Skyfox jako lovec dronů

Aktuální konflikty na Ukrajině a Blízkém východě s sebou přinesly i masivní použití bezpilotních prostředků při útocích na kriticky důležitou infrastrukturu, ale i hustě obydlené aglomerace. Tomuto trendu se snaží čelit vzdušné síly nejen změnou taktiky nasazení svých konvenčních letadel, ale i skladbou jejich výzbroje, která má zajistit efektivní plnění stanovených úkolů.

Levná jednorázově použitelná bezpilotní letadla schopná úderů na velkou vzdálenost, pro něž se vžilo označení OWA (One-Way Attack), se přitom vyznačují malou radarovou odraznou plochou, rychlostí pohybující se často jen kolem 180 km/h a letící relativně nízko nad terénem. Jejich vysílání ve velkých počtech zahlcuje systém protivzdušné obrany a významně snižuje možnosti jejich stoprocentní detekce a eliminace. Žádný stát přitom není schopen z ekonomických důvodů pokrýt celé své teritorium pozemní protivzdušnou obranou ve všech vrstvách. Hledána jsou proto řešení, která umožní flexibilně reagovat na aktuální situaci. Jedním z nich je vybavit standardní letouny, jež se mohou operativně přemisťovat nad rozlehlým prostorem, finančně přijatelnými systémy a výzbrojí.

Mnohá letectva i přední letečtí výrobci jsou si dobře vědomi, že dlouhodobé nasazení nadzvukových bojových letounů by výrazně odčerpávalo jejich kapacity pro plnění jiných úkolů, v nichž mají nezastupitelnou roli. Východiskem je proto vybudování víceúrovňového systému, v němž by své místo měla kromě pozemních systémů a bojových strojů rovněž patřičně upravená letadla dalších kategorií. Jednu z nich představují cvičné a lehké bojové letouny, které jsou vhodné pro operace nad vlastním nebo spřáteleným územím, kde mohou stíhat nepřátelské drony, jež proniknou hlavní obrannou linií. Odolnost konstrukce, vysoká provozuschopnost i manévrovatelnost k tomu předurčují také nejnovější výrobek společnosti Aero Vodochody Aerospace, letoun L-39 Skyfox.

„Na základě informací a diskuzí s armádními odborníky jsme začali skládat mozaiku možné taktiky nasazení Skyfoxu a přemýšlet, jaké prvky jsou důležité pro to, aby se jednalo o účinný nástroj ničení dronů. Tedy využít jeho stávajících předností, mezi něž patří například velká výdrž díky integrální palivové nádrži v křídle a efektivitě proudového motoru Williams FJ44-4M, přičemž cena letové hodiny v řádu 2000 eur (u letounů kategorie F-16 je to kolem 20 000 eur) je ekvivalentní turbovrtulovým letounům, nebo avionika s otevřenou architekturou dovolující poměrně jednoduchou implementaci nových funkcí a systémů,“ vysvětluje Petr Jinda, výkonný viceprezident a hlavní technický ředitel Aero Vodochody Aerospace. A dodává: „Důležitým benefitem je také způsobilost provozu L-39 z nezpevněných ploch, kupříkladu z aeroklubových travnatých letišť, tedy možnost rozptýlit jejich operace tak, aby pokryly co největší oblast, a zároveň tím dosáhnout snížení rizika jejich vyřazení jediným úderem protivníka. Vytvořili jsme tedy konverzní sadu, jejímiž základními prvky jsou elektro-optický kontejner a relativně levné laserem naváděné rakety.“ Pro porovnání: jejich cena za kus se pohybuje v rozmezí desítek tisíc eur, zatímco u klasických protiletadlových řízených střel krátkého dosahu to jsou stovky tisíc eur.

Aby však mohl stávající Skyfox působit v ostrém boji, je nezbytné vybavit jej pokročilým identifikačním systémem IFF a vysokokapacitním datovým spojením, ať již jde o datalink pracující v některém ze standardních aliančních formátů, komerční Starlink či jiné šifrované komunikační systémy vhodné pro výměnu dat mezi letounem a dalšími vzdušnými či pozemními platformami jako jsou řídicí a naváděcí centra.

Primárním senzorem pro vyhledávání, verifikaci, zaměření a navádění vlastní výzbroje na cíl je kompaktní elektro-optický kontejner Phoenix od australské společnosti SiNAB, který je možné podvěsit na kterýkoliv z celkem pěti závěsníků pod křídlem a trupem Skyfoxu. Jedná se o moderní zařízení ovládané pilotem pomocí intuitivního osmipalcového dotykového tabletu. V budoucnu ale lze využít i jiné řešení, například připravovaná průzkumná verze L-39 bude vybavena výkonnější senzorovou hlavicí. Možnosti elektro-optických systémů se v poslední době významně posunuly vpřed zejména v oblasti softwaru, kdy se samozřejmostí stává strojové zpracování obrazu s pokročilými vyhledávacími algoritmy na bázi umělé inteligence.

Hlavní výzbrojí letounu pro protidronové mise budou laserem naváděné rakety FZ275 LGR ráže 70 mm. Ty pocházejí od belgické pobočky společnosti Thales a mají dosah více než 8 km. Pokud si to zákazník bude přát, Aerem připravovaná konverzní sada umožňuje zvolit obdobné rakety Hydra 70 vybavené laserovou naváděcí sekcí APKWS II od firmy BAE Systems, které mimo jiné najdeme i ve výzbroji vrtulníků systému H-1 českých vzdušných sil. 

V základní konfiguraci se předpokládá vyzbrojení letounu 14 raketami, výhledově až 28. Což se dle analýz jeví jako dostačující počet vzhledem k tomu, že bude určen k ničení bezpilotních prostředků, které nezachytí hlavní linie protivzdušné obrany. L-39 Skyfox by měl být účinný proti cílům pohybujícím se přibližně v rozsahu rychlostí od 150 do 600 km/h a výšky 8000 m. Může tak jít o drony různých tříd, ale i některé typy střel s plochou dráhou letu.

Výhodou je bezpochyby skutečnost, že sada je navržena tak, že ji lze jednoduše aplikovat na jakýkoliv Skyfox ve cvičné konfiguraci se dvěma závěsníky. Vzhledem k tomu, že letoun je již od počátku strukturálně uzpůsoben na možnost nosit pět závěsníků, je totiž minimálně invazivní, takže do jeho systémů zasahuje jen v nejnutnější míře. Stroj si tak nadále zachová plnohodnotné výcvikové schopnosti, v případě potřeby na něj pak bude možné rychle navěsit příslušnou výbavu a po splnění úkolů ji zase snadno svěsit a uvést letadlo do původní cvičné role.

„Konverzní sada bude připravena k operačnímu použití už na konci letošního roku. Vývojové riziko je v jejím případě malé, protože ji tvoří do sériové výroby zavedené komponenty,“ podotýká Petr Jinda. Sadu lze samozřejmě do budoucna rozšiřovat podle potřeb, namátkou může jít o kontejner s kulometem ráže 12,7 mm, výmetnice klamných cílů, podvěsný radiolokátor AESA či prostředky elektronického boje. Díky její koncepci bude možné sadu zavést také na letounech L-159. Tato synergie by tedy mohla být zajímavá pro Českou republiku, provozující Skyfoxy i Alky, která by v případě krize mohla odpovídajícím způsobem posílit svou obranu proti útokům bezpilotními prostředky.

ZDROJ ZDE