NATO a Japonsko zahajují novou éru obranné průmyslové spolupráce: Propojování bezpečnosti napříč kontinenty

Koncem října 2025 se v bruselském sídle NATO uskutečnil první specializovaný dialog o obranné průmyslové spolupráci mezi Aliancí a Japonskem. Toto historické setkání představuje významný krok v prohlubování vztahů mezi euroatlantickým a indopacifickým bezpečnostním prostorem v době, kdy tradiční geopolitické hranice rychle ztrácejí svůj význam. Dialog otevírá nové možnosti pro sdílení technologií, standardizaci výzbroje a posilování dodavatelských řetězců v oblasti obrany.

Třicátého prvního října 2025 se v sídle NATO uskutečnilo bezprecedentní setkání, které symbolizuje proměnu globální bezpečnostní architektury. Tajemnice NATO pro obranný průmysl, inovace a výzbroj Tarja Jaakkola otevřela první specializovaný dialog mezi Aliancí a Japonskem zaměřený na obrannou průmyslovou spolupráci a schopnosti. Jednání, kterého se za japonskou stranu účastnili zástupci Agentury pro akvizice, technologie a logistiku ministerstva obrany a ministerstva hospodářství, obchodu a průmyslu, představuje konkrétní naplnění závazků přijatých na summitu NATO v Haagu. Dialog se soustředil na klíčové obranné priority současnosti, včetně bezpilotních leteckých systémů, protidronových technologií, vědecko-technické spolupráce, inovací, standardizace a zabezpečení dodavatelských řetězců. Diskuse se rovněž zaměřily na potenciální budoucí zapojení Japonska do mnohonárodních projektů NATO v oblastech pozemních, vzdušných, námořních a kosmických schopností.

Tato událost není izolovaným počinem, nýbrž kulminací dlouhodobého procesu sbližování, který reflektuje fundamentální proměnu globálního bezpečnostního prostředí. Ruská agrese na Ukrajině, severokorejský jaderný program, čínská vojenská modernizace a proliferace pokročilých vojenských technologií demonstrují, že bezpečnost euroatlantického a indopacifického prostoru je nerozlučně propojena. NATO tento fakt explicitně uznalo ve své strategické koncepci z roku 2022, která poprvé zmiňuje důležitost indopacifického regionu.

Vztahy mezi NATO a Japonskem se rozvíjejí již od konce devadesátých let, přičemž spolupráce postupně přešla z dialogu k praktickým projektům. Japonsko se pravidelně účastní cvičení NATO v kybernetické oblasti, včetně operací Cyber Coalition a Locked Shields, a udržuje stálou přítomnost v NATO Cooperative Cyber Defence Centre of Excellence (CCDCOE) v Tallinnu. Japonské námořní síly sebeobrany navíc provedly společná cvičení s plavidly NATO ve Středozemním a Baltském moři.

Abychom plně pochopili význam říjnového dialogu, musíme nejprve pochopit jedinečnou pozici Japonska v oblasti obrany a bezpečnosti. Japonská bezpečnostní politika je od roku 1947 formována článkem 9 ústavy, který vznikl za americké okupace po druhé světové válce. Tento článek výslovně stanoví, že japonský lid se navždy zříká války jako suverénního práva národa a hrozby či použití síly jako prostředku řešení mezinárodních sporů. Druhý odstavec článku 9 stanoví, že pozemní, námořní a vzdušné síly, stejně jako jakýkoli jiný válečný potenciál, nebudou nikdy udržovány.

Paradoxně však již v roce 1950, po vypuknutí korejské války, generál MacArthur nařídil vytvoření Národní policejní rezervy o síle sedmdesát pět tisíc mužů. Tato jednotka se následně transformovala na Síly sebeobrany, které existují na základě interpretace, že článek 9 nezakazuje udržování čistě obranných vojenských sil. Japonský nejvyšší soud odmítl tuto interpretaci zpochybnit, čímž de facto legitimizoval existenci Sil sebeobrany, které dnes čítají přibližně 230 000 aktivních vojáků.

Japonsko dlouhodobě aplikovalo Tři principy vývozu zbraní zavedené v roce 1967, které fakticky zakazovaly vývoz vojenského materiálu a technologií. Tato politika znamenala, že japonský obranný průmysl byl téměř zcela závislý na domácích zakázkách ministerstva obrany a nemohl participovat na mezinárodní spolupráci v oblasti zbrojního průmyslu.
Bezpečnostní prostředí Japonska se v posledních letech dramaticky změnilo. Severní Korea provedla řadu jaderných testů a vypouští balistické rakety. Čína masivně investuje do vojenské modernizace, vyvíjí hypersonické zbraně a buduje pokročilé kosmické a kybernetické schopnosti. Podle odhadů bude Čína do konce tohoto desetiletí disponovat nejméně tisícem dodacích jaderných hlavic. Ruská invaze na Ukrajinu demonstrovala, že válka velkého rozsahu v jednadvacátém století není nereálným scénářem.

Tyto bezpečnostní výzvy vedly japonskou vládu k přijetí tří zásadních strategických dokumentů v prosinci 2022: Národní bezpečnostní strategie, Národní obranné strategie a Programu budování obrany. Tyto dokumenty představují nejvýznamnější transformaci japonské bezpečnostní politiky od druhé světové války. Japonsko se zavázalo zvýšit své obranné výdaje na přibližně dvě procenta HDP do roku 2027, což znamená nárůst z 5,4 bilionu jenů v roce 2022 na 8,9 bilionu jenů v roce 2027, tedy zvýšení o přibližně šedesát pět procent.

Národní obranná strategie zdůrazňuje potřebu vybudovat mnohadoménové obranné síly, které organicky propojují schopnosti v kosmickém, kybernetickém a elektromagnetickém spektru s tradičními pozemními, námořními a vzdušnými doménami. Klíčovým prvkem nové strategie je rozvoj protiúderových schopností. Japonsko plánuje v následujících pěti letech investovat přibližně pět bilionů jenů do raket dlouhého dosahu.

V této souvislosti nabývá na významu revize japonské politiky vývozu obranného materiálu. V dubnu 2014 Japonsko nahradilo původní Tři principy vývozu zbraní novými Třemi principy transferu obranného vybavení a technologií. Tento krok umožnil Japonsku účastnit se mezinárodního společného vývoje a výroby obranného vybavení za přísných podmínek. Významným krokem bylo podepsání dohody o spolupráci v oblasti obranného průmyslu, akvizice a udržitelnosti s USA v dubnu 2024 a další revize principů v prosinci 2023.

Japonské obranné společnosti čelí řadě strukturálních výzev, včetně malého domácího trhu a rostoucí závislosti na nákupech amerických systémů prostřednictvím programu Foreign Military Sales, který v posledních letech vzrostl z pouhých pěti procent na přibližně čtvrtinu rozpočtu na vybavení. Mezinárodní spolupráce v oblasti obranného průmyslu je vnímána jako cesta k posílení domácí technologické základny.

Dialog mezi NATO a Japonskem z konce října 2025 se proto odehrává v kontextu paralelních procesů: NATO potřebuje rozšířit svou průmyslovou kapacitu v době, kdy čelí největším bezpečnostním výzvám od konce studené války, zatímco Japonsko hledá mezinárodní partnery pro modernizaci svých obranných schopností a revitalizaci svého obranného průmyslu.

Aliance přijala na summitu ve Washingtonu v červenci 2024 Závazek k rozšíření průmyslové kapacity, který zdůrazňuje potřebu posílit obrannou průmyslovou spolupráci prostřednictvím zaměřeného dialogu se zapojenými partnery, konkrétně včetně Austrálie, Japonska, Nového Zélandu a Korejské republiky. Aliance zřídila v prosinci 2023 Radu pro obrannou průmyslovou výrobu. Generální tajemník NATO Mark Rutte upozornil, že ruská výroba munice je v současnosti čtyřnásobná proti všem aliančním zemím dohromady.

Pro Českou republiku jako člena NATO má tato dynamika přímý význam. Česko v roce 2024 poprvé splnilo závazek věnovat dva procenta hrubého domácího produktu na obranu, přičemž celkové obranné výdaje dosáhly 166,8 miliardy korun, což představuje 2,09 procenta HDP. Země pokračuje ve významných pořizovacích programech, včetně nákupu tanků Leopard 2A4 a transportních letounů Embraer C-390. Prezident Petr Pavel v květnu 2025 vyjádřil připravenost podporovat zvýšení obranných výdajů na pět procent HDP, pokud se členské státy Aliance na summitu shodnou na novém cíli.

V kontextu prohlubující se spolupráce mezi NATO a indopacifickými partnery se otevírají nové možnosti pro českou obrannou průmyslovou základnu. Česko má tradičně silný strojírenský a technologický sektor s potenciálem pro spolupráci v oblastech, kde se zájmy NATO a Japonska překrývají. Česká iniciativa na poolování finančních prostředků pro nákup dělostřelecké munice pro Ukrajinu demonstruje kapacitu české diplomacie pro facilitaci mezinárodní obranné spolupráce.

Japonsko identifikovalo řadu prioritních oblastí pro spolupráci s Aliancí. Bezpilotní systémy představují klíčovou oblast, kde Japonsko čelí demografickým výzvám ovlivňujícím vojenskou mobilizaci. Integrovaná protivzdušná a protiraketová obrana, včetně pokročilých radarových systémů, představuje další oblast vzájemného zájmu. Český výzkum a vývoj v oblasti radarových technologií má potenciál přispět k mnohonárodním projektům v této doméně.

Kybernetický a elektromagnetický prostor, který Japonci souhrnně označují akronymem USADEN – kombinující vesmír, kybernetiku a elektromagnetické spektrum – představuje další kritickou oblast pro spolupráci. České kapacity v kybernetické obraně mohou nabídnout hodnotné poznatky pro mezinárodní projekty. Japonsko aktivně participuje na cvičeních NATO v této oblasti a hledá partnery pro rozvoj kapacit.

Standardizace a interoperabilita tvoří základní pilíř účinné obranné spolupráce. NATO má vypracované standardy pro široké spektrum vojenských systémů a procedur. Japonské zapojení do standardizačních procesů Aliance by usnadnilo vzájemnou operační spolupráci a vytvořilo podmínky pro ekonomičtější výrobu kompatibilního vybavení. Pro české výrobce, kteří již vyrábějí podle NATO standardů, by to znamenalo snazší přístup k mnohonárodním projektům zahrnujícím Japonsko.

Historické setkání v sídle NATO v Bruselu v říjnu 2025 otevírá důležité otázky o budoucí architektuře globální bezpečnosti. Tradiční představa NATO jako primárně euroatlantického obranného paktu se proměňuje pod tlakem bezpečnostních realit jednadvacátého století. Bezpečnost už není geograficky omezitelná – kybernetické útoky nepotřebují překračovat hranice a destabilizace dodavatelských řetězců ovlivňuje všechny vyspělé ekonomiky.

Prohlubující se spolupráce mezi NATO a Japonskem reflektuje širší trend propojování bezpečnostních architektur napříč kontinenty. Podobné dialogy probíhají s Austrálií, Novým Zélandem a Jižní Koreou. Tento vývoj signalizuje vznikající konstelaci demokratických států sdílejících společné hodnoty a čelících podobným bezpečnostním hrozbám.

Tato transformace však přináší i významné výzvy. Japonské sousedy, především Čínu a Jižní Koreu, znepokojuje možnost japonského vojenského normalizování. Historické spory ohledně války zůstávají nevyřešené a mohou být politicky využívány.

Z hlediska obranně-průmyslové spolupráce zůstávají otázky ohledně kompatibility systémů, procesů a standardů. Japonský obranný průmysl se po desetiletí vyvíjel v relativní izolaci, což vedlo k unikátním technickým řešením. Náklady na dosažení interoperability mohou být značné a budou vyžadovat dlouhodobé investice.

Pro Českou republiku představuje prohlubování spolupráce mezi NATO a Japonskem jak příležitosti, tak výzvy. Česká obranná průmyslová základna by mohla těžit z přístupu k novým trhům a technologickým partnerstvím. Spolupráce s technologicky vyspělým Japonskem by mohla přinést transfer znalostí a podpořit inovační kapacitu českých firem. Česko by mohlo hrát roli facilitátora mezi středoevropskými partnery a indopacifickými spojenci Aliance.

Na druhé straně, zvyšující se počet mezinárodních projektů vyžaduje větší koordinační kapacity a administrativní zdroje, které mohou být pro menší členské státy zatěžující. České ministerstvo obrany a průmysl budou muset pečlivě zvážit, do jakých projektů investovat své limitované zdroje.

Další úvaha se týká trendů v obranných výdajích. Generální tajemník Rutte navrhl zvýšení na 3,5 procenta HDP pro obranu plus dalších 1,5 procenta pro duálně použitelnou infrastrukturu, celkem tedy pět procent. Pro Českou republiku by to znamenalo navýšení ročního obranného rozpočtu na nejméně 280 miliard korun, což by vyžadovalo zásadní přehodnocení rozpočtových priorit. Tato debata odráží fundamentální otázku o rovnováze mezi bezpečnostními potřebami a ostatními sociálními prioritami v demokratických společnostech.

Závěr

Říjnové setkání NATO a Japonska v Bruselu představuje více než technický dialog o obranných schopnostech – je to symbol probíhající transformace globálního bezpečnostního řádu. Svět se pohybuje směrem k novému uspořádání, ve kterém tradiční geografické hranice ustupují propojené síti demokratických států koordinujících své bezpečnostní, technologické a průmyslové kapacity tváří v tvář společným hrozbám.

Pro Českou republiku tento vývoj otevírá fascinující strategickou příležitost. Jako středně velký členský stát NATO s tradičně silným průmyslem může Česko hrát roli mostu mezi střední Evropou a indopacifickými partnery Aliance. Česká diplomacie prokázala svou schopnost koordinovat a podporovat mezinárodní spolupráci v obranné oblasti prostřednictvím iniciativy na sdružování zdrojů a kapacit pro podporu Ukrajiny.

Klíčová otázka pro následující roky zní: dokáže demokratický svět koordinovat své obranně-průmyslové kapacity dostatečně efektivně, aby čelil výzvám autoritářských režimů s válečnou ekonomikou? Rusko produkuje munici čtyřikrát rychleji než všechny země NATO dohromady, zatímco Čína systematicky buduje nejmodernější vojenské kapacity. Odpověď pravděpodobně závisí na schopnosti demokratických států překonat byrokracie a krátkodobé politické kalkulace ve prospěch dlouhodobé strategické spolupráce.

Dialog mezi NATO a Japonskem ukazuje cestu vpřed. Propojením evropského inženýrství, americké technologické špičky a japonské inovační kapacity může vzniknout globální obranně-průmyslový ekosystém schopný produkovat pokročilé systémy efektivněji než izolované národní programy. Tento ekosystém by mohl zahrnovat nejen tradiční velké obranné korporace, ale také malé a střední podniky, start-upy a výzkumné instituce z členských a partnerských států.

Úspěch této vize však vyžaduje nejen technické řešení a průmyslovou koordinaci, ale také politickou vůli a veřejnou podporu. Občané demokratických zemí musí rozumět propojenosti globální bezpečnosti a akceptovat, že investice do obrany jsou investicí do zachování svobody a prosperity. Pro Českou republiku, zemi, která zažila totalitu i okupaci, by toto pochopení mělo být přirozené.

Cesta před námi nebude snadná a bude vyžadovat vytrvalost a ochotu k transformaci. Ale alternativa – svět rozdělený do soupeřících bloků, kde je bezpečnost oslabována nekoordinovaným přístupem k rostoucím hrozbám – je nepřijatelná. Bruselské setkání v říjnu 2025 nebylo koncem cesty, ale jejím začátkem. Jak se tato cesta bude vyvíjet, závisí na rozhodnutích, která učiníme v následujících měsících a letech.

Zdroj: NATO.int, Ministerstvo obrany Japonska, United States Studies Centre, 

ZDROJ ZDE