Generál Šnajdárek po čtyřech letech končí ve vedení spojovacího vojska. Nově se zaměří na rozvoj schopností AČR
Brigádní generál Petr Šnajdárek se po více než čtyřech letech připravuje na odchod z funkce ředitele Sekce komunikačních a informačních systémů Ministerstva obrany. V souvislosti s připravovaným povýšením do hodnosti generálmajora má přejít na Sekci rozvoje sil MO. Jeho dosavadní působení je spojeno s digitalizací armády, modernizací komunikačních a informačních systémů, alianční interoperabilitou i rozvojem nových technologií. Vedle konkrétních projektů, mezi které patří Národní testovací polygon autonomních pozemních systémů, se věnoval také personálnímu rozvoji spojovacího vojska a spolupráci s průmyslem, výzkumnými institucemi a dalšími státními orgány. Přinášíme profil generála, jehož profesní zkušenosti nyní mohou najít uplatnění v širším rozvoji schopností Armády České republiky.

Brigádní generál Petr Šnajdárek stojí od roku 2022 v čele Sekce komunikačních a informačních systémů Ministerstva obrany. Jeho vojenská kariéra je spojena především s elektronickým bojem, průzkumem, zpravodajstvím a rozvojem systémů velení a řízení. Právě kombinace těchto odborností se promítá také do jeho přístupu k modernizaci armády, v němž vedle rozvoje komunikační infrastruktury zdůrazňuje integraci nových technologií, sdílení informací a jejich praktické využití při vojenských operacích.
Generál Šnajdárek vystudoval elektrotechniku na Vojenské akademii v Brně se zaměřením na speciální radiolokaci. Vojenskou kariéru zahájil v roce 2003 u 111. praporu elektronického boje a následně působil na různých odborných a velitelských pozicích u 53. brigády, později pluku průzkumu a elektronického boje. Dvakrát se zúčastnil mise ISAF v Afghánistánu a v roce 2015 byl pověřen výstavbou první jednotky bezpilotních systémů Armády České republiky v rámci operace Resolute Support. Právě zkušenosti s bezpilotními prostředky získané během zahraničního nasazení se později promítly do jeho zájmu o autonomní systémy a jejich využití v ozbrojených silách. V dalších letech se věnoval rozvoji schopností zpravodajství, sledování a průzkumu (ISR) a působil v oblasti systémů velení a řízení. V letech 2020 až 2021 se jako člen centrálního řídicího týmu a Rady vlády pro zdravotní rizika podílel také na řešení pandemie covidu-19. Před nástupem do čela sekce komunikačních a informačních systémů zastával funkci zástupce velitele 53. pluku průzkumu a elektronického boje. Do hodnosti brigádního generála byl jmenován 8. května 2022.
Vedení Sekce komunikačních a informačních systémů převzal v době, kdy se výrazně měnily požadavky na fungování vojenských komunikačních sítí, zpracování dat i zabezpečení velení. Pokračující modernizace armády a zkušenosti z války na Ukrajině ukázaly, že efektivita moderních zbraňových systémů stále více závisí na schopnosti získávat, předávat a vyhodnocovat informace. Elektronický boj, bezpilotní prostředky, průzkumné systémy a zabezpečená komunikace přitom tvoří vzájemně provázané schopnosti, jejichž význam na současném bojišti neustále roste.
Digitální transformace a alianční interoperabilita
Jednou z hlavních oblastí Šnajdárkova působení se stal rozvoj vojenských komunikačních sítí a informačních systémů podporujících velení a řízení Armády České republiky. Vedle tradičních spojovacích prostředků se pozornost soustředila na modernizaci datové infrastruktury, zabezpečenou komunikaci, interoperabilitu a vytváření podmínek pro využívání nových technologií. Tyto aktivity jsou součástí širší digitální transformace armády, jejímž cílem je postupné vytváření integrovaného informačního prostředí. To má umožnit efektivnější sdílení informací mezi jednotlivými stupni velení, vojenskými jednotkami a zbraňovými systémy. Současně musí zajistit odpovídající ochranu dat a odolnost komunikační infrastruktury vůči kybernetickým útokům nebo působení prostředků elektronického boje.
Na Konferenci spojovacího vojska v červnu 2026 představil Šnajdárek čtyři základní pilíře tohoto přístupu: integrované informační prostředí, moderní infrastrukturu a interoperabilitu, kybernetickou bezpečnost a odolnost a personál s odpovídajícími digitálními dovednostmi. Prakticky jde například o rozvoj taktických komunikačních sítí, satelitního spojení, mobilních datových center a informačních systémů, ale také o ověřování možností využití moderních bezdrátových technologií včetně sítí 5G. Význam těchto schopností roste s pokračující modernizací pozemních i vzdušných sil. Nově pořizované systémy musí být schopny vzájemně komunikovat a předávat informace využitelné při plánování a vedení operací. Samotné technické parametry tak nejsou jediným měřítkem jejich efektivity. Neméně důležitá je možnost začlenit je do společného systému velení a řízení.
Konkrétním příkladem rozvoje interoperability jsou mezinárodní cvičení Federated Cloud, do kterých se čeští specialisté zapojili v letech 2024 a 2025. Jejich cílem je ověřovat kompatibilitu národních a aliančních komunikačních a informačních systémů podle standardů Federated Mission Networking (FMN). Do cvičení Federated Cloud 2025 se podle Šnajdárka zapojilo více než 1 300 specialistů z několika členských států NATO. Účastníci prověřovali schopnost zabezpečit komunikaci a sdílení informací v rozsáhlém operačním scénáři, jehož součástí byly také kybernetické útoky, působení prostředků elektronického boje a narušení civilní infrastruktury. Získané zkušenosti jsou využitelné při přípravě společných aliančních operací i dalším rozvoji národních systémů velení a řízení.
S digitální transformací souvisí také otázka technologické a datové suverenity. Gen. Šnajdárek v této souvislosti zdůrazňuje potřebu zachovat kontrolu nad klíčovými informačními systémy a daty nezbytnými pro obranu státu. Nejde přitom o úplnou technologickou soběstačnost, ale především o schopnost provozovat kritickou infrastrukturu, rozumět jejímu fungování a omezovat závislost na jednotlivých dodavatelích.
Nové technologie a Národní testovací polygon
Vedle modernizace komunikačních a informačních systémů se Šnajdárek věnoval také možnostem využití nových technologií, zejména bezpilotních a autonomních prostředků, robotiky a umělé inteligence. V této oblasti mohl navázat na své předchozí zkušenosti s výstavbou jednotky bezpilotních systémů během nasazení v Afghánistánu.

Jedním z konkrétních výsledků je Národní testovací polygon autonomních pozemních vozidel NATEP UGV, slavnostně otevřený 3. června 2026 na cvičišti Bečva u Lipníku nad Bečvou v rámci Konference spojovacího vojska. Projekt se připravoval přibližně osmnáct měsíců a jeho cílem bylo vytvořit specializované prostředí pro ověřování schopností bezosádkových pozemních systémů. Dosavadní testování těchto prostředků často probíhalo na vojenských cvičištích určených především pro těžkou techniku, jejichž charakter neodpovídal specifickým požadavkům menších autonomních a robotických platforem. Nový polygon proto nabízí různorodé terénní překážky, včetně zákopů, kráterů, vodních a bahenních úseků, klopených ploch, kolejnic nebo schodišť. Umožňuje posuzovat nejen pohyblivost a technické vlastnosti jednotlivých prostředků, ale také jejich řízení, komunikační vazby a možnosti integrace do vojenských systémů. Polygon byl využit rovněž při mezinárodním cvičení Drone Shield 2026. Zkušenosti z testování a požadavky zahraničních partnerů mají sloužit jako podklad pro jeho další rozvoj, například v oblasti využití sítí 5G nebo rozšíření možností testování pro alianční partnery.
Projekt NATEP současně představuje příklad přístupu, který Šnajdárek prosazuje v oblasti zavádění nových technologií. Podstatou je nejprve definovat požadovanou vojenskou schopnost, následně dostupná řešení otestovat v podmínkách blízkých reálnému nasazení a teprve na základě výsledků rozhodovat o jejich dalším využití. Takový postup má význam zejména u bezpilotních prostředků, autonomních systémů a dalších technologií, jejichž vývoj probíhá podstatně rychleji než tradiční vojenské akviziční procesy. Právě jejich délku a administrativní náročnost Šnajdárek opakovaně označuje za jednu z překážek rychlejšího zavádění inovací do armádní praxe.
Spolupráce s průmyslem a vědeckými institucemi
S rozvojem nových technologií souvisí také důraz na spolupráci armády s domácím obranným průmyslem, univerzitami a výzkumnými organizacemi. Řada technologií, které dnes nacházejí využití v ozbrojených silách, totiž vzniká v civilním prostředí. Patří mezi ně například pokročilé softwarové nástroje, umělá inteligence, datové technologie, robotika nebo autonomní systémy. Praktickou platformou pro setkávání vojenských a civilních odborníků je Konference spojovacího vojska, kterou armáda organizuje společně s AFCEA Czech Chapter. Ročník 2026 v Lipníku nad Bečvou navštívilo více než 650 odborníků a program zahrnoval přes 250 prezentací a desítky technologických ukázek. Vedle představení nových řešení vytváří konference prostor pro formulování potřeb armády a diskusi o možnostech jejich naplnění.
Jedním z dalších témat, kterým se gen. Šnajdárek věnuje, jsou kvantové technologie. Jejich potenciální využití v oblasti obrany se týká zejména výpočetních metod, zabezpečení komunikace a dalších specializovaných aplikací. Zatím jde převážně o výzkum a vyhodnocování možností jejich budoucího nasazení. Obdobně je tomu u umělé inteligence, kde se pozornost soustředí na zpracování dat, automatizaci vybraných procesů a podporu rozhodování při současném zajištění bezpečnosti informací. Propojení vojenských potřeb s průmyslem a akademickým prostředím má význam nejen pro samotný vývoj, ale také pro testování a následné zavádění nových řešení. Vedle technologické úrovně je však rozhodující, zda výsledky výzkumu a experimentování odpovídají konkrétním operačním požadavkům a mohou být prakticky využity.
Spojař nové generace a personální rozvoj
Důležitou součástí Šnajdárkova působení byl také personální rozvoj spojovacího vojska. Rostoucí technologické nároky totiž vyžadují specialisty v oblasti informačních technologií, kybernetické bezpečnosti, elektroniky, správy datových sítí a dalších technických odborností. Jejich získávání a dlouhodobé udržení přitom představuje pro armádu trvalou výzvu. Jedním z nástrojů náboru se stala iniciativa Spojař nové generace, kterou gen. Šnajdárek osobně zaštítil. Jejím cílem je představovat spojovací vojsko jako moderní technologickou součást armády a přiblížit možnosti profesního uplatnění zájemcům s technickým vzděláním.
Podle zveřejněných údajů se v roce 2023 poprvé od profesionalizace armády podařilo zvrátit negativní trend personálních odchodů ze spojovacího vojska. Počet nově příchozích příslušníků byl téměř dvojnásobný oproti počtu odcházejících. V červenci 2025 spojovací vojsko informovalo, že se prostřednictvím náborových aktivit podařilo získat více než 300 nových odborníků. Pro rok 2026 bylo plánováno přijetí dalších 187 příslušníků, přičemž k srpnu jich bylo do služebního poměru zařazeno 137. Vedle samotného náboru je důležitá také odborná příprava a vytváření podmínek pro další profesní rozvoj. Technologické změny zvyšují požadavky na průběžné vzdělávání a schopnost personálu pracovat s novými systémy. Personální výsledky posledních let proto představují jeden z konkrétních ukazatelů vývoje spojovacího vojska, přestože celkovou situaci bude možné hodnotit až podle dlouhodobé naplněnosti jednotlivých odborností a schopnosti kvalifikované specialisty udržet.
Komunikační technologie ve službách bezpečnosti státu
Agenda Sekce komunikačních a informačních systémů přesahuje také do oblasti zabezpečení obrany státu a krizového řízení. Jedním z důležitých témat je rozvoj informačních systémů umožňujících bezpečné sdílení dat mezi oprávněnými institucemi a vytváření společného situačního obrazu. Do této oblasti patří Informační systém zabezpečení obrany státu a související agendové informační systémy. Jejich rozvoj směřuje k propojení relevantních datových zdrojů, digitalizaci vybraných procesů a podpoře koordinovaného rozhodování při zajišťování obrany a řešení krizových situací.
Vedle informačních platforem se pozornost soustředí také na alternativní možnosti komunikace pro situace, kdy běžná infrastruktura není dostupná nebo je narušena. Jedním z příkladů je projekt ARDOS, zaměřený na využití odborných schopností radioamatérů, operátorů bezpilotních systémů a dalších specialistů při zajišťování nebo obnově spojení za mimořádných okolností. Součástí tohoto přístupu je spolupráce s odbornou veřejností a hledání možností, jak tyto schopnosti zapojit do systému krizové připravenosti. Širší význam mají rovněž aktivity související s národní informační platformou civilně-vojenské spolupráce. Jejich cílem je zlepšit výměnu informací mezi příslušnými institucemi a umožnit efektivnější koordinaci při řešení bezpečnostních a krizových situací.
Zkušenosti pro další rozvoj schopností armády
Brig. gen. Petr Šnajdárek se na konci roku 2026 připravuje na změnu služebního zařazení a povýšení do hodnosti generálmajora. Jeho další působení má směřovat na Sekci rozvoje sil MO, jejíž agenda zahrnuje koncepční a odborné řízení rozvoje schopností Armády České republiky v širším rozsahu. Přechod do nové funkce tak navazuje na jeho dosavadní profesní zkušenosti, které zahrnují operační nasazení, elektronický boj, průzkum, bezpilotní systémy, velení vojenským jednotkám i řízení oblasti komunikačních a informačních technologií.
Při bilanci více než čtyř let v čele Sekce komunikačních a informačních systémů lze připomenout několik konkrétních výsledků a aktivit. Vedle rozvoje alianční interoperability prostřednictvím cvičení Federated Cloud jde zejména o vybudování Národního testovacího polygonu autonomních pozemních vozidel, personální posilování spojovacího vojska nebo rozvoj projektů zaměřených na zabezpečení obrany státu a bezpečné sdílení informací. Současně pokračuje příprava dalších projektů v oblasti digitalizace, autonomních systémů, umělé inteligence, odolnosti infrastruktury a spolupráce s civilním technologickým prostředím. Jejich realizace bude záviset na dostupných finančních a personálních kapacitách, akvizičních postupech i schopnosti nové technologie účelně zavádět do vojenské praxe.
Právě v této oblasti lze hledat návaznost mezi Šnajdárkovým dosavadním působením a jeho připravovanou další funkcí. Nejde pouze o pořizování moderních systémů, ale především o vytváření podmínek, za kterých bude armáda schopna reagovat na nové technologické směry, včas vyhodnocovat jejich přínos a začleňovat je do rozvoje svých operačních schopností. Zkušenosti, které gen. Petr Šnajdárek získal ve spojovacím vojsku a při řízení komunikačních a informačních systémů, tak mohou najít uplatnění v širší oblasti rozvoje Armády České republiky. Vedle pokračující modernizace výzbroje bude totiž pro její budoucí fungování stále důležitější také schopnost technologické změny předvídat, ověřovat a prakticky využívat při zajišťování obrany státu.

















