastech postižených suchem.

Další cestou k šetrnějšímu zacházení s přírodními zdroji představuje elektrifikace logistických systémů. Nízká hlučnost a nižší tepelná stopa elektromobilů mohou být taktickou výhodou. V první fázi půjde o nebojová vozidla pro přesuny na základnách nebo mezi objekty. Armáda také zvažuje hybridní technologie pro bojovou techniku. Současně se testují přenosné fotovoltaické systémy pro napájení senzorů a komunikačních prostředků v polních podmínkách.

Výzvou ovšem zůstává ochrana dodavatelských řetězců. Elektromobilita, akumulace energie a moderní materiály zvyšují poptávku po kritických surovinách, které kontroluje Čína. Ministerstvo obrany proto konstatuje: „Při přechodu na obnovitelné zdroje energie a paliva nesmí docházet k vytváření nových technologických a surovinových závislostí na státech, které působí proti zájmům ČR. Riziko takových závislostí je spojeno především s Čínou, která v současné době dominuje ve zpracování klíčových surovin.“ Čína ovládá přes 80 % světové kapacity rafinace vzácných zemin, nezbytných pro elektromotory, baterie a optoelektronické systémy.

Čínská strategie v oblasti zelených technologií se téměř jistě stala promyšleným nástrojem geopolitického vlivu. Podle údajů Evropské komise pochází více než 60 % dodávek solárních panelů v EU z Číny. To znamená, že i projekty na snížení emisí mohou vytvářet nové závislosti. Čína také využívá strategii Nové Hedvábné stezky (Belt and Road Initiative) k exportu zelených technologií a upevnění politických vazeb. V Evropě financuje větrné farmy, infrastrukturu pro elektromobilitu a zpracovatelské kapacity, čímž získává přístup k citlivým datům a know-how. Bez kontrolních mechanismů se tyto investice mohou stát nástrojem politického tlaku.

Evropský akt o kritických surovinách (European Critical Raw Materials Act) na tuto situaci reaguje. Zdůrazňuje nutnost posílit domácí těžbu, zpracování a recyklaci, aby se Evropa vymanila ze závislosti na Číně. Pro Česko to znamená podporu evropským projektům surovinové bezpečnosti a při nákupech zbrojních systémů preferovat dodavatelské řetězce bez rizika čínského vlivu. Současně je nutné chránit kritickou infrastrukturu před kybernetickými hrozbami, protože čínské firmy s vazbami na komunistickou vládu se snaží získávat podíly v energetických sítích a telekomunikačních systémech, které jsou klíčové pro fungování obrany.

Klimatické změny ovlivňují i operační prostředí. Extrémní teploty, sucha, povodně či lesní požáry snižují manévrovatelnost jednotek, zatěžují logistiku a zvyšují náklady na údržbu techniky. „Dopady extrémních meteorologických jevů zhoršují mobilitu a manévrovatelnost pozemních sil, omezují letecké operace, snižují dostupnost letecké podpory a ohrožují bezpečnost letů,“ konstatuje Záměr. To znamená vyšší nároky na výcvik, zdravotní zabezpečení i fyzickou připravenost vojáků. Budoucí mise se budou odehrávat v prostředích, kde voda bude stejně cenná jako palivo a kde přežití závisí na soběstačnosti.

V oblasti obranného výzkumu se otevírá prostor pro inovace. Česká republika plánuje využít rámec Evropského obranného fondu a aktivity Evropské obranné agentury k financování projektů zaměřených na nízkoemisní technologie, oběhové hospodářství a recyklaci materiálů. Dokument říká: „Adaptace na změnu klimatu vyžaduje adekvátní investice do nových technologických řešení, postupů a organizačních inovací. Obranný průmysl proto musí disponovat přístupem k dostatečnému financování ze soukromých i veřejných zdrojů.“ To zahrnuje například vývoj lehčích materiálů pro balistickou ochranu, odolných baterií pro extrémní teploty a systémů monitoringu energetické efektivity základny.

Klimatická bezpečnost přestává být okrajovou agendou a stává se součástí strategického obranného plánování. NATO i EU vyžadují, aby členské státy začleňovaly environmentální faktory do akvizičních procesů, výcviku a plánování vojenských operací. To znamená nejen zavádění fotovoltaických zdrojů na armádních objektech, ale i testování výstroje a výzbroje v extrémních podmínkách. Nové materiály, lehčí balistická ochrana, odolné bateriové systémy a chytrá senzorová síť jsou investicí do ochrany klimatu i do přežití na bojištích.

Žádné opatření však nesmí ohrozit základní funkci armády – obranu státu. Záměr opakovaně připomíná: „Opatření k adaptaci a zmírnění nesmí ohrozit bojeschopnost ozbrojených sil a obranyschopnost ČR.“ Ministerstvo obrany proto volí pragmatický přístup: přechod na obnovitelné zdroje tam, kde to neohrozí úspěch operací, a diverzifikaci technologií, aby se předešlo novým závislostem.

Celý proces bude pod dohledem mezinárodních závazků. NATO i EU stanovily měřitelné cíle, a proto i český resort obrany zavede „nástroje pro měření uhlíkové stopy své činnosti v souladu s doporučeními NATO a EU“. To je otázka transparentnosti i politické důvěry – zejména v době, kdy roste kritika vojenských emisí. Podle studie internetových stránek Modern Diplomacy tvoří ozbrojené síly až 5,5 % světových emisí skleníkových plynů.

Česká republika se sice nemůže měřit s emisemi velmocí, její přístup však bude testem schopnosti spojit klimatickou odpovědnost s národní bezpečností. Implementační plán Záměru bude hotov v roce 2026 a každé dva roky se bude vyhodnocovat jeho plnění. O úspěchu rozhodne politická vůle, schopnost armády a průmyslu inovovat a zároveň odolávat tlakům nových závislostí. V prostředí, kde klima ovlivňuje geopolitiku stejně jako energetika či technologie, se tato schopnost stane důležitým prvkem suverenity.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, Modern Diplomacy, EIIR

ZDROJ ZDE