Gen. Jaroslav Míka: Válka začíná a končí dostatkem nebo nedostatkem logistiky

Velitelství pro operace Armády České republiky stojí v centru příprav na obranu republiky i celého východního křídla NATO. Jeho úkolem je nejen vysílat jednotky do zahraničí, ale zároveň řídit vše, co se v případě krize bude odehrávat na území Česka. Jak se mění operační plánování, jak se česká armáda připravuje na multidoménové prostředí a co znamenají nové technologie pro protivzdušnou obranu? O tom jsme v dalším díle pořadu CZ DIALOGY hovořili s generálmajorem Jaroslavem Míkou, zástupcem velitele Velitelství pro operace AČR.

Video: Rozhovor se zástupcem velitele Velitelství pro operace AČR genmjr. Jaroslavem Míkou / CZ DEFENCE 

Generál Míka hned v úvodu rozhovoru zdůrazňuje, že neexistují dva oddělené světy v podobě operací NATO a obrany České republiky: „Když se občas říká, že připravujeme věci pro NATO a nemyslíme na sebe, tak je to omyl. Nejpravděpodobnější scénář, který by mohl nastat v případě konfliktu na východním křídle Aliance, musíme řešit tam. A tím vlastně řešíme i obranu České republiky.“ Veškeré alianční plány a jejich implementace do národního prostředí se podle generála přímo promítají do bezpečnosti republiky a Velitelství pro operace tak není jen jakýmsi „dispečinkem“ pro zahraniční mise, ale klíčovým uzlem pro řízení konfliktu jako celku. „Ono se to nedá oddělit. Česká republika nebude žádný izolovaný ostrov. Pokud dojde k nasazení našich nebo jiných aliančních jednotek na východním křídle, všechno samozřejmě půjde přes naše území,“ říká Míka.

Úlohou Velitelství pro operace je připravit a vyslat jednotky tak, jak to předpokládají alianční obranné plány. Ty jsou detailní a jasně zavazují i Českou republiku. Zároveň ale musí velitelství řídit operační dění uvnitř státu. Od průjezdu spojeneckých vojsk přes Host Nation Support až po ochranu klíčové infrastruktury. Jedním z klíčových nástrojů plánování jsou takzvané Capability Targets (CT), tedy cílové schopnosti, které NATO požaduje po jednotlivých státech. „Nejde o nějaký teoretický seznam, ale o konkrétně naplánované schopnosti v kvalitě i kvantitě, které směřují k naplnění obranného plánu celé Aliance. To hezky zapadá, jako poklička na hrnec,“ popisuje generál. Velitelství pro operace za naplnění CT není přímo odpovědné, protože to je úkol výstavby sil, je však tím prvkem, který v případě krize musí umět efektivně zasadit dané síly do operačního rámce.

Připravenost není teorie. Letos například proběhla aktivace jednotky v rámci sil rychlé reakce (NRF), u níž oznámení o přesunu (notice to move) znamenalo být na místě do deseti dnů. „Došlo ke snížení na pět dnů a jednotka nakonec byla na místě do pěti dnů. To neuděláte tak, že to začnete připravovat až ve chvíli aktivace. To musí být dávno připravené,“ říká generál Míka. Podle něj je vedle bojové připravenosti klíčová logistika. „Válka začíná a končí dostatkem nebo nedostatkem logistiky. Vše musí být připraveno – od techniky a munice až po všeobecnou logistiku, aby bylo možné síly okamžitě vyslat,“ zdůrazňuje zástupce velitele Velitelství pro operace.

Jednou z rolí naší armády je již zmíněný Host Nation Support, tedy zajištění zázemí pro spojenecké jednotky. Generál Míka v této souvislosti upozorňuje, že tato úloha vyžaduje maximální připravenost vlastních sil, samotný Host Nation Support je totiž extrémně náročná disciplína, což potvrdilo i nedávné strategicko-operační cvičení Odolné Česko 25, které testovalo celospolečenský přístup na úrovni institucí a ministerstev.

Čím dál častěji se hovoří o vedení operací v multidoménovém prostředí a generál Míka k této tematice připomíná, že se nejedná pouze o klasické domény: pozemní, vzdušnou, námořní, kybernetickou a vesmírnou. „Máme i informační prostředí a veřejné mínění. To je prostředí, které je velice důležité. Ať chceme nebo nechceme, žijeme v něm přirozeně. I teď nahráváme na digitální zařízení, které může být zneužito,“ říká generál. Podstatou multidoménových operací podle něj není jen existence jednotlivých prostorů, ale také schopnost plánovat a vést operace tak, aby se efekty v různých prostředích vzájemně podporovaly. Jde o relativně nový koncept, což má i svou výhodu. „Jsem rád, že je to nový pojem, protože k němu přistupujeme stejně jako naši alianční partneři. Všichni jsme ve stejně rozjetém vlaku,“ poznamenává Míka. 

Česká armáda se vzhledem ke své velikosti soustředí na to, aby byla v jednotlivých taktických úrovních schopná fungovat v jakémsi „plugin“ režimu, jinými slovy, aby byla schopna se rychle a efektivně zapojit do větších aliančních struktur a nebyla izolovaná, především v informační doméně. Multidoménové operace se nebudou odehrávat jen někde „na východě“, ale také v rámci Česka, a to ještě před tím, než by došlo k fyzickému napadení. Jistá poučení v této doméně naše armáda může získat u spojenců na východním křídle NATO. „Určitě se můžeme poučit od zemí, jako je Estonsko. To má jednu z největších zkušeností s kyberhrozbami a hybridním vedením války,“ poznamenává generál, podle kterého za pozornost stojí i nárůst incidentů ve vzdušném prostoru pobaltských zemí, Polska či Rumunska. „Můžeme se dohadovat, jestli jde o náhodu, ale s velkou pravděpodobností se o náhodu nejedná,“ říká zástupce velitele Velitelství pro operace.

Dalším klíčovým tématem k řešení je otázka, jak zajistit fungování velení a řízení, i když je operační prostředí narušeno. Generál Míka v této souvislosti zmiňuje dva hlavní principy: robustnost samotné komunikační sítě a schopnost fungovat v momentě, kdy komunikace nefunguje. „To je o principu mission command. Každý musí vědět, jaký je jeho úkol a jaký je cíl mise. I při narušení spojení se nesmí ‚zaseknout stroj‘,“ vysvětluje generál, proto Aliance v případě incidentu pracuje s cílem obnovit centrální velení a řízení v ideálním případě do třiceti minut.

Velkou roli hraje také interoperabilita, a to nejen technická, ale i procesní a lidská. „Každá armáda má své specifikum, ale v ideálním světě by se národní standardy měly rovnat aliančním,“ říká Míka a připomíná, že technická stránka není vždy samozřejmá, že i když se mluví o společné ráži 155 mm, ne každý granát je použitelný ve všech systémech. Velmi důležitá je však podle generála interoperabilita personálu: „Proto se dělají alianční cvičení , aby všichni směřovali stejným směrem a mluvili stejným jazykem.“

Generál Míka dále v rozhovoru připodobňuje Velitelství pro operace k jakémusi „CEO armády“, který je odpovědný „dozorčí radě“ v čele s náčelníkem Generálního štábu AČR a musí řídit obranu území i vysílání a udržení sil mimo něj. Součástí toho je i oblast Integrated Air and Missile Defence. „Je všeobecně známo, jak na tom teď jsme. Je to spousta nových projektů, některé jsou těsně před dokončením,“ říká generál. Na nejnižší vrstvě PVO jde zejména o přezbrojení na RBS-70 NG, které budou umístěny na moderní kolové platformy. Nad nimi bude stát nový systém krátkého dosahu SPYDER. „Nový systém má téměř dvojnásobný dosah. Je to bodová ochrana důležitých objektů a uskupení, ale díky škálovatelnosti raket dokážeme pokrýt i větší prostor,“ vysvětluje Míka.

Neméně důležitou roli hrají tzv. „oči“ protivzdušné obrany, tedy radarová síť. Česká republika v této oblasti dnes buduje kombinaci stacionárních i mobilních radarů, které mají zajistit jednotné radarové pole. Generál Míka připomíná, že kromě vojenských senzorů existuje i hustá síť civilních radiolokátorů řízení letového provozu, jejichž informace lze v krizových situacích využít. Armáda spoléhá také na alianční kapacity. Zásadní kvalitativní skok má přinést zavedení letounů páté generace F-35. „F-35 nejsou jen letadla. Jsou to senzory. Když jich budeme mít čtyřiadvacet, budeme mít čtyřiadvacet mini-AWACS. Uvidí hluboko za hranice a pokryjí prostor, který dnes pokrývá letoun včasné výstrahy, včetně členitého terénu,“ říká Míka.

Zajímalo nás, jaké zkušenosti si Velitelství pro operace odnáší z ukrajinského bojiště. „Samozřejmě je velmi pozorně sledujeme a studujeme. Ale konflikt Ruska proti Ukrajině není model, jak by vypadalo střetnutí Ruska s Aliancí,“ upozorňuje generál. Primární role FPV dronů na ukrajinském bojišti přímo na linii dotyku je podle něj důsledkem nedostatečné a nesprávně použité vzdušné síly. „To ale neznamená, že můžeme zavřít oči a tvářit se, že drony neexistují. Naopak – zahrnujeme je do nových projektů i do ochrany proti nim,“ dodává Míka a kritizuje jednoduché závěry určitých lidí, podle nichž mají drony na moderním bojišti zcela nahradit tanky, letadla nebo lodě. „Kdyby to tak bylo, tak by Rusko samo nevyrábělo tanky, letadla a lodě. To, že těžká technika dnes na části fronty nefunguje, je dané specifickou realitou toho konfliktu, ne obecným koncem zbraní,“ upozorňuje generál. Ukrajinská válka zároveň ukazuje problematiku ekonomiky boje. „Sestřelovat levné drony drahými raketami je dlouhodobě neudržitelné. V okamžiku, kdy by jich létaly stovky tisíc, musíme najít jiná řešení,“ konstatuje Míka, podle kterého Česká republika vývoj bedlivě sleduje, analyzuje nové trendy a zapojuje se do iniciativ zaměřených na ochranu proti bezpilotním prostředkům.

Velitelství pro operace v rámci své činnosti nepočítá jen s profesionálními vojáky, ale i s vojáky v aktivní záloze. „Bez záložníků nejsme schopni plán realizovat v celé šíři,“ říká otevřeně generál. V případě velkého nasazení by podle něj bylo nevyhnutelné doplňování armády z řad civilní populace, byť rozhodně ne formou všeobecné mobilizace, ale spíše v selektivním režimu. Česká republika má podle Míky výhodu v robustním integrovaném záchranném systému a v tom, že už dnes se na obranu a Host Nation Support dívá jako na celospolečenský úkol. „Host Nation Support je týmová hra. Něco jako fotbal. Jednotlivými hráči jsou armáda, ministerstva, ale i naše průmyslová základna,“ říká zástupce velitele Velitelství pro operace.

V závěru rozhovoru se generál Míka vrací k roli Velitelství pro operace v kontextu Koncepce výstavby Armády České republiky do roku 2035. Velitelství je podle něj hlavním „uživatelem“ obranného plánu a tím, kdo na vlastní kůži pocítí, zda jsou koncepční dokumenty naplněny reálnými schopnostmi. „Bez implementace koncepce a Capability Targets by obranný plán nezafungoval. Je nastaven tak, abychom dokázali bojovat v první den s tím, co máme, ale jeho doplňování musí jít ruku v ruce s tím, jak porostou naše schopnosti. A ony porostou,“ uzavírá generál Míka.

Pokud se chcete dozvědět více, pusťte si celý rozhovor v úvodu tohoto článku.

ZDROJ ZDE