Jan Mikulecký: Defence může převzít systematičnost automotive, automotive se zase může inspirovat komplexitou obranného průmyslu

Rozhovor s Janem Mikuleckým, CEO společnosti RETIA, navázal na hlavní téma konference DEFENCEO „Od aut k obraně“ – tedy na otázku, zda a jak mohou firmy z automobilového průmyslu využít své zkušenosti při vstupu do obranného sektoru. Mikulecký, který sám strávil v automotive přibližně dvacet let, zdůraznil, že oba sektory jsou sice velmi odlišné, přesto mezi nimi existují oblasti, kde může docházet k oboustranně užitečnému přenosu zkušeností.

Video: Jan Mikulecký: Defence může převzít systematičnost automotive, automotive se zase může inspirovat komplexitou obranného průmyslu / CZ DEFENCE

Za největší přínos automotive pro defence označil především systematičnost, strukturované řízení projektů a standardizované procesy. Automobilový průmysl je podle něj zvyklý pracovat s přesně nastavenými postupy, kontrolními mechanismy, plánováním kvality a řízením dodavatelských řetězců. Tyto nástroje mohou obranným firmám pomoci při řízení složitých projektů, industrializaci výroby i výběru dodavatelů. Mikulecký ale zároveň upozornil, že postupy z automotive nelze do obranného sektoru přenášet mechanicky a „v plné dogmatické škále“. Přenositelné jsou především principy – jasná struktura, plánování, sledování parametrů a schopnost řídit projekt od vstupů přes výrobu až po finální integraci.

Zajímavý byl i opačný pohled, tedy co si podle Mikuleckého může vzít automotive z obranného průmyslu. Automobilový sektor přirovnal k vlaku jedoucímu po přesně daných kolejích – s vysokou mírou standardizace, předvídatelnosti a specializace. Současná krize poptávky a pokles tržeb však podle něj ukazují, že tento model má své limity. Obranný průmysl naproti tomu nabízí širší spektrum uplatnění schopností a vyžaduje mnohem větší přesah jednotlivých odborností. Mikulecký ocenil, že lidé v defence často rozumějí nejen úzké části výrobku, ale celému systému – od mechaniky přes elektroinstalaci a software až po finální integraci radarů či velitelských systémů. Právě schopnost chápat komplexitu celku může být podle něj inspirací pro firmy z automotive, které jsou často zvyklé na velmi úzkou specializaci.

Důležitou část rozhovoru tvořilo téma dual-use technologií a vertikální integrace. RETIA působí především v oblasti protivzdušné obrany, radarových systémů a systémů velení a řízení. Mikulecký vysvětlil, že tyto systémy zajišťují propojení informací z různých zdrojů – civilních i vojenských sítí – a umožňují sledovat a vyhodnocovat situaci ve vzdušném prostoru. Nejde přitom pouze o samotný radar nebo software, ale o mimořádně komplexní celek zahrnující mechanické části, vozidla, kontejnery, mikroelektroniku, síťové řízení, bezpečnostní prvky a finální integraci. Právě zde se ukazuje význam dual-use přístupu i schopnosti držet klíčové technologie a kompetence co nejvíce pod vlastní kontrolou.

Mikulecký upozornil, že RETIA se snaží, aby důležité prvky těchto systémů byly dostupné buď v rámci skupiny, nebo alespoň v evropském prostoru. Současně však připustil, že některé klíčové komponenty, například vybrané polovodiče či tranzistory, dnes Evropa v dostatečné míře nevyrábí a je nutné je pořizovat z jiných kontinentů. Do budoucna by podle něj právě tato oblast měla být jednou z priorit evropského obranného průmyslu, protože bez zajištění vlastních zdrojů nelze mluvit o skutečné strategické nezávislosti.

Velmi prakticky Mikulecký popsal také systém výběru dodavatelů. RETIA si podle něj z automotive převzala princip dodavatelského assessmentu, tedy transparentního a selektivního hodnocení dodavatelů podle jasných kritérií. Základem je návštěva dodavatele ze strany zástupce nákupu a dodavatelské kvality, vyhodnocení jeho schopností a následné zařazení do poptávkového řízení. Hodnotí se například kvalita, flexibilita, harmonogram, cena i schopnost plnit požadované termíny. Mikulecký zdůraznil, že důležitá je i transparentní zpětná vazba – úspěšný dodavatel má vědět, proč uspěl, a neúspěšný naopak proč vybrán nebyl. Tento přístup podle něj pomáhá budovat stabilnější a předvídatelnější dodavatelský řetězec.

V závěru rozhovoru se Mikulecký věnoval evropské obranné politice a rostoucí snaze EU posilovat vlastní obranně-průmyslovou základnu. Podle něj si Evropa v důsledku geopolitických turbulencí uvědomila, že nezávislost evropské obrany je nutností. Evropské fondy a programy, včetně Evropského obranného fondu, proto stále více směřují k podpoře firem schopných přispět k evropské soběstačnosti. Mikulecký považuje za důležité, že se podmínky čerpání postupně otevírají i dalším společnostem, nejen těm, které byly v evropských obranných programech aktivní v minulosti. Pro firmy s dobrým produktem, odpovídajícími certifikacemi, schopností spolupráce a jasnou technologickou kompetencí tak vzniká nová příležitost zapojit se do evropského obranného ekosystému.

Celkově z rozhovoru vyplynulo, že Jan Mikulecký nevnímá propojení automotive a defence jako jednoduchý přesun výroby z jednoho sektoru do druhého. Vidí ho spíše jako možnost vzájemné inspirace: obranný průmysl může využít procesní disciplínu, plánování a dodavatelskou systematiku automotive, zatímco automobilový sektor se může od defence učit komplexnímu systémovému myšlení, širšímu technickému přesahu a schopnosti reagovat na mnohem méně předvídatelné požadavky zákazníků.

ZDROJ ZDE