Belgický model: Dobrovolná vojenská služba jako odpověď na personální krizi
Vpád Ruska na Ukrajinu v roce 2022 znamenal mimo jiné obrat v myšlení Evropanů, kteří se po skončení studené války naučili považovat konvenční vojenský konflikt za záležitost minulosti. Dosud podfinancovaná oblast obrany, stojící na okraji zájmu veřejnosti i politiků, se náhle přesunula mezi hlavní priority. Snaha o rychlé zlepšení bojeschopnosti evropských armád však naráží na řadu překážek. Kromě omezených finančních prostředků a nedostatečných kapacit evropského zbrojního průmyslu mezi ně patří i nedostatek lidí. Problémy s náborem nových rekrutů dnes v různé míře trápí všechny evropské státy a výsledky náborových kampaní zůstávají nejednoznačné.
Důvodů je celá řada a obvykle se jedná o jejich kombinaci. Patří mezi ně stárnutí populace, slabá fyzická kondice části zájemců, kteří nesplňují podmínky pro vstup do armády, nízká finanční atraktivita vojenské kariéry, ale i prostý nezájem velké části společnosti podílet se na obraně státu. Podle průzkumu Gallup International Association z roku 2024 jsou státy Evropské unie v tomto ohledu na tom obzvlášť špatně. Ochotu bojovat za svou vlast vyjádřilo pouze 32 % dotazovaných, což je v globálním srovnání jednotlivých regionů vůbec nejnižší hodnota.
Zájem mladých Belgičanů převyšuje výcvikové kapacity
V této situaci budí oprávněný zájem každý případ úspěšné náborové kampaně, který lze v Evropě najít. Jedním z nich by se mohla stát Belgie. Její armáda se s výrazným nedostatkem personálu potýká dlouhodobě a středopravá vláda Barta de Wevera se rozhodla situaci řešit zavedením dobrovolné vojenské služby, jež se setkává s nečekaným počátečním úspěchem.
Ministerstvo obrany se dopisem obrací na mladé Belgičany, kteří v příštím roce dovrší 18 let, a zve je k roční službě v belgické armádě. Zájemci projdou desetitýdenním výcvikem, po němž se dále specializují podle potřeb armády a vlastních preferencí. Následně budou zařazeni ke konkrétním jednotkám se zajištěnou stravou a ubytováním. Během služby budou pobírat plat, který v přepočtu činí přibližně 50 tisíc korun měsíčně. Po jejím skončení mohou armádu zcela opustit, zůstat v záloze nebo se ucházet o místo profesionálního vojáka, případně civilního zaměstnance ministerstva obrany. Armádní zkušenost by přitom měla představovat významnou výhodu.
Belgická armáda má ambici navýšit výcvikové kapacity tak, aby tímto způsobem vycvičila až sedm tisíc lidí ročně a postupně zvýšila počet rezervistů ze šesti na dvacet tisíc. V příštím roce přijímá pět set zájemců, zájem o službu už ale projevilo více než tři tisíce mladých lidí. V zemi, kde ochota bránit svou vlast patří k nejnižším i v rámci Evropské unie (v roce 2024 pouze 19 % v již zmiňovaném průzkumu), je tak úspěšný start náborové kampaně pozitivním překvapením.
Nabízí se otázka, zda by belgická dobrovolná vojenská služba nemohla představovat cestu i pro Česko, které rovněž hledá způsoby, jak navýšit počty profesionálních vojáků i záloh využitelných v případě mobilizace. Odpověď závisí především na tom, zda by byla taková nabídka pro mladé lidi dostatečně přitažlivá a zda je tento postup pro armádu vůbec efektivní.
Skutečný přínos dobrovolné služby pro armádu nejistý
Z českého pohledu se může měsíční plat 50 tisíc jevit jako výrazná ekonomická motivace. Je však třeba si uvědomit, že mladí lidé do 25 let si v Belgii průměrně vydělají zhruba 63 tisíc korun měsíčně. V Česku je to přibližně 43 tisíc korun měsíčně, a pro vytvoření srovnatelných finančních podmínek by proto stačilo nabídnout účastníkům mzdu okolo 34 tisíc korun měsíčně. Není ale jisté, zda by stejné finanční podmínky v českém prostředí stačily. V Belgii dosahuje nezaměstnanost mezi mladými až 18 %, zatímco v Česku činí přibližně 10 %. To znamená, že v Belgii je vyšší podíl mladých, pro něž se armádní nabídka může stát – vedle nezaměstnanosti – jednou z mála dostupných možností, čímž její přitažlivost roste. V Česku, kde mají mladí lidé větší šanci uplatnit se na trhu práce, by tak armáda možná musela nabídnout ještě atraktivnější podmínky. A zde se už dostáváme k otázce, zda se tento způsob náboru vůbec vyplatí.
Belgická roční dobrovolná vojenská služba armádě nezakládá žádné další požadavky na její absolventy. Zda v armádě zůstanou, nebo budou alespoň vedeni jako rezervisté, záleží výhradně na jejich rozhodnutí. Tato možnost nezávazně si armádu vyzkoušet zvyšuje politickou průchodnost i atraktivitu nabídky, na druhé straně však hrozí, že absolventi se brzy dostanou na úroveň pasivní rezervy, jak ji známe v Česku. Tedy lidí, kteří zbraň naposledy drželi před mnoha lety, postrádají moderní dovednosti a nejsou organizačně nikde zařazeni, což by v případě války zpomalilo mobilizaci. V takovém případě by nešlo o skutečný dlouhodobý přínos pro armádu, ale spíše o poměrně nákladný sociální projekt pro mladé na startu do života.
Potenciál belgického projektu výrazně zmírnit personální potíže armády je v jeho počáteční fázi obtížné hodnotit. Zatím se však rozbíhá slibně a jeho další vývoj si rozhodně zaslouží pozornost. Klíčové bude především to, nakolik se podaří zájem mladých lidí udržet, případně dále navýšit, a jaké procento absolventů zůstane s armádou alespoň nějakým způsobem v kontaktu. Pokud by se v těchto dvou oblastech belgickému modelu dařilo, mohl by se stát impulsem pro zvážení podobné formy vojenské služby i v Česku.
Zdroj: Gallup International Association, francken.belgium.be, Belga, The Brussels Times, Český statistický úřad, vrt.be, Trading Economics
