Brig. gen. Zdeněk Mikula: Modernizace nesmí zastínit to podstatné – brigádu tvoří lidé

Po čtyřech letech brigádní generál Zdeněk Mikula skončil ve funkci velitele 7. mechanizované brigády, hlavní úderné síly Armády České republiky. Jeho působení bylo spojeno především s přípravou „sedmičky“ na jednu z největších modernizačních změn v její historii – přechod na tanky Leopard 2, zavádění pásových bojových vozidel pěchoty CV90 a přizpůsobení výcviku požadavkům moderního bojiště. V rozhovoru pro CZ DEFENCE generál Mikula hodnotí, kam se brigáda za uplynulé čtyři roky posunula, co ukázala válka na Ukrajině, kde stále vidí největší výzvy a v jakém stavu předává brigádu svému nástupci plukovníku Miroslavu Vybíhalovi.

Když jste v srpnu 2022 přebíral velení 7. mechanizované brigády, vaším hlavním úkolem bylo připravit ji na zásadní modernizaci. V jakém stavu ji nyní po čtyřech letech předáváte svému nástupci?

Brigádu předávám jako útvar, který se za poslední čtyři roky výrazně přiblížil podobě moderní těžké brigády. Tak rozsáhlou proměnu nelze dokončit během jednoho funkčního období. Podstatné ale je, že brigáda má jasně nastavený směr, zkušený velitelský sbor, rozběhnuté projekty a vojáky, kteří rozumějí smyslu změn. Za důležité považuji také to, že si zachovala svou kulturu, dokázala reagovat na nové trendy na bojišti i na proměnu nastupující generace vojáků a zároveň neslevila z cílových standardů AČR.

Který okamžik svého čtyřletého působení ve funkci velitele považujete za nejdůležitější a na co jste osobně nejvíce hrdý?

Těch okamžiků bylo více. Za nejdůležitější považuji, že brigáda dokázala udržet vysokou úroveň výcviku a nasaditelnosti v době, kdy se současně připravovala na zásadní technologickou i organizační změnu. Klíčová byla adaptace na nový model sil NATO, kterou potvrdila hodnocení bojové připravenosti jednotlivých praporů i závěrečné hodnocení velitelství brigády. Hrdý jsem především na lidi – na velitele, štáby i vojáky jednotek, kteří zvládali běžné úkoly, alianční závazky, výcvik i přípravu na novou techniku. To není samozřejmost.

Podařilo se během vašeho velení naplnit všechny cíle, které jste si při nástupu stanovil, nebo zůstává něco, co byste potřeboval dokončit?

Při nástupu jsem věděl, že hlavním úkolem bude brigádu na modernizaci připravit, ne ji během jednoho funkčního období dokončit. Zároveň bylo nutné udržet její schopnost plnit úkoly na území České republiky i alianční závazky jako jádro 7. brigádního úkolového uskupení. V tomto smyslu se podařilo splnit podstatnou část cílů: nastavit procesy, zahájit přípravu lidí, rozběhnout výcvikové a organizační změny a posunout brigádu blíže k požadované podobě. Další rozvoj bude potřeba zejména v infrastruktuře, logistice, personální stabilitě a plném zvládnutí nové techniky. Vnímám to jako přirozenou součást kontinuity velení.

Vaše funkční období bylo spojeno s přípravou na příchod tanků Leopard 2A4, budoucích Leopardů 2A8 a pásových bojových vozidel pěchoty CV90. Který z těchto projektů představoval či stále představuje pro brigádu nejnáročnější změnu?

Nejnáročnější není samotná výměna techniky, ale změna způsobu myšlení vojáků, velitelů i štábů. Tento úkol se prolíná všemi modernizačními projekty. Leopard 2A4 pro nás znamenal rychlý přechod na západní tankovou platformu a první praktickou zkušenost s novým přístupem k výcviku, údržbě i logistice. Leopard 2A8 přinese další kvalitativní skok. Rozsahem je však nejkomplexnější změnou CV90, protože se dotkne širšího spektra jednotek, taktiky, údržby, výcviku i každodenního fungování mechanizovaných praporů. Nejde pouze o nové vozidlo, ale o jiný způsob vedení boje. Všechny projekty proto musíme vnímat jako jeden celek, který má na bojišti vytvářet synergický efekt.

Do jaké míry změnil příchod tanků Leopard 2A4 schopnost 73. tankového praporu a jaké zkušenosti z jejich zavádění bude možné využít u Leopardů 2A8?

Příchod Leopardů 2A4 významně posunul schopnosti 73. tankového praporu, a to nejen technicky, ale i mentálně. Vojáci získali zkušenost se západním systémem výcviku, údržby a spolupráce s partnery. Současně se ukázalo, jak důležité je mít připravené specialisty, logistiku, náhradní díly, technické zázemí a jasný plán výcviku. Z této perspektivy byla nenahraditelná úzká spolupráce s německým Bundeswehrem, zejména při organizaci výcviku, tvorbě organizačních struktur a nastavení logistických postupů. Tyto zkušenosti budou pro zavádění Leopardů 2A8 mimořádně cenné.

Co bude pro brigádu znamenat zařazení nových moderních tanků Leopard 2A8 do své výzbroje?

Leopard 2A8 bude pro brigádu znamenat zásadní posílení schopnosti vést boj vysoké intenzity. Přinese vyšší palebnou sílu, ochranu, situační povědomí a interoperabilitu se spojenci využívajícími obdobné platformy. Současně zvýší nároky na celý systém – od výcviku osádek přes logistiku až po infrastrukturu. Moderní tank proto nevnímám jen jako techniku na bojišti, ale jako schopnost, která musí být podepřena lidmi, procesy, zásobováním a údržbou.

První jednotky brigády se již připravují na příchod vozidel CV90 a získávají zkušenosti také při spolupráci se zahraničními uživateli této platformy. Co bude při jejich zavádění podle vás zapotřebí, aby brigáda dokázala nové schopnosti pásových BVP skutečně využít naplno?

U CV90 bude klíčové, aby brigáda nepřevzala pouze novou techniku, ale osvojila si i nový způsob jejího použití. Bude nutné investovat do specialistů, jazykové a technické přípravy, simulátorů, logistiky i taktického myšlení. Zkušenosti zahraničních uživatelů jsou velmi cenné, protože nám pomohou na začátku; následně je však musíme přizpůsobit vlastním podmínkám. Pokud chceme schopnosti CV90 využít naplno, musí se změnit výcvik družstva, čety, roty i praporu, nikoli jen praktické návyky osádek. Zásadní bude spolupráce s VeV-VA při přípravě osádek a technického personálu a poté přechod na standardní výcvik při běžné obměně lidí. Stejně důležité bude vytvořit podmínky, aby osádky a specialisté na těchto pozicích zůstávali delší dobu. Takovou schopnost nelze vybudovat bez motivace lidí a kvalitní personální práce.

Modernizace není jen otázkou tanků a bojových vozidel. Které podpůrné schopnosti – například logistiku, ženijní zabezpečení, protivzdušnou obranu, dělostřelectvo nebo průzkum – dnes považujete za největší výzvu naší jediné těžké brigády?

Nechtěl bych označit jednu konkrétní oblast za jediný nejslabší článek, protože těžká brigáda funguje jako systém a její síla závisí na vyváženosti všech prvků. Pokud pořizujeme moderní tanky a bojová vozidla, musíme stejnou pozornost věnovat bojové podpoře a bojovému zabezpečení. Dělostřelectvo prochází zásadní modernizací na standardy NATO, což významně navyšuje schopnosti 7. brigádního úkolového uskupení. Současně nám stále chybí samohybné minomety, některé ženijní schopnosti pro překonávání vodních překážek a vybrané přepravní kapacity. Zkušenosti z Ukrajiny jasně ukazují, že špičková platforma sama o sobě nestačí. Rozhoduje schopnost udržet ji v boji, chránit ji, zásobovat a efektivně začlenit do celku.

Nakolik je současná infrastruktura v Přáslavicích, Hranicích, Bučovicích a dalších posádkách připravena na provoz výrazně těžší a technologicky náročnější techniky?

Infrastruktura je oblast, která musí modernizaci dohnat. Nová technika je těžší, technologicky složitější a klade vyšší nároky na garážování, dílny, manipulační plochy, zabezpečení, energetiku i výcvikové prostory. V jednotlivých posádkách se už řada kroků připravuje nebo realizuje. Je však fér říci, že infrastruktura bude ještě několik let jedním z rozhodujících faktorů úspěchu celé modernizace. Bez odpovídajícího zázemí nelze dlouhodobě udržet vysokou bojeschopnost. Totéž platí pro pracovní a pobytové prostory vojáků, a to z hlediska kapacity i standardu.

Je podle vás pro naši armádu větší výzvou pořizovat novou techniku, nebo získávat a udržovat dostatek vojáků, kteří ji budou schopni obsluhovat?

Oba aspekty jsou zásadní výzvou, ale z dlouhodobého hlediska považuji za náročnější oblast personálu. Pořízení techniky je otázkou finančních zdrojů, dostupných výrobních kapacit a schopnosti přesně definovat požadavky; komplikuje ho také hledání shody napříč AČR a náročnost akvizičního procesu. Připravit zkušeného velitele, technika nebo specialistu však trvá roky. Proto musíme hledat rovnováhu mezi potřebami armády a očekáváními vojáků. Moderní armáda potřebuje motivované lidi, stabilní personál, efektivní výcvik a jasnou perspektivu služby. Bez toho samotný nákup nové techniky požadovanou schopnost nevytvoří.

Jak se během vašich čtyř let ve velení proměnil způsob výcviku brigády v reakci na zkušenosti z války na Ukrajině, zejména pokud jde o nasazení dronů, elektronický boj, maskování a ochranu před přesně naváděnou municí?

Zkušenosti z války na Ukrajině vnímám ve dvou rovinách. První se týká politických cílů Ruska a vývoje konfliktu od počáteční manévrové fáze k dnešní vyčerpávací válce. Z tohoto pohledu je například zákopový boj důležitou, ale pouze dílčí činností. Druhá rovina souvisí s technologiemi, zbraňovými systémy a jejich použitím na bojišti. To je dnes transparentnější, rychlejší a mnohem nebezpečnější pro jednotky, které se nedokážou maskovat, rozptýlit, rychle měnit postavení a chránit se před drony i přesnou palbou. Do výcviku proto stále více zařazujeme práci s drony, ochranu proti nim, maskování, klamání, elektronický boj, rozptýlené velení a schopnost jednat při narušeném spojení. Konkrétním příkladem jsou místa velení, která jsme výrazně zeštíhlili, aby se mohla rychleji přesouvat, lépe rozptýlit a maskovat a současně snížit tepelnou i elektromagnetickou stopu. Letos proto procházíme sérií cvičení, jejichž cílem je osvojit si tento nový koncept na úrovni štábu i velitelských jednotek brigády.

7. mechanizovaná brigáda na konci roku 2025 úspěšně absolvovala alianční prověrku a prokázala schopnost řídit operace vysoké intenzity. Co bylo při certifikaci nejnáročnější a kde se naopak ukázala největší síla brigády?

Nejnáročnější bylo sladit činnost štábu, podřízených manévrových praporů a prvků bojové podpory i bojového zabezpečení v prostředí, které se co nejvíce blížilo operacím vysoké intenzity. V této simulované operaci jsme působili pod velením mnohonárodní divize Severovýchod (MND-NE), s níž 7. mechanizovaná brigáda dlouhodobě spolupracuje a pro kterou je předurčena i v rámci NFM. Cvičení potvrdilo vysoký stupeň interoperability založený na propojených systémech velení a řízení i na schopnosti velitelů a štábů působit v aliančním prostředí. Certifikace neprověřuje jen jednotlivce nebo komunikační systémy, ale schopnost celého systému plánovat, rozhodovat, vést boj a reagovat na vývoj situace. Největší síla brigády se ukázala v profesionalitě lidí, soudržnosti velení a schopnosti hledat řešení i pod tlakem. To je hodnota, kterou žádné vybavení samo o sobě nenahradí.

Česká armáda hovoří o 7. mechanizované brigádě jako o své hlavní úderné síle. Odpovídá tomu podle vás její současné personální naplnění, výzbroj a zabezpečení, nebo je tento status zatím především cílovým stavem?

7. mechanizovaná brigáda je skutečně hlavní údernou silou Armády České republiky. Její současný stav je však potřeba vnímat jako přechodovou fázi na cestě k plnohodnotné těžké brigádě podle standardů NATO. Zastaralou bojovou techniku jsme dosud vyvažovali mimořádným úsilím a nasazením lidí. Právě oni jsou dlouhodobě základem kultury „sedmičky“, díky níž se daří získávat nové vojáky a udržet zkušené jádro brigády. Nastavený systém modernizace a podpora velení AČR mi dávají důvěru, že brigáda požadovaných schopností dosáhne.

Co byste poradil svému nástupci plukovníku Miroslavu Vybíhalovi, který bude dokončení modernizace a přezbrojení brigády řídit?

Především bych mu popřál pevné nervy, dobrý tým a dostatek času na vojáky. Modernizace bude náročná, ale nesmí zastínit to podstatné – brigádu tvoří lidé. Doporučil bych mu držet kontinuitu, opírat se o zkušené velitele, měnit zavedené postupy tam, kde to nová technika vyžaduje. Plukovník Vybíhal brigádu dobře zná a jsem přesvědčen, že má všechny předpoklady úspěšně ji provést další etapou.

ZDROJ ZDE