Léto 1939 – cesta k oficiálnímu uznání čs. jednotky v Polsku

02. 08. 2026

Československá vojenská jednotka v Polsku byla založena posledního dubnového dne roku 1939 na půdě budovy čs. konzulátu v Krakově. V následujících dnech a týdnech se však vojenské formaci podobala jen velmi vzdáleně. Také vztah polských úřadů k ní byl, mírně řečeno, rezervovaný.

Československá vojenská jednotka v Polsku byla založena posledního dubnového dne roku 1939 na půdě budovy čs. konzulátu v Krakově. V následujících dnech a týdnech se však vojenské formaci podobala jen velmi vzdáleně. Také vztah polských úřadů k ní byl, mírně řečeno, rezervovaný.

Polské úřady jí formálně považovaly jen za další skupinu uprchlíků a v obavě před možnými komplikacemi vztahů s Německem podporovali urychlený odjezd čs. vojáků do některé třetí země. Zpočátku se zdálo, že jejich cílem budou Britské ostrovy, avšak v důsledku konfliktu mezi vedením vojenské skupiny a výbory uprchlíků ovládanými českými a sudetoněmeckými levicovými radikály, které spolupracovaly s britskými zastupitelskými úřady při vydávání imigračních víz, tato možnost v průběhu května padla. Vzápětí se však díky jednání vedení čs. odboje na Západě „vynořila“ další cílová destinace, a sice Francie. Přestože byla spojena s tvrdými podmínkami (podpisem závazku pro službu v Cizinecké legii), byl již 22. května 1939 vypraven první transport se 109 čs. dobrovolníky. V červnu pak následoval druhý, v němž odplulo do Francie 138 mužů.

Během této doby se začal postoj polských úřadů k čs. vojákům měnit. Ti byli dosud ubytováni v Turistickém domě na krakovském hlavním náměstí. To však bylo již delší dobu nevyhovující řešení. Kapacita této ubytovny byla několikanásobně překročena a podmínky, v nichž se čs. vojáci nacházeli, byly neúnosné. Situaci vyřešila polská vojenská správa přidělením nepoužívaného barákového tábora v Malých Bronovicích, ležících v těsné blízkosti Krakova (dnes jsou jeho součástí). Současně s tím byla došlo k některým dalším opatřením, z nichž byl zřetelný posun ve vztahu k čs. vojákům. U jednotky byl např. ustanoven oficiální styčný důstojník polské armády, kterým se stal kpt. Adam Welanyk. „Zahraniční vojenská skupina českoslovnská“ zároveň začala být zásobována např. kuřivem z polských armádních skladů.

Začínal růst také zájem o možné přijímání čs. specialistů do řad polské armády. Již 1. července 1939 byla do polského letectva přijata skupina osmi pilotů a pozorovatelů. Jednalo se o bývalé příslušníky 64. pozorovací letky slovenského letectva, kteří se 7. června 1939 zmocnili na letišti v Piešťanech čtyř letounů a zamířili s nimi do Polska. Nejmarkantněji se tento zájem však projevil při odjezdu třetího transportu čs. dobrovolníků do Francie, který vyrazil z Krakova 25. července 1939. Těsně před nástupem na loď byli odjíždějící letci vyzváni, aby raději za mnohem výhodnějších podmínek zůstali v Polsku. Tuto nabídku přijalo 13 z nich.

Pouhé tři dny po odjezdu tohoto transportu byl vypraven ještě další, čtvrtý v pořadí. V nich z Polska odjelo 723 čs. vojáků. Šlo jakýsi kulminační bod. V srpnu odjel již pouze jeden, šestý a poslední, transport s pouhými 189 vojáky. V té době již totiž probíhala jednání mezi armádním generálem Lvem Prchalou, který do Polska přišel 25. května 1939. Ten patřil již před válkou ke známým „polonofilům“ a s mnohými vysokými důstojníky polské armády jej pojilo osobní přátelství. Jedním z nich byl i náčelník polského hlavního štábu generál Wacław Stachiewicz.

Nešlo samozřejmě jen o nějaký projev osobních sympatií, ale reálného vnímání politické situaci, kdy si i ti největší optimisté začínali uvědomovat, že válka je nevyhnutelná, a že začne napadením Polska.

Jednání obou generálů vyústila v dohodu uzavřenou 3. srpna 1939. Podle ní se měla čs. jednotka okamžitě po vypuknutí války stát autonomní součástí polské armády. Co nejdříve měla být také přemístěna do odpovídajícího výcvikového střediska a v mnohem větší míře mělo také pokračovat již započaté přijímání čs. specialistů (především letců, ale později také dělostřelců, ženistů apod.) do polské armády. Realizace těchto dojednání byla zahájena ihned. Přesně měsíc po uzavření dohody, třetí den po vypuknutí války pak v jejím smyslu vydal 3.září 1939 polský prezident Ignacy Mościcki dekret o utvoření „České a slovenské legie“. Jednalo se v podstatě o první oficiální uznání československého zahraničního odboje a jeho zahraniční armády, které dodnes zůstává ne zcela doceněno. Dílem kvůli lavírování strůjce tohoto úspěchu generála Prchaly mezi loajalitou k Benešovu vedení zahraničního odboje a vlastními plány (jež by ale ve svém důsledku znamenaly rozkol), které bylo překonáno teprve Prchalovým bezvýhradným podřízením se Benešovi dopisem z 27. srpna 1939 a především pak díky rychlé porážce Polska.

Jiří Plachý

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: