Jedno dubnové odpoledne studené války

20. 04. 2023

V roce 1984 se dostal na pořad jednání Kolegia ministra národní obrany rozbor pohotovostního systému protivzdušné obrany státu (PVOS) vyvolaný narušením vzdušného prostoru ČSSR dne 20. dubna 1984 a nesplněním bojového úkolu složek zařazených do pohotovostního systému.

V polovině 80. let tvořily pohotovostní systém protivzdušné obrany státu (PVOS) vojska protivzdušné obrany státu, vojsko protivzdušné obrany pozemního vojska a stíhací letectvo 10. letecké armády. Jejich úkolem bylo plnit bojový úkol, obranu vzdušného prostoru ČSSR a spolu se státy Varšavské smlouvy odrážet nenadálý úder vzdušného nepřítele.

Od poloviny 70. let docházelo k růstu intenzity narušení vzdušného průzkumu u hranic Československa letectvem armád NATO. Ze strany NATO narostl počet letů v blízkosti československé státní hranice i narušování československého vzdušného prostoru s cílem prověřovat stav pohotovostního systému PVOS, rozkrývat dislokaci, bojovou sestavu a činnost vojsk Československé lidové armády (ČSLA) a vyčerpávat hotovostní síly.

Vzdušné průzkumné prostředky

Mezi lety 1974 – 1983 se zvýšila četnost letů z 836 na 2184. Od roku 1975 došlo k postupnému zasazování nových vzdušných průzkumných prostředků strategického určení (letouny Lockheed U-2, Lockheed SR-71 Blackbird, Boeing E-3A systému AWACS, Boeing RC-135), provádějících lety až na vzdálenost 5 – 10 kilometrů od hranic Československa. Dále se podstatně zvýšila průzkumná činnost vedená vojskovým letectvem v bezprostřední blízkosti hranic v malých výškách (100 – 300 metrů) převážně vrtulníky Bell OH-58 Kiowa, Bell AH-1 Cobra, Bell UH-1 Iroquois, ALOUETTE 2 a Bo-105 s průměrnou četností 3 – 5 letů denně z prostou Spolkové republiky Německo a 4 – 6 letů měsíčně z prostoru Rakouska.

V období od 1. ledna 1974 do 30. června 1984 došlo k 78 narušením vzdušného prostoru (27 z SRN a 51 z Rakouska).

Většina narušení byla vykonána s cílem odhalit možnosti radiolokačních prostředků ČSLA a zásahu aktivními prostředky protivzdušné obrany, především stíhacími letouny. Z uvedených 78 narušení byl narušitel v 33 případech střetnut a v 21 případech byl donucen k přistání.

Mezi aktivní prostředky protivzdušné obrany patřilo protiletadlové raketové vojsko. Protiletadlové raketové prostředky proti narušitelům vzdušného prostoru nebyly do roku 1984 použity.

V pohotovostním systému PVOS bylo zařazeno dvacet protiletadlových raketových oddílů malého a středního dosahu od PVOS, pět baterií systému KUB a jedna baterie systému KRUG od vojska protivzdušné obrany Západního vojenského okruhu a dále jedna baterie typu KRUG, dvě baterie typu KUB a tři baterie vyzbrojené systémem STRELA-1 a STRELA-10 od vojska protivzdušné obrany Střední skupiny sovětských vojsk.

Do prostoru státní hranice se SRN mohly účinně působit na výškách daných konfigurací terénu tři hotovostní baterie KUB po jedné od divizí stálé bojové pohotovosti (20., 19. a 2. motostřelecká divize) a dva oddíly systému VOLCHOV ze sestavy 185. protiletadlového raketového pluku (Kralovice).

Protiletadlové raketové prostředky

Státní hranici s Rakouskem bránily dva oddíly systému DVINA od 76. protiletadlové raketové brigády v Brně, čtyři oddíly systému NĚVA, tři oddíly VOLCHOV a jeden oddíl DVINA 186. protiletadlové raketové brigády (Bratislava).

Sestava protiletadlového raketového vojska PVOS byla budována s cílem zajistit protivzdušnou obranu bráněných míst Praha, Bratislava, Brno, Plzeň a Ostrava a nemohla odpovídat potřebám zásahu proti narušitelům v prostoru státní hranice. Postavení hotovostních baterií protiletadlových raketových útvarů Západního vojenského okruhu byly voleny v závislosti na dislokaci vševojskových svazů a svazků, jejich předurčení a vykrytí mezer v systému paleb protiletadlového raketového vojska PVOS.

Zásah protiletadlovými raketovými prostředky proti narušitelům byl limitován výškou a také směry palby s vyloučením rizika dopadu odpálených raket na území SRN, Rakouska nebo obydlené prostory na území Československa. Z těchto důvodů bylo použití protiletadlových raketových prostředků proti narušitelům vzdušného prostoru považováno za výjimečné, dané charakterem narušitele (vojenské letadlo, letadlo bez imatrikulačního označení), hloubkou narušení a parametry letu (směr, výška a rychlost).

Protiletadlové raketové vojsko posilovaly protiletadlové dělostřelecké prostředky vojskové protivzdušné obrany Západního vojenského okruhu. Do pohotovostního systému PVOS bylo zasazeno 11 protiletadlových čet vyzbrojených 30mm PLdvK vzor 59 od 2., 19. a 20. motostřelecké divize a na zvláštní signál se do pohotovosti uvádělo dalších 9 čet od 20. motostřelecké divize a 1. a 9. tankové divize.

U svazků, které měly ve výzbroji protiletadlové raketové prostředky STRELA-2M mohly nahradit nebo vystřídat stávající protiletadlové dělostřelecké jednotky. Tyto protiletadlové prostředky byly udržovány v prostoru posádek stálé dislokace a jejich malý okruh účinnosti dovoloval zásah pouze při vletu do prostoru jejich působnosti.

Dalším aktivním prostředkem systému PVOS bylo stíhací letectvo. Bojové možnosti letectva byly dány počtem a výzbrojí letounů v pohotovostním systému, vzdáleností letišť od státní hranice, časovými normami přechodu do vyšších stupňů pohotovosti a časovou normou pro vzlet. V pohotovostním systému protivzdušné obrany státu bylo udržováno 16 letounů z toho 6 letounů u PVOS (2 MiG-23ML a 4 MiG-21PFM), 6 letounů 1. stíhací letecké divize (Bechyně) 10. letecké armády (4 MiG-21MF a 2 MiG-21F) a 4 letouny sovětské 131. smíšené letecké divize v Milovicích (2 MiG-23M a 2 MiG-21 bis).

Signál PŘÍLIV

K narůstání sil při vyhlášení signálu „PŘÍLIV“ bylo udržováno s normou zaujetí pohotovosti od jedné do třiceti minut (mimo pracovní dobu do 40 minut) 22 letounů (12 od PVOS, 6 od 10. letecké armády a 4 od 131. smíšené letecké divize). Stíhací letectvo mohlo působit proti narušiteli z letiště v Českých Budějovicích za 6 – 8 minut, za 9 minut z letišť v Dobřanech, Bechyni a v Brně, z ostatních za 12 – 17 minut.

Z těchto důvodů při letech letounů podél státní hranice byly hotovostní stíhací letouny vyváděny do prostorů střehu ve vzduchu. Jejich zásah byl v tomto případě závislý na vzdálenosti místa narušení státní hranice od místa střehu a vzájemné poloze letounů. Při vzdálenosti do 15 kilometrů byla doba zásahu 3 minuty a při 50 kilometrech přes pět minut. Avšak stávající výzbroj stíhacího letectva nezajišťovala spolehlivý zásah proti cílům na přízemních a malých výškách a na malých rychlostech.

Průzkum vzdušného prostoru zabezpečovalo od Aše po Bratislavu pět radiotechnických praporů, které byly doplněny systémem vidových hlásek PVOS, posádkových pozorovacích hlásek a hlášeními od Pohraniční stráže. Členitost terénu a stávající dislokace radiotechnických jednotek vytvářely na výšce 100 metrů nesouvislé radiolokační pole. Státní hranice se SRN a Rakouskem byla pokryta z 39 procent.

V prostorech okolo Aše, Tachova, Všerub, Železné Rudy, v jižní části Šumavy, v Novohradských Horách a Malacek nebyla radiolokačně přikryta státní hranice. Na výšce 300 metrů bylo vytvořeno souvislé radiolokační pole s viditelností 15 – 20 kilometrů na území SRN a Rakouska s výjimkou úseku Huťský Dvůr a Vyšší Brod.

V prostoru Mariánských Lázní a Všerub byla radiolokační viditelnost za státní hranici snížena na 5 – 7 kilometrů. Pro výšku 500 metrů bylo vytvořeno souvislé radiolokační pole s předpolím 30 – 45 kilometrů. U Tachova byl zkrácen na 10 – 15 kilometrů. Radiolokační průzkum na malých výškách v příhraničním pásmu doplňovaly pozorovací hlásky, které na výšce 100 metrů přikrývaly 87 procent délky státní hranice.

Průzkum vzdušného prostoru SRN byl dále veden prostředky radioelektronického boje Západního vojenského okruhu a PVOS až do hloubky 400 – 450 kilometrů od státní hranice. Radiový průzkum vzdušných cílů byl veden se zaměřením na radiový provoz taktického letectva armád NATO.

Žádný z prostředků průzkumu vzdušného prostoru nezabezpečoval přehled o vzdušné situaci na malých výškách podél celé státní hranice se SRN a Rakouskem.

Zmíněných nedostatků využila posádka vrtulníku AH-1S COBRA, který byl dne 20. dubna 1984 ve 12, 46 hodin zjištěn pozorovací hláskou PVOS na Čerchově, jak prováděl let podél státní hranice. Narušení čs. vzdušného prostoru bylo zjištěno hláskou PVOS u Hojsovy Stráže ve 13, 37 hodin.

Vrtulník vlétl na území Československa 7 kilometrů severozápadně od Železné Rudy a pokračoval v přízemním letu po trase Nýrsko, Kdyně, Domažlice, jižně Poběžovic a ve 13, 50 3 kilometry jihozápadně od osady Rybník opustil území ČSSR. Celková doba narušení trvala 13 minut, v hloubce do 13 kilometrů a v délce 58 kilometrů. Ve 12, 51 hodin odstartoval hotovostní letoun MiG-21MF od 5. stíhacího leteckého pluku 1. stíhací letecké divize z letiště v Líních s úkolem střehu ve vzduchu proti vrtulníku v blízkosti státní hranice na čáře Staré Sedlo, Klatovy, Sušice a Vimperk.

Po vyhlášení narušení vzdušného prostoru byl tento stíhací letoun naváděn naváděcím stanovištěm 3. divize PVOS do prostoru Stodu s cílem vyhledat narušitele, rozpoznat ho a zahájit na něj palbu. Pilotovi migu se podařilo sblížit se s cílem a ve 13, 47 hodin na něj provedl palbu dvěma krátkými dávkami.

Signál NARUŠITEL

Střelba vlivem nepřesného míření a velké vzdálenosti (600 – 400 metrů) nebyla účinná. Po vybrání zteče vydal pilotovi stálý operační dozorčí velitelského stanoviště 3. divize PVOS rozkaz k návratu na letiště. Po vyhlášení signálu „NARUŠITEL“ byl ve 13, 43 hodin proveden vzlet dalšího stíhače z letiště v Líních a jeho navedení do prostoru narušitele.

Pilot letounu MiG-21 zjistil vrtulník pět minut po startu v prostoru 4 kilometrů jižně od Poběžovic. Vzhledem k blízkosti státní hranice a skutečnosti, že narušitel po provedené palbě prvním stíhačem sklesal na výšku 10 – 20 metrů, zvolil druhý pilot přehradnou palbu, která však nebyla účinná. Opakovanou zteč již nebylo možné uskutečnit a ve 13, 50 hodin narušitel opustil vzdušný prostor Československa.

Kromě stíhacího letectva byly uvedeny do pohotovosti protiletadlové raketové jednotky 71. protiletadlové raketové brigády (Praha), 185. protiletadlového raketového pluku (Kralovice), 11. protiletadlový pluk 19. motostřelecké divize a protiletadlové čety 30 mm PLdvK všech pluků 2. motostřelecké divize v posádkách Domažlice, Klatovy, Janovice nad Úslavou a Holýšov. Z těchto prostředků mohla účinně zasáhnout pouze hotovostní četa 12. motostřeleckého pluku v Domažlicích. Pro nerozhodnost velitele čety a zákaz palby pro přítomnost stíhače v prostoru cíle nebyl narušitel postřelován.

Z výpovědí získaných šetřením bylo zjištěno, že šlo o vrtulník AH-1S COBRA, který měl zřejmě dvoučlennou osádku a měl zavěšeno 8 podvěsů bez bližší identifikace. Všechny pozorovací hlásky i piloti potvrdili shodně, že státní poznávací znaky ani imatrikulační znaky vrtulník neměl. Byl natřen zeleno-šedou až zeleno-hnědou barvou.

Tento incident odhalil podcenění možnosti narušení ze strany hotovostní směny Ústředního velitelského stanoviště PVOS i velitelského stanoviště 3. divize PVOS a naváděcích stanovišť. Cíl létal přes 50 minut podél státní hranice, než odbočil nad území ČSSR.

V době narušení byl stíhač daleko od cíle, měl málo paliva a navádění bylo nepřesné a rozkaz k palbě byl vydán opožděně. Další stíhač odstartoval se zpožděním. Stíhací letectvo s letouny MiG-21 a MiG-23 nebylo nejvhodnější k bojovému použití proti pomalým nízkoletícím cílům.

Protiletadlové raketové vojsko bylo dislokováno ve větší hloubce státního území a v malé výšce mělo malý dosah. Použití protiletadlových raket bylo spojeno s určitým rizikem pro obyvatelstvo nebo s možností přestřelu státní hranice. Radiolokační pole ve výšce 100 metrů mělo velké mezery. Málo byly využívány prostředky průzkumu vzdušného prostoru Západního vojenského okruhu v pohraničním pásmu. Poznatky od vidových pozorovacích hlásek měly dlouhou dobu předání do systému protivzdušné obrany státu. Průzkum prostředky radioelektronického boje byl v malých výškách velmi omezený.

Na základě těchto poznatků schválilo velení ČSLA začlenění tří rojů po čtyřech strojích letounů L-39ZA Albatros dnem 1. prosince 1984 do pohotovostního systému PVOS. Tyto roje byly odveleny od 30. stíhacího bombardovacího leteckého pluku (Hradec Králové) a přiděleny po jednom roji k 5. stíhacímu leteckému pluku do Líní, k 1. stíhacímu leteckému pluku 3. divize PVOS na letišti v Českých Budějovicích a k 8. stíhacímu leteckému pluku 2. divize PVOS na letišti v Brně.

K samému datu byly začleněny do pohotovostního systému 4 vrtulníky Mi-24D, z nichž dva udržovaly pohotovost v prostoru 522. radiotechnické roty 3. radiotechnické brigády u Zhůří a zbylé dva vrtulníky byly nasazeny u 611. radiotechnické roty 2. radiotechnické brigády u Moravských Budějovic. K zesílení malovýškového radiolokačního pole radiotechnického vojska PVOS byly 22. prosince 1984 zasazeny do pohotovostního systému dvě radiotechnické roty vojska protivzdušné obrany Západního vojenského okruhu. V neposlední řadě projednal velitel PVOS s velitelstvím Střední skupiny sovětských vojsk využití radiotechnických rot na stanovištích v Abertamech a Třemošné v pohotovostním systému PVOS.

Jan Šach

Zdroj článku s odkazem zde| Vybírejte z vybavení třeba: