Helena Petránková / 9. 4. 1904 – 21. 8. 1968

09. 04. 2024

Helena Petránková rozená Ackermannová, podporučice v záloze (plukovnice lekárenské služby v záloze), velitelka lékárny 1. čs. samostatné brigády v SSSR a 1. čs. armádního sboru v SSSR. Její život byl poznamenán válečnými tragédiemi, když pět jejích sourozenců zemřelo v koncentračních táborech a bratra zastřelilo gestapo v roce 1944. Studovala na Přírodovedecké fakultě UK v Praze, kde získala titul Ph.Mr. Pracovala v různých lékárnách a v roce 1942 se přihlásila k vojenské službě v 1. čs. samostatném polním praporu v SSSR. Zde dosáhla hodnosti podporučice. Účastnila se bojových operací 1. čs. armádního sboru v SSSR a vynikla zejména v Karpatsko-dukelské operaci. Po válce pokračovala ve vojenské službě v Praze a zastávala různé funkce v lékárnictví a zdravotnictví. Byla zatčena v roce 1951, ale po dvou letech vyšetřování byla propuštěna. Poté pracovala jako laborantka až do odchodu do důchodu v roce 1961. Její vojenské a profesionální úspěchy jsou výrazem její odvahy a oddanosti v době válečných konfliktů.

Dcéra Šimona (1857–1922) a Berty, rod. Schwarzovej (1865–1951). Manžel Ladislav. Päť súrodencov zomrelo v koncentračných táboroch, brata Vojtecha zastrelilo gestapo v r. 1944. Obecnú školu, štvorročnú mešťanku aj gymnázium s maturitou absolvovala v Ružomberku. V r. 1925 sa prihlásila na Prírodovedeckú fakultu UK do Prahy, kde jej bol 27. 6. 1927 udelený titul Ph.Mr. Po škole pracovala najskôr v Štorchovej lekárni v Bechyni u Tábora, potom v lekárni Ph.Mr. E. Reinprechta v Brezne nad Hronom. Koncom septembra 1929 odišla do Prahy, kde sa zamestnala v lekárni majiteľa Hor- neka. Od konca roku 1932 sa stala platenou pracovníčkou Rudých odborov. Na jar 1937 z iniciatívy čs. Spoločnosti priateľov demokratického Španielska odišla v zostave poľnej nemocnice J. A. Komenského na pomoc španielskym republikánom. V auguste 1938 sa vrátila do vlasti. Od októbra 1938 do mája 1939 vypomáhala v Hammerschmiedovej lekárni v Ružomberku. V júli 1939 emigrovala do poľského Krakova. Tu sa zdržala až do nem.-poľ. vojny, kedy sa rozhodla odísť do Lvova a v polovici februára 1940 odcestovala do Stalingradskej oblasti. Tu pracovala najskôr v sovchoze “Krasnaja Zvezda“ v Nižne Čírskom okrese, neskôr v lekárni v Sriednej Achtube.

Koncom januára 1942 odcestovala do Buzuluku, kde sa 11. 2. prihlásila k vojenskej službe v l. čs. samostatnom poľnom prápore v ZSSR. Po absolvovaní základného výcviku a reorganizácii jednotky na brigádu bola v Novochopersku v máji 1943 v prepožičanej hodnosti podporučíčky zdravotníctva poverená vedením brigádnej lekárne. V tejto hodnosti a funkcii sa zúčastnila všetkých bojových operácii 1. čs. armádneho zboru v ZSSR na sov., poľ. aj čs. území. Zvlášť sa vyznamenala v bojoch Karpatsko-duklianskej operácie. Dňa 1. 6. 1945 nastúpila ako zástupkyňa prednostu činnú vojenskú službu vo Vojenskom zdravotníckom sklade v Prahe. V januári 1946 sa stala vedúcou lekárne na veliteľstve letectva MNO – hl. št. 31. 7. 1946 bola na dobu jedného roku pridelená ako sociálny referent zahraničných vojakov (na 3. oddel.) do Kancelárie čs. légií. Potom v hodnosti kpt. lekárnickej služby v zálohe ju odvelili do lekárne Vojenskej nemocnice v Prahe, kde bola v hodnosti mjr. prijatá za dôstojníčku čs. armády z povolania. Následne bola na dobu necelých ôsmych mesiacov (od 30. 9. 1947 do 14. 5. 1948) premiestnená vo funkcii prednostky oddelenia liečiv do Vojenského zdravotníckeho skladu 3 Praha-Hostivice. Po návrate ju ustanovili správkyňou lekárne pražskej Vojenskej nemocnice. Potom zastávala miesto referentky zdravotného odboru MNO a od 1. 6. 1949 bola náčelníčkou straníckej komisie HPS MNO. Funkciu zastávala až do svojho zatknutia 2. 2. 1951. Po vyše dvoch rokoch vyšetrovacej väzby bola prepustená na slobodu, načas nezamestnaná a od augusta 1953 pracovala ako laborantka v n. p. Laboratorní potřeby Praha. Dva roky (od marca 1955 do marca 1957) pôsobila v lekárni v Praze-Břevnově, a potom až do odchodu do dôchodku (1961) pracovala ako magistra v lekárňach pri ÚNZ Hlavného mesta Prahy.

Vyznamenania:

• Československý vojnový kríž 1939 (1945),
• Čs. vojenská medaila Za zásluhy,
• 1., sov. medaila „Za zásluhy;
• medal Za pobedu nad Germaniej (1946);
• Čs. vojenská medaile Za chrabrost před nepřítelem (1940),
• Virtuti military – strieborný kríž (1948).

Převzato z publikace Vojenské osobnosti československého odboje; 2005; sestavil kolektiv autorů;

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: