Zranitelnost kritické infrastruktury v Česku: energetika, IT a obrana státu

Kritická infrastruktura se stává jedním z hlavních cílů moderních konfliktů. V případě České republiky nejde o hypotetické riziko, ale o konkrétní bezpečnostní výzvu. Energetika, digitální systémy a jejich provázanost dnes přímo ovlivňují schopnost státu fungovat i bránit se.

Bezpečnostní prostředí v Evropě se zásadně proměnilo. Moderní konflikty se stále častěji odehrávají v tzv. hybridní rovině, kde se kombinuje vojenský, kybernetický a ekonomický tlak. Kritická infrastruktura – tedy energetické sítě, komunikační systémy či informační technologie – se stává primárním cílem, protože její narušení může ochromit stát bez přímého vojenského střetu.

Česká republika patří mezi vysoce propojené a industrializované ekonomiky. To přináší efektivitu a konkurenceschopnost, ale zároveň i vysokou míru systémové zranitelnosti. Infrastruktura je navíc silně propojena napříč sektory, což znamená, že výpadek jedné části může vyvolat kaskádový efekt.

Zásadní změnou je i stírání hranice mezi civilní a vojenskou sférou. Infrastruktura, která je primárně civilní, se v krizové situaci stává klíčovým prvkem obrany státu.

Zranitelnost kritické infrastruktury v České republice se projevuje ve třech klíčových oblastech: energetice, digitálních systémech a jejich vazbě na obranu.

Energetika zůstává základním pilířem fungování státu. Česká republika má relativně stabilní energetický mix s významným podílem jaderných zdrojů, což zvyšuje její odolnost. Přesto však existují významná rizika. Elektrizační soustava je pevně propojena s evropskou sítí, což znamená, že poruchy nebo útoky v zahraničí mohou mít přímý dopad i na české území. Rostoucí komplexita řízení sítě, spojená s decentralizací výroby a tlakem na dekarbonizaci, zároveň zvyšuje nároky na její zabezpečení.

Druhou oblastí jsou digitální a komunikační systémy. Česká republika patří mezi země s vysokou mírou digitalizace, což se promítá i do závislosti na IT infrastruktuře. Podle Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost bylo v roce 2024 evidováno 268 kybernetických incidentů, což představuje historicky nejvyšší hodnotu. Tyto incidenty zahrnovaly mimo jiné DDoS útoky, průniky do systémů i aktivity státem podporovaných aktérů.

Významným trendem posledních let je také aktivita proruských hackerských skupin, které se zaměřují na narušení dostupnosti služeb. Například v lednu 2026 tvořily DDoS útoky téměř polovinu zaznamenaných incidentů. To ukazuje, že kybernetické útoky nejsou výjimečné události, ale dlouhodobý a systematický tlak.

Zásadní problém představuje i koncentrace technologických řešení. Řada klíčových systémů je závislá na omezeném počtu dodavatelů, což vytváří tzv. single point of failure. Praktickým příkladem je globální výpadek softwaru v roce 2024, který ovlivnil provoz institucí po celém světě včetně České republiky, a ukázal, jak rychle se technická chyba může proměnit v bezpečnostní problém.

Třetí dimenze spočívá v přímém propojení infrastruktury s obranou státu. Moderní armády jsou závislé na civilních systémech – od energetiky přes telekomunikace až po logistiku. Narušení těchto systémů tak přímo ovlivňuje schopnost vést operace. Česká republika je navíc součástí aliančního systému, což znamená, že její infrastruktura je součástí širšího bezpečnostního rámce. Jakékoli oslabení domácí infrastruktury tak může mít dopad nejen na národní, ale i kolektivní obranu.

Zranitelnost infrastruktury nelze chápat jako izolovaný technický problém. Jde o strategickou otázku, která přímo souvisí s odolností státu. Moderní konflikty ukazují, že cílem nemusí být obsazení území, ale narušení schopnosti společnosti fungovat.

Česká republika má určité výhody, například stabilní energetický základ a relativně silné instituce. Zároveň však čelí typickým problémům vyspělých ekonomik – vysoké závislosti na technologiích, provázanosti systémů a rostoucím kybernetickým hrozbám.

Klíčovým faktorem je připravenost. Ta nezávisí pouze na technologii, ale především na schopnosti koordinace mezi státem, armádou a soukromým sektorem. Právě zde se často ukazuje největší slabina.

Kritická infrastruktura se stává novým bojištěm. Schopnost státu zajistit její funkčnost v krizové situaci je dnes stejně důležitá jako tradiční vojenské kapacity.

Česká republika nebude schopna eliminovat všechna rizika, ale může zásadně zvýšit svou odolnost. To vyžaduje systematický přístup, který propojí energetiku, kybernetickou bezpečnost a obranné plánování.

Budoucnost obrany nebude rozhodována pouze na frontě, ale v datových centrech, energetických uzlech a komunikačních sítích. A právě tam se bude rozhodovat i o schopnosti České republiky obstát v konfliktech 21. století.

Zdroj: NÚKIB, HZS ČR, nato.int, PEYTON legal, energy.ec.europa.eu

ZDROJ ZDE