ALOIS VAŠÁTKO / 25. srpna 1908 – 23. června 1942

20. 06. 2022

Před 80 lety zemřel Alois Vašátko, nejúspěšnější československý letec v bitvě o Francii. Působil jako Wing Commander, byl štábním kapitánem letectva (generálmajor in memoriam), také velitelem 312. peruti a československého stíhacího křídla Royal Air Force. V průběhu dvou let bojů na západní frontě mu bylo přiznáno celkem 15 sestřelů jistých (z toho 11 ve spolupráci), 4 pravděpodobné a 1 letoun poškozený, což byl třetí nejlepší výkon u čs. letectva za celou válku. K jeho příbuzným patřili dva významní legionáři: byl synovcem plk. Václava Vašátka, jež se vyznamenal v bojích u Bachmače a Samary, a starodružiníka a hrdiny od Zborova, plk. Karla Vašátka.

Alois Vašátko se narodil se 25. srpna 1908 v Čelákovicích, okr. Brandýs nad Labem, do rodiny truhláře Aloise Vašátka a Anny, roz. Zimové. Měl čtyři sourozence. Po maturitě na Učitelském ústavu v Hradci Králové (maturita 15. 6. 1927) krátce vyučoval na menšinové škole v Litoměřicích.

V rámci presenční voj. služby (1928-1929) prodělal základní vojenský výcvik u 3. roty p. pl. 22 Argonského v Jičíně. S výtečným prospěchem absolvoval 31. 5. 1929 Školu na důstojníky lehkého dělostřelectva v záloze u děl. pl. 3 (Litoměřice) a jako premiant ročníku dosáhl hodnosti ppor. prezenční služby. V letech 1929–1931 studoval na VA v Hranicích, odkud byl 26. 7. 1931 vyřazen jako por.děl. Po absolvování aplikační školy dělostřelectva v Olomouci pak sloužil u děl. pl. 54 (Josefov) a 7 (Bratislava) a jako mimořádně schopný důstojník s výraznými pedagogickými vlohami působil i jako instruktor u Dělostřeleckého učiliště v Olomouci, kde byl 1. 10. 1935 povýšen na npor.děl.

Dnem 1. 11. 1935 úspěšně završil kurs letounových pozorovatelů zbraní ve VLU (Prostějov), let. praxi pak prodělával u let. pl. 2 (Olomouc), kde k 31. 12. 1936 přešel od dělostřelectva k letectvu. Dne 7. 8. 1937 absolvoval kurs v létání za noci v Olomouci a 28. 3. 1938 tamtéž i pilotní výcvik.

Mezitím se 15. 11. 1937 stal velitelem 14. pozorovací letky, vyzbrojené dvouplošníky Letov Š-328. Jako respektovaný důstojník vynikajících kvalit proslul svými výraznými pedagogickými a organizačními schopnostmi a tvrdým, nesmlouvavým výkonem služby. Až do okupace nalétal celkem 580 letových hodin.

Po okupaci překročil 9. 7. 1939 poblíž Velkého Polomu na slovenské straně Beskyd hranice do Polska. V Krakově se přihlásil do vznikajícího zahraničního vojenského odboje, krátký čas pobyl v táboře formující se čs. jednotky v nedalekých Bronowicích, ale již 29. 7. 1939 odjel na lodi Chrobry do Francie.

Spolu s dalšími dlel nejprve na letecké základně Nanterre u Paříže a po vypuknutí války byl 7. 9. 1939 přijat do francouzské Armée de l´Air. Byl zařazen mezi stíhače a na fr. techniku se od 11. 9. 1939 přeškoloval na základně v Chartres, kde byl k 1. 5. 1940 povýšen na kpt.let. Až do svého přidělení na frontu zde nalétal dalších 101 letových hodin.

Na frontu byl odeslán 11. 5. 1940 a zařazen jako velitel roje ke GC I/5, vyzbrojené amer. stíh. let. Curtiss Hawk H-75. Během pěti týdnů na francouzské frontě proslul nekompromisním způsobem boje bez ohledu na vlastní nebezpečí. Nalétal zde celkem 52 operačních hodin a v celkem 31 leteckých bojích sestřelil 12 nepřátelských letounů jistě (z toho 9 ve spolupráci) a 2 pravděpodobně, což byl nejlepší výkon čs. stíhače a pátý nejlepší výkon u tehdejší Armée de l´Air.

V leteckém boji nad Vouziers 26. 5. 1940 byl zraněn. Za svou neobyčejně úspěšnou činnost ve Francii byl vyznamenán Légion d´Honneur (Chevalier), Croix de Guerre a Čs. válečným křížem.

Po zhroucení Francie přeletěl 20. 6. 1940 s jednotkou do severní Afriky. Z Casablanky odplul lodí Royal Scotsman do Gibraltaru a odtud pak na lodi David Livingstone, která jej 5. 8. 1940 dopravila do Cardiffu. Do řad RAF VR byl přijat 16. 8. 1940 v hodnosti Pilot Officer a 5. 9. 1940 zařazen k formující se 312. čs. stíhací peruti, jíž byla za bitvy o Británii svěřena obrana Liverpoolu; 8. 10. 1940 se stal spoluautorem jejího prvního sestřelu.

Dne 28. 10. 1940 byl povýšen na škpt., od 17. 11. 1940 velel B-letce, od 5. 6. 1941 celé 312. peruti, kterou úspěšně vedl při ofenzivních operacích v rámci Kenleyského křídla (čs. 312., brit. 1. a 258. peruť) v létě 1941. Na základě svých zkušeností s takovým útvarem se stal hlavním propagátorem a organizátorem vzniku vlastního čs. stíhacího křídla, složeného ze všech tří čs. stíhacích perutí RAF (č. 310, 312 a 313), jehož se 1. 5. 1942 stal prvním velitelem (tento útvar byl tehdy v britské nomenklatuře označen jako Exeter /Czechoslovak/ Wing).

Alois Vašátko padl 23. 6. 1942, východně od Start Point v Lamanšském průlivu, když vedl Exeterské křídlo nazpět do Británie po doprovodu Bostonů, jež bombardovaly let. Morlaix v Bretani. Poblíž britského pobřeží se srazil v boji s nepřátelským stíhacím letounem Fw 190 od 7./JG 2 Richthofen a zřítil se do moře; jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

V průběhu dvou let bojů na západní frontě mu bylo přiznáno celkem 15 sestřelů jistých (z toho 11 ve spolupráci), 4 pravděpodobné a 1 letoun poškozený, což byl třetí nejlepší výkon u čs. letectva za celou válku (po K. Kuttelwascherovi a J. Františkovi).

Vašátkův současník, genmjr. František Fajtl jej označil za „nejlepšího a nejschopnějšího důstojníka československého letectva“ a inspektor čs. letectva ve Velké Británii, div.gen. Karel Janoušek jeho ztrátu označil za „nejkrutější ránu pro celé naše letectvo.“

In memoriam byl nejprve povýšen na majora letectva (28. 10. 1942), podplukovníka letectva (1. 5. 1944), plukovníka (1. 6. 1991) a nakonec na generálmajora (7. 3. 1992).

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; sestavil kolektiv autorů.

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: