Od Off

Zapomenuté bojiště – boje ve východní Africe v letech 1940–1942

16. 03. 2026

Často se uvádí, že jediným britským územím, obsazeným během 2. světové války mocnostmi Osy byly britské Normanské ostrovy, na nichž se počátkem léta 1940 vylodili Němci, a dále pak východoasijské kolonie okupované po útoku na Pearl Harbor Japonci. Není to tak úplně přesné – dílčí úspěch v této oblasti zaznamenali na přechodnou dobu také Italové, když okupovali protektorát Britské Somálsko a formálně jej připojili k Italské východní Africe. V těchto dnech si připomínáme 85. výročí jeho osvobození.

Přehledná mapa spojeneckých operací ve východní Africe v době od ledna do listopadu 1941. (Převzato z publikace The Atlas of Second World War, London 1973.)

Generál Paul Legentilhomme během svého působení ve Francouzském Somálsku.

Po vstupu Itálie do války 10. června 1940 nebyla situace Spojenců v Africkém rohu příliš optimistická. Dalo se předpokládat, že Italové využijí své obrovské početní převahy i strategické výhody, kdy jejich území prakticky obklopovalo území Britského a Francouzského Somálska (dnes Džibuti) ze tří stran a na obě kolonie zaútočí. Francie již před tím zvýšila přítomnost svého kontingentu až na 15 tisíc mužů, britské síly však nedosahovaly ani počtu pěti tisíc mužů. Proti nim stála asi 90tisícová italská armáda mající k dispozici ještě silné jednotky složené z domorodců.

V pohraničních oblastech Francouzského Somálska okamžitě vzplanuly boje. Očekávaný generální útok na Džibuti však nepřišel. Město bylo jen 21. června bombardováno italským letectvem. Krátce na to, 24. června 1940, bylo v Říme podepsáno příměří, které vstoupilo v platnost následujícího dne. Oproti původnímu očekávání nebylo s výjimkou malých pohraničních oblastí francouzské území okupováno, byť v něm Italové získali řadu výhod. Drobné potyčky mezi francouzskými a italskými jednotkami trvaly až do 10. července. Francouzský velitel, generál Paul Legentilhomme (1884–1975) patřil mezi první stoupence generála de Gaulla a uvažoval o pokračování v odporu. Nakonec však 17. července nabyly vrchu síly deklarující loajalitu k vichystické vládě maršála Pétaina.

Za této situace zahájily italské jednotky 3. srpna 1940 invazi do Britského Somálska. Postupovaly ve třech směrech. Na severu podél hranice Francouzského Somálska k přístavu Zeila, který obsadili o dva dny později. Na jihu postupovali na vnitrozemské město Burao, odkud se, stejně tak jako jednotky postupující podél mořského pobřeží ze Zeily, stočily směrem k hlavnímu městu Berbeře. Právě na něj totiž mířily hlavní italské síly. K rozhodujícímu střetnutí došlo 11. srpna 1940 v průsmyku Tug Argan. Britové využili zdejšího terénu a čtyři dny dokázali za poměrně malých ztrát odolávat až šestinásobně silnějšímu nepříteli. Teprve když jim začalo hrozit obklíčení, dal generál Alfred Reade Godwin-Austen (1889–1963) rozkaz k ústupu. Téměř celý britský kontingent se však v následujících dnech podařilo evakuovat na Arabský poloostrov. O čtyři dny později, 19. srpna 1940, Italové vstoupili do Berbery.

Další Čtení : Zbrojní průmysl v kontextu systému obrany Československé republiky (1918‒1939). Shrnutí přednášky historika VHÚ Praha Karla Straky

V následujících měsících Italové podnikli několik výpadů z okupované Habeše do Keni a Anglo-egyptského Súdánu (a obsadili několik pohraničních míst). V Rudém moři se pak snažili rušit britské konvoje. Tyto námořní aktivity však byly postupně tlumeny, vzhledem k tomu, že italská rudomořská flotila mající základnu v eritrejské Massawě byla početně slabá a trpěla nedostatkem paliva. Aden byl několikrát bombardován italským letectvem. Bylo však jen otázkou času, kdy ve východní Africe přejdou síly Commonwealthu do protiofenzivy.

Došlo k tomu 19. ledna 1941, kdy překročily dvě indické divize a jednotky Sudan Defense Force hranice Eritrei. Krátce na to se rozhořela 53 dni trvající bitva o západoeritrejské město Keren (5. února – 27. března 1941). Mezi tím 10. února 1941 vstoupily dvě divize afrických střelců spolu s 1. jihoafrickou divizí z Keni na území Italského Somálska. Na rozdíl od severu byl tady jejich postup mnohem rychlejší a již 25. února 1941 osvobodili hlavní město Mogadišu. Tady se jejich postup stočil na sever, k městu Belet Uen (Beledweyne) ležícímu nedaleko dřívějších (a zároveň i dnešních) etiopsko-somálských hranic. V následujícím měsíci se Britům podařilo osvobodit rozsáhlé území jižní a východní Habeše.

Další Čtení : V Náměšti odhalili památník věnovaný 311. peruti RAF. Autorem je výtvarník VHÚ Praha

Operace Appearance začala 16. března 1941

V neděli 16. března 1941 ráno, téměř přesně sedm měsíců po italském vítězství, zahájily britské síly operaci s krycím Appearance. Jednotky Commonwealthu vyslané z Adenu se vylodily přímo v Berbeře a během několika hodin město ovládly. Italové kladli jen symbolický odpor a zahájili ústup do vnitrozemí. Za čtyři dny urazily 160 kilometrů a osvobodily město Hergeisa, ležící necelých čtyřicet kilometrů od habešských hranic. Po několika dnech se spojily se spojeneckými jednotkami postupujícími z jihu. Do 8. dubna 1941, kdy byl jmenován nový vojenský guvernér, se celá kolonie nacházela znovu plně pod britskou kontrolou. Dva dny před tím byla osvobozena Addis Abeba.

Válka o Africký roh byla v podstatě rozhodnuta, přestože italský odpor pokračoval. Italský místokrál, Amadeus II., vévoda z Aosty (1898–1942) kapituloval 19. května 1941 po obklíčení pevnosti Amba Alagi. Organizovaný italský odpor trval až do 27. listopadu 1941, kdy bylo osvobozeno město Gondar, v němž kapituloval italský generál Gugliemo Nasi (1879–1971), který mimochodem velel Italům rok před tím v bitvě v průsmyku Tug Argan. Zcela v rozporu s našimi představami o nechuti italských vojáků k válce některé menší jednotky pokračovaly v partyzánském boji až do italské kapitulace v září 1943.

Posledním neosvobozeným územím se tak stalo paradoxně Francouzské Somálsko, kde pétainovský guvernér Pierre Nouailhetas (1894–1985) nastolil za cenu zavedení teroru krutý režim potlačující v zárodku všechny opoziční aktivity. Původní plány na dobytí kolonie Britové nakonec nerealizovali a země se přidala na stranu de Gaullovy Svobodné Francie až 26. prosince 1942.

Pro nás může být zajímavé, že i na tomto vzdáleném bojišti bojovali Češi, resp. předváleční českoslovenští občané. Jednalo se o naše krajany, jež zastihl začátek války především v Keni, nebo emigranty z Palestiny, kteří se přihlásili do britských jednotek. Některým byl po skončení východoafrické kampaně povolen přestup do československé zahraniční armády na Středním východě, resp. ve Velké Británii.

Další Čtení : Jubilejní 50. kongres Mezinárodní komise pro vojenskou historii se koná v senegalském Dakaru. Konají se tam také volby nového vedení ICMH