Osobní výbava a výstroj jednotlivce jako zásadní determinant kvality a kvantity ozbrojených sil

Na první pohled málo důležité a médii i širší veřejností často přehlížené téma. I tak by se dala shrnout kategorie vojenského materiálu, běžně označovaného jako výstroj či výbava jednotlivce. Je ale správně, že je tento faktor rozvoje ozbrojených sil často na druhé koleji, co se týká zájmu a širší debaty?

Stojí to vůbec za zmínku?

Obecný název, občas definovaný také jako výbava vojáka, je souhrn všech výstrojních součástek a náležitostí, které příslušník ozbrojených sil dané armády lidově řečeno „nafasuje“ pro vykonávání svých služebních povinností. Vzhledem k nižším pořizovacím cenám a na první (chybný) pohled nižší důležitosti tohoto materiálu oproti například hlavním bitevním tankům, raketovým systémům protivzdušné obrany či letounům páté generace se této disciplíně dává nižší váha, důležitost a tím i prostor v odborné i veřejné debatě.

Jistě, uniforma, tlumok, ešus, karimatka, polní lopatka nebo snad osobní radiostanice nevypadají pro laickou veřejnost tak významně jako hlavní bojová technika. Nemá ten samý zvuk, mediální výtlak ani cenovku. Tím má i nižší důležitost pro debatu a rozhodování v odborných kruzích – a také mezi těmi, kteří jsou zodpovědní za řízení. Důležitost souhrnu této osobní výbavy je ale minimálně stejně významná jako v případě bojového vozidla pěchoty či tanku.

„Druhá kůže vojáka“

Uniforma (a další výstroj) je druhá kůže vojákova. Méně známé přísloví, které odráží staletí starou realitu vojenství. Osobní výstroj a výzbroj jsou tím nejbližším každému příslušníkovi armády, který tráví čas v poli, ať už se jedná o bojové síly, síly bojové podpory, nebo bojového zabezpečení. Tyto součástky ho provázejí po jeho dobu služby. Zároveň jsou tím nejčastějším, s čím se může setkat veřejnost, která si i na základě úrovně a stavu výstroje utváří názor na celkový stav a vybavenost ozbrojených sil, které ji mají chránit. Dále také patří k tomu prvnímu, na co si nový voják sáhne už v rámci základního výcviku a při nástupu na útvar.

To nejsou malé nebo bezvýznamné body, naopak. Jedná se o klíčový aspekt služby, ovlivňující nábor i retenci personálu, prestiž sil i jejich celkovou bojovou hodnotu, včetně mobilizačního potenciálu.

Adekvátní prostředky balistické ochrany, jako jsou vesty v různých velikostech s možností modularity tak, aby sedly i na více typů postavy (včetně těch ženských) a byly upravitelné dle potřeby taktické činnosti nebo služebního zařazení. Pohodlné balistické přílby, které co nejméně zatěžují uživatele a jsou bez obtíží nositelné i po delší dobu. Systém polních batohů, v různých velikostech, se zádovým systémem, modularitou a dostatkem příslušenství, který bude odolný a koncipovaný pro nošení s balistickou vestou. Polní lopatky, nabíjecí příslušenství, smartphony či tablety pro situační přehled a řízení boje, skladné karimatky, pohodlná obuv, funkční uniformy s prvky ochrany kolen a loktů, moderní přístroje nočního vidění, osobní radiostanice, elektronická ochrana sluchu, ochrana zraku, dalekohledy včetně termovize, prostředky maskování družstva (v době dronů důležitý aspekt), taktické rukavice, funkční prádlo, zimní výbava, výbava proti dešti a mnoho dalšího. Kvalita a dostupnost daného materiálu ovlivňují, jak dobře (a za jakých podmínek i jak dlouho) může fungovat jednotka v poli, ať už se jedná o výsadkáře, mechanizovanou pěchotu, logistický útvar nebo prapor územní obrany.

Bohužel v mnoha z těchto kategorií má AČR stále značné mezery, a to i přes postupný pozitivní vývoj posledních let. Přitom se nejedná o komplikované nebo významně finančně náročné položky. Naopak. I tak se ale často stává, že vysoutěžit a zavést novou výstrojní součástku nebo výbavu do služby trvá stejně dlouho, ne-li déle, než zavedení hlavní bojové techniky. To se negativně propisuje do spokojenosti vojáků ve službě, kdy je stále běžné, že probíhají nákupy výstroje a výbavy za vlastní (a v součtu pro jednotlivce nemalé) finance.

Stejně jako bojovou techniku je třeba budovat i výstroj a výbavu jednotlivce komplexně jako navzájem kompatibilní systém. Armáda může mít sebemodernější výzbroj, od letounu F-35 po tanky Leopard 2A8, ale pokud nebude dobře vybaven a vystrojen (a stejně tak vyzbrojen) voják, jednotlivec, který je přítomen u všech sil a druhů vojsk a který je skutečnou páteří armády, naše síly nedosáhnou plného potenciálu a v rámci celkové modernizace sil budeme i přes nákupy nové techniky zaostávat za západními partnery.

ZDROJ ZDE