Historie a vojenství č. 1/2026 je monotematické. Věnuje se válečnému námořnictvu

13. 03. 2026

První letošní číslo vědeckého časopisu Vojenského historického ústavu Praha Historie a vojenství je speciální – jeho tématem jsou dějiny válečných námořnictev, resp. loďstev z různých úhlů pohledu. K hlavním textům patří biografická studie Jiřího Rajlicha o zásadním podílu bilingvního „bémáka“ Václava Vosečka na vzniku rakousko-uherského námořního letectva. Články přispěli i historikové z Národního technického muzea. Celou řadu zajímavých příspěvků obsahuje rubrika Příběhy sbírkových předmětů. Oblíbená rubrika Vojenská historie ve fotografiích připomene příběh meziválečné československé hlídkové lodi President Masayk. Časopis Historie a vojenství č. 1/2026 je v distribuci od 11. března.

S nápadem vytvořit monotematické číslo Historie a vojenství o válečném námořnictvu přišel historik VHÚ Praha Jiří Rajlich. A jelikož se sám dlouhodobě zabývá letectvem, do tohoto speciálu přispěl rozsáhlým článkem o spoluzakladateli rakousko-uherského námořního letectva Václavu Vosečkovi (1882–1969), který pocházel z rodiny bývalého vojáka z povolání a loajálního c. k. úředníka. „Václav Voseček (…) patřil k těm, kteří v této složce c. a k. válečného námořnictva zanechali nepřehlédnutelnou a zcela nesmazatelnou stopu. Náležel totiž nejen mezi její zakladatele, ale svého času jí dokonce velel. (…) Rozpadem habsburské monarchie a vznikem ‚suchozemského‘ Československa se s mořem zdaleka neloučil. Po skončení války se stal kapitánem největší československé zaoceánské lodi Legie. Poté se ve službách Baťových závodů plavil na světových mořích jako kapitán lodi Morava. Na sklonku aktivního profesního života se opět vrátil k aviatice ve funkci ředitele Baťova letiště v Otrokovicích,“ píše Rajlich v úvodu studie, která je první rozsáhlejší prací o této osobnosti. Jak je u tohoto autora zvykem, fundovaný text je vybaven bohatým obrazovým doprovodem.

V prvním čísle roku 2026 najdete rovněž text s názvem Rakousko-uherský námořní zbrojní komplex v posledních desetiletích před vypuknutím první světové války historičky Karolíny Kalecké, která loni na jaře vydala knihu Když peníze vládly vlnám o rakousko-uherském válečném námořnictvu v letech 1897 až 1914. V aktuální studii se autorka zaměřuje především na vztah mezi Námořní sekcí Ministerstva války a zbrojním průmyslem, respektive průmyslovými dodavateli. „Rakousko-Uhersko se při budování svého válečného loďstva mohlo na přelomu 19. a 20. století opřít o řadu domácích průmyslových podniků, které se během adaptace na nové oblasti výroby naopak mohly často spolehnout na podporu Námořní sekce. (…) Potíže byly občas s každým dodavatelem. Pro technické přehmaty a opožděné dodávky byly víceméně běžné a je pravděpodobné, že vedení námořnictva větší pochopení než pro aroganci, jakou uměly v předválečných letech předvést např. Škodovy závody, nebo pro kartelové dohody a přemrštěné ceny, jimiž byla vykoupena nezávislost na cizině. Využít proti domácím firmám zahraniční konkurenci mohla Námořní sekce jen omezeně, jelikož takové kroky byly na obou stranách řeky Litavy značně nepopulární. Přesto až do první světové války odmítali zástupci námořnictva rezignovat na vyjednání co nejlepších podmínek, a to jak s ohledem na rozpočet, tak na včasné dodání a odpovídající kvalitu zboží,“ píše Kalecká v závěru studie.

V textu Zánik bitevní lodi Prince of Wales ve světle současných poznatků. Příspěvek k dějinám lodní techniky se historik Národního technického muzea Jaromír Patočka zabývá potopením titulního válečného plavidla japonským letectvem 10. prosince 1941. Hned v úvodu píše: „V době mezi světovými konflikty stále převládalo přesvědčení, že o vítězi v námořním konfliktu rozhodne střetnutí mezi loďstvy bitevních lodí. Toto mínění řady námořních velitelů nezviklala ani důležitá role, která v první světové válce připadla ponorkám. Tím spíš se ignoroval možný potenciál letectva.“ Teprve první roky druhé světové války ukázaly, jak ničivé letectvo dokáže být – ať už šlo o napadení italské základny v Tarentu či potopení německé bitevní lodi Bismarck. „Potopení bitevní lodi Prince of Wales v prosinci 1941 bylo dalším velkým úspěchem letectva, tentokrát japonského. Ačkoli ho poněkud zastiňuje téměř souběžný útok země vycházejícího slunce na americkou tichomořskou základnu v Pearl Harboru, dlouhodobě upoutává pozornost historiků, námořních analytiků, architektů a inženýrů, stejně jako ve své době britské veřejnosti. Ztráta moderní bitevní lodi (a k tomu i staršího bitevního křižníku Repulse) představovala zásadní ránu renomé Královského námořnictva a autoritě Velké Británie, potažmo celého britského společenství.“ Podstatná část Patočkovy studie zahrnuje popis konstrukce lodi, jejího pancéřování, výzbroje a systému ochrany pod čárou ponoru. Autor srovnává dřívější britské vyšetřování s novějšími zjištěními podmořské archeologie, zejména průzkumu vraku z let 2007–2009. „Jde o zajímavou ukázku toho, čím mohou pracovníci české vědecké instituce přispět k výzkumu námořních dějin,“ doplnil šéfredaktor Historie a vojenství David Pazdera.

Rubrika Příběhy sbírkových předmětů představuje několik rarit z bohaté sbírky VHÚ Praha. Kurátor Vojtěch Šimák se věnuje japonské námořní vlajce, kterou během své cesty do vlasti z Dálného východu dostali českoslovenští legionáři poté, co americká vojenská dopravní loď Heffron, na níž se plavili, v srpnu 1919 uvízla u japonských břehů.  „Jelikož rádiové spojení nefungovalo, houkali o pomoc sirénami a dopoledne se před nimi objevily dvě japonské lodi – křižník a obchodní loď. Křižník se pustil do záchranných prací, zatímco legionáři sestoupili po provazovém žebříku do bárek a byli přepraveni do čtyři hodiny plavby vzdáleného přístavu Modži, dnes historické části téměř milionového města Kitakjúšú. Posádka křižníku darovala legionářům na památku japonskou námořní příďovou vlajku,“ popisuje v textu doplněném o bohatou fotodokumentaci Vojtěch Šimák.

Kurátor Petr Bjaček je autorem článku Vyšívané dečky s motivem křižníku Kaiserin Elisabeth o málo známých památkách na službu českých námořníků na Dálném východě. Dvě prezentované dečky jsou z předválečných let, poslední pochází z roku 1916. „Služba v čínských vodách představovala jeden z nejexotičtějších zážitků příslušníků c. a k. válečného námořnictva. (…) Chráněný křižník Kaiserin Elisabeth se na Dálný východ plavil mnohokrát. V prosinci 1892, krátce po svém zařazení do služby, navštívil Japonsko. V letech 1900–1902 působil poprvé dlouhodobě v Číně, kde se mimo jiné zúčastnil potlačování zmíněného boxerského povstání. Do Číny se pak v rozmezí let 1904–1905, 1908–1910 a naposledy 1913–1914 pravidelně vracel a plnil zde úlohu staniční lodě,“ připomíná Petr Bjaček.

Třetím v rubrice Příběhy sbírkových předmětů je textkurátora Zdeňka Polčáka Námořník František Lněnička – muzejní svědectví o jednom životě. František Lněnička byl námořník rakousko-uherského válečného námořnictva, voják-dobrovolník československé armády i bojovník z květnových pražských barikád roku 1945. Polčák vypráví jeho příběh prostřednictvím artefaktů, jež se nyní nacházejí ve sbírce VHÚ Praha. Jde například o letní námořnickou blůzu a čepicové stužky z plavidel, na nichž Lněnička působil, či o vlajku ukořistěnou v tuhých bojích s maďarskou armádou – významnou upomínku na účast v bojových akcích na Slovensku. Ve sbírkových fondech VHÚ Praha je rovněž model rakousko-uherského křižníku Sankt Georg, který František Lněnička vytvořil v roce 1938 pro Československou obec bývalých námořníků a účastníků národního odboje na Jadranu a jenž měl sloužit jako připomínka vzpoury námořníků v boce Kotorské.

Námořní linky se drží i ostatní texty tohoto čísla – ať už jde o fotopříběh meziválečné hlídkové lodi President Masaryk, glosu historika VHÚ Praha Tomáše Jakla k popisu námořní bitvy na Bajkale v roce 1918 nebo třeba článek Miloše Hořejše z Národního technického muzea v Praze s názvem Emerich Thun-Hohenstein (1876–1957). Nově objevené archivní materiály k námořnímu důstojníkovi s vazbami na české země. V něm autor představuje dílčí výstup svého bádání v podobě komentovaných ukázek z Thun-Hohensteinových dopisů sepsaných do začátku první světové války v létě 1914. Také tento článek doplňuje bohatá obrazová dokumentace.

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: