Veteráni války v Zálivu se setkali v Armádním muzeu Žižkov

12. 09. 2026

Před 35 lety se vrátili z války, ve které pomohli osvobodit Irákem okupovaný Kuvajt. V pátek 11. září 2026 se příslušníci Československého samostatného protichemického praporu setkali v Armádním muzeu Žižkov, aby zavzpomínali na svoje nasazení v Perském zálivu. Akce se účastnili představitelé ministerstva obrany a Armády České republiky. Nechyběli ani diplomatičtí a vojenští reprezentanti Slovenska, Kuvajtu nebo USA.

Ke svým bývalým spolubojovníkům promluvil velitel Československého samostatného protichemického praporu plukovník v. v. Ján Valo. Zmínil těžkosti, které prapor musel překonávat. Vyzdvihl také roli, kterou sehráli tehdejší prezident Václav Havel nebo ministr obrany Luboš Dobrovský. Podotkl, že ve své době působení československé jednotky v Zálivu mělo v zahraničí snad ještě větší ohlas než doma.

Setkání mělo podtrhnout, že dnešní Armáda České republiky si statečnosti vojáků ze Zálivu velmi váží. Navíc od tohoto nasazení odvozuje i svou moderní tradici, kterou v 90. let 20. století dále mimo jiné rozvíjeli vojáci zapojení do mírových operací na Balkáně. Proto také byli veteráni ze Zálivu nebo z operace UNPROFOR v minulých letech vyznamenáni pamětním odznakem. 

Historie konfliktu

Když v létě roku 1990 vpadl Irák do Kuvajtu a obsadil ho, zahájil tím riskantní hru. Silně znepokojené byly okolní státy, mezinárodní koalice v čele s USA se i proto rozhodla reagovat razantně. Nejprve se americká spolupráce se Saúdskou Arábií oficiálně přetavila v operaci Pouštní štít, která již od 7. srpna 1990 měla za cíl zvýšit obranné schopnosti Rijádu. Následně probíhalo diplomatické vyjednávání. Irácký prezident Saddám Husajn však odmítal jakékoliv ústupky.

Podporu okupovanému Kuvajtu také kvůli svým historickým zkušenostem vyslovilo i Československo, které se během podzimu 1990 chystalo na možné vyslání jednotky. Že do Zálivu zamíří právě chemici, vyplývalo mimo jiné z toho, že saúdskoarabský partner Československa prakticky neměl vlastní chemické vojsko. Proto se jako nejlepší varianta jevilo vyslání protichemické jednotky. 

S tím, jak se vyjednávání protahovalo, bylo jasné, že československá jednotka bude muset skutečně do konfliktní oblasti zamířit. Po období příprav americké vojenské letectvo v prosinci 1990 přepravilo letouny C-5 Galaxy nejen členy československého praporu, ale i potřebnou techniku a materiál do Saúdské Arábie. Prapor měl mít podle původních plánů více členů, nakonec se na počátku podařilo dát dohromady více než 160 dobrovolníků. (Počet se během nasazení měnil.) Za zmínku stojí, že jednotka působila v Zálivu v době, kdy korodovala Varšavská smlouva – pozůstatek studené války. 

Po období několikaměsíčního diplomatického nátlaku a po vypršení ultimáta začala 17. ledna 1991 operace Pouštní bouře, neboť agresor neustoupil. Vojenské akce podpořila široká mezinárodní koalice. Irácká armáda, která měla za sebou předchozí konflikt s Íránem, vzbuzovala značný respekt. Letecké údery na irácká obranná zařízení a infrastrukturu však ukázaly, jak je koalice na bojišti dominantní.

Pozemní operace pak začala 24. února 1991 a velmi rychle bylo jasno. Saddám Husajn musel svým vojskům přikázat, aby se z Kuvajtu stáhla, a nakonec americký prezident George H. W. Bush oznámil osvobození Kuvajtu s tím, že boje skončily 28. února 1991.

Čechoslováci v Zálivu potvrdili nejen dobré renomé svého chemického vojska, ale stali se i důkazem, že nové politické vedení země v čele s Václavem Havlem usiluje o to, aby se Československo zařadilo mezi vyspělé západní demokratické státy. Protichemická jednotka si vysloužila respekt bývalých nepřátel z NATO. Do konce srpna 1991 se českoslovenští vojáci vrátili ze Zálivu domů.

RED

Čtěte také:

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: