Od Off

Soumrak Egerlandu

29. 04. 2026

Cheb, kolébka Sudetendeutsche Partei, nesl prvý prapor vzpoury a musí být vzorem všem, jak umí pro tento prapor umírat. Cheb musí být držen do posledního kamene, i kdyby pod tímto kamenem měli zahynout Chebané do posledního! (Sudetský gauleiter Konrad Henlein

Chebský železniční viadukt po jednom z amerických náletzů

Cheb – Německy Eger podle řeky Ohře, jejíž původní název Agara je keltského původu – byl kdysi od 8. století sídlem jednoho ze slovanských kmenů (označovaného jako Hbané či Chebané), který zde měl v 9. – 11. století hradiště, avšak již na počátku 12. století podlehl sílící německé kolonizaci kraje. Samotné město Cheb se poprvé v análech připomíná v roce 1203. Zásluhu na jeho rozvoji měl nepřímo i císař Fridrich I. Barbarossa, který zde začal v roce 1179 ve stylu románské falce přestavovat zdejší hrad. V roce 1322 se Chebsko (Egerland) zásluhou Jana Lucemburského stalo trvalou součástí Českého království.

Zdejším obyvatelům to po staletí nijak nevadilo. Bůh a panovník byli pro ně dlouho vrcholnými měřítky hodnot, než v polovině 19. století celou Evropu začalo prostupovat nacionální jiskření, které však v případě Němců začalo pomalu a nenápadně přicházet s teoriemi o Němcích jako „nadřazené rase“.

Pangermánští fanatici totiž na Chebsku plodili své šílené teorie již v 19. století a jejich hvězdou byl chebský rodák Karl Hermann Wolf (1862–1941), přítel vídeňského rasisty a antisemity Georga von Schönerera, jehož vysoce oceňoval i Adolf Hitler ve své knize Mein Kampf. Myšlenka pangermanismu zachvacovala nejdříve líné a zamindrákované maloměšťáky v hospodách a potom jako chřipka začala napadat i další místní učitele, hoteliéry, rozmazlené synáčky velkostatkářů a továrníků, neúspěšné knihkupce a obchodníky se smíšeným zbožím. Bylo to však po léta jen pár křiklounů, ale když se ujal v roce 1933 v sousedním Německu moci Adolf Hitler, vše začalo nabírat obrátky. Zbláznit nevědomé masy nebývá často ani tak otázkou psychologického mistrovství jako spíš drzosti. Platí to i v dnešním světě.

Sedláci, horníci, dřevorubci, skláři i hubaté domovnice začali najednou pod přemírou jednostranných informací vidět stále krvavěji. I v největším zapadákově se najednou dozvídali od poskoků pana učitele tělocviku Konrada Henleina senzační skutečnost, že prý upějí pod českým a židovským jhem a jedinou cestou z toho je pochod s pochodněmi, píšťalkami a bubínky za praporem uječeného psychopata ve vzdáleném Berlíně. Mnozí, kteří viděli jasně, předstírali před touto brutální masou raději, že vidí také krvavě, neboť s těmi, kteří odmítali vidět krvavě, mělo být krvavě naloženo…

Nakonec to vyvrcholilo v září 1938 šílenými orgiemi zaslepeného fanatismu, při kterých Henleinovi křiklouni nezapomněli v zájmu rozbití jediného demokratického státu ve středu Evropy i vraždit. Na Chebsku jsou dokladem tohoto tvrzení čeští četníci, vojáci, příslušníci pohraniční stráže i němečtí antifašisté a poté, když se v Mnichově dohodly evropské velmoci, že se ustoupí drzým nárokům Adolfa Hitlera, přišli na řadu i místní Židé.

Další Čtení : Hrubý kanon systému Schneider v československé armádě

Egerlandeři byli tak opojení svým triumfem a nehodlali proto přestat. A tak s chutí vraždili dále – v Polsku, českém vnitrozemí, ve Francii, Řecku, Jugoslávii, na Ukrajině a také doma – ruské válečné zajatce či polské dělníky, nahnané na otrocké práce. Potom se však kyvadlo války prudce zhouplo a přišel čas skládat účty.

Od desítek a stovek úmrtních oznámení Egerlanderů padlých na bojištích od Finska po Tunis došlo nakonec i na letecké nálety na Cheb, z nichž k nejtěžším došlo 25. března a 8. dubna 1945. Při prvním zmíněném náletu na zdejší vojenské letiště a průmyslové objekty bylo poškozeno v samotném Chebu 352 domů a zahynulo 48 místních Němců a bohužel také i 42 zahraničních dělníků. Druhý nálet byl mnohem horší. Třetina města lehla popelem. Kromě 200 zničených a 400 poškozených domů utrpěl v rekordní výši zdejší železniční park – celkem 884 nákladních i osobních vagónů bylo zničeno a dalších 320 vážně poškozeno. Rekonstrukce zcela zdemolovaného nádraží potom trvala až do roku 1960! Lidské ztráty po tomto náletu nebylo možno přesně zjistit a odhadují se na 800 mrtvých…

Do toho se ze západu i z východu začala k Egerlandu přibližovat fronta. Otázka, kdo bude bránit kolébku sudeťáckého fanatismu, se začala stávat velice ožehavou. Vyčerpaní vojáci Wehrmachtu, staří dědci z Volkssturmu a zfanatizovaní výrostci z Hitlerjugend měli být Henleinovou poslední nadějí.

Na dosavadní oporu nacistického režimu tajnou policii Gestapo však již nebyl spoleh. Když do Chebu dorazila zpráva, že Američané jsou již na česko-bavorských hranicích, rozprchli se chebští gestapáci s falešnými osobními dokumenty na všechny možné strany a obrany města se nezúčastnili. Léta nadšeně hajlující Chebané začínali být pomalu a jistě osiřelými plátci válečných úroků…

Následující apokalyptická mozaika posledních dní nacistické vlády nad Chebem vychází z propojení vzpomínek třiatřicetileté Češky a pražské rodačky Kamily Hoffmanové, která žila tehdy v obci Háje u Chebu a amerických archivních zdrojů o přibližování se americké armády k Chebu:

pátek 20. dubna 1945

Z dáli hřmí děla. Američané již bojují v Ašském výběžku, zatímco v Kladské se Konrad Henlein schází se sudetskými funkcionáři NSDAP ve snaze začít řídit obranu Chebska. Všude se pohybují ustupující němečtí vojáci a Hitlerovy narozeniny slaví již jen krajní fanatici. Ve čtyři hodiny odpoledne se náhle nad městem objevily čtyři americké stíhací letouny P-47 Thunderbolt, které svrhly na střechu arciděkanského chrámu sv. Mikuláše, kde si Němci zřídili pozorovatelnu, několik zápalných bomb.V pozorovatelně zahynul mladý důstojník. Střecha kostela shořela i s věžemi…

sobota 21. dubna 1945

Další Čtení : Česká zbrojovka: Od české armády a policie až do Latinské Ameriky

Cheb je prohlášen za „Stützpunkt“ (opěrný bod). Vyhlášku o tom podepsali vojenský velitel major Geissler, starosta dr. Janka a Kreisleiter NSDAP Bog. Ve městě to vyvolává u některých lidí paniku a deprese. Z města již prchly rodiny mnoha prominentů, vyhláška nyní vyzývá k opuštění města i ostatní ženy a děti.

Mezitím po bojích o Selb a Aš přicházejí do předpolí Chebu první americké jednotky. Ve čtyři hodiny odpoledne vtáhl do bavorského Schirdingu 3. prapor 359. pluku 90. pěší divize (Tough Ombres), která rychle pronikala podél československé hranice dále na jihovýchod od Arzbergu na Konnersreuth, Mitterteich a Tirschenreuth.

neděle 22. dubna 1945

Jsou vyhozeny do povětří mosty přes řeku a železniční přechody. Cheb, který od velkého náletu 8. dubna nemá již vlakové, poštovní a telegrafní spojení se světem, má naopak nedostatek vody a elektřiny. Jelikož je odříznut od venkova, je také bez mléka a ostatních potravin, závislých na dovozu z vesnic. Na chebském náměstí je německými policisty veřejně oběšen surově zmučený mladičký Polák Bogumil Kotecki z Lodže, kterému do osmnáctých narozenin chyběl měsíc a několik dnů! Hladový mladík odcizil půl kila margarínu a dvacet vajíček…

Toho dne jsou však se souhlasem starosty německými Chebany vyrabována a potom zapálena vojenská skladiště ve 20 barácích nad městskou nemocnicí. Bylo zde množství materiálu – stovky rozhlasových přijímačů, tisíce párů bot, pneumatiky, vojenské kožichy, padáky, nádobí, motory, optické přístroje, tuny tabáku a cukru, prádlo…

Na okraji i uvnitř města se stavějí překážky, kopají zákopy, na jedné křižovatce se zakopává baterie protitankových kanónů. Za leteckými dílnami byly zapáleny zásoby oleje. Celá krajina je hrozným obrazem konce sudeťáckých snů o spoluúčasti na Hitlerově vládě nad světem. Vše potom rámuje sílící americká dělostřelecká palba na západě a kroužící americká letadla, shazující letáky s výzvou, aby se město vzdalo, jinak bude srovnáno se zemí…

pondělí 23. dubna 1945

Město ovládlo nezvyklé ticho! Po všech těch dnech zkázy napolo opuštěné město jako by spalo. Není slyšet letadla, střelbu, vlaky. Je ticho a jen ti odvážnější se snaží rozmnožit své zásoby. Změnilo se i počasí. To dosud krásné jarní vystřídala zima. Prší a chvílemi dokonce sněží…

úterý 24. dubna 1945

Počasí je stále nevlídné, jen obloha je jasnější. Podél silnice Wies – Starý Kynšperk se zakopáná unavené a apatické německé vojsko, Volkssturm, který byl dosud na historických hranicích, kde připravil četné záseky, se naopak stáhl k Chebu.

Další Čtení : Úskalí národnostních vztahů v meziválečném Československu. Kauza takzvaného Machníkova výnosu z roku 1936

Krátce před šestou hodinou odpoledne Američané prvním dělostřeleckým přepadem oznamují, že se blíží k městu. Asi po tříhodinové přestávce se dostává Cheb do plného ohně oboustranné palby. Krásná měsíční noc je až na tři, asi hodinové přestávky, krutou zkouškou pro Chebany. Palba utichá teprve ráno v pět hodin.

Zoufalí Egerlandeři žádají, aby již tak značně zničené město bylo ušetřeno a vydáno bez boje. Fanatický nacista major Geissler, rodák z Norimberka a neúspěšný obránce Würzburgu a Bayreuthu, prohlašuje: „Já již nemám vlasti, ani vy žádné nepotřebujete!“

Poté navíc nechal ve směru na Pomezí podřezat starobylou alej nádherných dubů tak, aby se daly svrhnout v poslední chvíli do silnice.

Geissler ani nikdo jiný zatím v Chebu neví, že v bavorském Wunsiedelu brzy ráno začalo velitelství jedné z amerických divizí plánovat útok na Cheb. Plánování má být ukončeno do 18.25 hod. Směrem na Cheb a k Brné a Dolnímu Žandovu vyrazily ještě za ranního soumraku americké průzkumné hlídky…

středa 25. dubna 1945

Chebské předpolí zahalila hustá ranní mlha, kterou krájí zatím jen nepravidelná střelba.

Američtí vojáci se však pomalu a jistě blížili k okraji města a do pádu nacistického režimu v Chebu zbývaly již jen hodiny. Henleinovy mylné vize o potřebě sebeobětování Chebanů ukončil rychlý útok vojáků americké 97. pěší divize „Trident“.