Co víme o první čínské jaderné letadlové lodi a jak obstojí ve srovnání s americkými, francouzskými a britskými konstrukcemi
Čína staví loď, kterou analytici považují za její první letadlovou loď s jaderným pohonem. Satelitní snímky z konce roku 2025 a z průběhu roku 2026 zachytily v loděnici v Dalianu v provincii Liaoning rychle postupující stavbu velkého trupu, který se běžně označuje jako typ 004. Prefabrikované sekce se začaly objevovat na počátku roku 2025; v říjnu 2026 již konstrukce dosáhla délky přibližně 320 metrů a v nejširším místě asi 46 metrů. Je tedy ve srovnatelné fázi výstavby větší než třetí čínská letadlová loď, konvenčně poháněná Fujian. Analytici z Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) a další pozorovatelé zaznamenali uvnitř trupu dva prostory o rozměrech přibližně 15 × 15 metrů, které se jeví jako charakteristické pro silně stíněné uložení jaderných reaktorů – prvky, které u lodi „Fujian“ chybí.

Pozorování spolu s dřívějšími důkazy o prototypu reaktoru na pevnině spojeném s čínským Ústavem 701 vedlo většinu hodnocení založených na veřejně dostupných zdrojích k závěru, že jaderný pohon je vysoce pravděpodobný. Čína tento návrh oficiálně nepotvrdila a konečné rozměry, podrobnosti o reaktoru i přesná kapacita letadel zůstávají neznámé. Někteří experti naznačují, že ke spuštění by mohlo dojít již v roce 2027, ačkoli větší rozměry lodi a nový typ pohonu by mohly tento časový rámec prodloužit. Po dokončení se očekává, že délka plavidla dosáhne nebo překročí 330 metrů a jeho výtlak se bude pohybovat v rozmezí 80 000 až 100 000 tun, čímž se zařadí do kategorie tzv. superletadlových lodí.
Jaderný pohon by pro „námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády“ znamenal rozhodující krok. Stávající čínské letadlové lodě – Liaoning a Šandong, obě se „skokanským můstkem“ a konstrukcí odvozenou od sovětské technologie, a Fujian, která je vybavena elektromagnetickými katapulty – jsou všechny poháněny konvenčním pohonem. Jaderný pohon eliminuje nutnost přepravovat velké množství paliva pro pohon, poskytuje teoreticky neomezený dosah, který je prakticky omezený hlavně výdrží posádky, zásobami leteckého paliva a municí. Jaderný pohon dodává dostatek elektrické energie pro senzory, katapulty a budoucí systémy. Umožňuje také dlouhodobé operace při vysokých rychlostech bez logistických omezení, která svazují konvenční lodě. Pro námořnictvo, které se snaží operovat dále od domácích vod, jsou tyto výhody podstatné.
Ze srovnání s letadlovými loděmi námořnictva Spojených států vyplývá jak rozsah čínských ambicí, tak i zbývající problémy, které musí Čína vyřešit. Letadlové lodě třídy Nimitz, jichž je stále v provozu deset, měří přibližně 333 metrů na délku a mají plný výtlak zhruba 100 000 tun. Každá z nich má dva jaderné reaktory, které pohánějí čtyři hřídele, a může překročit rychlost 30 uzlů. Obvykle vezou 60 až 90 letadel, která jsou vypouštěna pomocí čtyř parních katapultů. Novější třída Gerald R. Ford je podobná co do velikosti – asi 333 až 337 metrů a kolem 100 000 tun –, ale zahrnuje dva pokročilé reaktory typu A1B, čtyři elektromagnetické katapulty (EMALS), přepracovanou letovou palubu a vyšší kapacitu výroby elektřiny.
Lodě třídy Ford jsou navrženy pro vyšší frekvenci letových operací a větší rezervy pro rozvoj během 50leté životnosti. Dokončená čínská loď typu 004 srovnatelné délky a výtlaku, vybavená jaderným pohonem a elektromagnetickými katapulty, by se proto přiblížila fyzickým parametrům těchto amerických lodí. Zda se jí podaří vyrovnat se jejich operačnímu tempu, integraci bojových systémů, zkušenostem vycvičených leteckých jednotek nebo podpůrné logistice, zůstává otevřenou otázkou; Čína stále buduje institucionální znalosti, které americké námořnictvo zdokonalovalo po celá desetiletí.
Užitečné měřítko pro posouzení budoucích čínských schopností nabízí francouzské námořnictvo. Letadlová loď Charles de Gaulle, uvedená do služby v roce 2001 a stále jediná francouzská letadlová loď, je poháněna dvěma jadernými reaktory typu K15. Měří 261,5 metru, má plný výtlak přibližně 42 500 tun a dosahuje rychlosti 27 uzlů. Dva parní katapulty vypouštějí leteckou skupinu čítající 30 až 40 letadel, jejíž jádro tvoří stíhačky Rafale M a letouny včasného varování E-2C Hawkeye. Loď prokázala, že středně velká jaderná letadlová loď je schopna samostatně projektovat sílu v operační oblasti, avšak její omezená velikost a konfigurace se dvěma katapulty ve srovnání s americkými superletadlovými loděmi omezují počet startů.
Francouzský plánovaný nástupce, Porte-Avions de Nouvelle Génération (PANG), má tento nedostatek napravit. Aktuální konstrukční údaje počítají s lodí o délce přibližně 310 metrů, s výtlakem 75 000 až 78 000 tun, poháněnou dvěma novými reaktory K22 a vybavenou třemi katapulty EMALS. Očekává se, že bude přepravovat přibližně 30 bojových letadel plus podpůrné typy, což představuje celkovou leteckou skupinu čítající téměř 40 letadel, a do služby by měla být uvedena kolem roku 2038. Co se týče velikosti a schopností, PANG se řadí mezi letadlovou loď „Charles de Gaulle“ a plnohodnotnou americkou superletadlovou loď; čínský typ 004, jehož rozměry jsou nyní viditelné v Dalianu, by pravděpodobně byl větší a potenciálně schopen pojmout více letadel.
Odlišnou konstrukční filozofii pak představují britské letadlové lodě třídy Queen Elizabeth. HMS Queen Elizabeth a HMS Prince of Wales měří každá 284 metrů a jejich oficiální výtlak je 65 000 tun, ačkoli v rámci budoucích modernizací se může přiblížit až k 80 000 tunám. Využívají integrovaný elektrický pohon poháněný plynovými turbínami a dieselovými generátory namísto jaderných reaktorů, což jim poskytuje dojezd přibližně 10 000 námořních mil a rychlost přesahující 25 uzlů.
Příď ve tvaru skokanského můstku umožňuje operace letounů s krátkým vzletem a vertikálním přistáním (typicky stíhaček F-35B); letecká skupina se skládá z až 36 letounů F-35B plus vrtulníků, přičemž v případě potřeby lze kapacitu ještě zvýšit. Konstrukce upřednostňuje velkou plochu letové paluby a relativně úspornou posádku před schopností katapultování a brzdění letadel a výdrží jaderného pohonu. Britské lodě proto vynikají v flexibilní a nákladově úspornější projekci síly v logistickém dosahu spojenecké podpory, ale nemohou se vyrovnat dlouhodobým operacím při vysoké rychlosti a na dlouhé vzdálenosti ani schopnosti startovat těžší konvenční letouny, jaké poskytují jaderné letadlové lodě typu CATOBAR.
V souhrnu tato srovnání naznačují, že jaderná letadlová loď typu 004 by Čínu zařadila do úzkého klubu, v němž jsou v současné době pouze Spojené státy a Francie. Svou velikostí a potenciální kapacitou by překonala loď „Charles de Gaulle“, vyrovnala by se budoucí lodi „PANG“, případně ji parametry překonala, a oproti konvenčně poháněné třídě „Queen Elizabeth“ by nabídla výhody v oblasti výdrže a startovacích systémů. Ve srovnání s americkými loděmi třídy Nimitz a Ford by byla z hlediska fyzických rozměrů – pokud se nejoptimističtější odhady ukáží jako přesné – zhruba srovnatelná, avšak Čína by stále musela prokázat srovnatelnou zdatnost v oblasti dlouhodobých letových operací, kontroly poškození, logistiky a taktiky integrované bojové skupiny. Stavba v Dalianu postupuje rychle, ale uvedení do provozu, výcvik posádky a dosažení zralosti letecké skupiny budou trvat ještě několik let. Již nyní je jasné, že Čína překročila rámec postupného zdokonalování konvenčních letadlových lodí a investuje do průmyslových a technických základů pro jaderné superletadlové lodě schopné dlouhodobých operací na otevřeném moři.
Zdroj: Global Military, Naval News, Naval Technology, UK Defence Journal, Royal Navy, Army Recognition, The War Zone








.jpg)






