Výbor pro obranu řešil plnění aliančních závazků i otázky budování schopností AČR

Na včerejším 8. zasedání Výboru pro obranu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky se poslanci zabývali především hospodařením Ministerstva obrany ČR za rok 2025 a vykazováním obranných výdajů vůči NATO. Dle resortu obrany totiž Česká republika v minulém roce vydávala 2,01 % HDP na obranu, což však rozporují alianční údaje. Na jednání kromě členů výboru byli přítomni i zástupci ministerstva obrany, první zástupce náčelníka Generálního štábu AČR genpor. Miroslav Hlaváč a další přizvaní hosté. 

Klíčovým bodem jednání Výboru pro obranu byl vládní návrh státního závěrečného účtu ministerstva obrany. Výsledky loňského finančního hospodaření resortu představili náměstek ministra obrany René Schreier a v následné prezentaci i vrchní ředitel sekce ekonomické Ministerstva obrany Richard Vítek. Konečný rozpočet ministerstva pro minulý rok dosáhl 159,3 miliard korun, přičemž výdaje činily 156 miliard korun, což odpovídá 1,83 % HDP. Vítek ovšem zdůraznil, že po započtení výdajů z ostatních rozpočtových kapitol Česká republika vykázala obranné výdaje ve výši 171,7 miliardy korun, což představuje 2,01% podíl na HDP. Oba zástupci resortu obrany zároveň upozornili, že podíl nevyčerpaných prostředků se podařilo udržet na nízké úrovni (1,2 %), což Schreier vyzdvihl především v kontextu toho, že ministerstvo obrany čelilo mimořádně náročnému prostředí, které je dlouhodobě ovlivňováno zhoršující se bezpečnostní situací což se promítá do rostoucí poptávky po vojenském materiálu, a tedy i do růstu cen a prodlužování dodacích lhůt. 

Schreier taktéž zmínil, že struktura výdajů potvrzuje pokračující trend proinvestičního charakteru rozpočtu: 42,6 % výdajů bylo čerpáno právě na investice, což se týkalo především modernizace AČR. Z celkových prostředků, které byly vynaloženy na AČR (118,5 miliardy korun – ekvivalent 76 % celkových výdajů rozpočtové kapitoly), byla více než polovina vydána na investice, přičemž největší část směřovala do pozemních sil. V absolutních číslech je však patrný meziroční pokles prostředků vydaných na investice do armádního vybavení o 5 miliard korun.

Na prezentaci výsledků hospodaření resortu zareagovala bývalá ministryně obrany Jana Černochová, která vyjádřila obavy ohledně hospodaření resortu v letošním roce. Kritizovala škrty v rozpočtu obrany a upozorňovala, že dodatečné doplňování peněz v průběhu roku – anticipované ministrem obrany Jaromírem Zůnou – daný problém nevyřeší. Dále vyjádřila pochybnosti o tom, že některé položky v obranném rozpočtu budou dle metrik NATO uznány jakožto obranné výdaje. V neposlední řadě ostře kritizovala ministra obrany za neoprávněné přivlastňování si úspěchů spojených s naplňováním náborových cílů AČR v minulém roce.

Citlivým bodem další rozpravy se stala otázka uchazečů do armády se sníženou zdravotní klasifikací. Černochová upozornila přítomného zástupce AČR, že navzdory dříve prosazené legislativě, která má rozšiřovat vojenskou službu širšímu okruhu lidí, armáda uchazeče se sníženou zdravotní klasifikací dle jejích informací odmítá. Genpor. Miroslav Hlaváč popřel, že armáda systematicky odmítá uchazeče se sníženou klasifikací, připustil ale, že se s novými pravidly stále učí pracovat a může docházet k individuálním excesům. Zároveň upozornil, že i uchazeči s omezeními musejí projít základním výcvikem a zvládnout minimální vojenské dovednosti. Armáda podle něj musí hledat rovnováhu mezi otevřeností vůči uchazečům a reálnými požadavky služby. Předseda výboru Josef Flek závěrem uvedl, že tato problematika bude zařazena jako samostatný bod na některém z dalších výborů.

V neposlední řadě místopředseda výboru Jindřich Rajchl otevřel diskusi týkající se důrazu na kvantitativní ukazatele. „Je za mě obrovskou chybou, když děláme z objemu utracených peněz ten nejdůležitější faktor,“ podotkl. Upozorňoval přitom na hrozbu prohlubujícího se zadlužení v důsledku navyšování výdajů na obranu. Naopak zdůraznil, že moderní válka se rychle mění a některé drahé zbraňové systémy mohou zastarávat dřív, než stát dokončí jejich pořízení. Dle něj je tak potřeba věnovat zvláštní pozornost nejen kvantitativním, ale i kvalitativním aspektům posilování obranyschopnosti země. Vyzval také k většímu zapojení českých firem. Na to reagoval předseda výboru Flek, který poznamenal, že ne všechny potřeby lze pokrýt přes český průmysl a že, s ohledem na hospodárnost, je nutné brát v potaz i nabídky zahraničních firem. Všichni přítomní členové výboru podpořili závěrečné usnesení, které doporučuje Poslanecké sněmovně schválit návrh státního závěrečného účtu ministerstva obrany.

Členové výboru se poté přesunuli k dalšímu bodu programu, kterým byla informace ministerstva obrany o výdajích na obranu v rámci NATO. Projednávání tohoto bodu probíhalo v neveřejném režimu, protože se týkalo utajovaných informací. Předseda výboru následně sdělil médiím, že výbor se za zavřenými dveřmi usnesl, že informaci o výdajích na obranu v rámci NATO bere na vědomí. Debata však bude na půdě výboru pokračovat dále, a to za přítomnosti ministra obrany. Právě kvůli nepřítomnosti ministra obrany na jednání výboru přitom ještě před jeho uzavřením Černochová navrhovala přerušení probíraného bodu. Flek také promluvil o problematice naplňování aliančních závazků, přičemž pochyboval ohledně naplňování dvouprocentní hranice výdajů na obranu v letošním a minulém roce.

Zbytek jednání probíhal za nepřítomnosti opozičních poslanců, jednání se tak účastnili pouze vládní poslanci a předseda výboru. Dalším bodem programu byla informace ministerstva obrany o státním podniku VOP CZ, který se zaměřuje na vývoj, výrobu, opravu, modernizaci a servis armádní techniky. V rámci tohoto bodu před výbor předstoupil i ředitel VOP CZ Vlastimil Navrátil, který redakci CZ DEFENCE poskytl vyjádření. „Jednalo se o pravidelný report, který předkládám výboru pro obranu, protože jsme státní podnik,“ uvedl Navrátil ohledně své účasti. 

Ředitel VOP CZ také ocenil, „že podnik je v o dost lepší kondici, než byl předchozí rok“, přičemž vyzdvihl zejména roli jeho zaměstnanců. „Myslím si, že máme dobře našlápnuto,“ zhodnotil Navrátil. Pozitivně se k fungování podniku vyjádřili i přítomní členové výboru a zástupce armády genpor. Hlaváč, dle kterého je VOP CZ pro AČR důležitou součástí modernizačních projektů a zajištění kontroly státu nad strategickými schopnostmi. Zároveň připomněl, že podnik poskytuje pracovní uplatnění i bývalým vojákům po skončení služby. Předseda výboru Flek zase ocenil, že se podnik modernizuje a získává další zakázky, přičemž podotkl, že považuje za zásadní jeho vyjmutí z privatizačního seznamu.

K perspektivě vyjmutí VOP CZ z privatizačního seznamu sdělil pro CZ DEFENCE ředitel státního podniku Vlastimil Navrátil následující. „Je to víceméně formální krok, protože podnik jako takový je zařazen jako strategický podnik pro bezpečnost státu. Myslím si, že to představuje určité zadostiučinění pro zaměstnance a fanoušky VOP. Je to totiž podnik, který nemá primárně generovat miliardové zisky, ale má se starat o ochranu a garantovat Armádě České republiky, že přispěchá v okamžiku, kdy to armáda bude potřebovat.“

V rámci zasedání výboru jsme poslancům položili následující anketní otázku: Česká republika podle aliančních údajů v roce 2025 nedosáhla dvouprocentní hranice výdajů na obranu, což následně vyvolalo spor o to, jaké výdaje na obranu NATO skutečně uznává. Považujete financování obrany v roce 2025 za dostatečné a transparentní? A jak by měla Česká republika postupovat, aby dlouhodobě plnila alianční závazky a současně zajistila reálné posilování schopností Armády ČR?

Josef Flek (STAN), předseda výboru

Pokud vznikají spory o to, co NATO ještě uznává jako obranný výdaj a co už ne, pak je zřejmé, že současný systém není nastaven dobře. Nestačí pouze účetně „splnit dvě procenta“. Důležité je, aby se tyto prostředky skutečně promítaly do reálného posilování schopností armády. Za zásadní považuji stabilitu a kontinuitu. Armáda nemůže fungovat v režimu, kdy se s každou vládou mění priority, odkládají projekty nebo improvizuje podle aktuální situace státního rozpočtu. To vše prodražuje modernizaci, zpomaluje akvizice a snižuje důvěru našich spojenců i samotných vojáků. Financování obrany musí být především důvěryhodné, transparentní a dlouhodobě předvídatelné. Česká republika by proto měla dodržovat jasný plán postupného navyšování obranných výdajů. Právě předvídatelnost financování je klíčová pro to, aby armáda mohla plánovat strategické projekty a budovat schopnosti, které od nás NATO očekává. Usnesení o pravidelném navyšování výdajů o 0,2 % HDP ročně v minulosti podpořilo mimo jiné i hnutí ANO. Nyní však kvůli koaličním partnerům naopak investice do obrany významně snižují. Stejně důležitá je ale i transparentnost. Veřejnost musí mít jistotu, že prostředky určené na obranu skutečně končí v modernizaci armády, výcviku, infrastruktuře nebo podpoře vojáků. Tomu může velkou měrou pomoci digitalizace a zpřehlednění akvizičních procesů. Pokud chceme být respektovaným spojencem, nestačí debatovat o číslech. Musíme mít jasnou strategii, stabilní financování a politickou shodu na tom, že obrana země není téma na jedno volební období, ale dlouhodobý závazek vůči občanům i spojencům.

Jiří Horák (KDU-ČSL), místopředseda výboru

Je pravda, že Česká republika v roce 2025 nedosáhla hranice 2 % HDP na obranu, a je třeba otevřeně říct, že to bylo selhání tehdejší vlády. Nemá smysl vést spory o to, zda NATO uznalo či neuznalo některé výdaje například na dopravní infrastrukturu. Podstatné je, že do obrany a bezpečnosti státu nesměřovalo dostatečné množství prostředků. Do obrany přece neinvestujeme pouze kvůli plnění aliančních statistik, ale především proto, že je to v našem vlastním bezpečnostním zájmu. Pokud jde o transparentnost financování obrany, za hlavní problém považuji nejednoznačnost v definici obranných výdajů. Za nejtransparentnější a dlouhodobě nejdůvěryhodnější řešení bych považoval model, kdy by se do aliančních obranných výdajů započítával primárně rozpočet ministerstva obrany. Tím by se předešlo sporům o metodiku i různým kreativním účetním konstrukcím a současně by bylo jasně vidět, kolik prostředků stát skutečně do obrany investuje. Pokud chce Česká republika již letos splnit alianční závazek, bude podle mého názoru nezbytné vrátit do rozpočtu ministerstva obrany 21 miliard korun, o které byl resort současnou vládou v rámci rozpočtových změn připraven. Stejně tak je ale nutné dívat se i za horizont jednoho roku. Vláda by měla jasně definovat víceletou trajektorii obranných výdajů, která bude stabilní, předvídatelná a důvěryhodná. Předchozí vláda plánovala postupné navyšování obranných výdajů na 3 % HDP do roku 2030 a byl bych velice rád, pokud by se k tomu nynější vládní politici také přihlásili. Armáda České republiky musí mít jistotu, s jakými finančními prostředky může v následujících letech počítat. Bez stabilního finančního rámce nelze efektivně plánovat modernizaci armády, rozvoj klíčových schopností ani dlouhodobé plnění aliančních závazků. Obranná politika nemůže být postavena na improvizaci a jednorázových rozpočtových rozhodnutích, jak to předvádí tato vláda, ale na strategickém a odpovědném plánování.

Ivan Bartoš (Piráti), člen výboru

Dnes máme opět na Výboru pro obranu téma neplnění výdajů na obranu. Jmenování zmocněnce pana Landovského na tom, že premiér Babiš škrtnul ministru Zůnovi 21 miliard a neplníme podle NATO ani 1,8 % závazku investic do vlastní obrany, nic nemění. Výdaje na obranu by měly být zcela transparentní a osobně ani financování obrany za rok 2025 za zcela transparentní nepovažuji. Celý ten současný spor, kdo a kolik na obranu dává/dal jen ukazuje to, co kritizujeme už dlouho. Stát se snažil splnit tabulková 2 % HDP tím, že začal do obrany započítávat nesouvisející položky z jiných ministerstev. Tomu se říká kreativní účetnictví. Výsledkem je blamáž před spojenci z NATO a lakování reality na růžovo. Obrana státu se nedá dělat tak, že se buď na konci roku panicky utrácí nebo přesouvají kolonky v rozpočtu jen proto, aby to papírově vyšlo. V roce 2025 nám to zdá se prošlo, ale do budoucna to už možné nebude. Abychom byli v Alianci platným partnerem a měli reálně silnou armádu, musíme změnit tři věci: otevřené soutěže musí být standard, výjimkou z bezpečnostních důvodů jen naprosté minimum. Armáda musí přesně vědět, s jakým rozpočtem může počítat v horizontu pěti i deseti let. Jen tak může plánovat nákupy smysluplně a nestavět nás před hotovou věc na poslední chvíli. Reálné posilování schopností neznamená jen nakupovat těžkou techniku. Moderní konflikty se rozhodují i v kyberprostoru a pomocí dronů. Potřebujeme masivně investovat do kyberbezpečnosti, datových skladů, umělé inteligence a špičkového IT zázemí pro naše vojáky. Závazky vůči NATO musíme plnit skutečnou bojovou a technologickou silou, navyšováním schopností ne podváděním ve státním rozpočtu. To by si měl Andrej Babiš sakra uvědomit a pan Landovský by mu to měl denně připomínat.

Matěj Hlavatý (STAN), člen výboru

Financování obrany v roce 2025 bylo v zásadě na správné trajektorii, ale musím přiznat, že v komunikaci i transparentnosti bylo co zlepšovat. Rozdíl mezi tím, co Česká republika vykazovala, a tím, co NATO uznalo, nebyl dostatečně vysvětlen veřejnosti. To je chyba, kterou si předchozí vláda musí přičíst. Nicméně záměr byl jasný, plnit alianční závazky a reálně posilovat schopnosti armády. To se od té doby zásadně změnilo. Současná vláda oproti návrhu předchozí vlády obranu seškrtala o 21 miliard korun a výpadek zakrývá položkami, které NATO jako obranné výdaje neuznává. Není to jen spor o metodiku, ale odklon od závazku. Do budoucna jsou klíčové tři věci. Zaprvé ukotvení minimálně 2 % HDP bez možnosti přesunu do jiných kapitol, víceleté plánování nákupů nezávislé na politickém cyklu a maximální využití evropských nástrojů jako SAFE a ReArm Europe jako doplňku národních výdajů, ne jejich náhrady.

ZDROJ ZDE