České inovace, které mohou změnit podobu moderního bojiště

Autonomní bezpilotní systémy, pokročilé radary, umělá inteligence, akustická detekce dronů, moderní elektrické pohony nebo družicový průzkum. To je jen část technologií, které na letošním Future Forces Forum představily české společnosti. Řada z nich přitom nabízí řešení využitelná nejen v obranném průmyslu, ale také při ochraně kritické infrastruktury a zvyšování odolnosti státu. Studio CZ DEFENCE proto během veletrhu poskytlo prostor představitelům inovativních firem, jejichž produkty mohou významně přispět k rozvoji schopností Armády České republiky. Rozhovory doplnili ministr obrany Jaromír Zůna, zástupce aliančního akcelerátoru NATO DIANA Leoš Mauer a ředitel Sekce rozvoje sil Ministerstva obrany generálmajor Petr Milčický.

Video: Inovace, které mohou změnit podobu moderního bojiště. České firmy na Future Forces Forum ukázaly technologie pro armádu i NATO | CZ DEFENCE

Mezinárodní veletrh Future Forces Forum 2026, který se uskutečnil ve dnech 21. až 23. října na výstavišti PVA EXPO PRAHA v Letňanech, znovu potvrdil, že moderní obranný průmysl už dávno není pouze doménou tradičních výrobců vojenské techniky a zbraňových systémů. Stále významnější roli získávají technologické společnosti, jejichž původní zaměření často vycházelo z civilního průmyslu, automobilového sektoru, energetiky, letectví nebo informačních technologií. Právě schopnost rychle přenášet inovace mezi civilním a vojenským prostředím se stává jedním z rozhodujících faktorů technologického rozvoje ozbrojených sil. Zkušenosti z války na Ukrajině totiž ukazují, že vedle samotných parametrů zbraňových systémů rozhoduje také rychlost vývoje, možnost průběžných úprav, dostupnost komponent a schopnost zavádět nové technologie do praktického použití.

Od inovací k reálným schopnostem české armády

Otázkou však zůstává, jak zajistit, aby se perspektivní česká řešení dostávala v odpovídajícím čase také do výzbroje a vybavení Armády České republiky. Právě na tuto problematiku se ve studiu CZ DEFENCE zaměřil ministr obrany Jaromír Zůna. Podle ministra musí celý proces začínat jednoznačně definovaným požadavkem armády, který se následně promítá do plánování a akvizičního procesu. „Je to skutečně na armádě, která musí učinit ten první krok a musí tu schopnost specifikovat, musí specifikovat, co požaduje. Teprve následný krok spočívá na ministerstvu obrany, aby v rámci veřejné zakázky obchodovalo a pořídilo ten materiál pro armádu,“ uvedl Zůna. Současně upozornil na rostoucí odpovědnost Generálního štábu AČR při plánování a realizaci modernizačních projektů. Podle jeho vyjádření představují finanční prostředky určené pro výdajový blok spravovaný generálním štábem na následující rok přibližně 145 miliard korun. Klíčové proto bude nejen správně definovat požadované schopnosti, ale také dokázat dostupné prostředky efektivně využít a proměnit je ve skutečnou operační schopnost armády.

Jedním z příkladů domácí společnosti, která již disponuje rozsáhlým technologickým portfoliem a podílí se na významných obranných projektech, je pardubická RETIA, součást průmyslově-technologické skupiny Czechoslovak Group (CSG). Firma se specializuje na vývoj, výrobu a modernizaci radarových systémů, systémů velení a řízení, komunikačních a lokalizačních technologií. Její produkty nacházejí uplatnění v protivzdušné obraně, ochraně vojenských jednotek i zabezpečení strategických objektů. Generální ředitel společnosti RETIA Jan Mikulecký představil ve studiu CZ DEFENCE několik novinek, jejichž společným jmenovatelem je technologická vyspělost a schopnost integrace do komplexních obranných systémů.

Významnou část prezentace věnoval velitelskému centru ReCUBE, které je součástí modulárního systému protivzdušné obrany Trident vyvíjeného v rámci skupiny CSG. Zatímco na předchozích výstavách představovala společnost vývojové konfigurace, na letošním Future Forces Forum již prezentovala druhý sériový kus velitelského centra vybavený plnohodnotným softwarem. Návštěvníci si tak mohli vyzkoušet například plánování bojových misí, jejich simulované provedení nebo fungování systému velení a řízení.

Součástí širšího řešení jsou rovněž moderní radarové technologie společnosti RETIA. V jejím integračním areálu v Čepí pokračují zkoušky a integrace jednotlivých komponent systému Trident. Významnou oblast představují také palubní elektronické systémy pro vojenská vozidla, které společnost vyvíjí ve spolupráci s dalšími firmami skupiny CSG, především Excalibur Army a Tatra Defence Vehicle.

Jde například o systémy situačního povědomí, které poskytují posádkám informace o dění v bezprostředním okolí vozidla a upozorňují na potenciální hrozby. Vedle nich RETIA nabízí také komunikační a řídicí technologie umožňující propojení jednotlivých platforem do širšího informačního systému. Mikulecký se věnoval také českému programu protivzdušné obrany SPYDER. Podle jeho vyjádření byla v době veletrhu práce společnosti RETIA na tomto projektu přibližně z 95 procent dokončena a primární systémy určené pro všechny čtyři baterie již byly připraveny v integračním závodě v Čepí.

Zcela jinou oblast moderních vojenských technologií reprezentuje společnost AgentFly Technologies, která se zaměřuje na autonomní bezpilotní prostředky, jejich koordinaci, plánování operací a inteligentní využití v komplexním prostředí. Firma vznikla z akademického prostředí ČVUT a dlouhodobě se věnuje vývoji softwaru pro řízení bezpilotních systémů, robotických platforem a automatizovanému zabezpečení kritické infrastruktury. Její technologický ředitel Milan Rollo ve studiu CZ DEFENCE přiblížil, jakým směrem se vyvíjí autonomie bezpilotních prostředků a jejich spolupráce při plnění vojenských úkolů. „To, co bylo před pěti lety doménou akademického výzkumu, se nyní už objevuje v praxi na Ukrajině, ale plně automatizované systémy ještě nějakou dobu fungovat nebudou,“ upozornil Rollo. Podle něj lze očekávat další rozšiřování schopností, které umožní jednomu operátorovi řídit více bezpilotních prostředků současně. Zásadním předpokladem je však zdokonalování algoritmů umělé inteligence, rozpoznávání objektů a schopnosti reagovat na rychle se měnící situaci na bojišti. Budoucnost podle Rolla neleží v samostatném nasazování jednotlivých dronů, ale ve spolupracujících systémech, které budou kombinovat průzkumné, útočné, logistické i další specializované bezpilotní prostředky. „Ukrajina ukázala, že ta budoucnost vlastně neleží v izolovaných prostředcích, ale v nějakém spolupracujícím ekosystému,“ konstatoval.

AgentFly přitom své technologie neuplatňuje pouze ve vojenské oblasti. Významnou součástí jejího portfolia jsou také autonomní systémy pro ochranu kritické infrastruktury. Ty kombinují bezpilotní letouny, pozemní roboty, kamery a další senzory, které umožňují automatizované sledování rozsáhlých objektů. Takové řešení může podle Rolla výrazně zvýšit efektivitu bezpečnostních opatření například v energetických areálech, vodohospodářských objektech nebo dopravní infrastruktuře. Zatímco lidská ostraha musí překonávat značné vzdálenosti, autonomní prostředky mohou na bezpečnostní incident reagovat rychleji a poskytovat operátorovi aktuální informace o situaci.

Civilní technologie ve službách obrany a bezpečnosti

Důležitou součástí moderního obranného průmyslu však nejsou pouze finální systémy, ale rovněž společnosti schopné rychle vyvíjet a vyrábět specializované komponenty. Takovým příkladem je LATANIR, česká společnost zaměřená na vývoj a výrobu kabelových svazků, elektromechanických sestav, konstrukčních dílů a dalších technických řešení pro automobilový, letecký a obranný průmysl. Zástupce společnosti Pavel Růžička zdůraznil především schopnost propojit konstrukční vývoj, prototypování a následnou výrobu v rámci jednoho podniku. Právě tato organizační a technologická provázanost umožňuje výrazně zkracovat dobu potřebnou k realizaci nových projektů. „My máme všechno pod jednou střechou. To znamená, že v prvním patře ve vývoji, když vznikne výkres, spadne dolů na výrobní halu, kde se začne dělat prototyp. Poznámky z toho prototypu se vrátí zpátky do prvního patra, zanesou se do výkresů a potom se dá jet sériová výroba,“ popsal Růžička.

Společnost je schopna zajišťovat nejen výrobu kabeláže a elektromechanických součástí, ale také svařování, obrábění, frézování a další technologické operace. Pro obranný průmysl je přitom zásadní dodržování přísných výrobních standardů, dokumentace původu jednotlivých komponent a jejich následné testování. Růžička upozornil také na zkušenosti, které firma přenáší z automobilového průmyslu do obranného sektoru. Automotive je podle něj dlouhodobě postaveno na přesně definovaných výrobních procesech, projektových milnících a důsledném dodržování termínů zahájení sériové produkce. Právě tyto principy mohou přispět k efektivnějšímu řízení obranných zakázek.

Zajímavý příklad přenosu civilních inovací do obranného prostředí představuje společnost Neuron Soundware. Její hlavní specializací je využívání umělé inteligence pro analýzu zvukových signálů, prediktivní údržbu strojů a diagnostiku průmyslových zařízení. Na základě těchto zkušeností firma vyvinula také systém Sound Shield, určený k akustické detekci bezpilotních prostředků. Zakladatel společnosti Pavel Konečný vysvětlil, že vývoj technologie vychází z rozsáhlých zkušeností firmy s průmyslovou akustickou diagnostikou. Neuron Soundware disponuje databází více než miliardy zvukových záznamů různých zařízení a prostředí, kterou může využívat při trénování modelů umělé inteligence. Systém Sound Shield využívá mikrofony a algoritmy umělé inteligence k identifikaci charakteristického zvukového projevu dronů. Jeho výhodou je zejména pasivní způsob detekce, který nevyžaduje vlastní radarové vysílání a může vhodně doplňovat další senzorické systémy.

Společnost pracuje se dvěma základními přístupy. Prvním je vytvoření rozsáhlé sítě malých, energeticky nenáročných detekčních zařízení, která mohou být rozmístěna v krajině nebo v okolí chráněných objektů. Druhým je vývoj pokročilejších akustických jednotek schopných určit směr, vzdálenost a přibližnou polohu letícího dronu. Podle Konečného je cílem dosáhnout u jednoduchých senzorů v sériové výrobě ceny přibližně 150 až 250 eur za kus. Takové řešení by umožnilo budovat rozsáhlé detekční sítě za relativně nízkých nákladů. Pokročilejší jednotky by následně mohly poskytovat informace dalším prostředkům ochrany, například kamerovým systémům nebo prostředkům aktivního zásahu. Právě kombinace akustické detekce, radarů, optoelektronických senzorů a dalších prostředků představuje jeden z perspektivních směrů vrstvené protidronové ochrany.

Další technologickou oblastí s významným potenciálem pro obranný průmysl jsou elektrické pohony a energetické systémy. Této problematice se věnuje společnost siliXcon, která vyvíjí a vyrábí pokročilé řídicí jednotky elektromotorů, výkonovou elektroniku a řešení pro elektrické pohonné soustavy. Její technologie nacházejí uplatnění v pozemních vozidlech, námořních a leteckých aplikacích i bezpilotních prostředcích. Zástupce firmy Martin Plášek se ve studiu CZ DEFENCE věnoval především možnostem využití civilních energetických technologií pro posilování obranyschopnosti a odolnosti společnosti. Významným tématem se stala standardizace bateriových systémů, jejich vzájemná kompatibilita a možnost širšího využití civilních energetických kapacit při mimořádných situacích. Právě schopnost efektivně hospodařit s elektrickou energií a zajistit napájení technologií v náročných podmínkách bude podle tohoto přístupu stále důležitější.

Moderní elektrické pohony a bateriové systémy se totiž neuplatňují pouze v dopravě. Jsou také základním předpokladem pro rozvoj robotických platforem, bezpilotních prostředků a mobilních technologií, které musí pracovat autonomně a často bez přímého přístupu k energetické infrastruktuře. Rozhovor otevřel také širší otázku zapojení civilního sektoru do budování odolnosti státu. Standardizovaná energetická řešení, dostupné bateriové kapacity a jejich případná využitelnost pro krizové a obranné potřeby mohou představovat jednu z cest, jak lépe propojit civilní průmysl s bezpečnostními požadavky České republiky.

Od družicového průzkumu k aliančním inovacím

Od pozemních technologií a bezpilotních prostředků se rozhovory ve studiu CZ DEFENCE posunuly také do vesmíru. Česká technologická skupina TRL Group, jejíž součástí je společnost TRL Space, se zaměřuje na vývoj družic, kosmických technologií, zpracování dat z pozorování Země a jejich propojení s bezpilotními systémy. Portfolio skupiny zahrnuje družicové platformy, obrazové zpravodajství, softwarová řešení pro práci s daty i technologie aditivní výroby. Její představitel Petr Boháček přiblížil zejména projekt družice TRACE, který představuje jednu z významných technologických aktivit skupiny. Jde o pokročilou pozorovací družici určenou ke snímkování zemského povrchu ve vysokém rozlišení, jejíž možnosti mohou být využívány také v bezpečnostní a obranné oblasti.

Podle Boháčka je významným posunem nejen samotná kvalita senzorů, ale také rostoucí dostupnost kosmických technologií pro státy, které dosud neměly vlastní rozsáhlou družicovou infrastrukturu. „Snažíme se vysvětlit uživatelům a zákazníkům, že takto dobré technologie už nejsou opravdu jenom výsostí těch vyvinutějších a nejbohatších zemí,“ uvedl Boháček. Důležitou součástí portfolia skupiny je také využívání 3D tisku při výrobě kosmických komponent a bezpilotních prostředků. TRL Space ve spolupráci s českou společností Prusa Research vyvinula speciální materiál vhodný pro kosmické aplikace a zkušenosti s aditivní výrobou následně přenesla rovněž do konstrukce dronů.

Boháček upozornil, že 3D tisk nepředstavuje pouze způsob snižování výrobních nákladů. Může také významně usnadnit transfer technologií a umožnit zahraničním zákazníkům vyrábět vybrané komponenty přímo v místě jejich využití. Z vojenského hlediska je však mimořádně zajímavé především propojení družicového průzkumu s aktuálními informacemi z bezpilotních prostředků. Skupina proto rozvíjí softwarová řešení, která umožňují integrovat data z různých senzorů do společného informačního prostředí. „Můžete mít nejlepší dron, nejlepší satelit, ale pokud nevyhodnocujeme a neumíte pracovat s daty, které produkují, tak vám tyhle hardwarové prvky jsou vlastně k ničemu,“ upozornil Boháček. Smyslem je umožnit operátorovi pracovat v jediném prostředí s družicovými snímky, aktuálními daty z průzkumných dronů a dalšími informacemi potřebnými pro rozhodování. Takové propojení může významně urychlit průzkumný a rozhodovací proces, a tím zvýšit efektivitu vojenských operací.

Jednotlivé rozhovory s českými technologickými společnostmi zároveň otevřely otázku, jakým způsobem lze jejich potenciál dále rozvíjet prostřednictvím mezinárodní spolupráce a aliančních programů. Významným nástrojem je v tomto ohledu NATO DIANA, tedy Defence Innovation Accelerator for the North Atlantic, jehož cílem je podporovat inovativní technologie dvojího užití a usnadnit jejich uplatnění v obranném prostředí. České akcelerační pracoviště NATO DIANA funguje ve spolupráci Ministerstva obrany a agentury CzechInvest. Jeho představitel Leoš Mauer ve studiu CZ DEFENCE vysvětlil, že program pomáhá překonávat rozdíly mezi tradičním obranným průmyslem, vojenskými institucemi a dynamickým prostředím technologických startupů. „My vlastně fungujeme jako tlumočník mezi rigidním světem armády, ministerstva obrany, státních institucí a třeba i těch velkých firem typu CSG a dalších a tím startupovým prostředím,“ popsal Mauer.

Podle něj již programem prošlo pět českých společností. Současně upozornil na vysokou míru konkurence. Z téměř čtyř tisíc přihlášených firem z aliančních zemí bylo pro akceleraci vybráno přibližně 150 společností. Český zájem o program přitom v jednotlivých ročnících představuje několik desítek přihlášek. Významným úspěchem letošního ročníku se stal postup české společnosti InfraHex do užší skupiny patnácti nejúspěšnějších inovátorů, kteří pokračují do navazující fáze programu. Firma se specializuje na technologie snižující detekovatelnost osob a techniky proti různým druhům senzorů, včetně termovizních systémů. Future Forces Forum 2026 přitom nabídlo také významnou příležitost pro samotnou alianční spolupráci. V Praze se sešli zástupci všech devatenácti akcelerátorů NATO DIANA, aby sdíleli zkušenosti, představili inovativní technologie a diskutovali přípravu následujícího ročníku programu. Mauer zdůraznil, že úkolem českého akcelerátoru není pouze pomáhat domácím firmám při vstupu do aliančních programů. Stejně důležité je zprostředkovávat přístup k zahraničním technologiím, podporovat jejich testování v českém prostředí a propojovat inovátory s potenciálními uživateli.

Poslední rozhovor tohoto tematického ohlédnutí patří generálmajorovi Petru Milčickému, řediteli Sekce rozvoje sil Ministerstva obrany, který na inovativní technologie nahlížel především z pohledu jejich praktického využití v Armádě České republiky. Podle generála Milčického prošel český obranný průmysl v posledních letech zásadní proměnou. Výrobci významně posílili své výzkumné a vývojové kapacity, zdokonalili inovační procesy a stále intenzivněji spolupracují s armádou. „Veškerý český obranný průmysl udělal dimenzionální skok ve schopnostech, robustně podpořily vědeckovýzkumné kapacity na všech frontách. Naučili se rychle realizovat inovativní procesy,“ uvedl Milčický.

Zároveň zdůraznil, že také armáda postupně mění svůj přístup k průmyslovým partnerům. Vedle tradičních akvizičních procesů využívá průmyslové dny, experimentální testování a ověřování nových technologií, při kterých mohou výrobci získávat přímou zpětnou vazbu od vojáků. Právě tato spolupráce umožňuje lépe přizpůsobovat nové produkty reálným operačním požadavkům. Generál nicméně upozornil také na problém financování modernizačních priorit. Podle jeho vyjádření nemá armáda v současnosti k dispozici dostatek prostředků pro komplexní dokončení všech schopností, které jsou po ní požadovány. Za jednu z nejvýznamnějších technologických priorit přitom označil ochranu vojsk proti novým vzdušným hrozbám, zejména bezpilotním a autonomním prostředkům. Právě v této oblasti podle něj existuje výrazný prostor pro zapojení českých výrobců. „Úplně nejvíc by se mi líbilo, kdybychom mohli jednotky ozbrojit všemi vrstvenými systémy a schopnostmi, které by zabezpečily ochranu vojáků proti nově vznikajícím hrozbám ze vzduchu,“ uvedl Milčický.

Podle generála se jedná o široké spektrum technologií, od radarové a pasivní detekce přes elektronické prostředky až po aktivní a kinetické systémy určené k neutralizaci dronů. Tyto schopnosti jsou přitom důležité nejen pro ochranu vojenských jednotek, ale také pro zabezpečení kritické infrastruktury České republiky. „To všechno nám kriticky chybí a český obranný průmysl to nabízí,“ konstatoval generál Milčický.

ZDROJ ZDE